Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
etatinek píše:Já_a_Kačí píše:
S bývalým přítelem si píšu a volám denně, jsme kamarádi, dokonce i s jeho současnou slečnou. Je můj nejlepší kamarád a kdyby mi manžel přikázal, ať s ním ukončím kontakt, tak ho pošlu tam, kde se tělo setkává se židlí. Jsme dospělí a musíme si věřit ne?![]()
Nevim, co se vám na tom nepozdává… A je mi to fuk
Nikdy by mě nenapadlo omezovat manžela v čemkoli a jeho také ne. Víte, s ex jsem chodila tři měsíce a rozešli jsme se před sedmi lety (bože, to už jsem taaak stará), má pořád určité místo v mém životě. Chci říct, že jsou věci, o kterých si s manželem nepopovídám, nerozumí mé profesi a já jeho, nemáme stejnou základnu přátel, zase vyplývající z profese. Možná to má stejné i partner zakladatelky. Nic není černobílé
Vy si necháte diktovat, s kým se stýkat smíte a s kým ne? Jaký je rozdíl mezi tím, stýkat se s bývalým, u kterého víte, na čem jste, jelikož máte naprosto vyjasněné vztahy a stýkat se s náhodným možným budoucím? To je přeci horší ne? Nebo bylo by pro zakladatelku méně hrozné, kdyby manžel šel jednou za rok na kafe s jinou cizí ženou, od které absolutně netuší, co čekat?
Mějte krásný zbytek víkendu… ![]()
Já bych se spíš divila tomu že si píšete denně, taky mám nejlepšího kamaráda ale rozhodně se spolu nevídáme pořád.
Jinak souhlasím se všemi tady, jednou za rok to jen snad jen informativní schůzka
I kdyby to bylo jednou za měsíc, tak kvůli něčemu se nejspíš rozešli a zakazovat mu to je to nejhorší co by mohl člověk udělat, ničemu by to nepomohlo, právě naopak. Myslím si že je naprosto v pořádku bavit se s lidmi se kterými jsme se rozešli, spíš by mi bylo divný, kdyby mě ten člověk už nezajímal. Můj manžel se taky občas setká se svojí EX a nevidím na tom vůbec nic, já se taky ráda potkám se svými bývalými a zajímá mě jak se mají.
Ahoj holky, vím je to ohrané téma, ale…Mám přítele se kterým jsem rok. Známe se dlouhu a máme spolu 2m dceru. Háček je v tom, že se neustále baví se svojí ex(byli spolu cca 14let)dřív mi to tajil než mi dobré duše o tom řekli. Rozvedení 6let. Jezdí k ní neustále domů, protože tam má věci. Jí ji znám, znám i celou rodinu(vesměs mi dal navýběr)buď to překousnu nebo mám smůlu. Jednou mi řekl, že ji stále miluje(sice byl opilý, ale i tak si myslím, že člověk ví co říká).Cítím, že mě má rád, ale ne tak jak ji. Zapoměl na naše výročí, na můj svátek mi poslal pouze sms, u ní nezapoměl nikdy na nic.Jsem z toho špatná, je mi to líto. Dnes jsme s malou a jsme pořád sama.On si jezdí kam chce má spoustu koníčků a ani jeden víkend netráví s námi sám. Neměli jsme společnou dovolenou. Už několikrát jsem mu řekla, že takový vztah mě ničí a on nic.Jak by jste se zachovaly?
Dle mého je život příliš krátky nato, abych ho trávila s člověkem, který miluje jinou ženu, traví svůj čas mimo domov a nevěnuje se ani mě ani dítěti.
@Anonymní píše:
Ahoj holky, vím je to ohrané téma, ale…Mám přítele se kterým jsem rok. Známe se dlouhu a máme spolu 2m dceru. Háček je v tom, že se neustále baví se svojí ex(byli spolu cca 14let)dřív mi to tajil než mi dobré duše o tom řekli. Rozvedení 6let. Jezdí k ní neustále domů, protože tam má věci. Jí ji znám, znám i celou rodinu(vesměs mi dal navýběr)buď to překousnu nebo mám smůlu. Jednou mi řekl, že ji stále miluje(sice byl opilý, ale i tak si myslím, že člověk ví co říká).Cítím, že mě má rád, ale ne tak jak ji. Zapoměl na naše výročí, na můj svátek mi poslal pouze sms, u ní nezapoměl nikdy na nic.Jsem z toho špatná, je mi to líto. Dnes jsme s malou a jsme pořád sama.On si jezdí kam chce má spoustu koníčků a ani jeden víkend netráví s námi sám. Neměli jsme společnou dovolenou. Už několikrát jsem mu řekla, že takový vztah mě ničí a on nic.Jak by jste se zachovaly?
Asi bych mu dala na výběr, ať se rozmyslí, jestli pro něho znamenáš víc ty a dcerka nebo bývalá. Ale v tomto případě musíš být připravená i na tu horší variantu. Já bych v takovém vztahu být nemohla, nesnasla bych, že se o partnera musím s někým dělit
Já se obávám, že to bude horší a horší. Pokud ti dal na výběr, že to buď skousneš nebo máš smůlu, tak není co řešit. Být tebou, tak se s ním rozejdu, protože jak sama píšeš, váš vztah tě akorát ničí a on s tím nehodlá nic dělat. Copak stojíš o chlapa, kterej si žije svůj vlastní život a na vás úplně kašle? Už teď jsi na všechno sama, tak nemáš co ztratit.
@Baruska2011 píše:
Dle mého je život příliš krátky nato, abych ho trávila s člověkem, který miluje jinou ženu, traví svůj čas mimo domov a nevěnuje se ani mě ani dítěti.
