Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel mě už nemá rád
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.8.16 17:33
@Anonymní píše:
Ahoj holky, prosím anonymně, poradíte mi, co dál, jestli jste zažily některá něco podobného? Jsme spolu 12 let, máme 2 děti a už několik let cítím, že mě manžel nemiluje, snad mě už přestal mít i rád. Před svatbou jsme se moc dlouho neznali a ve velké zamilovanosti přehlíželi, jak jsme rozdílní. Už delší dobu mu mu na mě ale vadí snad všechno-jaká jsem, jak řeším situace, jaké mám názory, jak jednám s dětmi, prostě mu vadí celé mé já. Tak nějak z něj cítím, že aby si mě začal vážit, musela bych se celá změnit a být přesně podle jeho představ. Já jsem schopná slevit ze svých názorů a rozhodnutí, ale změnit se nemůžu a ani nechci.Tak nějak už dlouho vím, že to není parner, jakého bych chtěla, ale snažím se slevovat ze svých očekávání. Ale už asi příliš dlouho. Držíme vztah hlavně kvůli dětem a závazkům, ani jeden nemáme chuť, sílu a odvahu manželství rozdělit. V poradně jsme před lety byli, ale bez výsledku-manžel je přeci dokonalý a změnit se musím jen já. Jsem na pokraji sil, je to ubíjející, když vím, že ke mě nic necítí. Díky tomu jsem už i já ztratila zájem, ani nevím, jestli ho mám ještě ráda. Snad jen kdyby mi dal nějáký impuls k tomu, že má cenu o vztah ještě bojovat. Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale přijde mi, jako bych se manželství sanžila zachránit jen já. On se rozchodu neděsí tak jako já, bere to jako normální součást života a pocity dětí tak neřeší. Promluvit si s ním na tohle téma se bojím, asi se bojím té pravdy, kterou se snažím tak oddálit. Rodina je pro mě všechno a nedokážu si představit život odděleně. Vím, že bych nebyla první ani poslední, ale chtěla bych děti před tím ochránit. Atmosféra doma dusná není, nehádáme se, jen to objímání tam neníCož by ale po rozvodu taky nebylo, spíš ještě víc vystresovaná máma se spoustou starostí a zařizováním a zlomyslný otec, co dělá naschvály a tahá se o děti
Prožívala jste některá stejné pocity a co vám pomohlo? Díky moc za zkušenosti
no, podle popisu ani ty nemáš moc ráda jeho… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.16 17:43
Poranda. Nebude-li chtít, netrap se a rozveď se. Když to nechce řešit, tak to nemá cenu, vztah je záležitost dvou (v případě ne monogamních vztahů i více)lidí, ne jednoho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.16 17:48
Chyba nikdy není jen na jedné straně. A taky musí být dva na řešení problému. Asi máš strach, že ti řekne ať se rozvedete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.16 17:58
Chyba bylo už to, že jste se před svatbou moc neznali. Můžu se zeptat, jak dlouho jste se teda,, znali "?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.16 18:00
A jak víš, že se budete tahat o děti a on bude dělat naschvály? Neviděla bych hned černé scénáře…Vypadá to, že on už je „odříznutý“ od tebe…minimálně psychicky. Možná se mu někde rýsuje jiný vztah, kdo ví…
Má cenu bojovat? Chceš bojovat? Kvůli sobě, nebo kvůli svému strachu být sama? Kvůli dětem? Oddálíš konec o 3…4…5 let, možná.
Nevím, no…asi bych tu pravdu chtěla slyšet a chtěla bych i řešení situace a manželovy představy budoucnosti. Uleví se ti…Takhle budeš denně ŽÍT VE STRACHU, ŽE dnes TO BOUCHNE… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.8.16 18:04
@Šárka91 To teď si říkám taky-10 měsíců. Ale pravido se z toho taky dělat nedá, znám spoustu párů, co spolu chodili třeba 5 let a rozvedli se stejně. A rodiče se znali ještě kratší dobu než my dva a jsou pořád spolu. Každopádně jsme se brali ještě s růžovými brýlemi..Copak o to, já prince na bílém koni už dávno nečekám, ale kdybych alespoň věděla, že mu na mě ještě záleží. Z toho jak jedná to moc nevidím.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.8.16 18:07
@pannda Málo, tak párkrát do měsíce. V sexu si docela rozumíme, to je asi ještě jediná oblast..
