Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel se změnil a já mám chuť odejít
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.5.23 12:55
Takže chodí do práce a po práci ještě podniká? 
tak to se dá pochopit, že ten čas nemá, ale musíte se asi rozhodnout, co je důležitější. Jestli čas spolu, nebo peníze. Prostě je toho na vás moc a měli jste evidentně každý jinou představu, jak to bude s dítětem fungovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.23 12:56
@Anonymní píše:
Zdravím Vás všechny.Začnu nějak krátce od začátku. S manželem jsme 3 a půl roku a všechno jsme to vzali celkem hopem
. Stěhování, svatba a teď máme krásnou desetiměsíční holčičku
.
Před těhotenstvím byl náš vztah skvělý.
Avšak, jakmile jsem otěhotněla, tak se hodně věcí změnilo
. Miminko bylo plánované a měli jsme oba velkou radost. Občas se mnou zašel i do poradny
Při porodu se mnou byl a jsem za to neskutečně šťastná
Jenže pár měsíců po porodu se to změnilo. Začali jsme podnikat a náš vztah se úplně obrátil vzhůru nohama. Například to probíhalo tak, že přišel z práce, třeba přišel pozdravit a dal nám pusu a pak se zavřel do kanceláře klidně až do večera. Když jsem mu potřebovala dát malou, abych si zašla na WC a nebo udělala něco nezbytného, tak se tvářil tak jako že ho otravujeme a nebo řekl že teď nemá čas a jakmile měl malou dýl jak 10 minut, tak mě hned volal kde jako jsem. Pak se to změnilo a začal trávit s námi víc času, ale práci si bral s sebou, takže jako kdyby s námi stejně nebyl. Jeho vztah k dceři už není takový jako dřív
Není to tak, že bychom mlčeli, umíme si všechno říct, ale poslední dobou je to ve fázi, že se neumíme domluvit a dohadujeme se. Má problém s tím, že já mu s podnikáním málo pomáhám, což je těžké zvládat, když mám dceru jen já a chcete mít alespoň trochu uklizenou domácnost, ještě když dcera spí treba jen 2× denně, tak je pochopitelné že toho moc nestihnu. Ale on to prostě nechápe, má kecy, jak je na všechno sám a tak dále. Jenže když já ho o něco poprosím, tak to taky neudělá, tak mu na oplátku říkám, že mi taky nepomáhá a takhle se dohadujeme pořád a neumíme se navzájem vůbec pochopit. Jsem ve fázi, kdy jsem ve velkém stresu, jsem velmi unavená a po hádkách mívám i záchvaty breku. Snažili jsme se to vždy urovnat a na něčem se domluvili, ale je to strašný kolotoč. Manžel se teď dokáže podělat z každé blbosti a občas se chová sobecky, mám pocit že občas zapomíná, že jsme tady taky. Také se bojím s ním mít i další děti, protože mám strach, že to prostě nezvládnu.
Už jsem mu několikrát pohrozila tím, že odejdeme, že takhle žít nechci, že už s ním nejsem šťastná. A on mi na to řekne, že nemám nic a že nemáme kam jít (ale máme) nebo že ať mu dceru nechám a ať si já klidně jdu, což samozřejmě neudělám. Už nevím jak dál. Věděla jsem, že se s miminkem změní hodně věcí, ale až takhle, to teda ne.
Vím, že si to musím vyřešit sama a že tohle je jen pár řádků z toho všeho a nezvládnu popsat úplně všechno, protože to bych musela sepsat celou knihu.
Ale i tak mě zajímá Váš názor. Jestli jste třeba někdo zažil podobnou situaci a nějak se Vám to povedlo vyřešit. Budu ráda za každou Vaší zkušenost a názor.
Děkuji mockrát a anonym snad všichni chápate
Mně hodně inspirovala kniha Supermatky nemusí být šílené. Doporučuju. Věřím, že by ti pomohla vidět rozdělení všech činností v domácnosti jiným úhlem. Taky by tě mohla podpořit v tom, jak „prosadit“ i svoje potřeby, přesněji jak o nich společně komunikovat. Ono se s dítkem bohužel dost často stává, že chlap tu situaci nějak nastaví a ženská se přizpůsobí, ale nikde není žádný zákon že to takto má být, jenom to že my ženské se prostě přizpůsobíme, tomu vůbec nepomůže.
Jinak za mě jste si toho naložili nějak moc. Ještě podnikání… no nevím nevím. Flintu bych hned neházela do žita. Je to nepříjemné, ale změnila se vám spousta situací od základu, a zapomněli jste, dle mě, o nových nastaveních mluvit. Co komu vyhovuje, co ne. Miminko je totální životní změna. Zkus i psycholožku, já sama jsem v (jiné) životní situaci měla jednu po dobu 8 měsíců a bylo to to nejlepší co jsem pro sebe udělala. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.5.23 13:00
Tak je to jasný, máte malé dítě a k tomu jste začali podnikat. Chlap je prostě ve stresu, že to nejde, že vás neuživí atd. Do toho žena vyčítá, že se ji nevěnuje jako dřív..Co bys od něj vlastně chtěla? Aby nechal podnikání, které není zaběhlé, aby se ti víc věnoval? Tak podnikání pověste na hřebík a hned bude víc času.
