Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Matka alkoholička
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.8.10 12:52
Taky mně je líto, jaká Tvoje máma je. Nevím jaký, ale máš nějaký důvod, proč s ní nechceš přetrhat kontakty a je to něco jiného, než že to je máma- protože takhle se opravdové mámy nechovají a toto se táhne desítky let. Omlouvám se, že to píši tak drsně, ale prostě tomu nerozumím. Nespoléhej, že ji někam dostaneš soudně- nedostaneš! Pokud je schopná pracovat, ještě na vysoké pozici, nepáchá trestné činy (zranění někoho v opilosti apod.), není důvod, proč by ji soud nařídil léčbu. Nebezpečná sobě či okolí? To ještě zjevně není a že si ničí zdraví a tím by byla nebezečná sobě, takových je a k léčbě je nepřinutíš. Není to o vůli- je to především a hlavně o MOTIVACI (proč nepít, co ji to dává a bere). Promluvit si samozřejmě můžete, ale co umí alkoholici perfektně, je planě slibovat… Moc Ti fakndím, aby se situace změnila k dobrému, ale jak tomu pomoci nevím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kvetinec
5.10.10 18:13
Ahoj!
Ja myslela, ze takovou matku mam jenom ja…
je to hrozne, a vim, o cem pises. Ja jsem na sve matce taky byla zavisla a taky jsem k ni porad chodila a pokazde s nadeji, ze se v ni probudi alespon nejaky matersky cit, nikdy se tak nestalo. Odstehovala jsem se hodne daleko, nahazela na mne kdejakou spinu, za vsechno jsem vzdycky mohla jenom ja, kdybych se nenarodila, bylo by ji lepe…lituje dokonce i meho manzela, protoze jenom ona mne zna nejlepe - to sice nevim, kdy to stihla poznat, protoze ja si ji doma nepamatuju a kdyz tak, pokazde s jinym chlapem v naruci…boze, hrozna situace.
Nemam v rodine nikoho, kdo by mi ji nahradil. Udelala jsem ted takovy test…zkousim se ji neozvat, jak dlouho ji bude trvat, nez se ozve ona mne. Ted uz je to druhy mesic…A jak rikas, na me matce to neni poznat, ze je alkoholik - ruce se ji netrepou a je celkem oblibena.
Svet je nespravedlivy! Verim ti, ze je tezke s ni utnout vztah, mne je ale bez ni lepe! nemusim se dostavat po jejich navstech zase do normalu a zatahovat do toho meho manzela a deti.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.10.10 11:06
Ahoj, omlouvam se, ze pisu taky jako annonym, ale nerada se k tomu „priznavam“.
V kazdym pripade zapomen na rady, ktery tady padly, jako zbavit ji svepravnosti, soudne atd. ji dostat na leceni. Jednou tu bylo napsany, ze to bude mit nasledne presne opacnej efekt a mamka pujde „tvrde hlavou proti zdi“.
Moje mamka zacala pit, kdyz sem byla jeste mala holka, skoncila nekdy ve 22 letech - mych. Kdyz sem vyrostla do puberty, zkousela sem to s ni po dobrym, po zlym… Promlouvani do duse bylo super, dalo mi to spoustu nadeji a na zaver obrovsky zklamani. Preslo to na kriceni (kdyz to nejde po dobrym, zkusim to po zlym), jenom sedela, poslouchala a mela sem opet pocit, ze si to vzala k srdci a prestane. Opet velky zklamani. Kdyz uz dochazelo i k fyzickymu napadani (ona bila me, ja se bala ji uhodit, aby neupadla a nerozbila si napr. hlavu, protoze strcit do ni v jejim stavu byl zarucenej pad na zem), krev z nosu, vytrhany vlasy - rezignovala sem. Mamka pila dal, ja ji nenavidela, doma se zacali dit hruzostrasny veci. Zozbity sklo, v nem krev, behal mi v tom pes a mamka zastlana v posteli, protoze se bala, co prijde. Cigaretu si zapalovala bez cigarety, takze si opalila nos. Necitila rozzhaveny kamna, takze kdyz se koukala z okna, spalila si nohy. Pletla si muj pokoj se zachodem. Se psem sem jedla chleba s vodou a psovi sem ho osladila cukrem, protoze nic jinyho doma nebylo a ja byla jeste na zakladce a nemela zadnej prijem. Jezdila za ni jeji maminka (moje babicka), jeji sestry, vscihni, pomahali, mluvili, ale bez uspechu. Je toho moc, co bych tady mohla napsat… Byla 2× na leceni. Jednou to vydrzela asi 2 mesice, po druhy asi tyden… I presto, jak moc sem ji nenavidela, sem od ni nedokazala odejit. Hledala sem si podnajem, nasla krasnej, za krasny penize, ale nedokazala sem rict ano s myslenkou, ze ona tam jednou byt zapali a uhori v nem. Takze jsme tam spolu byli, ale komunikovali minimalne.