- Citovat
- Upravit
2.8.16 18:11
Kolik je ti a kolik let zivota ti jeste, myslis, zbyva? Chces ten zbytek prozit tak, jako se citis ted? Holka, vem rozum do hrsti a zij pro sebe. Cas leti jako blaznivy - a nema cenu se zdrzovat nekym, kdo nema zajem… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.16 18:14
Je nepochybně moc smutné a ubíjející žít v takovém vztahu bez lásky a nedivím se ti, že ti to dlouhodobě nevyhovuje.
Je však potřeba, aby sis ujasnila, co vlastně chceš a v tom by ti mohl pomoci psychoterapeut nebo manželský poradce. Nemusíte tam chodit ve dvou, můžeš chodit i ty sama, ty sama to vnímáš jako problém, ty budeš též motivovaná to řešit. V tom ti nemůže pomoci žádná externí rada typu „tak se rozveď a najdi si jiného“ nebo „máte děti, co ony a jsi schopna se o ně postarat, když odejdeš“, to musí vzejít z tebe a někdy to trvá roky přemýšlení a ujasňování, než na to přijdeš.
Zkus se více postavit na vlastní nohy i po boku manžela. Více se věnovat svým aktivitám - uvidíš, jak se budeš cítit, jestli ti to pomůže, zvedne ti to sebevědomí a dodá odvahy a jistoty, že jsi schopna být i sama.
Můžeš zapracovat i na nových impulzech ve vašem manželství. Zhubnout, pořídit si nový účes nebo šaty, je sice fajn, ale chlapi (a zejména takoví, jejichž milostný zájem se kamsi vytratil) si daleko spíš všimnou společné aktivity - naplánovat společný výlet, večeři, procházku romantickými místy z dob, kdy jste spolu chodili, místo tv pustit večer při svíčkách hudbu, kterou jste měli rádi, pozvat nějakou návštěvu ap. Uvidíš sama, jestli to bude mít nějaký efekt.
Není špatné zkusit i oddělenou dovolenou, kdy se někdy začne stýskat i srdečně trochu okoralému partneru, nebo naopak, získá odvahu k odchodu, když třeba partnerka zjistí, že dřít na pána, který si provoní svoje moudí a mizí někam za svými zájmy, nemá žádnou cenu.
Uvidíš, když to všechno zkusíš, kam se tvé myšlení posune a co se stane. Když chceš vystoupit z bludného kruhu, musíš prostě začít dělat jiné věci, dodat si odvahy, jinak se budeš motat stále stejnými stezkami.
Příspěvek upraven 02.08.16 v 18:21
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.16 18:17
Jestli chcete zjistit, zda k sobě jste schopní najít cestu, tak vstupte do párové psychoterapie.
Jinak přijde mi, že spíš než na jednoznačnou komunikace vsázíš na „čtení myšlenek“ - tedy že máš v hlavě jakési představy, co má v hlavě on.
Otázkou je, jestli tvé představy odpovídají realitě. Na to je ovšem potřeba se toho druhého zepta tak, aby slyšel a skutečně poslouchat jeho odpověď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.8.16 18:21
@SIMONA1234 Já nevím, ale myslím si, že je toho schopný. Zažila jsem ho už hodněkrát rozčileného, je hrozně ješitný a děti miluje. Někdy mi přijde, že lituje, že si je pořídil se mnou. Opovrhuje některými mými názory na výchovu a když jsme se kdysi o rozvodu zmínili, rozhodně by chtěl nejméně střídavou péči(v afektu mi i řekl, ať teda jdu ale děti mu nechám). Hodně kope kolem sebe, není s ním rozumná řeč, takže rozchodu se bojím z tohohle důvodu. Já jsem na děti dost fixovaná a tyhle rozepře by mě myslím zlomily. Ale jak nad tím teď uvažuju, chová se skoro jako by se mu nějáký vztah už možná i rýsoval. Ale zase mi dokáže vyčíst, že pro něj nemám pohlazení, pochvalu, co mu chybí. Ale já nevím, kde to vzít, když se ke mě chová tak jak se chová..