Jinak myslím, že s jedním dítětem se tohle prostě dá pár let přežít. My stavíme dům, děti máme 3, nejmladší 2 leté a manžel mi momentálně taky pomoct s ničím nemůže. Do toho já ještě na poloviční úvazek pracuju. Je to masakr, nemám na sebe skoro vůbec čas, ale vím, co chceme a proč to děláme..
- Citovat
- Upravit
9.5.23 13:00
Jestli pracuje a k tomu podniká, měla bys mít pochopení, že nemá čas. Ale mělo by to být vaše společné rozhodnutí, že on pracuje 2× tolik, co většina chlapů, tak holt ty se zvládneš o malou postarat bez jeho pomoci. Já bych na to nekývla, čas letí moc rychle a malá bude za chvíli velká a tátu nebude pomalu ani znát. Ale zarazilo mě toto:
Už jsem mu několikrát pohrozila tím, že odejdeme, že takhle žít nechci, že už s ním nejsem šťastná. A on mi na to řekne, že nemám nic a že nemáme kam jít (ale máme) nebo že ať mu dceru nechám a ať si já klidně jdu, což samozřejmě neudělám. Už nevím jak dál. Věděla jsem, že se s miminkem změní hodně věcí, ale až takhle, to teda ne.
Jestliže ti řekl, ať si jdeš, tak já bych se teda skutečně sebrala a šla (i s dcerou). Když máš kam, tak měj trochu hrdosti a nenech se sebou jednat jako s kusem hadru ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.23 13:01
Klid, jste spolu příliš krátce a hodně jste to uspěchali, takže jste jen dva cizí lidé, kteří si brání to své. Oba máte kus své pravdy, oba neradi ustupujete. Zažíváte to nejblbější období v životě, malé děcko a hodně práce. Prostě je třeba to vydržet, to si sedne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.23 13:02
Máte malý mimino a k tomu rozjíždíte podnikání, ještě s chlapem co je…jak to říct slušně, ne úplně empatický. No vražedná kombinace. Na to bych se vykašlala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.23 13:07
V podstatě tohle v různých verzích slýchám dnes a denně a bývá to nejčastější důvod rozpadu vztahů(často zbytečně podle mě).
Já absolutně, ale aboslutně nechápu, z jakého důvodu si lidi, kteří si pořizují dítě, berou na hrb mnohem víc aktivit, než měli před dítětem.
Obvykle práce a baráček, práce a druhá práce, tady uačátek podnikání(úplně jsem nepochopila jestli to náhodou není dokonce práce a podnikání)
Připadá ti normální si v době, kdy oba máte do určité míry ubrat z nějakých aktivit, navršit do rozvrhu aktivitu, ze které prostě ubrat nejde a vyžaduje víc času?
Mně teda ne a pokud to takhle bude, nejspíš se odcizíte a půjdete od sebe. Už teď si pěkně lezete na nervy. Ano, nechápete se, ale prakticky se s tím nedá nic dělat, pokud na tom časově budete tak, jak píšeš.
Takže milí zlatí, tady je moje rada, vykašlete se na rozjíždění podnikání a začněte se věnovat vlastní rodině. Protože jinak to nevyřešíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.23 13:09
@pikola děkuji za názor.
Máme to podnikání spolu a do začátku jsme si pomáhali se vším navzájem. Dcera taky hodně spinkala, mohla jsem udělat více práce, ale teď to prostě nejde. Jde o to, že já mu chci pomoct. Několikrát jsem mu nabízela, že ať si malou vezme třeba na odpoledne a já si zalezu a udělám, co je potřeba. Ale to on nechce. Jde mi o princip, že já mu pomoc nabízím, ale neudělá nic pro to, aby si třeba tu malou teda vzal a já mu pomohla tu práci ulehčit. A pak mi vyčítá, že mu nepomůžu co se týče podnikání a že je na všechno sám.
Příspěvek upraven 09.05.23 v 13:16
- Citovat
- Upravit
9.5.23 13:10
Pro me celkem bezna situace. Ano, taky jsem si vsechno predstavovala jinak, ze bude hlidat, obstara nekdy treba jidlo, pujde s ditetem na pisek… no to jako moc ne. Taky jsem byla nastvana, vyhrozovala kde cim. Az kdyz jsem pochopila a prijmula fakt, ze deti proste jsou z velke vetsiny na me, hlidani takrka nula, co neudelam ja, to neudela nikdo… tak jsem se s tim smirila. Neocekavam nic, delam co muzu, po nem chci jen nezbytne minimum a je to celkem v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.23 13:11
Anonymní píše:
@pikola děkuji za názor.
