Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já teda v týhle situaci naštěstí nebyla, ale stát se mi to, tak odcházim, do azyláku, ke kamarádce, kamkoliv a hned potom na polici a pro rozvodový papíry, pokud je tak dobře placenej, jak píšeš, určitě ti alimenty a výživný trochu pomůžou, ale opravdu bych s nim nebyla
Ja sice nejsem mamina, ale jsem psychicky na dne a to mám na konci mesice svatbu… Nevím co dělat, každy den brecim, jsem cele dny sama a ted uz jim i prášky ![]()
Proboha nevdávej se.Po svatbě to bude horší. Kdyby bylo tak jednoduché odejít udělala bych to dávno ale to fakt neni. Z něčeho žít musíme.
@Anonymní píše:
Ja sice nejsem mamina, ale jsem psychicky na dne a to mám na konci mesice svatbu… Nevím co dělat, každy den brecim, jsem cele dny sama a ted uz jim i prášky
NEVDÁVAT! SEBER SE!
Mám za sebou něco podobného.. bohužel jsem neřekla před svatbou NE, ačkoli mě dusil do mrtě.. ještě noc před svatbou..
teď jsem se sbalila a o kolik by to bylo lehčí bez blbýho papíru..
![]()
@byron píše:
A co nějaká kamarádka? Přechodně bys u ní nemohla být?
Když bys měla rodičovskou, alimenty, výživný i na manželku- rozvedenou, příspěvek na bydlení, přídavky na děti, tak bys vyjít mohla.
Taky jsme sama se třema dětma, občas nějaká brigáda…Není to na moc velké vyskakování, ale je klid, pohoda, možná, že bys to zvládla..... Každopádně bych šla na policii i na sociálku, aby věděli, proč se chceš rozvádět
Ahoj, taky mám „inteligentního“ manžela s doktorátem. Nebije mě ani mi nenadává, akorát se se mnou již týdny nebaví, neodpovídá mi na dotazy, dělá vše naopak, než mu řeknu a peníze samozřejmě drží pod kontrolou. Když se s ním pokouším domluvit, maximálně řekne dej mi pokoj, ale většinou neodpoví vůbec, případně u toho mluví na děti a kouká se jinam. Záminkou je cokoli, co se mu vytkne. Umí bleskurycle hodit svou vinu na mě. Posledním „důvodem“ bylo zřejmě to, že když jsem s dětmi přijela po týdnu z hor, byl byt nevytopený, doma nic k jídlu, on taky nikde a k tomu tři malé děti a spousta tašek. To jsem mu vyčetla a od té doby se mnou opět nemluví. Prostě záminkou jsou blbiny, na kterých se dva normální lidé jsou schopni domluvit. Obávám se ale, že jemu o žádnou domluvu nejde, naopak mu domácí dusno, které vytváří vyhovuje. Před jinými lidmi působí v normě. Zvažuju, co dál. Máme tři děti 4,5, 2,5 a 7 měsíců, takže jsem na rodičovské. Máte někdo zkušenost s tím, že někdo stále nemluví, nekomunikuje a odmítá se dohodnout třeba i na záležitostech kolem dětí. Bohužel je z špatných poměrů, matka je schizofrenička, otec macho a cholerik, ale jinak jakž takž. V dětství prošel kolečkem soudů, nakonec skončil u otce po 7 letech tahanic. Možná mu tohle chování přijde normální. Někdy mi přijde, že si dokazuje, že se o děti postará sám i beze mě, že mě vlastně nepotřebuje. Bohužel zapomíná ve svém dokazování si na děti. Žije se mi v tomhle dusnu a v tom, že se ke mně manžel chová jako ke vzduchu hrozně. Jako bych ani nebyla člověk. Nestojím mu vůbec za nic a pochybuji, že stojí o udžení manželství. Každopádně on se v tom dusnu pohybuje jeko ryba ve vodě.
Winyan, pokud cítíš že nestojí o udržení manželství, šla bych mu z cesty. Jinak, co se týče peněz, tak SJM je SJM, nemůže Ti ubírat.
Co kdybys mu řekla, že chceš rozvod a jaxe dohodnete? Jen tak mezi řečí. Zajímalo by mě, co by Ti na to řekl. Trochu ho oťuknout.
