Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dceru bych do státní školky asi nedávala, zvláště když máš obavu, že tolik dětí nezvládne. Zapsala bych ji do soukromé školky a klidně už teď, alespoň si od ní odpočineš. A až manžel dceři příště řekne, že je postižená, tak jí tvrdě braň! Ta holka to bude celý život slýchat od cizích lidí, nepotřebuje to poslouchat ještě doma. Takhle ji akorát zadělá na deprese, že jí ani vlastní rodiče nedokáží přijmout.
Mam doma workoholika a taky se mi zhroutil. To, co popisujes, apatie, unava… muzou byt znaky deprese. To je nemoc, za kterou dotycny nemuze. Jen to nadavani mi tam uplne nezapada
Myslim, ze tvuj muz potrebuje pomoc. Kdyz jsem to resila ja, projevila jsem muzi svoji podporu, do niceho nenutila (stejne ho nepresvedcis, jit treba na prochazku by pro nej byl obri vykon) no a sehnala jsem mu terapeuta. Drz se, je to velmi narocne obdobi pro partnera.
Manžel k doktorovi. A aspoň si zaplaťte hlídání, potřebujete vypnout oba. Co se týče HO, je to často na psychiku náročnější, než chodit do práce. U přesunu si vyčistíš hlavu. Zavřeš dveře od práce a jdeš domů, on nemá co zavřít.
@Anonymní píše:
Mam doma workoholika a taky se mi zhroutil. To, co popisujes, apatie, unava… muzou byt znaky deprese. To je nemoc, za kterou dotycny nemuze. Jen to nadavani mi tam uplne nezapadaMyslim, ze tvuj muz potrebuje pomoc. Kdyz jsem to resila ja, projevila jsem muzi svoji podporu, do niceho nenutila (stejne ho nepresvedcis, jit treba na prochazku by pro nej byl obri vykon) no a sehnala jsem mu terapeuta. Drz se, je to velmi narocne obdobi pro partnera.
To je hezky. Ja proste ac si tohle vsechno uvedomuju, tak mam neskutecnej vztek, ze strhava pozornost na sebe misto aby pochopil, ze ted proste nemam kapacitu resit jeho psychicke potize. At to zni hrozne, je to hrozny, ja vim. Ale ja to fakt nedavam. Sama jsem uplne vyrizena. A kmitam tady denne jak kobylka okolo nej i dcery a uz mi dochazi dech.
No a jak manžel dává sociální kontakty? Večírky, oslavy, narvane obchodní domy. Taky radši sedí doma ve svém brlohu? Jestli je dcera autik, po někom to mít musí - je to geneticky podmíněno. To by vysvětlovalo i tu unavnost a deprese - často psychiatři Aspergera nepoznaji a mylně diagnostikuji něco jiného.
@sahrazad1 no, moc ne. Je to samotar, proste takovy typicky Sheldon. Mozna ma taky nejakou poruchu, taky jsem uz nad tim mockrat premyslela. Ani moc neprojevuje emoce.
Ahoj zakladatelko,
zmiňuješ hodně věcí, i z toho je patrné, že do tohoto stavu to nějakou dobu spělo, až to nyní přerostlo únosnou mez a je téměř nemožné to vůbec fyzicky zvládat.
Na začátek bych ti rád napsal, že není důvod vinit sebe z toho, že jsi hrozná manželka, nebo nedejbože matka. Do podobného stavu se někdy v životě dostane skoro každý a jednou, až se situace zlepší, ohlédneš se, tak si sama nad sebou řekneš - páni, jsem dobrá, jak jsem to zvládla.
K jednotlivým věcem - pokud je manžel manažer a je k tomu adekvátně ohodnocen, najděte si klidně někoho placeného, kdo s dítětem pomůže. Uleví to vám, dá vám to prostor na společný prožitek, i kdyby to měl být jen odpočinek, a když najdete někoho, kdo se bude líbit i dítěti, pomůžete i jemu. Zvykne si, že nemusí být pořád s vámi a přestane tu situaci vnímat jako něco špatného.
S mužem je třeba mluvit, předpokládám, že sám z toho stavu ve kterém je nadšený není. Mluvte o tom, co je v životě hezké, co Vás bavilo, a že přeci cílem obou je, aby zase ze žití měl podobný hezký prožitek. Ideálně, když si najdete čas na návštěvu odborníka. Můžete ze začátku jít společně, aby to nebral jako nějaké ponížení, když budete samoplátci, můžete si psychologa najít rychle a manžel získá někde prostor ke,,zpovědi." Bude to chtít čas, ale věřím, že by mu to pomohlo a ke stejnému závěru by došel během dvou, tří schůzek.
Přeji hodně sil a štěstí.
