Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky,
zajímalo by mě jaké máte zkušenosti s okolím, když cestujete s kočárkem. Já jsem během jednoho dne zažila několik momentů, kdy se mi z lidí udělalo na nic. Například v poloprázdné tramvaji jsem musela stát s kočárkem v uličce, protože na zadním prostoru pro kočárky vyhrazeném stála skupinka mladých lidí (nad 20let). Jediné, co je zčásti omlouvalo, bylo, že nebyli Češi-takže asi nepochopili tu značku, co je tam nakreslená. Asi hodinu na to jsem projížděla v obchodě mezi regály a o 1 cm v cestě mi překážel nějaký pán. Jsem asi ne moc hlasitá, protože moje „Promiňtě, prosím…“ neslyšel a seřval mě, že na něj najíždím a že si mám slušně požádat. Radši jsem se s ním nehádala. Poslední kapkou bylo, když jsem chtěla zajet na WC. Ačkoliv v obchodním centru je místnost na přebalování, nechtělo se mi jen kvůli mému odskočení jezdit na jiné patro a rozhodla jsem se vyzkoušet WC pro invalidy, tam se přece dá zajet i s kočárkem. Už to nikdy neudělám. Jednak mě cestou všichni sledovali, protože si mysleli, že jedu na společné záchody (které byly stejným směrem) s kočárkem a ukrajinská paní na mě povykovala, že se mám vrátit. Horší to bylo, když jsem se odtamtud vracela: nějaký dva chlapi komentovali můj výskyt „no to je strašný“ a jakási slečna za mnou k tomu dodávala " já jsem jí viděla, jak vyjela z pánskýho záchodu" (já byla skutečně na bezbariérovém WC!!! a tam se TO navíc nerozlišuje). Tak to bylo na mě ten den už moc. To jsem vážně udělala za jediný den tolik chyb a liší se nějak naše situace od situace vozíčkáře?
Asi bychom měly sedět doma na zadku, co vy na to maminky?
Zdar, Marki
Marki,
tvoje negativní zkušenost mě zaráží, já mám povětšinou zkušenosti pozitivní, nikdy jsem nezaslechla podobnou nechutnou poznámku nebo jsem si jich nevšímala?
Teď jezdím s dvojkočárkem a zatím mě neutuchající pozornost okolí neunavuje, docela mě baví a medím si, jak jsou dětičky obdivovány. Cestuju všude a často a většinou lidi spíš pomůžou a většinou ti, do kterých bych to na první pohled neřekla (miluju dreddaře a podobné týpky, jsou velmi ochotní
. Jo a ani bych nespočítala kolik exkluzivních chlapů už mi pomáhalo s kočárkem, o tom se mi nikdy ani nesnilo!!! ![]()
Prostě projdi hrdě středem a omezence ignoruj, rozčilování ti za to nestojí!
Krásné drandění s kočárkem přeje
Peta
Ahoj Marki,
no v tom obchodaku je fakt mozny, ze te ten chlap neslysel, byva tam ruch, stoji zhruba metr za nim a nepredpoklada ze na nej nekdo zezadu bude mluvit. Drandim s dvojkocarem 15 mesicu, v Intersparu na nakupu jsme temer denne a fakt kdyz chci aby mi nekdo uhnul z cesty tak musim hodne zvysit hlas, tedy tak aby to bylo jeste v prijemne urovni…mnohokrat se mi stalo, ze normalne ty lidi neslysej, jsou zabrany do nakupu a maji klapky, nehledej v tom zadnou schvalnost. Je teda pravda, ze kdyz je clovek takto „znevyhodneny“ a potrebuje vice mista na projeti, ze si zacne vic vsimat jak lidi klidne nechaj stat kosik uprostred ulice nebo v neuuzsim miste, jak chaoticky a nepredvidave se pohybuji a nekteri se doslova motaj a pletou, ale jsem si jista ze jsem to delala taky tak a i ted ne vzdy je ten muj tank zaparkovany na vhodnem miste, nekdy to proste nejde jinak. Ber to s nadhledem a obrn se velkou davkou trpelivosti a tolerance, mas pred sebou jeste hodne drandeni s kocarkem ![]()
A pokud jde o ty poznamky ze vychazis z panskeho wc, tak to bych te slecne s chuti odpovedela, ze ano, ze jsem si tam byla vybrat otce pro malyho ![]()
Za tech nekolik mesicu jsem si zvysenou pozornost zvykla, neprobehne nakup kdyby se nekdo nezastavil, nepoptal, nepodivil, ale z 95% je to mysleno hezky a potesi to ![]()
Monca a moncicaci 15m
Peto,
taky mam i dobrou zkusenost. Do tramvaje mi tez pomahali muzi ruzneho veku a byli velmi ochotni. O to vic mne prave prekvapily a mrzely vyse popisovane zazitky. Tak doufam, ze me to moc casto potkavat nebude ![]()
Ahoj, Marki
Ahoj,
tak to já si připadám jako exot, když jedu s ječícím kočárkem