Máme to podnikání spolu a do začátku jsme si pomáhali se vším navzájem. Dcera taky hodně spinkala, mohla jsem udělat více práce, ale teď to prostě nejde. Jde o to, že já mu chci pomoct. Několikrát jsem mu nabízela, že ať si malou vezme třeba na odpoledne a já si zalezu a udělám, co je potřeba. Ale to on nechce. Jde mi o princip, že já mu pomoc nabízím, ale neudělá nic pro to, aby si třeba tu malou teda vzal a já mu pomohla tu práci ulehčit. A pak mi vyčítá, že mu nepomůžu co se týče podnikání a že je na všechno sám.
Je třeba si sednout a probrat to. Rozdělit si úkoly, nastavit nějaký systém/režim cokoliv. Oba jste akorát ve stresu. Bohužel v podnikání ten stres je o to větší.
Je nutné vzít fakt, že raději chce dělat práci a tak vydělávat a ten čas na dceru v danou chvili prostě není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.23 13:13
Anonymní píše:
@pikola děkuji za názor.
Máme to podnikání spolu a do začátku jsme si pomáhali se vším navzájem. Dcera taky hodně spinkala, mohla jsem udělat více práce, ale teď to prostě nejde. Jde o to, že já mu chci pomoct. Několikrát jsem mu nabízela, že ať si malou vezme třeba na odpoledne a já si zalezu a udělám, co je potřeba. Ale to on nechce. Jde mi o princip, že já mu pomoc nabízím, ale neudělá nic pro to, aby si třeba tu malou teda vzal a já mu pomohla tu práci ulehčit. A pak mi vyčítá, že mu nepomůžu co se týče podnikání a že je na všechno sám.
No, a je to podnikaní nutné, máte z toho výdělek? Má teda k tomu i práci?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.23 13:14
@yvetyvet píše:
Pro me celkem bezna situace. Ano, taky jsem si vsechno predstavovala jinak, ze bude hlidat, obstara nekdy treba jidlo, pujde s ditetem na pisek… no to jako moc ne. Taky jsem byla nastvana, vyhrozovala kde cim. Az kdyz jsem pochopila a prijmula fakt, ze deti proste jsou z velke vetsiny na me, hlidani takrka nula, co neudelam ja, to neudela nikdo… tak jsem se s tim smirila. Neocekavam nic, delam co muzu, po nem chci jen nezbytne minimum a je to celkem v klidu.
A vyrůstá nám další generace, která to minimum považuje za akceptovatelné.
Já tě nechci kritizovat a chápu, že chce člověk udržet vztah, ale kde a jak, sakra, tenhle začarovaný kruk skončí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.23 13:17
Teda uz po 10 mesicich partnerovi vyhrozovat, ze odejdete, protoze nejsi stastna je docela sila. Myslis, ze tim odchodem se tvuj zivot mavnutim proutku zmeni a hned budes stastna? Spis by to bylo jeste narocnejsi nez mate ted.
Dite je velka zmena a hodne zalezi i na tom, jake to dite je. My treba meli hodne narocne, zadne hlidani a trvalo to zhruba tri toky, nez si to sedlo. Oba jsme se zenou ryli hubou v zemi a mysleli, ze ten druhy toho nedela dost. To se samozrejme odrazilo na partnerskem vztahu a po tech 3 letech jsme se zase museli najit k sobe cestu. Coz se podarilo a jsme radi, ze ani jeden z nas to nevzdal a neudelali jsme z ditete pendlera mezi 2 domactnostmi.
Spis nez odchod zkuste nejak prenastavit vase fungovani, aby ti to trochu lip vyhovovalo a tvuj manzel nevyhorel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.23 13:20
@Anonymní píše:
Mně hodně inspirovala kniha Supermatky nemusí být šílené. Doporučuju. Věřím, že by ti pomohla vidět rozdělení všech činností v domácnosti jiným úhlem. Taky by tě mohla podpořit v tom, jak „prosadit“ i svoje potřeby, přesněji jak o nich společně komunikovat. Ono se s dítkem bohužel dost často stává, že chlap tu situaci nějak nastaví a ženská se přizpůsobí, ale nikde není žádný zákon že to takto má být, jenom to že my ženské se prostě přizpůsobíme, tomu vůbec nepomůže.
