Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
V 80 letech ještě řídí. U dědy se rozjíždí demence a bohužel to bude horší.
@terien píše:
Stál vám ten pozemek za to? Teď otravuje dědek, až jednou nebude, začne bláznit babička a i když je hodná, poleze vám na nervy stejně tak, až nebude babi tak ten barák někdo zdědí a jedete od znova. To bych radši byla v bytě a měla klid.
Myslím, že pozemek za to určitě stál, při dnešních cenách. A bydlet vedle babičky nebo mámy by se mi líbilo. Je dobře, když je rodina blízko. Že je děda pravděpodobně nemocný na tom nic nemění, jen by mu jezdili pomáhat z větší dálky. Tady je jediný problém - že není jak toho člověka dostat k doktorovi. Kdyby dostal psychofarmaka, užije si ještě spoustu let on i rodina.
Příspěvek upraven 13.07.21 v 07:55
@topazio píše:
V 80 letech ještě řídí. U dědy se rozjíždí demence a bohužel to bude horší.
Tak nejsme tu doktoři. Znám pár dědků, co se jim ve stáří vyhrotila povaha do celkem nesnesitelných výšin.
Domluvit se na důkladném vyšetření zdravotního stavu, dobře léky umí postup demence zastavit.
Porozumět tomu, jak demence funguje a za pomoci sociálních služeb se ti naučit zvládat.
Slu jste do toho že bude prarodičům pomáhat až to bude potřeba. Teď to potřeba je.
Ozvěte se nejbližší charitě či diakonii, co dělá se seniory a poraďte se s nimi.
S argumentem to určitě nepůjde, nic dělat nebudeme jdi do háje. Nehledě na to že když nic dělat nebudete taky se to jen bude zhorsovat. Jsou tu možnosti jak pomocí jak vám, tak prarodičům. Ale musíte je vyhledat a oslovit. Uvidíte, na čem se dohodnete.
Téměř jisté to nebude od dědečka zlý úmysl vůči vám, ale příznak obtíží, které se dají při dobré péči dost tlumit.
@lilith1 píše:
Fakt? Ze mam k nekomu citovou vazbu neznamena, ze muze na me rvat a nadavat to bych fakt nechtela
A o tom je celá tato diskuze. O vnitřní zahleděnosti a litování se, bez jakékoliv empatie vůči starému člověku. Přitom kdo ví, jaké bude naše stáří a jestli se o nás bude mít kdo postarat? Důchoďáky, LDNky, Hospice, to vše je přeplněné už dnes. A pokud nebudete mít dostatečně vysoký důchod, či za vás nebude chtít někdo doplácet, tak se umístění nedočkáte. I proto jsem rád, že jsem mohl dědečkovi umožnit zemřít doma v klidu a nevytrhávat ho z jeho prostředí. Vím, jak je to náročné a že ne každá povaha to unese. I já jsem se tomu musel naučit. Dnešní doba je však nastavená společensky jinak. Bohužel.
@jednoslunicko píše:
@Ou Opravdu jde demence zastavit?
Kdyby tomu tak bylo, tak lidská úroveň by byla úplně někde jinde. Ale to je úplně jiná demence…
@Aquarius79 Můžu se zeptat, jak jste pečovali o dědu přes den? Nebo si nechodil do práce? Kamarád dával tatínka do stacionáře - ráno tam, odpoledne domů ( když už teda nemohl být sám, protože málem podpálil dům, když si chtěl v kuchyni udělat ohýnek). Tam tátu okoupali, ostříhali, hrál nějaké hry. Což je fajn.
@Aquarius79 my samozřejmě snažíme, ale s dědou to nejde. Děti se ho bojí, babička kvůli něj pořád brečí, protože po ní řve, dělá ji naschvály a před ostatními ji ponižuje. Přitom by bez babičky ani nevěděl, kdy si má vzít které prášky. Řídí auto, ale minulé najel hned před barákem do protisměru a pak ještě vynadal druhému řidiči. Že by řídit neměl nechce ani slyšet, začne být agresivní a řvát. když se hádat s babičkou dokáže doma i házet věcmi a rozbíjet je, nebo babičce minulé ze vzteku rozstřihal její oblečení.
