Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
máma....
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
24.2.09 20:41
máma....
Prosím, promiňte, nechci nikoho rozesmutňovat, jen jsem našla báseň, která mi mluví z duše a protože vím, že je hodně lidí „postižených“ jako já, třeba někomu pomůže ji číst…tak jako mně…
V den kdy umřela mi máma - Eva Stříbrná
v den kdy umřela mi máma
stál jsem na nádraží velkoměsta
vlaky jely z Prahy do neznáma
grafitem a lihem popsaný
na nádraží města Říčany
brzdily, houkaly, projížděly
stavěly u stánků se zmrzlinou
kopečkovou, plnou salmonely
v den kdy umřela mi máma
jsem tak stál a koukal do nikam
přemýšlel, že kdyby byla s náma
nestál bych tu takhle tupě sám
schovat se do stínů
velkých evergreenů
nevidět sestru jak škube si vlasy
tu svoji ozdobu, korunu krásy
nemuset říkat bratrovi
maminka umřela
maminka odešla
zesnula
důvod se už nikdo nedoví
v den kdy umřela ti máma
v den kdy bylo všechno prohraný
neváhala jsem a jela směrem
na nádraží města Říčany
viděla jak bezmocně jsi stál
a málem mě v slzách nepoznal
protáhla jsem zdřevěnělý nohy
přešla přes nádraží strohý
vítr ke mně vůni párků vál
konejšivý obejmutí
a pár hodin u rybníka
pro ten zločin bez viníka
v den kdy umřela ti máma
odešla jsem kolem půlnoci
ve vlaku jela, přemýšlela
jsem vetřelcem anebo pomocí?
v den kdy umřela mi máma
a v hodinu co Eva odjela
jindy krásná noc nad Říčanama
nebyla už tolik veselá
směrem od špinavých kolejí
domů stejnou temnou alejí
odemknul jsem a vešel do dvěří
sestra uvařila malou večeři
táta vtipkoval jako každý večer
chtěl skrýt že mu slza z oka teče
prázdná židle tam kde máma seděla
ne tahle noc fakt není veselá
za oknem se míhalo pár stínů
myslel jsem si že tam někdo je
zahrabal jem se víc pod peřinu
a bál se i vyjít z pokoje
v den kdy umřela mi máma
otřásla se půda pod nohama
z postele jsem vstal, zapálil svíci
odhodlaný myslet na Evu
však myšlenky to stejně zničující
Z knihy Současná poezie, str. 192, nakl. Alisa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.2.09 21:03
Jde mi mráz po rukou a ježí semi chlupy.....Je z toho cítit tolikerý smutek a bezmoc a žal......... 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.09 22:11
za par dni to budou 3 roky, co odesla ta moje mama, byla to nedele a ja nevedela co delat, jen jsem bulela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.09 22:24
Všechno, co se ohledně smrti napíše zní prázdně…
není prázdnějšího slova pro pozůstalé…
viděla jsem 13. komnatu s Arnoštem Lustigem - zase mě to posunulo o kus dál…
Chtěla bych moc věřit, že po životě něco existuje…kam by se poděla informace? Mívám sny..intuice.. momentálně jsem ale v totální duševní paralýze… …chtěla bych se ze všeho umět vypsat, ale v tomhle případě to nejde, ještě ne.
Jako protiváhu mnoha životních trampot dala nebesa člověku tři věci:
Naději, spánek a smích.
Immanuel Kant
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
TAPTINKA
25.2.09 10:29
DÍKYBOHU JÁ MAMKU MÁM,
ale známé bohužel její maminka umřela když byla ve věku, kdy ji nejvíc potřebovala - v dospívání… Od té doby nedá dopustit na písničku od HOLKI - MÁMA
//PRO MÁMU - Holki
Svý mámě chci říct díky,
za všechno vždyť víš, co teď na srdci mám
a promiň mi mé hříchy,
nebylo jich málo, co si vzpomínám,
a proto chci Ti teď říct díky
za tvou lásku, já ráda tě mám.
Mámo, koukni jak čas letí,
není to tak dávno, co jsem zvládla první krok
a najednou už nejsme děti
a já pocit mám, že to uteklo jako jenom jeden rok,
a proto poslouchej tyhle věty,
ať víš, co pro mě znamenáš.