PS: Manželovi může ubližovat právě i to, že dělá z domova. Že nemá předěl mezi prací a domovem, nemění prostředí, lidi, prostě nic.
@sahrazad1 píše:
No a jak manžel dává sociální kontakty? Večírky, oslavy, narvane obchodní domy. Taky radši sedí doma ve svém brlohu? Jestli je dcera autik, po někom to mít musí - je to geneticky podmíněno. To by vysvětlovalo i tu unavnost a deprese - často psychiatři Aspergera nepoznaji a mylně diagnostikuji něco jiného.
To koukam, nam na prednaskach rikali, ze pricina autismu je neznama a ne genetika v tom nemusmi hrat roli ![]()
Manželovi bych domluvila psychologa, zároveň ho slušně, ale pevně požádala, aby trávil méně času na HO. Protože jedna věc je být unaveny, ale druha věc je nadávat malé holčičce, protože manžel nezvládá sám sebe. Takže trochu tu vzájemnou ponorku utnout, ať pracuje z kanclu. A velice, ale velice důrazně bych mu dala najevo, ze moji podporu má, ale jakmile znovu zaútočí na dceru, byť verbálně, tak je s podporou utrum a trpět mu to nadále nebudu
@lilith1 no tak to nekoukej. Vlastní zkušenost. Ne já, ale manžel, pak jeho bratranci po otci, jeho otec, manžela sestra, její syn a teď zřejmě i náš syn. Nebo se podívej na fb, tam je skupinka o Aspicich, fůra maminek zmiňuje, ze se to táhne v rodinách jak červená nit. ![]()
@sahrazad1 ale to neznamená, ze se jedna jen o dědičnou poruchu. I my se učili, ze nemusí byt geneticky podmíněna
@Anonymní píše:
@sahrazad1 no, moc ne. Je to samotar, proste takovy typicky Sheldon. Mozna ma taky nejakou poruchu, taky jsem uz nad tim mockrat premyslela. Ani moc neprojevuje emoce.
To mám doma taky, taky manžel. Na netu je na portále AutismPort sada screeningovych testu, manžel je muže zkusit. Tomu mému vyšly pozitivně
nicméně to nic neřeší, protože do Phy ke specialistovi nechce. Takže to řeším návštěvou fb stránky, čtu knihy, vzdělávam se. Jo, je to někdy na palici ![]()
@Tichošlápek možná nemusí v případě poškození toxinem, nebo podobných věci. Sorry, ale tohle, dle nejen mých zkušenosti, celkem dědičné je.
Ahoj vsem, potrebuju nejakou radu, protoze ja uz vazne nevim co mam delat. Mame doma triletou dcerku, s manzelem jsme spolu skoro 15 let. Dcerka je narocne dite, malo mluvi, hyperaktivni, svehlava, ma sva urcita specifika. Doktor ma podezreni na lehkou formu autismu. Ta pece je opravdu narocna, dcera vyzaduje neustalou pozornost. Ale kvuli tomu sem nepisu.
Manzel se mi doma asi zhroutil. Uz od leta byl vyhorely z prace (manazersky post). Ja nevim co mam delat. Pracuje vetsinou 9-17. Nekdy konci i driv, ma to hodne flexibilni, plus ma hodne volna. Ta jeho prace je teda psychicky narocna, ale dela z domu a kdyz skonci, tak proste skonci a nema zadne presuny, nic. Porad si stezuje, ze je unaveny, porad by spal, s nicim mi nepomuze. Nadava nam, ted i dceri, ze je divna, postizena. Lame mi to srdce. Nepoznavam ho a na vsechno jsem v podstate zustala sama. S dcerou nedokaze vydrzet, radeji s ni zustavam jen ja, ty jeho nadavky a pripominky jsou silene. Chapu, ze ma asi nejaky problem, ale jakmile je na nas zly, tak me opousti veskera snaha s nim zustavat a nechce se mi mu pomahat. Dcera ho miluje a on ji dokaze rict strasne veci.
Sama uz ryju nosem v bahne, mam jeste sama taky nejakou praci, ktera ted kvuli dceri nebude mozna, zanedbavam ji. Mame pred sebou ruzne terapie, vystreni… Je to prace 14 hodin denne bez moznosti odpocinku. Hlidani bohuzel nemam zadne. Mozna vyjde skolka, ale to jeste uvidime, jestli tam mezi tolika detmi vydrzi.
Vazne vubec nevim co mam delat. Jsem vycerpana, frustrovana, nastvana. Manzela mi je na jednu stranu lito a na druhou stranu mu zazlivam, ze mi v tak tezke situaci neni oporou.
Asi jsem hrozna manzelka, ale jde mi ted hlavne o to, aby dcera byla v poradku, aby se vsechno nejak zlepsilo..