Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@brumdinka píše:
@batist promiň ale tohle už je směšný…za prvý je rozdíl pokud tě plácne manžel a pokud dostaneš přes ruku jako dítě to za prvé a za druhé násilí je uplně něco jiného, než plácnutí přes ruku
ale jo, asi ses s opravdovým násilím ještě nesetkala…přeji hezký den
Každý to prostě má jinak. Pro me je to srovnatelné, možná prave proto, ze jsem se s násilím setkala. Taky přeji hezky den.
@batist píše:
To bude ale spíš úhel pohledu. Ja to za násilí povazuji. Placnout me přes ruce manžel, rozhodně bych to nebrala na lehkou váhu. Ale je mi jasné, ze každý to má jinak.
Tak nevím, jestli nad tímto příspěvkem protočit oči, nebo se začít smát.
Nezlob se na mě, ale srovnávat plesknutí po ruce nějakého spratečka, který sám úmyslně ubližuje a plesknutí po ruce manželce od manžela, je opravdu přinejmenším hodně zvláštní. A asi by sis měla opravdu vždy přečíst všechny příspěvky, protože jsme se tady povětšinou shodly, že nejdříve bychom to řešily slovně, pak bychom teprve přešly k plesknutí po ruce. A ať se snažím jak chci, nikde nějaké NÁSILÍ nevidím!
@Kirbisek píše:
Tak nevím, jestli nad tímto příspěvkem protočit oči, nebo se začít smát.
Nezlob se na mě, ale srovnávat plesknutí po ruce nějakého spratečka, který sám úmyslně ubližuje a plesknutí po ruce manželce od manžela, je opravdu přinejmenším hodně zvláštní. A asi by sis měla opravdu vždy přečíst všechny příspěvky, protože jsme se tady povětšinou shodly, že nejdříve bychom to řešily slovně, pak bychom teprve přešly k plesknutí po ruce. A ať se snažím jak chci, nikde nějaké NÁSILÍ nevidím!
Ale já to přece plně respektuju, že tam ty, případně kdokoli další násilí nevidí. Napsala jsem svůj názor, nikoli obecně platnou pravdu. Mám prostě k dítěti stejný přístup (ve spoustě věcí) jako k partnerovi. Chápu, že to tak ostatní mít nemusí, já to tak mám, proto je to plácnutí pro mě srovnatelné. Nicméně, toto opravdu není téma diskuze. Nenapadlo mě, že můj názor je tak kontroverzní. Přesto mám pocit, že když se na nečem shodne většina, neznamená to, že je to správné.
Pokud nějaké dítě plácne moje mimino, tak ho po upozornění plácnu taky, a ani mě nenapadne, že násilí oplácím násilím. Pokud domluva nepomůže, přejdu holt k jiné formě - nedělám nic jiného, než že bráním dítě, které se samo bránit nemůže.
@Xverunka píše:
Pokud nějaké dítě plácne moje mimino, tak ho po upozornění plácnu taky, a ani mě nenapadne, že násilí oplácím násilím. Pokud domluva nepomůže, přejdu holt k jiné formě - nedělám nic jiného, než že bráním dítě, které se samo bránit nemůže.
Ano, myslím, že takto to skutečně vidí většina. I já jsem tak vyrůstala. Pro mě je to prostě jen ukázka toho, že silnější si může dovolit na slabšího. Tedy že sedmileté dítě může plácnout roční dítě (z pozice silnějšího - protože třeba udělalo něco, co se sedmiletému nelíbilo), a dospělý může plácnou sedmileté. Přijde mi to jako spirála.
Ale abych se vrátila k tématu, největším problémem mi nepřijde to, že sedmileté dítě udělá něco, co nemá, ale že dospělý, který tomu přihlíží, nic neudělá.
@batist píše:
Ale já to přece plně respektuju, že tam ty, případně kdokoli další násilí nevidí. Napsala jsem svůj názor, nikoli obecně platnou pravdu. Mám prostě k dítěti stejný přístup (ve spoustě věcí) jako k partnerovi. Chápu, že to tak ostatní mít nemusí, já to tak mám, proto je to plácnutí pro mě srovnatelné. Nicméně, toto opravdu není téma diskuze. Nenapadlo mě, že můj názor je tak kontroverzní. Přesto mám pocit, že když se na nečem shodne většina, neznamená to, že je to správné.