Máš můj dík za všechno a hlavně za sebe,
mámo, já teď jsem tu jenom pro tebe,
máš můj dík za všechno a hlavně za sebe,
mámo, já teď jsem tu jenom pro tebe,
teď pro tebe jsem tu já.
Vzpomínáš, jak jsme se smáli
a nebo na ten den,
kdy’s mě slyšela moje první slůvko říct,
vzpomínám, jak jsme si hráli
a na ten první déšť,
co jsem viděla po našich oknech týct,
jak jsme venku spolu stáli
a já se toužila s tebou k oblakům vznýst.
Mámo, vidíš jak čas běží,
není to tak dávno, co jsem zvládla první krok,
to všechno vrátit půjde stěží,
pořád pocit mám, že to uteklo jako jenom jeden rok
a o to víc mě právě těší, že ti můžu říct, jak ráda tě mám.
Máš můj dík za všechno a hlavně za sebe,
mámo, já teď jsem tu jenom pro tebe,
máš můj dík za všechno a hlavně za sebe,
mámo, já teď jsem tu jenom pro tebe,
teď pro tebe jsem tu já.//
- Citovat
- Upravit
25.2.09 16:08
http://www.youtube.com/watch?…
Ahoj,
můj příběh je jiný,ale taky se to týká mámy.
Můj otec v listopadu řekl mojí mamce,že od ní ochází,že poznal jinou ženu..Bylo to pro mě strašně moc těžký si připustit,že naši se budou rozvádět.Pak před Vánocemi dojel,chtěl se vrátit,ale byl doma tak dva dny a zase odjel.Na Silvestra to samé,vydržel doma,ael jen pár dní a zase zmizel.Už jsem říkala mamce,ať se na něj vykašle,že to nemá smyysl,že z ní dělá akorát tak blbca…Měla jsem na něj takový vztek,že jsem mu napsala,že pro mě jako otec už neexistuje…Byl to on, v kom já jsem se viděla…Byli jsem nerozluční,pomáhal mi se vším,atd…Je to necelý měsíc a otec se mámě vrátil…Prosil ji o odpuštění,atd…Já jsem se začala těšit,že se vše urovná a že budou opět šťastni jako dřív.Ale dnes mi mamka napsala,že si našla přítele,že je s ním už měsíc…Otec odjíždí v neděli na tři měsíce služebně mimo ČR a tak ji dal na rozmyšlenou…Mamka nechce tomu nynějšímu příteli ublížit,prý ji v tu těžkou chvíli moc pomohl…Ale já to vidím jinak.Ten nový přítel ji akorát tak zničil,s ním se zahrabala jak nejvíc mohla..Prosí mě,abych mu dala šanci a poznala ho blíž,že není tak špatný jak vypadá..Ale já ho poznávat blíž nechci,já ne něj názor nezměním.
V dubnu se mi narodí miminko,a mamce jsem napsala,že bych si moc přála aby se vrátila k taťkovi a byli spolu šťastni…Na toho nynějšího aby se vykašlala,že já ho nikdy nepříjmu…K tomu jsem ji napsala,že jestli bude s ním,tak nebude vídat malou(její první vnouče) 
Na jednu stranu toho lituju,ale aspoň jsem ze sebe dostala to co si myslím! 
Vím,že můžu být ráda,že svojí mámu ještě mám…Ale já bych taky chtěla,aby jsme byli všichni byli šťastni…
Celý těhotenství jsem si prošla těžkou zkouškou…A teď, pár týdnů před porodem už nemám sílu na to,koukat jak se moje máma zahrabuje s tím chlapem¨!!!
Omlouvám se,že vám sem píšu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.09 19:26
Víš, Zuzulendo,
vztahy mezi lidma jsou složitý…a bohužel i vztahy mezi našimi rodiči.