Babička s dědou mají teda 2 dcery. Mou tchýni ta má 2 syny. Ale druhý syn bydlí v zahraničí. A tchýnina sestra žije 200km daleko, poslední 2 roky ho neviděla vůbec, ale podle ní je děda v pohodě a my jsme ti zli. Tchýně teda bydlí kousek, chodí pomáhat, když má volno v práci, ale i po té pořád řve. Nedávno mu přeskočilo úplně a chtěl tchýni zbít, protože nezamkla garáž.
@Anonymní píše:
@Aquarius79 my samozřejmě snažíme, ale s dědou to nejde. Děti se ho bojí, babička kvůli něj pořád brečí, protože po ní řve, dělá ji naschvály a před ostatními ji ponižuje. Přitom by bez babičky ani nevěděl, kdy si má vzít které prášky. Řídí auto, ale minulé najel hned před barákem do protisměru a pak ještě vynadal druhému řidiči. Že by řídit neměl nechce ani slyšet, začne být agresivní a řvát. když se hádat s babičkou dokáže doma i házet věcmi a rozbíjet je, nebo babičce minulé ze vzteku rozstřihal její oblečení.
Babička s dědou mají teda 2 dcery. Mou tchýni ta má 2 syny. Ale druhý syn bydlí v zahraničí. A tchýnina sestra žije 200km daleko, poslední 2 roky ho neviděla vůbec, ale podle ní je děda v pohodě a my jsme ti zli. Tchýně teda bydlí kousek, chodí pomáhat, když má volno v práci, ale i po té pořád řve. Nedávno mu přeskočilo úplně a chtěl tchýni zbít, protože nezamkla garáž.
Vím, že je to drsné, ale prosím, seberte mu klíče od auta. OK, chvíli si pokřičí, ale za to, že nebude ohrožovat okolí, to stojí.
@Anonymní píše:
@Daisy86 tak dědu by jsme určitě k žádnému lékaři nedostali. Má cukrovku, má si pichat inzulín a do toho má určité porce, které může jíst. Děda si teda inzulín píchá, ale jak se mu zachce. Někdy vůbec, někdy 2× tolik. Jí co chce a kdy chce a do toho vypije tak 5 piv denně. Lékaři jsou podle něj zbyteční a jejich rady taky, protože sám tvrdí, že jí všechno a stejně mu to nic nedělá. Kolikrát nás i přesvědčuje, že tu cukrovku má určitě špatně určenou.
Manzel videl dedecka idylicky jako kazdy vnoucek. Dedecek je tyran a dle vseho i opilec. Tohle vyresi jedine priroda
@jednoslunicko píše:
@Aquarius79 Můžu se zeptat, jak jste pečovali o dědu přes den? Nebo si nechodil do práce? Kamarád dával tatínka do stacionáře - ráno tam, odpoledne domů ( když už teda nemohl být sám, protože málem podpálil dům, když si chtěl v kuchyni udělat ohýnek). Tam tátu okoupali, ostříhali, hrál nějaké hry. Což je fajn.
Jsem OSVČ, takže přes den děda, v noci práce. Když se nashromáždila únava, tak jsem křiknul na někoho dalšího z rodiny, abych se mohl vyspat a pak kolotoč pokračoval dál. Problémové věci se řešili za běhu, jako odebrání zápalek, nožů atp. Ale i přesto se to neobešlo bez nežádoucích problémů a úrazů. V tomhle jsou jak děti, neskutečná vynalézavost. Na druhou stranu si říkám, že odešel v ten pravý čas. Rok 2019.
@jhh píše:
Vím, že je to drsné, ale prosím, seberte mu klíče od auta. OK, chvíli si pokřičí, ale za to, že nebude ohrožovat okolí, to stojí.
