Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pokud nejsi ve vztahu spokojena, odejdi. Nema smysl byt nestastna. Bohuzel popis vasi domacnosti na me pusobi, ze jsi se podridila, partnerovi posluhujes a celou dobu cekas, ze se zmeni. Mam pocit, ze tehotenstvim a materstvim se ho snazis pripoutat doma.
Tvůj přitel je zvyklý, že jsi soběstačná.
Zažila jsem to trochu podobně. Po narození dcery začala tchyně bojovat o pozornost, neustále manželovi volala a nutně ho potřebovala každý den.
U nás to ustalo, když jsem tchyni ironicky řekla, že jsem smutná že je v životě tak bezradná, a dala ji najevo, že ja jsem ta, co se obejde i bez chlapa ![]()
Samozřejmě, rok jsme to pořád s manželem řešili, jemu to přišlo uplne normalni, nechat me s horečkou po operaci s dvouměsíčním děckem doma, on šel za maminkou na zahrádku..
Ten kdo toto nezažije, opravdu nemůže soudit. Před narozením dcery se manžel choval jako normální partner a tchyně byla v pohodě. S narozením dcery se tchyně zbláznila a pomalu z ni bláznime všichni
..ale už je to o cca 90 procent lepší.
@Claire00 Díky za názor
Já ho doma nepoutám, ať si jede kam chce, fakt nejsem žádná stíhačka. Jen mě mrzí, že ve chvíli, kdy ho potřebuji, dá přednost matce. Nejde o to, že ho chci doma násilím držet, to vůbec. Ale když mi řekne, že si volno kvůli mě nevezme a jakmile zavolá máma tak už má hned 3 dny volné a je v trapu, tak mě to prostě mrzí no ![]()
@Anonymní píše:
@Claire00 Díky za názorJá ho doma nepoutám, ať si jede kam chce, fakt nejsem žádná stíhačka. Jen mě mrzí, že ve chvíli, kdy ho potřebuji, dá přednost matce. Nejde o to, že ho chci doma násilím držet, to vůbec. Ale když mi řekne, že si volno kvůli mě nevezme a jakmile zavolá máma tak už má hned 3 dny volné a je v trapu, tak mě to prostě mrzí no
Tak mu na ty 3 dny strč i dítě a běž se bavit, s kamarádkama posedět. Ať z jeho volna také něco máš.
@burgundy Ano, to je přesně ono… Stejná situace. že mu přijde normální nechat mě v těžké chvíli samotnou a jet za matkou… Jako u tebe. Soběstačná jsem bývala, než přišly problémy v těhotenství a následně problémy s prckem… Tchýně byla otravnější odjakživa, ale mně to do života nezasahovalo, tak jsem neřešila… Teďka se to ale vyhrotilo, ona přitvrdila a já to začla víc vnímat. Nepřipadá mi, že chci tak moc, jen potřebuji, aby pomohl, nenechal mě v tom samotnou, byl k dispozici když je potřeba. A ne jel za matkou jen proto, že ona má prostě potřebu ho zrovna teď vidět. Má smysl o tom vůbec diskutovat? Nebo můžu doufat, že se to nějak upraví? Jestli se to bude stupňovat, tak fakt nevím.. ![]()
Určitě přítelovi řekni jak to celé vnímáš. U nás to byla denní záležitost, mnou probrečené noci, pocity zoufalství. Ostrým debatám se nevyhneš, ani nepočítej, že se hned „probere“. Přenechej mu více péče o syna, zapoj ho do rodičovských povinností, ať to celé nejde jakoby mimo něj, ale pořádně si to užívá ![]()
Dítě, tedy věc, je nás víc, mám někdy pocit, někteří chlapi chápají jinak.
Respektive ještě takhle. Pokud je celou dobu žena soběstačná, usměvavá, snaží se, aby vypadala, jak je happy, jak se obejde bez chlapa, ono je to taky špatně. Protože chlap pak vážně nechápe, jak najednou ta superžena s dítětem nezvládá, nestíhá, je z ní akorát hysterka a doma je bordel, a co vís, ona se nestará ani o něj! Jakto, do p*dele, co se stalo? Já tomu nerozumím, já tu nebudu. A jde na fotbal, do hospody… nebo za maminkou.
Zakladatelko, nic není ztraceno, ikdyž asi tak, jak by sis přála, to taky asi nebude. Ale proč malovat tchýni na zeď. Prostě pomalu pomaličku zaúkolovat manžela do péče o domácnost a zejména o rodinu tak, aby se to prostě stalo samozřejmostí. Aby hlavně pochopil, PROČ si má vybrat, co je DOMA a DOMA. Což bude nesmírně těžké, zvláště, pokud jak píšeš, je tak trochu machánek. Pak je třeba pochopit, co ho to táhne za matinkou. Pokud ho mobilizuje k pomoci, tak to asi nebude lenost nebo řekněme nepovinnost něco dělat, flákat se, být oskakován. To spíš bude uměle vytvožená závislost na „neschopné“ matince. A jsme u toho, tak je třeba zvolit stejnou strategii… a být „neschopná“. A současně z něj vytvořit toho jediného na světě, kdo tebe může zachránit. prostě superman, spasitel světa… a jsme zase u mé oblíbené rady od Stelly Zázvorkové, „nakrmte ty bestie a uchvalte je k smrti“. Vsadím svoje merrelky, nedělá to paní matinka zrovna tak? ![]()
Holka, jsi ženská, stejně jako tvoje tchýně, ikdyž ona o fous starší a tudíž zkušenější. Máš v to v sobě, toho chlapa doma udržet, a to tak, a by si toho nevšiml, že je to tvoje vůle, a ne jeho!!!
