Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Foxinka je to jeho mamka..trošku koukám že se kolikrát neakceptuje to že i máma je důležitá osoba a je hezké že syn jel za ní..to bych koukala kdyby mě syn odřízl, kvůli manželce… ![]()
@Malike píše:
@Foxinka je to jeho mamka..trošku koukám že se kolikrát neakceptuje to že i máma je důležitá osoba a je hezké že syn jel za ní..to bych koukala kdyby mě syn odřízl, kvůli manželce…
Viď. Můj taky jezdí za rodičema často, nikdy mě nenapadlo to řešit. Když chci tak jedu s ním, když nechci tak zůstanu doma a udělám si pohodičku.
@Chocoloco ![]()
No jako né vše se má přehánět..já fakt měla papánka a to bylo hrozný, všechny dovolený s jeho rodičema…a ještě v hospodě..noční můra, ale že jezdí na víkend za mámou je super a hezké gesto..máma je rovná jeko manželka. vztah se ti rozpadne, ale máma je ta co při tobě bude furt stát.
Mám kamaráda co na ní kašle a díky jeho partnerce
a mají spolu dítě..které jeho máma neviděla…
@Malike Chce to najit rovnovahu. Mamanka v tom pravem slova smyslu bych asi nedala, ale moje tchyne je nastesti natolik rozumna, ze si uvedomuje, ze muz ma tu „hlavni“ rodinu ve mne a detech a neni vecne v dosahu.Ja ale na oplatku nikdy tchyni nebrala jako vetrelce, muze jsem nervala zuby nehty od rodiny a tchyni beru jako naprosto prirozenou soucast sve rodiny, byt leccos vidime jinak. Pravda je, ze kdyz tchynka neco potrebuje, vola spise mne, protoze vi, ze to manzelovi pripomenu
.
Ahoj, obnovuji téma, mám už všeho dost a hledám pochopení… Můj přítel je mamánek a nevyzrálé dítě. Máme pětitýdenní mimčo a přítel i přes mé prosby nebyl s námi doma od příchodu z nemocnice ani jeden den, nejel s námi jedinkrát k doktorovi (jsme rizikoví, každý týden máme nějakou návštěvu doktora), nic. Když jsem nutně potřebovala pomoc, dovolenou si musela vzít moje máma. Přítel má teď v práci rozjetý důležitý projekt a dovolenou ani žádné volno si vzít údajně nemůže. Prcek se narodil dřív, nepočítalo se tedy s tím, že už bude tou dobou na světě, takže dejme tomu, tenhle argument, že se nemůže z práce teď najednou uvolnit bych i vzala. Jenomže co se nestalo, ozvala se jeho maminka, s tím, že doma (přes celou republiku) prý potřebují pomoct s nějakou krávovinou, takže přítel nelenil a hnedka si vyřídil volno na 3 dny, aby se tam mohl vypravit
Jezdil tam vždy cca jednou za dva měsíce pravidelně a dokud jsem nebyla těhotná, nijak jsem to neřešila a nebrala jako problém. V těhotenství jsem pak ale měla velké problémy a potřebovala jeho pomoc a přítomnost doma. Pokud měl však naplánovanou pravidelnou návštěvu u maminky, nedalo se svítit - i kdybych byla na smrtelné posteli, jel by. To už jsem začla být naštvaná a to co předvedl teď je vrchol. Podotýkám, že s maminkou si volají (asi) denně, vždycky odejde telefonovat někam abych to neslyšela nebo si volají cestou z práce, každopádně permanentně hlásí, že mě máma pozdravuje nebo máma něco vzkazuje, apod. Když o něčem mluví ve spojitosti s rodiči, říká „doma“, nebo „u nás“. Nedochází mu, že jeho domov a rodina jsme už my, nikoli jeho matka (a otec, který je ale v pohodě, nic neřeší a nijak neotravuje). Máme i další problémy, které plynou povětšinou ze stylu výchovy, které se mu dostalo a přejímání zcestných názorů, které zná z domova (sklon nesmyslně na všem šetřit, doma nepomáhat - názor typu chlap se válí, ženská ho obskakuje apod.). Jinak je hodný a má mě rád, to zas jo. Ale jakmile se jedná o volbu já x matka, jsem na druhé koleji. Nevím, jak dlouho tenhle styl „rodinného života“ ustojím, leze mi to krkem.
Popravdě, na mamánky mám smůlu od jakživa, všichni moji partneři vykazovali větší či menší stupeň závislosti na matce, až na jednoho, který byl sirotek
… Tak jsem si říkala, že teď jsem za vodou, tchýně přes celou republiku, není čeho se bát… A hele, vše je jinak ![]()
Připadá vám tohle normální?
Proč proboha matky nemají soudnost a nenechají své syny žít normálním životem?? ![]()
Promin, ale mam pocit spis ze vymyslis duvody aby byl furt s tebou
co nesnasim je BYLI JSME TEHOTNI.. ![]()
A dříve ti to nevadilo? Nebo jak se projevoval dřív? Když jsi nebyla těhotná? To bylo vše v pohodě?
