Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mě pořád říká, ať jdu (když se něco naskytne), jestli chci - a že chci a vracím se neplánvaně. A naoplátku, když chce on někam jít, tak s tím nemám problém - jen pak čekám až se začně sám od sebe svěřovat, jaký to bylo
Nedávno měli akci z práce (pátek) a už od pondělí hlásil, že se pravděpodobně vrátí někdy během víkendu, tak jsem si naplánovala s kámoškou grilovačku u nás na zahradě, že si dáme dámskou pohodičku a on se ve 20.30 objeví k našemu údivu doma, říkám: Kde se tu bereš? odpověď: „Ty ženský byly tak nalitý a sexuchtivý, že bych některou určitě urazil, kdybych jí odmítl, tak jsem radši šel domů“ ![]()
Já tě chápu, můj taky nežárlí. Vůbec. I když mě to občas taky trochu mrzí, tak jsem ráda, že nemám žárlivého chlapa, to bych nesnesla. Ví co má a já když se načančám, tak ostatním chlapům taky málem vypadnou oči. Dnes v Olympii jsem se o tom přesvědčila, když jsem se tam proháněla sama ve slevách
![]()
Takovýho chlapa ted mám a vadí mi to dost (za čas se snad najde lepší)
Tak ta důvěra mezi námi trošku narušená je ale ne z mojí strany, já mu byla vždy věrná a příčinu k žárlivosti jsem mu nikdy nedala, možná si myslí, že mě má jistou.
On před nějakým časem měl flirt s jednou ženou, byl do ní i zamilovaný, sám mi to řekl, jestli bylo mezi nimi i něco víc než flirt už se nedozvím a ani po tom nepátrám.
Takže možná proto ta věta, že s kolegyní bych ho na víkend nepustila, i když vím, že je on svéprávná dospělá osoba tak držet násilím bych ho doma nemohla ale nebylo by mi to milé, kdyby někam jel s jinou ženou.
Tak mě i někdy napadlo, že bych někam s jiným mužem vyrazila (ve vší počestnosti) když mě tak sám posílá ale trošku se bojím toho, že by toho pak spíš využil a řekl, že on tedy taky někam jede s nějakou kolegyní nebo bývalou spolužačkou, vždyť když sem byla já tak může i on. Ale problém je ten, že já bych mu opravdu byla věrná a jím si už tak jistá nejsem. Asi je to celé trošku narušené ten vztah, ta důvěra se obnovuje těžce.
@Gladys píše: Žárlivost je nedostatek důvěry. Buď ráda, že ti věří a nepopichuj, nebo třeba pak přestane a budete mít na problém zaděláno…
Pálí tě dobré bydlo
nebo i zbytečný strach z možné ztráty. Čili nedostatek sebevědomí partnera.
J8 nevím, taky bych se cítila nesvá, když by toto manžel říkal a opravdu vážně i myslel…
No, já razím heslo že příležitost dělá zloděje, takže na víkend bych manžela ale i sebe s opačným pohlavím, ne-li celou osobou
, nepustila. Na jednu stranu je to hezké že nevyvádí, ale mě by to přiznám se taky vadilo
Na druhou stranu lepší než žárlivec ![]()
Mám taky takového partnera a svým způsobem jsem já taková taky. Není to vůbec o tom, že by jsme se nemilovali nebo, že by nám na sobě nezáleželo, protože pokud budu mluvit za sebe, to bych poznala. Mám ráda svým způsobem volnost a právě to, že nemám pocit, že jsem hlídaná na každém kroku jsem v takovém to vztahu ráda. A to samé já mohu nabídnout svému partnerovi.Ono někdo řekne, že příležitost dělá zloděje…jenže, když partner bude chtít zahnout, tak to stejně udělá, i třeba tak, že by si „odskočil“ z práce. Já jezdila třeba se synem na 6-7 týdnů do lázní-mít žárlivce, jak bych to asi udělala? Pracovně jezdím taky 2×-3× do roka na 14 dní taky mimo domov, v práci mám noční, když jsem 2 dny po sobě v práci, někdy tam zůstanu spát, abych pořád nemusela pendlovat sem a tam..atd. mít žárlivce, nemohla bych vůbec fungovat. Ale co jako, že mám volnost? To přece není důvod k tomu, abych toho chtěla nějak zneužívat. K čemu mi byl tedy vlastně můj partner, když bych ho při každé možné příležitosti podváděla? I finančně jsme úplně normálně vydělávající rodina, takže to není ani z důvodu, že bych z něj měla vidinu peněz..byt je můj a ze svého platu bych uživila sebe i naše děti. Takhle nám to klape už hodně hodně let. Já si myslím, že spíš jde o to, jak to má člověk srovnané v hlavě… A pak taky, právě tím jakoby volnějším stylem života, si tak nějak pořád máme co říct, baví mě mého partnera poslouchat, když vypráví, co dělal o víkendu u kamaráda na pánské jízdě a zrovna tak on řekne, když já se od někud vrátím, tak vyprávěj, co se Ti zas kde přihodilo
a nejsou to otázky jen ze slušnosti.
