Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Lentilko basnicka je nadherna a tak jemna a dojemna ze se taky zalykam a vzlykam
Když padala již únavou
a večer spát nás odnášela,
tu drsnou rukou od popela
stlala nám měkce pod hlavou.
V hořáku přede ještě plyn
a nad pelestí přechází nám,
podobaje se pavučinám,
velikánský stín maminčin.
Jaroslav Seifert
On tu Nobelovu cenu nedostal nadarmo, že? A to jsem co se týče poezie jinak naprostý ignorant.
Nikdo nám nemůže dát takový pocit bezpečí jako maminka. Je to tak. Někdy přemýšlím, jak je nepochopitelné, že někdo bude mít takový vztah ke mně.
Holky to mi nedělejte, já osoba cynická tady nad vašima krásnýma básničkama bulím jak želva
Tu Seifertovu jsem jako malá měla tak ráda, ale chápu jí až teď ![]()
Holky, achjo, fakt mě tady fyzicky bolí, když to čtu, ale nemůžu si pomoct, nečíst.
Tady máte text Marie Rottrové, píseň Máma.
Už je to 11 let…
Je v celém světě jediná
když zapomínáš vzpomíná
co víš, jak se dnes má
tvoje máma
Je v celém světě jediná
a kolik že ti bylo let
když řekl jsi jí naposled že ji máš rád, že ji máš rád
Ten magický kruh bezpečí
kam nesmí co ti nesvědčí
a kdyby svět tě odepsal
je někdo, kdo ti věří dál,
je s tebou tvá máma
Ten věčný návrat v proudu let
jak slunce zalitý byl svět
a děvče jiskřivé byla máma
Pak zrůzněná a bolavá
když suverén ses na svět dral
a žádný anděl nezpíval na bílý sál
Ave Maria, Ave Maria
Och my děti, tak dospělé
zase po heřmánku noc voní
Dětská kresba ožívá
chvíle snů čas objevů a her
chvíli platí
Tvůj první krok i první pád
noc úzkostí i slunovrat
Kdo jiný tě tak zná
jako máma
A dnes už po sté čte tvůj pozdrav z cest
a kytka v okně začla kvést
jen jako zas tě objímá
a svátek má Ave Maria, Ave Maria
Jak malí zas jsme pokaždé
všechno na očích nám pozná
V záři úspěchů, stín našich ztrát
jí po tváři čas dál kreslí
Měla nás a má
jak léta jdou
Kde je náš dík?
ano, Marie Rottrová… znám a kdykoli ji slyším, brečím a nejde to zastavit
už se v tom plácám od r 99
těžká mozková příhoda
a den po maminčině odchodu hráli v rádiu Mamá od Marty Kubišové
od té doby mi zní v hlavě každý den
Mamá
Mamá bude nakažlivá - po smrti táty, teda vlastně už u jeho 1. a pak u 2. rakoviny jsem jela hlavně Kubišovou a Přenosilovou.
Ahoj,
To co jsem psala mamce,bylo ze vzteku…Samozřejmě bych to nedodržela,nedokázala bych ji zakázat se stýkat s malou!Mamka to taky pochopila a dokonce mi říkala,že se k taťkovi vrátí,že to určitě,ale že to musí vysvětlit tomu nynějšímu příteli…
Myslím,že vše bude zase krásné jako dřív…
Vím, že to co teď napíšu asi není vhodné, hlavně pro ty co jim máma umřela. Moje máma ještě žije, ale pro mě umřela někdy před víc jak deseti lety. Zpočátku mi to nepřišlo, byla jsem malá, měli jsme nemalé rodinnéfinanční problémy, maminka byla jenom smutná. Jenže postupem času už jsem v tom neviděla smutek, ale nepřítele. Sebral mi mámu, udělal z ní někoho cizýho, někoho, kdo mi zkazil ideál rodiny. Dnes už vím, že je to nemoc, nemoc, která jde léčit, ale jde léčit jenom tehdy, pokud to nemocný chce. Nepomáhaj výhružky, nepomáhaj splněný výhružky a nepomáhaj ani slzy. Teď jenom nevím kdo mi vadí víc moje MÁMA nebo její ALKOHOLISMUS.