Jj, to je pravda. Pokud možno bych s takto nevyrovnaným člověkem ani nezakládala tak brzo rodinu. Ale to už zakladatelce nepomůže.
Já říkám jednu věc, buď jsem já na prvním místě před ostatními nebo ne.
Jsi asi mladší než on 14+6 to je dvacet let. A tobě asi nebude minimálně 38 jako mu nebo je ještě více starší.
Tady není vůbec o čem se dál bavit a ani diskutovat.
Já bych ani již nedal ultimátum, buď já nebo ona. Nemá to smysl, protože on již odpověděl. Cokoliv teď řekne již bude lež nebo budou tajné schůzky atd.
Jak zde někdo napsal. Život je opravdu moc krátký na to si zničit tím, že budeš nešťastná, ale co hůře odnesou to děti i rodina, na které to přeneseš. Co si z něho vezmou za příklad děti? atd. Bohužel, je to tak, děti to okoukají taky a hlavně ani pak tebe nepochopí, že jsi obětovala svůj život pro ně. Já bych svůj život neobětoval, nikdy.
Bez ohledu na to, že on vůbec v tvém životě nefiguruje dobře, takže je na čase si to trochu promyslet a rozhodnout se.
Rozhodni se jak chceš, každá rada je drahá. Ale pochybuji, že odchodem na tom budeš hůře, můžeš si jen polepšit a najít toho prvého pro které taky budeš vším.
Pamatuj si jedno, každé rozhodnutí děláš teď, nikdy ho již nezměníš a na sklonku života je pozdě si sypat popel na hlavu. Život je boj, tak se per. Jen protože je to těžké tak to nevzdávej, postav se na vlastní nohy, ono se ti to vrátí až budeš mít na srdci klid a radost z dětí.
Mam blizko u sebe jeden takovy par…maji to doma stejne jako ty. Uz jsou spolu 10 let, maji spolu dve deti. A rovnou ti reknu, ze on se nezmeni. Bud si na to zvyknes, stejne jako ta moje znama, nebo proste odejdi.
Ten muz co ho znam si klidne odjede na Vanoce a Silvestra jezdit na motorky a ji necha samotnou doma s detmi. A klidne si i odjede na dovolenou s kamaradama a ona sedi doma. Dela si co chce a jeste se zatvrdi, pokud mu ona da nejake ultimatum. Ted uz si zvykla, ale bylo to pro ni tezke, a myslim, ze nejspis je to tezke porad, akorad se snazi to na sobe nedat znat.
@Anonymní píše:
Můj manžel, se kterým máme jinak velmi pěkný vztah, je stále v kontaktu se ženou, se kterou chodil přede mnou. Nejde o nic dramatického, asi tak jednou do roka „kávička“ (ona bydlí v jiném městě) a sem tam SMS, žádná erotika, spíš takové to jak jde život…Vím že není vězeň, na druhou stranu mám z toho takový nepříjemný pocit…Co mi radíte, mám trvat aby s ní přerušil kontakt?
Chápu, že tě to asi štve, ale pokud opravdu jí napíše raz za čas, nic špatného, a sejdou se ve vší počestnosti 1× za rok, tak bych v tom neviděla zásadní problém… ![]()
Zakazování je stejně k ničemu.
Já se po desetiletém vztahu kamarádila se svým bývalým, řešila s ním i své tehdejší vztahy a chodila na kávy asi 4 roky, samozřejmě to měl „doma“ zakázáné, takže chodil na tajňačku
teď další 4 roky se sice nevídáme, ale 2× do roka si zavoláme.
@ArankaC. píše:
Chápu, že tě to asi štve, ale pokud opravdu jí napíše raz za čas, nic špatného, a sejdou se ve vší počestnosti 1× za rok, tak bych v tom neviděla zásadní problém…
To je rok stará věc.. Už tu píše jiná uživatelka s jiným problémem.
Jinak za mě ne, já bych s takovým mužem nedokázala žít.
Tak edit..
nevšimla jsem si že je to oživená diskuze a reagovala na úvodní skoro rok starej příspěvek..omluva
ArankoC. nejsem zakladatelka. Kdyby jí jen občas napsal tak neřeším, ale on jezdí k ní domů její rodiče ho pořád berou jako kdyby se v životě nerozvedli. Zkoušela jsme to zkousnout, snažim se jibrát jako součást, ale prostě to extra nejde. Nevím jestli je to tím, že jsem matka a holt se mi mozek zcvrknul na mimčo. Ano mimčo se narodilo brzy, ale nikdy bych to nevrátila a jsem za to ráda. A ano jsem mladší přesně tak jak to napsala ANT1.Přijde mi to líto, když někam jede a vrátí se a povídá jak to bylo super, jak se ožrali a jaká byla zábava. A já mu mám vyprávět kolik plen sem měnila, kolikrát kojila? To ho nebere. Snažila jsme se mu vysvětlit hjak se cítím čím mi ubližuje, že pokud chce svůj život svobodný tak že odejdu a že mimčo může vídat tak jak dosud.Na to moc nic neřekl,2dny je dobře a pak znova. Přijde domů v šest a ani jeden z nás se nemáme o čem bavit. Když mu řeknu, že nechápu proč se mnou je, když s ní bylo vše super. Říká že mě má rád, ale ani jednou mi to nedokázal. Asi chci moc, ale která ne. Každá by chtěla chlapa, který by jednou dal přednost jí před kamarády. Pomohl jí, aby nemusela bejt na vše sama. Okolí mi říká vydrž, zkousni to, ale co z toho mám? Jsem smutná, věčně naštvaná a takovou má mít mé dítě mámu? miluju ho, ale z jedné strany to nestačí. Holky děkuju a omlovám se.