Můj manžel si nedávno ztěžoval, že o sebe moc nepečuji. Mám prý koupelnu plnou kosmetických krámů a já se de max. navoním. Chtěla jsem mu dělat radost. Jeden den jsem si udělala dopoledne pro sebe. Dala si masku, nalíčila jsem se, udělala si nehty a čekala na chlapa, až přijde z práce. Když dorazil, okamžitě pojal podezření, že tu někoho mám, případně na někoho čekám, že jsem tak pěkně upravená..Tak mi řekněte, co ten chlap vlastně chce.. ![]()
@klafina123
přesně tak, máme to podobně a jsem za to moc ráda…jsme přece dospělý lidé a víme co se má a ne a prostě si věříme…nedovedu si představit, že bych jinak normálně fungovala…a neřekla bych, že máme volnej vztah (ten bych řekla, že vypadá uplně jinak
)…jen máme srovnané co je pro nás důležité a co ne ![]()
aneb jak řikal, jeden můj bejvalej kolega - na nějaký žárlení se vykašli - chlap pokud nechce tak ti nezahne i když k tomu má příležitost a i kdyby ho svádělo x-ženskejch a naopak když chce tak ti zahne třeba cestou na záchod, když sedíte spolu v hospodě…a o ničem jiném to není…a to samé platí i naopak, jelikož když nechci tak se mnou nikdo nehne a může bejt x-příležitostí a že jich za ty roky bylo..
Buď ráda, žárlivost je hnusná vlastnost vychází z pocitu druhého vlastnit,
ovládat ho… neexistuje pojem zdravá žárlivost, sama na muže nežárlím a je
hezký a příjemný, ostatně to máme oboustranně, a není to tak, že bychom si byli lhostejní, naopak někdy mám pocit, že bych mu i přála nějaký flirt, pokud by
mu to udělalo dobře ![]()
Upřímně mám doma to samé a občas bych si vážně přála, aby krapet žárlil. ono je fakt, když víte, že vám přítel naprosto věří, ale na druhou stranu si občas kvůli tomu přijdu nepřitažlivá a tak nějak, že mě bere jako samozřejmost. ![]()
Jde i o to, že když je partner hodně žárlivý a dělá scény pro blbosti, tak i vyprovokuje toho druhého k tomu, aby doopravdy zahnul. ![]()
@saguaro můj manžel dělá, že nežárlí..všude mě vždy pouští a já jeho taky (také dělám, že mi to vůůůbec nevadí)
. Dokonce chodí s kolegyní z práce si posedět ale na víked bych ho s ní rozhodně nepustila a on mě taky ne. Myslím si, že to už je trochu moc.
Příspěvek upraven 12.07.13 v 15:38
Buď ráda, že ti tak moc důvěřuje..Věří tím sobě i tobě a to je moc dobře. Zbytečně neprovokuj a neuváděj sebe v pokušení a jeho v pochybnosti.. Bylo by škoda pěkného vztahu založeného na důvěře.
Můj přítel taky nežárlí (nebo o tom nevím
), ale rozhodně se necítím pro něj nepřitažlivá. Ze začátku vztahu mi to asi bylo trochu líto, teď už to neřeším. Věříme si a každý den si umíme dát najevo, že se máme rádi. Myslím si, že když člověk chce být nevěrný, tak si příležitost najde vždycky.