Já taky říkám u mámy „doma“ a to tam nebydlím už 20 let. Mám prostě dvoje Doma ![]()
@Blekota: Dříve jsem to neřešila, protože jsem ho doma nepotřebovala, zvládala jsem vše sama, tak mi to samozřejmě nevadilo, když odjede k mámě. Začlo to být na obtíž ve chvíli, kdy je potřeba jeho pomoc doma, při rizikovém těhotenství a pak s miminkem, které potřebuje speciální péči. V tu chvíli jsem pochopila, že je to problém, když se na mě „vykašle“ ve chvíli, kdy ho potřebuji a jede radši k matce, která ho ukecá, že ho zrovna teď musí nutně vidět.
@zelenaprisera jo, říkat to takhle problém není, problém je, když se tam cítí opravdu více doma než u své nové rodiny.
@Anonymní píše:
Ahoj, obnovuji téma, mám už všeho dost a hledám pochopení… Můj přítel je mamánek a nevyzrálé dítě. Máme pětitýdenní mimčo a přítel i přes mé prosby nebyl s námi doma od příchodu z nemocnice ani jeden den, nejel s námi jedinkrát k doktorovi (jsme rizikoví, každý týden máme nějakou návštěvu doktora), nic. Když jsem nutně potřebovala pomoc, dovolenou si musela vzít moje máma. Přítel má teď v práci rozjetý důležitý projekt a dovolenou ani žádné volno si vzít údajně nemůže. Prcek se narodil dřív, nepočítalo se tedy s tím, že už bude tou dobou na světě, takže dejme tomu, tenhle argument, že se nemůže z práce teď najednou uvolnit bych i vzala. Jenomže co se nestalo, ozvala se jeho maminka, s tím, že doma (přes celou republiku) prý potřebují pomoct s nějakou krávovinou, takže přítel nelenil a hnedka si vyřídil volno na 3 dny, aby se tam mohl vypravit![]()
Jezdil tam vždy cca jednou za dva měsíce pravidelně a dokud jsem nebyla těhotná, nijak jsem to neřešila a nebrala jako problém. V těhotenství jsem pak ale měla velké problémy a potřebovala jeho pomoc a přítomnost doma. Pokud měl však naplánovanou pravidelnou návštěvu u maminky, nedalo se svítit - i kdybych byla na smrtelné posteli, jel by. To už jsem začla být naštvaná a to co předvedl teď je vrchol. Podotýkám, že s maminkou si volají (asi) denně, vždycky odejde telefonovat někam abych to neslyšela nebo si volají cestou z práce, každopádně permanentně hlásí, že mě máma pozdravuje nebo máma něco vzkazuje, apod. Když o něčem mluví ve spojitosti s rodiči, říká „doma“, nebo „u nás“. Nedochází mu, že jeho domov a rodina jsme už my, nikoli jeho matka (a otec, který je ale v pohodě, nic neřeší a nijak neotravuje). Máme i další problémy, které plynou povětšinou ze stylu výchovy, které se mu dostalo a přejímání zcestných názorů, které zná z domova (sklon nesmyslně na všem šetřit, doma nepomáhat - názor typu chlap se válí, ženská ho obskakuje apod.). Jinak je hodný a má mě rád, to zas jo. Ale jakmile se jedná o volbu já x matka, jsem na druhé koleji. Nevím, jak dlouho tenhle styl „rodinného života“ ustojím, leze mi to krkem.
Popravdě, na mamánky mám smůlu od jakživa, všichni moji partneři vykazovali větší či menší stupeň závislosti na matce, až na jednoho, který byl sirotek![]()
… Tak jsem si říkala, že teď jsem za vodou, tchýně přes celou republiku, není čeho se bát… A hele, vše je jinak
Připadá vám tohle normální?Proč proboha matky nemají soudnost a nenechají své syny žít normálním životem??
Proc sis od nej nechala udelat dite, kdyz ma tak zcestne nazory? A nebo jsme zase cekali, ze se mavnutim kouzelnym proutkem zmeni a zacne mit najednou ty spravne nazory? Promin, ale to je tak tendencne napsany, aby te clovek politoval… ze to chlapec s tebou asi nebude mit taky vubec lehky ![]()
@Anonymní píše:
@Blekota: Dříve jsem to neřešila, protože jsem ho doma nepotřebovala, zvládala jsem vše sama, tak mi to samozřejmě nevadilo, když odjede k mámě. Začlo to být na obtíž ve chvíli, kdy je potřeba jeho pomoc doma, při rizikovém těhotenství a pak s miminkem, které potřebuje speciální péči. V tu chvíli jsem pochopila, že je to problém, když se na mě „vykašle“ ve chvíli, kdy ho potřebuji a jede radši k matce, která ho ukecá, že ho zrovna teď musí nutně vidět.
Tak s tím už nic neuděláš a chlapa nepředěláš. Je takhle naprogramovaný. Musíš si zvyknout. Lepší to nebude.
@sissi79 píše:
Promin, ale mam pocit spis ze vymyslis duvody aby byl furt s tebouco nesnasim je BYLI JSME TEHOTNI..
Přítelovi podle všeho nedocvaklo, že se stal otcem a nějaká zodpovědnost mu je asi cizí. CHápu, že tě takovým bezohledným chováním ranil.
A opravdu volá matce? Není v tom nějaká jiná osoba..?
No, vidím, že kdo nezažil, tak asi nepochopí a dočkám se tu akorát tak rýpání… Litovat nepotřebuji, do čeho jsem se uvrtala, za to si nesu zodpovědnost, moralizování je mi v tuhle chvíli celkem k ničemu… ![]()