Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je to zbabělec, nejistej sám sebou. Přestaň se ho bát a začni se chovat jako normální svéprávná žena. A jak začne řvát, řvi ještě víc. A když řekne, že odejde, sbal mu věci a hodď je za dveře. Asi bys koukala, jak rychle by zkrotnul. Tyhle uřvaný typy, co si hojej mindráky na ženský, jsou většinou pořádný sralbotky. Ale to jim musí někdo ukázat, že se ho nebojí. Tak mu to ukaž, kvůli synovi bych teda bojovala jako lvice. Aby mi nějakej psychopatickej magor ničil život a život mýho dítěte, to teda ne.
Ale co když odejde? Budu v háji. Neuplatím to sama. Snažím se malého stranit těm našim hádkám a zatím se mi to daří. Věci má zbalené už týden a ještě si je nevybalil.Ale to je mi fuk. Nechci přijít o to co jsem tady vybudovala. Nemáte někdo zkušenost jako já? Třeba jak ho přimět k rozumu. Vím že mě má rád a hodně ale já ho s takovou začnu za chvilku nenávidět. Děti jsou pro mě nejdůležitější.
Jo jednou ale pak mi volal a řekl že jediné co má jsme my a jestli nás mít nebude nebude radši ani on. Nějak už nevím co si o tom myslet.
Já nevím, on evidentně není v pořádku, rozhodně to není vyzrálý chlap. Jestli by byl schopen se změnit, tak to by musel chtít on sám a hlavně si uvědomovat, že tak, jak se chová, není absolutně v pořádku. On NEMÁ právo tě jakkoli omezovat a cokoli ti zakazovat.
@dada453 jj.. podnájemníka anebo dva i tři, když to bude třeba.. a co rodiče a babi? to bydlí v baráku gratis a ty jim to sponzoruješ? A nemůže babi a rodiče hlídat, abys mohla do práce?
jdi do banky, vysvětli jim situaci a domluv si s nimi dočasné snížení splátek.. ![]()
Ale ZBAV SE HO..
A že tě má rád??? PROBOHA..
Agresoři vždy jednají v cyklech! Tj. mezi svými útoky nechávají obět „vydechnout“ a součást toho týrání je i pocit totálního zmatku z toho, že on „je vlastně v pohodě akorát někdy mu to nevyjde“.. ![]()
On k rozumu nepřijde, to ty spíš o rozum přijdeš.. Agresoři žijí v realitě nadvlády a je to jediný způsob, jak dokážou s lidmi jednat.. On nikdy nebude jednat na tvé úrovni, protože spolupráce a empatie pro něj znamená stav přímého ohrožení. ![]()
Jsi mnohem šikovnější a schopnější, než si teď dokážeš připustit, protože on tě dostal do kouta a pochybuješ o sobě… Ale zvládneš to a uvidíš, že mnohem snáz než si myslíš.. ![]()
Prosimte on nejak. hodne vydelava? O kolik penez ti jde, ze tohle trpis?
@pikola píše:
Prosimte on nejak. hodne vydelava? O kolik penez ti jde, ze tohle trpis?
To by mě taky zajímalo a zakladatelko, neboj, vykopni ho, on neodejde!
No 24 tisíc a ty já potřebuju. Ale dala jsem na vaše rady a přitlačila jsem ho ke zdi. Dělám si co chci a když začne ječet tak mu řeknu že když se mu to nelíbí ať jde. Už to neřeším. Poslední dobou už nemůžu ani spát a skoro nejím. Je na čase s tím něco dělat. Doufám že mi to odhodlání vydrží.
Také jsem jedna z obětí domácího násílí. Můj manžel mě psychicky týrá už sedm let a je to čím dál horší. Jsem s dětmi na rodičovské a začla jsem podnikat a od té doby se to rapidně zhoršilo. Neustálé ponižování, vulgární nadávky před dětmi, jsem frigidní o nic se nepostarám. Jsem už sedmý rok na mateřské, celou dobu jezdí z práce až večer, s ničím doma nepomůže, jen nadává jak se nestarám o něj a o děti. Znemožňuje mi pracovat, rozbíjí moje věci, všechno mi bere, především věci, které potřebuji k práci, vždyť mi to dal k narozeninám, to znamená, že je to jeho, protože to koupil. Doma si nesmím pověsit ani obrázek o ničem rozhodnout, můžu jen uklízet a vařit. Peníze mi nedává, dětem vše kupuji z mateřské a ještě mi nadá, že nic neušetřím, on si při tom vydělává poměrně slušně…
Už jsem úplně na dně, kamárádka mě donutila navštívit intervenční centrum. Moc mi tam pomohli, zjistíte, že máte nějakou naději, že Vám ty děti nemůže sebrat a nepodaří se mu to, i z toho majetku nakonec alespoň něco dostanete..
Také mě pořád drželo to, že jsem se na domě nadřela, udělala jsem celou zahradu, ovážela jsem s mamkou dvoumetrovou hromadu cihel v kýblech a binec po stavbě, byla to dřina, udělala jsem si krásnou zahrádku, ke které mám vřelý vztah. Pořád jsem si říkala, že tohle všechno přece nemůžu opustit. Ale můžu, je to těžké, ale za lepší život to stojí.
Původně jsem chtěla počkat až syn dokončí rok ve škole, ale je to čím dál horší, bojím se co se za ty čtyři měsíce stane. Všechno si zjišťuji, jaké mám možnosti.
Maminky zajděte se poradit, intervenční centrum je v každém větším městě, poradí vám jak postupovat, vše je zadarmo, zavolte a sjednejte si schůzku. Nenechme se takhle týrat. Přece nejsme žádné neschopné nicky, musíme sebrat všechnu sílu a vzájemně se podporovat. Musí to jít přece líp. Odnáší to hlavně děti…
Pro vsechny z teto diskuze: Jednou od nej stejne odejdete - ted, za rok, za deset, v duchodu, ale konec nastane. Teprve pak, az odezni prvni problemy po rozchodu a vy se srovnate, uvidite, jak dobre je vam bez neho, jak se muzete svobodne nadechnout, jak se vam zacina pomalu vracet sebevedomi a nakonec vubec nepochopite, jak jste v tom mohly tak dlouho zit…:-)
Preju vam vsem mnoho sil, ktere budete potrebovat a taky hodne stesti!
Tak v té bance jsem byla a nemám šanci snížit splátky a na sociálce mi nic nedají. Příspěvek na bydlení se nevstahuje na úvěry a neni to tady rozdělené na bytové jednotky takže do toho budou započítávat i mámu s babi i když si spotřebu platí zvlášť a na přídavky bych musela 3 měsíce doložit že u nás nebydlí a třeba sousedi mi to dokázat a mít dítě soudně svěřené do péče a to taky nějaký čas trvá. Do té doby nás mají živit prý moje rodiče a když neutáhnu barák mám ho prodat a sehnat si něco levnějšího nebo jít do aziláku. Ale já rodinu nepotopím. Takže milé dámy co jste ve stejné situaci jako já. Přeji pevné nervy protože tenhle stát to jen podporuje. Je to v hááááji. Potřebovala bych opravdu zázrak jinak už nic nepomůže. Hold za blbost se platí.
Bude ječet, rozbíjet věci, vyhrožovat že se sebere a odejde a pak ať si to řeším jak chci. Já si ale nemůžu dovolit být bez něj jinak bych ho vyhodila hned.