![]()
@Emilie Díky moc za podporu
Může to být opravdu jak píšeš, má pocit, že to prostě bez něj vždycky nějak zvládnu (což je pravda, co už taky člověku zbývá), narozdíl od maminky, která by bez něj jistě zahynula steskem. Ačkoli teda používat její zbraně, tj. vyvolávání soucitu, na to zas pajšl nemám
![]()
@Anonymní píše:
@Emilie Díky moc za podporuMůže to být opravdu jak píšeš, má pocit, že to prostě bez něj vždycky nějak zvládnu (což je pravda, co už taky člověku zbývá), narozdíl od maminky, která by bez něj jistě zahynula steskem. Ačkoli teda používat její zbraně, tj. vyvolávání soucitu, na to zas pajšl nemám
![]()
Pozor. Není to o vyvolávání soucitu, to bychom se špatně pochopily. Je to o vyvolání pocitu, že tvůj nejmilovanější je taky nejlepší, nejsilnější, prostě nejdokonalejší na světě a co by sis bez něj počala. Prostě chlap všech chlapů a právě proto sis ho vzala! Protože jestli jo, jestli by sis počala (ale jo, ale to víme jen mezi sebou, jinak pššššt!)… tak půjde tam a k tomu, pro koho bude nepostradatelný. A nemusí to být vždycky jen matinka. A paní dokonalá pak nechápe, proč ten její dal přednost takové nějaké šmudle, která jí nesahá ani po paty. No, nesahá. Ale to na věci nic nemění.
Jinak řečeno slovy mého muže - vy ženský si hrajete na chlapy a pak se divíte, že vás chlapi nechcou.
@Emilie Vidíš, takhle mě nikdy nenapadlo nad tím přemýšlet. že je potřeba pořádná taktika
Já do něj furt jen hučím a efekt žádný, spíš mi přijde, že se to stupňuje a důsledek je možná opravdu ten, že si připadá méněcenný jak ho pořád kritizuju, že se nechová správně… A tím se dostávám do bludného kruhu… Tak zkusím zabojovat tímhle způsobem, třeba to ještě není ztracené… Děkuji!! ![]()
@Anonymní píše:
@Emilie Vidíš, takhle mě nikdy nenapadlo nad tím přemýšlet. že je potřeba pořádná taktikaJá do něj furt jen hučím a efekt žádný, spíš mi přijde, že se to stupňuje a důsledek je možná opravdu ten, že si připadá méněcenný jak ho pořád kritizuju, že se nechová správně… A tím se dostávám do bludného kruhu… Tak zkusím zabojovat tímhle způsobem, třeba to ještě není ztracené… Děkuji!!
Dalším problémem může být ten fakt, že chlap má prostě v životě víc žen a matka byla prostě ta první. A první láska, jak víme, ta je tak nějak v srdci už navždy. Tudíž plně svého muže od matky neodřízneš nikdy. To ani chtít nesmíš. Ona navíc asi velmi tvrdě pracuje na tom, aby ti nedovolila si ho odříznout z její pupeční šňůry - ostatně, musíme to taky trochu brát z její strany, je matka a má prostě panickou hrůzu, že přichází o „dítě“ (sice dopsělé, ale… ale prostě to, co porodila.) Máš těžkou sokyni, má v ruce vysoké karty, hraje vysokou hru. Ale ty máš trumf. Jsi manželka, jsi matka jeho dítěte. Můžeš vyhrát. Když budeš vědět, jak hrát. Třeba tak, že si musíš uvědomit, že on je v Sophiině volbě - nedokáže momentálně dát přednost jedné nebo druhé. Tak mu pomoz, tím si ho dostaneš na svou stranu. Pomoz mu třeba tím, jak jsem psala výše, dokaž mu, že je pro tebe maximálně důležitý, že ho miluješ a že… ho vlastně ani tak moc nenutíš, a by si definitivně vybral.
Uvidíš. Netvrdím, že takhle ideálně to půjde, že to bude snaddné a vůbec že to vyjde. To vážně netuším.
Já jen že se snažím tuhle hru hrát… a ty vyšší karty držím většinou teď já.
Důkazem budiž, že manžel se mně zastane před „jeho rodinou“ ve věcech, u kterých vím, že je normálně proti!!!
A jak vycházíš s tchyní? Nešlo by si udělat spojence z ní tím, že jí dáš najevo, že i ona do vaší rodiny patří, že to není buď ty, nebo ona, ale že můžete vedle sebe koexistovat v míru? Např. tím, že bys jí zavolala, pozvala jí k vám domů, aby se přijela podívat na vnoučátko a hrála to na city- že jste vlastně ještě od narození dítka nebyli pořádně spolu jako rodina a že bys nutně potřebovala chlapa doma a jestli by tedy nemohla přijet ona za vámi. A podobně to sdělit i chlapovi, že je ti doma bez něj hrozně smutno, že ho máš ráda, že bys chtěla být víc s ním…a jestli by tedy jeho maminka nemohla přijet k vám. To že ona pak ve finále třeba nepřijede, je věc druhá- ale ten vstřícný krok z tvé strany tam bude.
@burgundy Děkuji za pochopení mé situace
Ano, je to tak, když se stal otcem, začal se chovat jako děcko a místo aby mi byl oporou, tak radši uteče k matce. Jinak nikoho jiného nemá, má mě rád, o tom nepochybuji. Ale z praktického hlediska se na něj spolehnout nemůžu 