Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dokázala bych nevěru „odpustit“, dokázala bych s ním žít dál kvůli dětem - ale skončil by pravděpodobně sexuální život s ním a začala bych si žít více solo a svůj život.
@kozisek píše:
a jak? házela jsi po něm věci? odešla?Já fakt nevím, myslím, že by mi to vadilo hodně, jestli bych dokázala odpustit, to vůbec netuším
@hanka.br. píše:
Soukromí je prostě soukromí. V manželství tím spíš. manžel není tvůj majetek, abys měla právo lézt mu do korespondence ani do myšlenek. Na tvém místě bych se za sebe styděla, že jsem se k tomu snížila. Vím, že to máš jinak, to respektuju, ale žít bych s tebou (čistě hypoteticky)fakt nechtěla.
Tak nějak bych to taky napsala.
@Mirii píše:
ja to nemyslela jako dukaz u soudu pri rozvoduale jako dukaz az bude manzel tvrdit ze nikdy nic takoveho s zadnou zenou nepsal
Však já to tak i pochopila. ![]()
@Slečna Ferka píše:
Zakladatelko, Ty moje slova dezinterpretuješ. Já svýho muže nepovzbuzuju a nijak by mě netěšilo, kdyby někde hentamto, ale vím, že pro mě nebude konec světa, pokud se to stane. Jsou pro mě ve vztahu podstatnější věci.A já Tě chápu, je mi jasný, jak Tě to ranilo: ale holt takhle to chodí, chlapi nejsou princové z pohádky. Čili jako politovat se jo (to je asi ta emaptie, po které voláš, ano, je to ha*zl a není to pěkný), ale pak je třeba to řešit nějak konstruktivně. (Máš děti, pamatuješ?) A to není práskat dveřma nebo kastrovat: konstruktivní podle mě je říct „tohle bylo hodně přes čáru, zranil jsi mě, ale jsem zralá osoba, takže to odpustím - a fakt odpustit, netvářit se vyčítavě! - za předpokladu, že se to už nebude opakovat“.
Příspěvek upraven 06.07.14 v 22:28
Za predpokladu, ze se to uz nebude opakovat - to je prave to, jak mu to mam verit? Bavime se ted ciste hypoteticky, muz netusi, ze neco vim, ze…Uz nekolikrat jsem mu odpustila ruzne veci, ktere byly ve srovnani s timto prkotiny a manzel to stejne zas porusil (jako ze nebude po nocich parit online hry s kamaradem, atd). Ja nedokazu jen tak neco odpustit a pokud by se potvrdilo, ze spolu fakt neco meli, zkousla bych to jen velmi tezko…asi bych mu rekla, ze s nim zustanu jen kvuli detem, ale ja budu mit svuj zivot, budu si delat co budu chtit, atd…a treba pak potkam nekoho jineho, taky moznost
A co kdybys ji napsala za něho? Když si na jeho fb..Napiš něco tak, aby její odpověd prozradila vše…jestli to tady už padlo tak pardon
@kozisek píše:
a jak? házela jsi po něm věci? odešla?Já fakt nevím, myslím, že by mi to vadilo hodně, jestli bych dokázala odpustit, to vůbec netuším
Přiznal se mi, mě to zabolelo tak, že jsem nevěděla, jestli se dokážu vůbec ještě nadechnout a žít. Odešla jsem, procházela se po městě, byla v šoku. Vrátila se, když ho viděla, rozbulela jsem se, nemluvila jsem s ním, nevěděla jsem, co mu mám říct. Před očima jsem měla pořád představy, jak si s ní užívá, popravdě jsem tehdy chtěla umřít, protože to bylo moje největší dosavadní láska ![]()
Noc jsem prozvracela, druhý den jsme si promluvili, v klidu, bez řevu (normálně jsem hodně konfliktní a házim ráda
). Prostě jsme se dohodli na tom, že bude lepší se rozejít, z mnoha důvodů. Kdyby nebyly, bojovala bych o něj, ale nešlo to.. on nevěděl, co chce a kam by to mezi námi vedlo, je od té doby sám a pokouší se srovnat si všechno v hlavě. Zůstali jsme kamarádi, píšeme si, ale pokaždé, když ho vidím, bodne mě u srdce a chce se mi padnout mu do náruče a bulet…bolí to hodně a ještě ted (doufám, že můj přítel mi nic nelustruje, protože tohle by ho asi mrzelo
)
@Anonymní píše:
Za predpokladu, ze se to uz nebude opakovat - to je prave to, jak mu to mam verit?Bavime se ted ciste hypoteticky, muz netusi, ze neco vim, ze…Uz nekolikrat jsem mu odpustila ruzne veci, ktere byly ve srovnani s timto prkotiny a manzel to stejne zas porusil (jako ze nebude po nocich parit online hry s kamaradem, atd). Ja nedokazu jen tak neco odpustit a pokud by se potvrdilo, ze spolu fakt neco meli, zkousla bych to jen velmi tezko…asi bych mu rekla, ze s nim zustanu jen kvuli detem, ale ja budu mit svuj zivot, budu si delat co budu chtit, atd…a treba pak potkam nekoho jineho, taky moznost
bud věříš nebo ne… kde máš záruku že pokud si najdeš někoho dalšího nebude se to také opakovat nebo něco jiného? jak lze vůbec něčemu někomu věřit?