Všichni na mě koukají, jak kdybych to naše dítko úmyslně týrala a nedokáží pochopit, že má sladká dcerunka jen zkouší mé nervy a čeká, kdy ji pochovám ![]()
Mirri
Ahoj,
brázdim prahu s kočárem už 2 roky a ted 3 mesíce s dvojkočárem a zatím v 99% dobrý. Fakt se najdou vyjímky, ale z toho si nic nedělám. Ted s tím dvojkočárem mi pořád chce někdo pomáhat, i jdyž vystupuju jen z nítkýho busu. O uvolnění místa pro kočár si ale tedy musím většiou říkat, lidi stojej a čuměj, kam se jako chci vejít. No zvykla jsem si a říkám si, že to třeba nemyslí zle
dneska jsme jeli s manželem a měli 2 kočáry a to na nás lidi koukali divně, ale ne nenávistně.
Hodně sil
Martina
Ahoj Marki, tak si rikam, ze to asi byl nejaky den blbec.. Taky takove nekdy mam… Dotud jsem se setkala hlavne s neochotou mladych lidi (15-22).. Uz parkrat kdyz jsem chtela vystupovat z vlaku tak kolem kocarku se drali mladi lidi (hlavne kluci) smerem ven jako by nekam spechali, proto kdyz se nabidne nekdo starsi je mi to hrozne lito, ze je musim otravovat… Vlastne to uz zacalo, kdyz jsem byla tehotna… Mladi sedeli v preplnenem autobusu a starsi lidi kdyz videli moje brisko tak vstavali… Ono to zamrzi, ale reknu si, ze oni taky jednou poznaji, jake to je… Porad mne ale tesi to, ze se vzdycky nekdo ochotny najde, a to mi spravi naladu…
Jednou se mi stala opravdu hrozna vec.. Vystupovala jsem s kocarem ze skoro prazdneho autobusu (tri starsi zeny), tak jsem pozadala tu nejblizsi jestli by mi nepomohla a ta mi odpovedela: „Ja bych rada, ale jsem po operaci kily“.. Citila jsem se nemozne.. Bylo mi to fakt hrozne lito.. Nakonec vstala pani, ktera sedela na konci autobusu a pomohla mi..
Tak se drzte…
Ahoj Marki,
s kočárem mám spoustu zkušeností, jezdíme už hezky dlouho a dlouho asi ještě budeme, protože malá nechodí. Zkušenosti jsou vesměs dobré, ale fakt je, že i těch opačných se už pár nastřádalo. Tady u nás mám pocit, že jsem neviditelná - zejména ve chvílích, kdy chci nastoupit do autobusu. I kvůli tomu, radši chodím pěšky. Co mě ale zlobí je to, co popisuješ u toho pána z obchodu - spousta lidí mi tancuje před kočárem, několikrát se mi stalo, že jakkoliv jsem se snažila uhnout, nakonec někdo udělal skok pod kočár a já mu najela na nohu. To bylo řevu. A na nějaké : s dovolením reaguje relativně málo lidí. Rozhodla jsem se, že si na kočár pořídím zvoneček jako má kolo. To už snad uslyší: ![]()
Marki, já jsem svého času bydlela v lázeňském městě.Chodníky plné lidí, kteří se spolu bavili a projet mezi nima v létě s kočárkem bylo hotohé umění. Jsem z těch rychle chodících mamin a jednou mi poštěstilo koupit v hračkářství takovou tu mačkací trumpetku na dětské kolo. Nosila jsem ji ve stažené stříšce golfáčů a jak mi někdo nechtěl uhnout ani na hooodně hlasité „s dovolením“, tak kluk dostal do ruky houkačku a zatroubil!!! To už slyšeli fakt všichni. Doporučuju! To jsem byla za exota zase já =o)))))
To já jsem minulý týden zajela na jiném sídlišti s kočárkem do lékárny a tam u pultu byla starší paní, která se na mě podívala a tónem, jakým mluvíš na psa řekla: " No co ten kočárek tady ?!?!? To myslíte, že vám ho někdo ukradne?" ![]()
„NIkdy nevíte“, odpověděla jsem a byla jsem fakt šokovaná. PRostě tam to neznám, bála jsem se ho tam nechat. Na našem sídlišti ho nechávám venku, lékárna je malá a ve všech obchůdkách průhledné dveře a výlohy… Naštvala mě i ta lékárnice, která se jen pobaveně usmívala. ![]()
No ale abych jen nepomlouvala. Na poliklinice jsem opět čekala až můžu vlízt do lékárny a vyštrachala se odtud stará babička o holi, která mi ochotně sama od sebe nabídla hlídání kočárku a evidentně byla ráda, že mohla být ve svým věku někomu ten den užitečná. To mě zahřálo..... ![]()
NiKina
Nikino,
musím říci, že v této lékárně by mě už neviděli. Sama jsem lékárnice a ačkoliv jsem pracovala v lékárně, která nebyla zrovna prostorná, nebylo nám nic divné na tom, když si mamina vzala s sebou kočár. Pokud není dobře vidět ven beru si ho taky. Asi ta paní lékárnice nemá děti… ![]()
Ahojky!