Tak toho se trochu bojím. Asi by už nebyla cesta zpět. A myslím, že by to s ním byl asi docela těžký boj. Zatím hledám, zda má ještě to manželství smysl. Věřím, že pro děti ano. Mají ho rády a k nim se chová pěkně, byť jim nedává dobrý příklad v tom, jak se chová ke mně. Snažím se zatím najít cestu tak, aby to šlo, ale někde vzadu v hlavě mám trochu obavy, že to jednou stejně dopadne tak, jak píšeš. Jen je mi z toho těžko. nejsem na tohle ze své rodiny zvyklá. Tam jsme se třeba pohádali, ale pak se vzduch vyčistil a normálně se mluvilo. SJM je super, ale jak mohu dostat peníze z jeho účtu? A výplata mu chodí samozřejmě tam. Přidělí mi peníze na domácnost, což ovšem nestačí, takže musím brát z rodičovské, čímž ovšem nemám šanci tam vytvořit nějakou finanční
rezervu. Udělala jsem blbý výběr a teď si to vyžeru.
Maminky, co Vás manžel psychicky týrá, vůbec není normální, aby jste se to snažily zvládat
vyserte se na něj, zařidte si nový život s normálním mužem, zařidte si alimenty na děti, všechny dávky na které máte nárok, byla jsem se synem sama a dá se to v klidu zvládnot, chlapa sem vyhodila a nelituju, cokoliv co se nedá překonat a co není normální je důvod k rozchodu. Život se má žít a užívat a né trpět. ![]()
Můžeš si myslím požádat o výživné na nerozvedenou manželku - to je právě pro tyhle případy, kdy jeden z partnerů „sedí“ na penězích.
Můj ex manžel mě psychicky týral 12 let a já se dobrovolně nechala.
Milovala jsem ho a brala to jako samozřejmost.
Na veřejnosti skvělý, milý a dokonalý.
Doma chorobně žárlivý ( moji stálou přítomnost si několikrát zajistil svým pláčem ) a panovačný a bez naprostého sebevědomí.
Skončilo to u mě těžkou depresí a pobytem na psychiatrii.
Potom si našel jinou, jelikož už jsem mu neměla co nabídnout.
Je pryč. Já dýchám, žiju a už jsem na sobě objevila i vrásky od smíchu.
Pryč od takových chlapů!!!Já jsem to nedokázala, ale svým odchodem mi zachránil život.
Zažívala jsem neco velmi podobného.
měla jsem 2 vztahy, pred tim co mám ted. Ale vezmu to od zacatku. Cca pred 5 lety jsem zacala byt s klukem, ktery se mi hned líbil, svalnatý, modrooky, ale i s vyholenou hlavou. Zajímal se o kynologii měl doma 2 rotvajlery a 1 pitbulla. Psy měl PERFEKTNĚ vytrenovane, za par tydnu jsem pochopila proc. Protože jsem byla vytrenovana i ja. Nejdriv to začalo chronickým zarlenim, vyšla jsem například se spolužákem ze skoly a on hned na me zacal rvát, co si on dovoluje chodit vedle me a ja vedle něho, a hned me tahnul za ruku domu. Po zbytek dne jen rval, rval, kdyz nebylo nakoupeno ( pro upřesnění nájem, jídlo, jeho zábavu) vse jsem platila ja, vydelavala jsem si do toho modelingem. Chtěl vždy večer peníze, on nepracoval, jen se válel doma. Šlo to pak najednou velmi z kopce, jednou večer se vrátil z hospody a chtěl se mnou spát, jenže ja nechtěla a od te doby to bylo v koncích. Zmlatil, vysprchoval v ledové vode, ztrhal oblečeni a stejne si dosáhl svého, nemohla jsem jít týden do skoly, jen jsem byla doma. Myslela jsem, ze se rano omluví, ale nic neřekl, pry si ta za to mohu sama. Nejdrive se to opakovalo vždy kdyz byl opilý, cca 3× tydne a pak to zacal dělat i za strizliva. Skončila jsem 2× se zlomenou rukou a velkýma podlitinama. Tak to se to táhli asi rok, nez se stal osudovy okamzik tyden predtim si nechal na nohy vytetovat WHITE POWER! Magor! Nakonec na me vytáhl nůž pri jedne hádce a protiskl mi ho tak silné na krk, az mi tam udělal šrám, pak odešel do hospody a ja utekla ke kamaradce se zbalena mi věcmi. Mimochodem s modelingem jde skončila v te dobe kvuli modřinam. Týden jsem se mu vyhýbala, nakonec jsem zjistila, ze ho za ten týden zavřeli. Zacal byt hned po me se slečnou, kterou bohužel zprovodil ze světa, stále si říkám, mohla