Po case sem zjistila, ze chodi k psychiatrovi. Bere antidepresiva a zapiji je vodkou (mimochodem vodka je nejoblibenejsi, protoze opravdu neni cejtit). Ukradla jsem ji vizitku, domluvila si schuzku u psychiatra a rekla sem mu, jestli ma vubec tuseni, ze leky, ktery ji predepisuje, zapiji alkoholem. Pochopitelne o tom nemel ani paru. Desila sem se dne, kdy k nemu mela jit na sezeni, ze nastane opet „drzkova“… Nestalo se nic, zadna reakce.
Takze sem jenom cekala, kdy se zase napije a pak se lavina spusti… Ale uz se ani nenapila…
Jeste dobry dva roky sem se domu ze skoly (pak z prace) vracela s blbym pocitem, jak bude zase vypadat. Dneska je mi 28, blby pocity uz nejsou. S mamkou sem o tom nikdy nemluvila, takze neznam duvod, proc najednou prestala. Jediny, co sem si uvedomila, ze dokazala to, co malo ktery clovek dokaze… Na sklonku zivota, kde ji alkohol zabijel, se ho dokazala vzdat… Prestala sem ji nenavidet a zacala obdivovat… Odpustila, ale nezapomela…
A chtela sem tim celym vlastne rict, ze i kdyby si se postavila na hlavu, zbavila ji svepravnosti, proti jeji vuli ji dostastala na leceni, schovavala ji flasky a delala proste cokoliv, dokud ona sama nebude chtit, nic se nezmeni…
Odpoutej se od ni, prestan s ni komunikovat stejne jako ja (akorat ja s ni musela zit). Bud ji samotny dojde, ze se pripravila o dite a nebo v tom bude dal plavat, ale je to jeji volba. Je mi to lito, ale v tomhle pripade neexistuje zadna rada… 
Nebudu ti psat hodne stesti, ale popreju ti hodne sil, protoze je budes potrebovat… Drz se…
- Citovat
- Upravit
achjo
18.2.11 20:29
Nevím co mám dělat
Dobrý den,moje mama pije už od té doby co jsme se skoro narodila.Měla mě taky nějak ve svých 19 letech.S mým tátou se rozvedli a tak žiju jenom s matkou.K věci:je mi 15 let matka začala pořádně pít v mém předškolním věku tak sem často pobývala u babičky.Protože matka si našla po pár letech rozvodu chlapa který z ní vlastně udělal alkoholičku.Matku asi po dobu 3 měsícu bil a nakonec nám rozbyl celý byt.Nakonec jsme se museli přestěhovat k mé babičce,matka si však začala s jeho bratrem se kterým žije doposud.Sice se to trochu zlepšilo ale zase začíná pít.Vůbec nevím co mám dělat,když se snažím s matkou promluvit když ji chytnu napitou tak po mě řve a začne mi vyčítat jestli mi dává málo peněz atd..Za rok mám jít na střední školu cestovního ruchu a bajím se jak to zvládne s financemi a se vším.Nevím co mám dělat doma už ani moc nechci být,mám neustále jen špatnou náladu a sem uzavřená i před spolužáky.Prosím nevíte co mám dělat hrozně mě to trápí a chci být už co nejdál od mé matky a mít konečně za tolik let klid a jistotu s domovem.Myslím že toho nechci tak moc,spolužačky si často stěžují že je matky moc hlídají kvůli alkoholu,známkám a cigaretám.Abych řekla pravdu připádá mi to že mé matce jsou tyhle věci celkem jedno.Prosím poraďte mi už nevím jak dál děkuji
- Citovat
- Upravit
18.2.11 21:02
Ahoj achjo, mrzí mě, že jsi v takové situaci. Bydlíte pořád u babičky? Jestli ne, tak se zkus zeptat babičky, jestli bys mohla bydlet u ní.