Tohle chce oficiální cestou. Zákaz od doktora, vrácení řidičáku a prodej automobilu. Brát klíčky je jen přilévání do ohně.
@Anonymní píše:
Ahoj, velmi mě trápí situace u nás v rodině. Konkrétně teda manželuv dědeček. Postavili jsme si dům hned vedle manželových prarodičů.
1. Proto, že pozemek byl psán na manžela a nemuseli jsme kupovat nový
2. Proto, že děda s babičkou mají už přes 80 a občas potřebují pomoci.
No ale s dědou je to hotové peklo. Už ani nevím, jak se mu stranit. Máme plot, zamklou branku, kolem plotu ještě živý plot a stejně to nestačí. Děda stále něco potřebuje. Jsou to zbytečnosti, kterýma otravuje druhé. Například mu přestalo svítí světlo na autě. Ráno čekal před domem, aby odchytl manžela a řekl mu to. manžel mu teda slíbil, že po práci se na to koukne. Jenže po práci je pro dědu prostě pozdě. Když něco chce, musí to být teď hned. Jenže manžel nemohl, musel jet do práce. Děda teda ví, že manžel má kamaráda, který opravuje auta a tak si k němu zajel a začal mu vyprávět, že ho za ním posílá manžel aby mu to vyměnil. Takhle je to se vším. mají svůj dům, svou zahradu, ale stále chodí a říká nám, že teď hned je potřeba jít k ním na zahradu udělat to a to. Když nejdeme, protože máme plno práce na svojí zahradě a k tomu malé děti začne po nás řvát a nadávat nám. Většinou se jedná o naprostou blbost, například chtěl stavět nový včelín.. přitom jeden má a nestíhá se starat, nebo chtěl stavět stání na auto a nešlo mu vysvětlit, že na něj není místo. Neustále nás komanduje, že naše děti si hrají moc nahlas, že mu stíní náš strom. Náš živý plot je taky zle, protože mu vytváří celý den stín na zahradě a jeho včelky nemají co opylovat.babička s ním taky nemůže vydržet. Utíká k nám se před ním schovat. Vždycky si mi pobreci, postěžuje a zase jde. Babička je moc hodná.
Děda dokonce sám vyhledává hádky a asi si v tom libuje. Naposled zanesl babičce do skříně s oblečením kufr se šroubováky a následně po ní řval, že kde ho dala, že v garáži není. Pak ho záhadně během 5ti minut našel a zas ječel.
Minulý týden na nás vletěl s tím, že jsme mu odřeli auto, jak jsme si najížděli do naší zahrady a že mu máme zaplatit škodu. Trvali jsme si na tom, že jsme mu nic neodřeli, a že to musel být někdo jiný. No večer přišla babička s tím, že si ho odřel on sám ráno před obchodem. Jeden víkend byli děti na hlídání u mé mamky a děda přišel s tím, že mu děcka ze zahrady museli vzít sekeru, že ještě ráno tam byla. Vysvětloval jsem, že děti nejsou celý víkend doma. Zase řev, že je viděl, a že je jen kryjeme. V zimě když topime je taky zle, má ještě staré okna a prý mu to jde všechno dovnitř, ale je to naše vina a máme topit plynem.
Vyhýbat se mu teda nejde, i když bych opravdu velmi ráda. Ale takové soužití taky dál nejde. Nějaká rada, jak toto přežít? Jsem už opravdu bezradná.
Pochopit a přenést se. Snažit se tomu zasmát. Ne přímo jemu. Je to 80 letý starý člověk. Kdo ví, jaký budeme my v jeho letech. Babička má svatou trpělivost, tak by mohla poradit. Ta to má o proti vám těžký.
Tak minimálně jednou za dva roky k obv lékaři musí kvůli řidičáku. Na kdy mu to vychází? Předem s ním pohovořte, o řidičáku a i celkovém psychickém stavu.