Nemyslím si, že většinový názor je vždy ten správný, jen mě prostě překvapil tvůj závěr.
A dost dobře si nedokážu představit stejný přístup k dítěti a manželovi. Manžel už vychovaný je - neplácá malé děti, necpe prsty do zásuvek apod… Své dítě prostě musím naučit, co je správné a co ne, vychovávám ho. Manžela už opravdu ne. ![]()
@Kirbisek píše:
Nemyslím si, že většinový názor je vždy ten správný, jen mě prostě překvapil tvůj závěr.
A dost dobře si nedokážu představit stejný přístup k dítěti a manželovi. Manžel už vychovaný je - neplácá malé děti, necpe prsty do zásuvek apod… Své dítě prostě musím naučit, co je správné a co ne, vychovávám ho. Manžela už opravdu ne.
Nemůžu souhlasit, že manžel neplácá malé děti - spousta diskuzí a vlastně celý tento přístup nasvědčuje, že tomu tak je. A i když ho plácne ve chvíli, kdy se to tobě líbit nebude (třeba když se dítě počurá bez plenky), tak ho za to neplácneš. Vychovávat (nebo vést ke správnému chování) se dá ale přece různým způsobem. A já rozhodně nezpochybňuji ten tvůj. Já ho jen nepraktikuji a nelíbí se mi. Ale netvrdím, že vše ostatní je špatně.
@batist To asi nemá smysl… poměrně překrucuješ.
Závěr: já výchovný pleskanec po ruce za násilí nepovažuji (naopak u plného hrnce vařící polévky je velice účinný), ty ano.
Howg.
@Kirbisek píše:
@batist To asi nemá smysl… poměrně překrucuješ.
Závěr: já výchovný pleskanec po ruce za násilí nepovažuji (naopak u plného hrnce vařící polévky je velice účinný), ty ano.
Howg.
Taky si myslím, že nemá smysl to dál rozebírat. Jen opět nechápu, která tvá slova jsem překroutila. Nezpochybňuji nic z toho, co říkáš.
@batist píše:
Ano, myslím, že takto to skutečně vidí většina. I já jsem tak vyrůstala. Pro mě je to prostě jen ukázka toho, že silnější si může dovolit na slabšího. Tedy že sedmileté dítě může plácnout roční dítě (z pozice silnějšího - protože třeba udělalo něco, co se sedmiletému nelíbilo), a dospělý může plácnou sedmileté. Přijde mi to jako spirála.
Ale abych se vrátila k tématu, největším problémem mi nepřijde to, že sedmileté dítě udělá něco, co nemá, ale že dospělý, který tomu přihlíží, nic neudělá.
Má to logiku ve smyslu, že budeš chtít to druhé dítě zároveň vychovávat a tudíž se vůči němu zachováš tak, aby nemělo v hlavě zmatek. Ale co píšou ostatní holky a já taky, ve smyslu toho plácnutí, je to o tom, že nám je v tu chvíli ukradená výchova cizího dítěte, my tu od toho nejsme. Vidíme, že je našemu dítěti ubližováno (a je fuk, jestli jiným dítětem nebo dospělákem) a prioritou je pro nás to, aby našemu dítěti ubližováno už nebylo. Bez ohledu na to, jestli se z nás ten agresor příště počůrá strachy.
@zuzouš píše:
Má to logiku ve smyslu, že budeš chtít to druhé dítě zároveň vychovávat a tudíž se vůči němu zachováš tak, aby nemělo v hlavě zmatek. Ale co píšou ostatní holky a já taky, ve smyslu toho plácnutí, je to o tom, že nám je v tu chvíli ukradená výchova cizího dítěte, my tu od toho nejsme. Vidíme, že je našemu dítěti ubližováno (a je fuk, jestli jiným dítětem nebo dospělákem) a prioritou je pro nás to, aby našemu dítěti ubližováno už nebylo. Bez ohledu na to, jestli se z nás ten agresor příště počůrá strachy.
Díky za vysvětlení. Z tohoto úhlu jsem to skutečně nebrala. Tedy chápu (i když nesouhlasím). Toto téma bych už opravdu opustila, myslím, že zakladatelce nic nepřínáší. Spíš bych se zaměřila na nereagování ve chvíli, kdy se to stalo, a na komunikaci s rodiči oné dívenky.