@Slečna Ferka Já tedy nevím - jak tak sleduju, jsme tady asi divné dvě. Ale představa, že se vdám a od té chvíle má můj muž (dle zakladatelčina hesla Důvěřuj, ale prověřuj a soukromí jen do jisté míry) právo a nárok lustrovat mi veškeré osobní věci, maily, hovory, korespondence, tak mi jde mráz po zádech. Copak má člověk manželstvím taky automaticky přijít o svou autonomii? Není spíš nevěra důsledek takového jednání?
@Anonymní píše:
Za predpokladu, ze se to uz nebude opakovat - to je prave to, jak mu to mam verit? Bavime se ted ciste hypoteticky, muz netusi, ze neco vim, ze…Uz nekolikrat jsem mu odpustila ruzne veci, ktere byly ve srovnani s timto prkotiny a manzel to stejne zas porusil (jako ze nebude po nocich parit online hry s kamaradem, atd). Ja nedokazu jen tak neco odpustit a pokud by se potvrdilo, ze spolu fakt neco meli, zkousla bych to jen velmi tezko…asi bych mu rekla, ze s nim zustanu jen kvuli detem, ale ja budu mit svuj zivot, budu si delat co budu chtit, atd…a treba pak potkam nekoho jineho, taky moznost
tak jestli mu odpouštíš paření her s kamarádem, tak začínám chápat tvoje nevinné nakukování do jeho FB ![]()
Zakladatelko,
sice nejsem chlap, ale když jsem byla mladší, takhle jsem se bavila běžně. Myslím tou konverzací. Psalo mi několik kamarádů mého přítele a já s nima podobné debaty vedla. Bavilo mě to. Ale na víc než sms nikdy nedošlo, to jsem se vždycky vykroutila.
Kdyby to tehdejší přítel našel, tak bych se určitě nevykecala, že nic nebylo.
A přitom fakt nebylo.
Nečetla jsem celou diskuzi, ale pokud se manžel chová a funguje normálně, tak se na to vykašli a neřeš to ![]()
@Anonymní píše:
Za predpokladu, ze se to uz nebude opakovat - to je prave to, jak mu to mam verit? Bavime se ted ciste hypoteticky, muz netusi, ze neco vim, ze…Uz nekolikrat jsem mu odpustila ruzne veci, ktere byly ve srovnani s timto prkotiny a manzel to stejne zas porusil (jako ze nebude po nocich parit online hry s kamaradem, atd). Ja nedokazu jen tak neco odpustit a pokud by se potvrdilo, ze spolu fakt neco meli, zkousla bych to jen velmi tezko…asi bych mu rekla, ze s nim zustanu jen kvuli detem, ale ja budu mit svuj zivot, budu si delat co budu chtit, atd…a treba pak potkam nekoho jineho, taky moznost
Holka, jestli ty ho náhodou nedusíš a on jen takhle neupouští páru…
@terien píše:
tak jestli mu odpouštíš paření her s kamarádem, tak začínám chápat tvoje nevinné nakukování do jeho FB
Jestli žije ve světě zakázaných her po desáté večerní, tak se nedivím, že si honí ego na chatu s nějakou kočkou
Aspon chvíli si připadal jako chlap…
@radkka píše:
Jestli žije ve světě zakázaných her po desáté večerní, tak se nedivím, že si honí ego na chatu s nějakou kočkouAspon chvíli si připadal jako chlap…
@terien píše:
tak jestli mu odpouštíš paření her s kamarádem, tak začínám chápat tvoje nevinné nakukování do jeho FB
pařit hry s kamarádem se nesmí?
To je jeho matka?
Není to spíš o domluvě - tzn. kolik hodin jo a kolik už je fakt moc? ![]()