Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dovolím si obnovit - ale trochu pozměnit. Nemám na mysli vychovávání stylu „uklízej po sobě ponožky“, ale spíš takové to zdokonalování se, možná osobnostní rozvoj.
Příklad - jeden z dvojice dospěje k poznání, že ne večer sledovat seriál, ale studovat, protože to člověku dá víc, má v práci lepší uplatnění, a tak. A snaží se na druhého všemožně působit, aby to také tak dělal. Vždyť přece 45 let neznamená, že jedeme setrvačností až do důchodu, ale budeme se rozvíjet, ne?
![]()
Nebo - jeden se rozhodne pro abstinenci, ptž je to zdravé a moderní, a od druhého očekává, že se přidá. (Pití je na úrovni 1-2 sklenek vína za týden)
Máte to někdo doma? Očekává ten iniciativní, že se ten druhý přidá? Jak se ten druhý přizpůsobuje?
Ja jsem v tomdle zastance svobody, spolecne veci jsou dobrovolne, ne na zaklade vyniceneho ocekavani. delat neco jen kvuli partnerovi, to nejak neni moje cesta
@Lama Lama píše:
Ja jsem v tomdle zastance svobody, spolecne veci jsou dobrovolne, ne na zaklade vyniceneho ocekavani. delat neco jen kvuli partnerovi, to nejak neni moje cesta
souhlas
jinak k tématu manžeo mě taky vychovává takže mizim ![]()
@J_Doe tak tohle co popisuješ mi připadá spíš už jak manipulace… přítel je o 24 let starší a občas má taky tendenci mě vychovávat.. stylem : „nechceš se doufám toho řidiče ptát na cestu…“ „tuhle situaci už mám 100× za sebou takže Ti říkám že tak to prostě nefunguje!“ „Nechtěla jsi mi doufám tvrdit že jsi ten koláč snědla když vím že jsi ho vyhodila?“ atd atd
dělal celý leta někde šéfa a občas si mě holt splete s někym
jinak k manipulaci se neuchylujeme ani jeden - každý máme svuj život a nesnažíme se druheho lámat k ničemu, nepotřebuju aby byl stejný jako já - on je třeba klasicky kavarenský typ, já na kafe zajdu párkrát do měsíce - pro mě ztrata času. On když jde do banky tak se vyfikne jak do divadla - pro mě neni problem tam vtrhnout v teplákách ![]()
@J_Doe uff tak jak jsi to popsala to na me pusobi strasne arogantne a nucene
v podstate veci s tebou asi souhlasim (posunovat se nekam a necekat na smrt), ale urcite jinou formou a predevsim dobrovolne a z vlastni vule ![]()
Kdybych chtěla, tak se přidám, kdybych se po večerech např. vzdělávat s manželem nechtěla nebo bych nechtěla abstinovat, tak by se mohl na hlavu stavět a prostě ne.)
Je ale rozdíl, jestli ti to pouze nabízí jako alternativu-zda se k němu přidáš, zda tě nechce strhnout na svou stranu svým nadšením,,pro něco", nebo zda tě přímo nutí, zakazuje ti,,to či ono" dělat či ti přikazuje dělat,,něco", aniž by se spokojil s tvým vyjádřením že to dělat nebudeš.
Většina zdejších diskutérek přemýšlí jak svým mužům a dospívajícím dětem podstrčit zdravou výživu a celkové návyky a nepovažuje to za vnucování ![]()
No, za vším je dobrý úmysl, to jo. Jde mi i o to, jestli u vás doma něco takového také probíhá, nebo jste spíš „v klídku“.
@J_Doe urcite u nas v klidu. A ted jsem trochu zmatena „ucit“ se chces ty nebo muz?
@Borůvka1990 zdrava strava mi ale neprijde jako adektvatni prirovnani k tomu, co psala zakl ![]()
@J_Doe Klid a pohoda, nikdo nihoho do ničeho nenutí ani neočekává.)
Ne, jen to ne. V tomhle mame svobodu.Nic proti nicemu, studium, abstinence, cokoli - ale kdyby me do toho ten druhy nutil ( i v tom dobrem slova smyslu), tak by narazil. Prave pro to donucovani a tlaceni.Ne kvuli veci samotne. A proto by ani me nenapadlo delat to jemu…
@J_Doe píše:
Dovolím si obnovit - ale trochu pozměnit. Nemám na mysli vychovávání stylu „uklízej po sobě ponožky“, ale spíš takové to zdokonalování se, možná osobnostní rozvoj.Příklad - jeden z dvojice dospěje k poznání, že ne večer sledovat seriál, ale studovat, protože to člověku dá víc, má v práci lepší uplatnění, a tak. A snaží se na druhého všemožně působit, aby to také tak dělal. Vždyť přece 45 let neznamená, že jedeme setrvačností až do důchodu, ale budeme se rozvíjet, ne?
![]()
Nebo - jeden se rozhodne pro abstinenci, ptž je to zdravé a moderní, a od druhého očekává, že se přidá. (Pití je na úrovni 1-2 sklenek vína za týden)
Máte to někdo doma? Očekává ten iniciativní, že se ten druhý přidá? Jak se ten druhý přizpůsobuje?
Osobní svobodu mám na nejjvyšších příčkách hodnotového řebříčku.
Příspěvek upraven 26.03.19 v 10:58
Já jsem asi ten, co se snaží občas vychovávat. Sešli jsme se s manželem tak, že já jsem hodně aktivní (a z hodně aktivního prostředí a to nemyslím jen fyzickou aktivitu) a on je z toho pohodlného „práce nemá nožičky, tak neuteče“. Ze začátku to měl se mnou asi těžký. Obzvlášť, když šel za mnou a celkem dlouho hledal práci. Většinu času byl doma. Já bych se zbláznila, chodila bych aspoň na nějaké kurzy nebo tak. On nic a já do něj samozřejmě ryla, proč nejde… ![]()
Věřím tomu, že už je to se mnou lepší. Ale čas od času mi to nedá, nemít nějaké připomínky v podobném duchu. Snažíme se to oba nebrat moc vážně
Já jsem právě u svých rodičů nic takového nezažila, ti přišli z práce, a už tak nějak se plácali doma, nějaké domácí práce a tak, ale jinak pohoda. Věřím, že manžel to měl doma s rodiči podobně. Teď je u nás manžel ten, co má občas „záchvaty“ zdokonalování se, a já vím, že to myslí dobře, a že má v podstatě pravdu.. Co mě ale někdy rozčiluje je, že on si to zdokonalování neumí moc nechat pro sebe, a snaží se mě do toho zapojit. A já z toho mám pocit, že mi je vyčítáno, když neprojevím dostatek nadšení…
Tak jsem vlastně chtěla vědět, jestli je normální, když se v manželství páry takhle tahají „nahoru“.. Prostě mi někdy chybí ten pocit, že se jenom flákáme, odpočíváme, jedem s proudem, prostě užíváme si běh věcí, jak je, bez toho, abychom to někam tlačili a tahali. ![]()