jsem to byt ja! Dostal 11 let, za 2×ublozeni na zdravi, vraždu, drogy a výtržnictví. Dloooouho, jsem se z toho oklepavala, vratila se k modelingu a asi za rok, jsem potkala snedeho, mladého, zelenookeho muze s černými vlasy a roztomilymi kudrnlinami. Říkala jsem si vse bude nové a hezke. Muz byl Španělem, což me zprvu take uchvátilo. Mozna tam byl te problém. Zacali jsme spolu byt, po chvily bydlet, pan zacal opet chorobne zářlit, to uz jsem měla asi zjistit, ze je neco špatně, ale ja s nim dal byla. Zacal mi zakazovat různé oblečeni, opet mi zakázal dělat modeling, říkal mi jak se barvit a tak… Pak přišlo opet všechno to same. Urážky, nadávky a pak i fyzické násilí. Táhlo se to asi 2 roky. Byla jsem totálně na dne. Opet to skončilo, velkým fyzickým napadením, rozseklou hlavou skleněnými velkým popelnikem, zlomeným zebrem a vyřazenym dechem. Kdyz me po několika dnech na JIPU pustili domu. S modelingem po dlouhe dobe zacala opet znova a bála se uz všech chlapů, klepala se a bála rychlých pohybu. Byla jsem úplne vyřízena, navštěvovala psychologa, nějakou dobu. Pak jsem přestala a snažila se bojovat sama, zase za rok a pul jsem potkala mého nynějšího manžela. Zacali jsme spolu byt, byli jsme spolu asi rok, ja se za zacatku hrozne bála. On mi byl oporou velkou, pomohl mi se vším, ale bohužel je vysoce postaveny a za chvili se zmenil. Nikdy me nehodil, ale pořizuje me, ja uz ani modeling nesmím dělát. Takže jsem uz rok doma, sama a nikam nechodim. A pred měsícem jsme se v tomhle zmatků vzali, jim antidepresiva a mám toho zase hodne. Jsem osamělá, bojím se a spousty dalších pocitu. Rodinu nemám, vlastní peníze nemam…kamarády a kamarádky nemám. Nic!
To je síla tady…čtu tady příspěvky všech, které jste se nechaly dobrovolně týrat a opravdu nechápu..Je dost drsný napsat, že si za to můžete samy, je jasný, že nic není černobílé, ale nezlobte se na mě, pokud vidím náznaky takového chování, tak už na samém začátku jednám. Taky jsem na rodičovské, závislá na příteli (nejsme zatím manželé) a kdyby mi něco podobného udělal (psychické týrání, nebo na mě vztáhl ruku
okamžitě bych začala jednat. Vím, že namítnete, že se mi to lehce píše, když jsem nic podobného nezažila, ale já se domnívám, že jsem nic podobného nezažila právě proto, že s podobnými tipy chlapů bych zametla během chvilky. Jsou ženské, které přitahují stále stejné tipy chlapů viz. poslední příspěvek od ANONYMNÍ…Vždycky je přeci nějaké řešení, azylové domy atd. Ale psát tady, že není jiná možnost, než zůstávat s tyranem, kvůli penězům, dětem atd…to ať se na mě nikdo nezlobí, to je nesmysl
Jen si to holky všechno děláte těžší a je potřeba si přiznat, že s takovým chlapem to nikdy lepší nebude a vám bude jenom hůř
Přeju všem týraným ať najdou sílu a kus zdravého rozumu, sbalí tašku a vypadnou
![]()
Dobré ráno všem. Tak jsem se na čas odmlčela a snažila se změnit toho mého žárlivce ale bohužel vše je horší. Nebít toho že jsem na něm s s dětma tak závislá skončím to okamžite. Beru antidepresiva a tak nějak přežívám. Jsou horší dny a dny kdy se to dá vydržet. Pokud můžu poradit pokud máte doma takového žárlivého tyrana jako já utečte dokud je čas. Pro mě už neni cesta spět. Včera mi dokonce zakázal koupit v obchodě u pultu salám protože tam byl chlap. Uplně jsem se rozklepala. Nejhorší je že to přestávám zvládat skrývat před dětma. Pořád je mi do breku. Hlavou mi běhaj šílené myšlenky. Ono rada vyhoď ho je jednoduchá ale jsem na něm závyslá. Musím to vydržet ještě dva roky a pak půjde. Jen co echápu kam se poděl ten skvělý milující chlap. Já byla tak šťastná že jsem potkala někoho takového ale po dvou letech se uplně změnil. To už jsem byla těhotná. Teď je malé skoro rok a ze mě troska. Držte mi palce ať to vydržím.