Já mám tedy vesměs pozitivní zkušenosti, dokonce i s puberťáky, když v metru nejsou jezdičky, tak mi tedy obvykle pomáhají kluci tak mezi 15 a 20, v tramvajích a autobusech sice obvykle s báglem blokují místo pro kočáry ale zase je fakt, že neremcají, když jim řeknu, aby mě pustili. Jediné, co mě skutečně irituje je, když v metru na jezdicích schodech stojím s golfkama se synem + s tří a půl letou dcerou a takový ten strašně zaměstnaný a uspěchaný pán mezi padesátkou a pětapadesátkou se okolo nás prostě musí prodrat. Žádosti o projetí za mě poslední dobou řeší syn, který z golfek piští: „puozor, pane/paí, jedu, puosím.“ Fakt je, že lidem to většinou přijde docela srandovní a uhýbají ochotně. Mějte se krásně a samé příjemné zážitky přeje,
Jindra
Ahojte,
ja mam zase v poslednej dobe pocit, ze v Prahe je tolko mamiciek s kocarmi, az hroza
Uz neraz sa mi stalo, ze nizkopodlazny autobus bol plny. Boli v nom uz 3 kocare, takze ja som sa uz nevosla.
V hypermarkete to riesim vacsinou tak, ze ludi tukam po pleci
Bud je to tym hlukom, alebo tym ze su zahladeni di nakupovanie, no malokedy ma niekto pocuje.
Inac tiez sa obcas citim ako keby som bola neviditelna
hlavne ak chcem nastupit do tramvaje.
A musim suhlasit s Missorkou, ze vacsinou ty najochonejsi su „dredari“
Zistila som to uz ked som bola tehotna.
Tak Marki vela stastia a nech sa Ti v buducnosti pletu do cesty iba usmiati a ochotni ludia.
SAjso, asi nemá děti, byla hodně mlaďounká ![]()
Rozhodně tam už nepáchnu.....
Ale není nad to, když se paní prodavačka ze zvířecího krámku u nás jde na prcka mrknout a prohodí pár milých slov. TO se to pak nakupuje !!!!
JInak s břichem v MHD mám tu zkušenost, že mě pouštěli sedat spíš ty puberťáci. Generace kolem 50 let na mě koukala divně, některý ženský (patrně v přechodu) na mě koukali tak, ať si to nabouchaný dítě vyžeru sama…dost opovržlivě, ještě dávali najevo, abych dala bacha a nepočechrala jim pupkem účes.....
Naštěstí jsem jezdila jen velice málo, ale mladou generaci puberťáků musím pochválit - FAKT !
NiKi
Já teda bydlím ve 120% Vidlákově,ale při cestách do Prahy jsem nikdy problémy neměla.Je fakt,že člověk potřebuje trochu zdravé drzosti,nebo spíš asertivity,nebát si říct,poprosit a někdy i dost nahlas…
Jsem původně z Prahy,téměř 30 let,tak jsem si nějaké ty naostřené lokty asi vypěstovala,ale vždy s úsměven a slušností…funguje to jako zázrak,nikdy mě od nikud nevyhodili,nekoukají na mě blbě,když jdu na WC pro invalidy,pomáhají mi v MHD,pouští mě sednout,dělají místo…i když si musím říct,tak mi to nijak nepřekáží,od toho mám přece pusu ![]()