Můj biol. otec byl alkoholik(nejspíš pořád je - nevím, už ho naštěstní máme z krku), takže přesně znám ty situace, když si člověk s tím druhým chce promluvit o jeho pití - neskutečný řev, obviňování, sebelítost, a šup pro další chlast… Pokud matka nereaguje na naléhání svého dítěte, nenajde v sobě dost vůle, aby kvůli tomu dítěti měla přestat pít, tak bych se na ni nejspíš vykašlala a šla opravdu bydlet k babičce, ať si ona dál dělá, co chce. Držím ti moc palce a přeju hodně sil!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kace.es
25.3.13 14:53
Jen bych chtěla říct, že já mám úplně stejnou matku. Je pořád opilá a jenom mi nadává do krav a kurev a já ani nevím proč, nemá k tomu žádný důvod. Již jednou byla na léčení, ale to nepomohlo, pila poté ještě víc. Špatné na tom je, že já pořád studuju a musím být doma. Táta ji taky nemá rád, ale nerozvede se, moc ji na ni pořád záleží. A nejhorší na tom je, že mám i mladšího bratra a on je u matky naprostá jednička, nemůže si ho vynachválit. a já se podle ni nehodím ani na hnůj :/ život je pes.
- Citovat
- Upravit
16.10.13 06:34
@Verísek91 píše:
Moje matka je taky alkoholička a už nevím jak dál…
Ahoj, moje matka je také alkoholička, ale teď už cca 5 let abstinuje. Předtím abstinovala asi 15 let a pak měla recidivu. A proč to píšu, je hlavně to, že jí moc pomohli anonymní alkoholici. Setkávají se tam lidé a dodávají si podporu v nepití atd. Hrozně se v tom našla, dokonce tak, že založila na Kladně novou skupinu. Možná by to tvojí mamince také pomohlo. Můžeš jí zkusit přesvědčit, ať zkusí aspoň jednu schůzku. Chodí tam lidé inteligentní, studovaní prostě všichni. Myslím, že mluvit o tom s někým, kdo má osobní zkušenost, je někdy lepší než banda psychologů. Zkus jí přesvědčit. Tady je odkaz na skupinu v Kroměříži: http://www. anonymnialkoholici. cz/…-skupin. html. Je to těžké vím to dobře, ale alkoholismus je nemoc a k nemocným by jsme se neměli otáčet zády. Držím vám oběma palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.18 18:09
@inko z píše:
Radši také inko.....bohužel mám také zkušenosti. Nechci tě nijak odrazovat......ale je to vždy o vůli toho onoho. Jinak to nejde. A věř mu, že čím je delší doba, kdy v tom jakoby jede, tak tím je to horší utnout, nebo alespoň částečně. Mě osobně to trápí moc, opravdu, v té fázi, kdy jsem byla rozhodnutá se na mamku vykašlat jsem byla už mnohokrát, ale prostě mi to stejně nedá..... mamce jakoby pomohlo to, že se jí přidaly nějaké zdr. potíže a musela se léčit s nimi. Ale problém alkoholismu si nikdy nepřipustila. NIKDY: a věř mi, že já naprosto přesně poznám , kdy má tu svoji hladinku…je jakoby v pohodě a kdy jí nemá, je protivná apod.Snad jedině, zkus se nad to povznást a tak to neřešit…i když sama vím, jak je zrovna tohle těžké. Ahoj a drž se Inko Z.
Ahoj, já zo znám přesně to samé. Moje matka pije celý můj život, je mi 27 let. Jednou jí policie naměřila 3,5 promile ale ona vypadala pro někoho střízlivě jen já jsem věděl že je totálně vypitá. Dnes jsem se rozhodl po tom co mi přisla exekuce za ošetření v nemocnici z doby kdyz jsem byl nezletilý a matka mě mela v péči a po tom všem co jsem s ní zažil a co prováděla za věci, že jí mažu ze svého života. Jediné co cítím když na ni pomyslím je frustrovaný vztek, bezmoc a křivda. Žádný soucit ani nic takového. Ona si to vybrala sama, nejen že nemůže ale ani nechce přestat pít a já s tím nic neudělám a o ničem jí nepřesvědčím. Můj starší Brácha mi jednou řekl : Jednou dospěješ do fáze kdy dokážeš rodičům říct “děkuji za to že jste mě přivedly na tento svět a za nic víc” a pak se přes to dokážeš přenést a jít dál bez ohlížení se na to co bylo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