Jinak za mě jste si toho naložili nějak moc. Ještě podnikání… no nevím nevím. Flintu bych hned neházela do žita. Je to nepříjemné, ale změnila se vám spousta situací od základu, a zapomněli jste, dle mě, o nových nastaveních mluvit. Co komu vyhovuje, co ne. Miminko je totální životní změna. Zkus i psycholožku, já sama jsem v (jiné) životní situaci měla jednu po dobu 8 měsíců a bylo to to nejlepší co jsem pro sebe udělala.
Děkuji mockrát za radu a názor. Knihu neznám, ale určitě si o ní více zjistím .
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím Vás všechny.
Začnu nějak krátce od začátku. S manželem jsme 3 a půl roku a všechno jsme to vzali celkem hopem
. Stěhování, svatba a teď máme krásnou desetiměsíční holčičku 
.
Před těhotenstvím byl náš vztah skvělý.
. Chodili jsme hodně na výlety do přírody, občas zašli na nějakou večeři a tak. Prostě zkrátka, byli jsme hodně aktivní 
. Byl velkou podporou ve všech ohledech, uměl mi poradit a všechno bylo zalité sluncem.
Avšak, jakmile jsem otěhotněla, tak se hodně věcí změnilo
. Miminko bylo plánované a měli jsme oba velkou radost. Občas se mnou zašel i do poradny 
. Jenže mi přišlo, že manžel začal ke mně cítit odpor s rostoucím bříškem. Musela jsem ho prosit, aby mi občas pohladil bříško, pomálu se mě ani nedotkl. Styděla jsem se i před ním svlékat, protože měl narážky typu, že mám velký břicho, že jsem hrošík, určitě to některé znáte. Když zjistil, že čekáme holčičku a né kluka, tak byl hodně dlouho z toho špatný a furt se na mě divně vyčítavě tvářil 
. Choval se úplně jinak a já cítila velikou zradu 
.
Při porodu se mnou byl a jsem za to neskutečně šťastná
. Když se holčička narodila, tak jsme byli skvělá rodinka, manžel hodně pomáhal a asistoval, hodně chodil s dcerou na procházky, když viděl že jsem unavená.
Jenže pár měsíců po porodu se to změnilo. Začali jsme podnikat a náš vztah se úplně obrátil vzhůru nohama. Například to probíhalo tak, že přišel z práce, třeba přišel pozdravit a dal nám pusu a pak se zavřel do kanceláře klidně až do večera. Když jsem mu potřebovala dát malou, abych si zašla na WC a nebo udělala něco nezbytného, tak se tvářil tak jako že ho otravujeme a nebo řekl že teď nemá čas a jakmile měl malou dýl jak 10 minut, tak mě hned volal kde jako jsem. Pak se to změnilo a začal trávit s námi víc času, ale práci si bral s sebou, takže jako kdyby s námi stejně nebyl. Jeho vztah k dceři už není takový jako dřív
. Malá občas nechce ani od něj krmit a nevydrží si ani spolu hrát dlouho.
Není to tak, že bychom mlčeli, umíme si všechno říct, ale poslední dobou je to ve fázi, že se neumíme domluvit a dohadujeme se. Má problém s tím, že já mu s podnikáním málo pomáhám, což je těžké zvládat, když mám dceru jen já a chcete mít alespoň trochu uklizenou domácnost, ještě když dcera spí treba jen 2× denně, tak je pochopitelné že toho moc nestihnu. Ale on to prostě nechápe, má kecy, jak je na všechno sám a tak dále. Jenže když já ho o něco poprosím, tak to taky neudělá, tak mu na oplátku říkám, že mi taky nepomáhá a takhle se dohadujeme pořád a neumíme se navzájem vůbec pochopit. Jsem ve fázi, kdy jsem ve velkém stresu, jsem velmi unavená a po hádkách mívám i záchvaty breku. Snažili jsme se to vždy urovnat a na něčem se domluvili, ale je to strašný kolotoč. Manžel se teď dokáže podělat z každé blbosti a občas se chová sobecky, mám pocit že občas zapomíná, že jsme tady taky. Také se bojím s ním mít i další děti, protože mám strach, že to prostě nezvládnu.
Už jsem mu několikrát pohrozila tím, že odejdeme, že takhle žít nechci, že už s ním nejsem šťastná. A on mi na to řekne, že nemám nic a že nemáme kam jít (ale máme) nebo že ať mu dceru nechám a ať si já klidně jdu, což samozřejmě neudělám. Už nevím jak dál. Věděla jsem, že se s miminkem změní hodně věcí, ale až takhle, to teda ne.
Vím, že si to musím vyřešit sama a že tohle je jen pár řádků z toho všeho a nezvládnu popsat úplně všechno, protože to bych musela sepsat celou knihu
.
.
Ale i tak mě zajímá Váš názor. Jestli jste třeba někdo zažil podobnou situaci a nějak se Vám to povedlo vyřešit. Budu ráda za každou Vaší zkušenost a názor.
Děkuji mockrát a anonym snad všichni chápate