Nechci tady kázat z pozice někoho, komu se stalo něco zlého…
ale podívej se na to ze stránky rodičů…
ty jsi odešla, osamostatnila se…oni žijí svůj život bez tebe dál, ať spolu nebo bez sebe, je to jejich život a tobě by mělo jít hlavně o to, aby jim bylo dobře. Ty budeš mít svou rodinu, nebo máš a oni mají teď právo na to být sami za sebe. A oba jsou pořád tvoji rodiče, ať spolu, nebo každý zvlášť. Hlavně jim nic nevyčítej a nezavírej před nimi dveře, jednou by tě to hodně mrzelo.
Vím, že teď s tebou cvičí hormony, ale zkus je přijmout oba takové, jací jsou. I s jejich životem a lidmi kolem sebe.
Věř, že vím o čem mluvím. A jsem ráda, že jsem si s maminkou (tátu jsem neměla „čest“ poznat - opustil mě už jako miminko) rozuměla, i když mi do života přivedla člověka, který na nás se ségrou nebyl extra hodný. Vím, že to měla těžké a se svou povahou dobráckou ho nedokázala vyhnat…
Jak říkám, vztahy jsou složitá záležitost, ale rodiče máme jen jedny…napořád…nikdo nikdy nezaplní to prázdné místo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.09 19:50
Zuzulendo ..vis, myslim ze Te chapu, nasi jsou rozvedeni a kazdy uz ma noveho partnera..ale to cos rekla mamce, to jaks ji citove vydirala - ze neuvidi svoje vnouce..To si nezaslouzi!
Tot muj nazor..
Saryk Ti to napsala moc hezky..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.09 20:03
Taky mám maminku. Ale už šestnáct let nemám tatínka a měla jsem řádný strach, aby aspoň jeden z mých rodičů viděl moje děti.
Jestli ty hrozby dodržíš a nedejbože se mamince něco stane a s vnučkou se skutečně nepotká, v životě si to neodpustíš. S tím bych nechtěla žít.
Tak jako rodiče nemají právo rozhodovat o životě svých dospělých dětí, nemají děti právo linkovat život svým rodičům. To je můj názor.
Věřím, že až s tebou přestanou cvičit hormony, rozmyslíš si to. Mít pro své dítě prarodiče je velký dar.
Pokud člověk přijme vědomí, že blízcí mohou kdykoli odejít, bude už vždycky mít strach pohádat se a prásknout za sebou dveřmi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.09 21:16
Zuzulendo take jsem byla pred porodem a nebyla zadobre se svou matkou a rekla ji ze sve prvni vnouce nebude vidat.
Moje mati se musela hodne trapit kdyz byla schopna delat veci ktere ji urcite ponizovaly.
Ja to zvazila a ted jsme rada ze ma mala babicku a nedokazu si predstavit kdyby svou vnucku nevidela.
Zvaz sve rozhodnuti(nebo aspon to co jsi rekla).Vzdyt mit prarodice je pro dite dar.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.09 21:31
Z básniček o mamince se mi vždycky vybaví Seifertova Kytička fialek. Máme doma jeho sbírku Mamince, dostala jsem ji jako dítě. Chtěla jsem z ní číst synovi, ale když jsem došla na tu Kytičku fialek, kterou on stejně nemůže chápat, začala jsem se zalykat, vzlykat, škytat… nešlo to.
Podruhé nesmíš utrácet,
prozraď mi, kolikpak stála?
A těch pár maminčiných vět
znal jsem už téměř nazpaměť. Šetřila vždycky z mála.
K holiči radši měl bys jít.
To znám již, teď možná dodá:
Zítra budeš chtít na sešit,
a kde mám na to všechno vzít,
krejcaru je dnes škoda!
Jen násilím ji vtiskl jsem
ten modrý chomáček jara.
Když splácela mi polibkem,
zaševelilo jejím rtem:
Synáčku, už jsem stará.
Rok co rok se tak zlobila,
později míň už sice.
Když vázičku si rozbila,
dávala kvítka spanilá
do sklenky od hořčice.
Hodiny bijí za stěnou,
děsí mě němota zdiva.
Maminka, tvář již zastřenou,
na lůžku leží:z kolenou
nehybně sukně splývá.
Zvedám jí ruku. Je v ní chlad,
prsty jsou přitisklé k dlani.
Kytičku chci jí do nich dát,
už naposledy tentokrát.
A ještě se mi brání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