- Citovat
- Upravit
2.8.16 18:23
@Anonymní píše:
@pannda Málo, tak párkrát do měsíce. V sexu si docela rozumíme, to je asi ještě jediná oblast..
Tak pak nechápu, proč si myslíš, že tě nemá rád a ty jeho.
Nedokázala bych spát s někým, ke komu nic necítím a naopak. Myslím, že problém máte v komunikaci a určitě se dá ledasco napravit. Ale na nápravu musíte být oba, ne jen ty se máš změnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.16 18:28
@Anonymní píše:
@SIMONA1234 Já nevím, ale myslím si, že je toho schopný. Zažila jsem ho už hodněkrát rozčileného, je hrozně ješitný a děti miluje. Někdy mi přijde, že lituje, že si je pořídil se mnou. Opovrhuje některými mými názory na výchovu a když jsme se kdysi o rozvodu zmínili, rozhodně by chtěl nejméně střídavou péči(v afektu mi i řekl, ať teda jdu ale děti mu nechám). Hodně kope kolem sebe, není s ním rozumná řeč, takže rozchodu se bojím z tohohle důvodu. Já jsem na děti dost fixovaná a tyhle rozepře by mě myslím zlomily. Ale jak nad tím teď uvažuju, chová se skoro jako by se mu nějáký vztah už možná i rýsoval. Ale zase mi dokáže vyčíst, že pro něj nemám pohlazení, pochvalu, co mu chybí. Ale já nevím, kde to vzít, když se ke mě chová tak jak se chová..
Ale jedenz vás musí být ten první…
Zkus být ta první…dát mu tedy šanci, vám oběma…usměj se…poděkuj. když ti něco podá, otevře dveře…pohlaď ho, třeba po ruce. Pochval ho (něco určitě najdeš, jen to nesmí vyznít ironicky 
) A koukej co se bude dít…
Jak psala Swami, pracuj na sobě, tím NIC nezkazíš…A pamatuj, i on má strach…i když se může tvářit jako king. Minimálně o děti…
A mluvit, mluvit, mluvit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, prosím anonymně, poradíte mi, co dál, jestli jste zažily některá něco podobného? Jsme spolu 12 let, máme 2 děti a už několik let cítím, že mě manžel nemiluje, snad mě už přestal mít i rád. Před svatbou jsme se moc dlouho neznali a ve velké zamilovanosti přehlíželi, jak jsme rozdílní. Už delší dobu mu mu na mě ale vadí snad všechno-jaká jsem, jak řeším situace, jaké mám názory, jak jednám s dětmi, prostě mu vadí celé mé já. Tak nějak z něj cítím, že aby si mě začal vážit, musela bych se celá změnit a být přesně podle jeho představ. Já jsem schopná slevit ze svých názorů a rozhodnutí, ale změnit se nemůžu a ani nechci.Tak nějak už dlouho vím, že to není parner, jakého bych chtěla, ale snažím se slevovat ze svých očekávání. Ale už asi příliš dlouho. Držíme vztah hlavně kvůli dětem a závazkům, ani jeden nemáme chuť, sílu a odvahu manželství rozdělit. V poradně jsme před lety byli, ale bez výsledku-manžel je přeci dokonalý a změnit se musím jen já. Jsem na pokraji sil, je to ubíjející, když vím, že ke mě nic necítí. Díky tomu jsem už i já ztratila zájem, ani nevím, jestli ho mám ještě ráda. Snad jen kdyby mi dal nějáký impuls k tomu, že má cenu o vztah ještě bojovat. Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale přijde mi, jako bych se manželství sanžila zachránit jen já. On se rozchodu neděsí tak jako já, bere to jako normální součást života a pocity dětí tak neřeší. Promluvit si s ním na tohle téma se bojím, asi se bojím té pravdy, kterou se snažím tak oddálit. Rodina je pro mě všechno a nedokážu si představit život odděleně. Vím, že bych nebyla první ani poslední, ale chtěla bych děti před tím ochránit. Atmosféra doma dusná není, nehádáme se, jen to objímání tam není
Což by ale po rozvodu taky nebylo, spíš ještě víc vystresovaná máma se spoustou starostí a zařizováním a zlomyslný otec, co dělá naschvály a tahá se o děti 
Prožívala jste některá stejné pocity a co vám pomohlo? Díky moc za zkušenosti 