Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mila anonymni, tak to je teda hruza
myslim, ze nedelas nic spatne, tchyni bych malou nesverila ani na sekundu. Pokud si neprala jeji narozeni, coz je od ni dost divny a osklivy.. tak bych styk s dcerou omezila nebo uplne zakazala. Nesnazila bych se ji „predelat“
Nic neděláš špatně, ale holt má úplně jiný názor na to jak hlídat a vychovávat dítě. Nijak ji nepředěláš, takže máš defacto 3 možnosti.
1. nejezdit k ní vůbec
2. občas zajet jako rodina na návštěvu, ale dítko si celou návštěvu hlídat sama
3. jako za 2, jen bude nad dítkem bdít partner
Koneckonců, vy jste rodiče, takže vy určujete kdo bude pečovat o vaše dítko a pokud ho nechceš nechat s tchýní samotné, tak nenechávej.
Anonymní, nemyslím, že děláš něco špatně. Moje matka je taky členka „jisté“ církve, mockrát jsem doma slyšel, že vzhledem k odkazu předků musím toto… a musím tamto… Patnáct roků jsem obýval, hlídal a opravoval její byt. vzal jsem si kvůli tomu i nějaké drobnější půjčky. Jednu splácím dodneška, ale to s tím nesouvisí. Po patnácti letech, když se nepohodla se svým tehdejším manželem, tak to „jaksi“ řešila tím, že kromě jiného rozhodla o prodeji onoho bytu a ž´řekla mně, abych si rychle něco našel a odstěhoval se. Podpořily ji i moje sestry, kterým nakukala, že se na ní dopouštím domácího náslií. (Bydlela ode mě 200 kilometrů, hmm…
)
Z vlastní zkušenosti bych řekl: pokud je v jejím chování cokoliv nenormálního, nepouštěj si ji do rodiny. ale nemůžu nikomu radit, takže akorát držím palce a ať to zvládneš…
ahoj anonymni, Tve tchyni bych nesverila ani sadroveho trpaslika, stejne jako moji. A vzhledem k tomu, že je Tvoje tchyně extremne zavisla na nějaké církvi, předpokladam na jehovistech (doměnka), tak už tuplem bych s ni malou nenechavala…S ní se proste nedohodnes, jestli ty reknes a tak ona udela naprosty opak. znam to a holt jsem taky musela konstatovat, ze je to tak… Přeji pevne nervy ![]()
Matka nematka, hnala bych ji svinským krokem, manžel by se měl postavit na tvoji stranu, ty a malá jste teď jeho rodina.
Ahoj Anomymní, jak je výše už několikrát napsáno, taky bych jí dítě nesvěřila. Neměla o něj zájem, tak proč jí ho vnucovat. Špatná bdueš tak jako tak ( aspoň po nějakou dobu )…
Buď malou chce vídat a bude se řídit tím, co chceš ty jako máma a nebo jí prostě vídat nebude. Přítel koneckonců může jezdit za ní sám…
A vůbec bych si to nevyčítala. Hodně štěstí a držím palce
souhlasim s lenousem, špatná budeš vždycky Ty, i když chyba je na tchyni, rozhodne bych se nestressovala, ja už se taky nestressuji a prostě tam nejezdím, tchyně mě za tu dobu co je Kubisek na světě nas..la 3× a taky tolikrat Kubiska viděla, navic dava prednost jednomu vnoučeti… Ale to je jina kapitola
Anonymní ty nic špatného neděláš!Mně přijde jako by tchýně snad chtěla aby se malé něco stalo!Rozhodně byhc s ní malou nenechávala je to přece tvoje dítě i za cenu hádky s manželem bych si toto prosadila,přece nebudeš riskovat aby se malé kdo ví co stalo že?Tchýni pokud to nevzala když jsi to řekla nromálně tak byhc přivtrdila že bud ro bude respekovat nebo at k vám nejezdí,že nehodláš aby ti dceru zmrzačila a že pokdu její děti tohle snesly tka rposím ale ty svoje nebudeš vystavovat riziku!Fuj takovou tchýni bych majzla po hlavě
pardon.)
rozumbrada píše:
Matka nematka, hnala bych ji svinským krokem, manžel by se měl postavit na tvoji stranu, ty a malá jste teď jeho rodina.
s tímhle naprosto souhlasím ![]()
Nechápu, proč jí teda dceru svěřuješ, když o ní babka nestojí. A hlavně jí nic nevysvětluj, je to Tvoje dítě a nemusíš se jí zpovídat proč co děláš, stejně to nemá cenu…
Přesně, jak píše Lasička… já taky nepochopila, proč se osoba, se kterou máš takovýto vztah, dostane s Tvou dcerou tak často do delšího kontaktu a k tomu o samotě…
Já své děti svěřuji jedině lidem, kterým důvěřuji a kteří jsou mně i jim milí… bez ohledu na příbuzenský vztah.
A k té otázce - samozřejmě neděláš nic špatně, prostě si spolu nesedíte, to se stává…
Děkuji za tolik reakcí, nečekala jsem to a aspoň vím, že nejsem sama, kdo má takové trable. Kdybych to nezažila, tak tomu těžko uvěřím. Samotnou malou s ní nenechávám, jsou spolu jenom pokud nemůže partner a já si např. potřebuji odskočit nebo jít třeba nachystat jídlo,dojít malé pro bundu…Opravdu jde jen o to, když je u nás na návštěvě nebo my u nich,samotné bych je na delší dobu nenechala, a nemám to v plánu ani do budoucna. Stačí ty chvilky, kdy fakt potřebuju odejít. Ale teď už to jde, malá může chodit všude se mnou. Jak zaznělo - přítel má nás, novou rodinu, ale stejně - nechce nechat matku na holičkách. Přitom má tolik sourozenců, ale nikdo s ní nekomunikuje. Někdy mi taky přijde, jakoby to dělala schválně, aby se malé něco stalo, ale to snad ne?!?! Zase nechci kontakt úplně přerušit a brát dceři babičku…ale i když se vidí cca jednou za měsíc, jsou to nervy pro všechny.I přítel je z její návštěvy pokaždé nervózní, ale odmítnout jí nedokážeme, a taky nechci aby mě brala jako rozvracečku jejího vztahu se synem. I když ten vztah je dost podivný. Děkuji za názory, já už asi nejsem schopna o tom objektivně přemýšlet a jsem ráda, že jste mi pomohli na to nahlédnout nestrannýma očima…
Anonymní píše:
Někdy mi taky přijde, jakoby to dělala schválně, aby se malé něco stalo, ale to snad ne?!?! Zase nechci kontakt úplně přerušit a brát dceři babičku…ale i když se vidí cca jednou za měsíc, jsou to nervy pro všechny.
To si jistě jenom namlouváš, protože už je toho na Tebe moc… znám hodně protivných a hnusných tchyní, ale žádnou, která by chtěla vnoučeti ublížit.
Kontakt jednou za měsíc je ideální, návštěvu přetrp a je to. Holt nepříjemná povinnost, každá nějakou máme… smutné, že u Vás to musí být zrovna návštěva babičky, ale co naděláš.
Bohunka - přesně to jsem si řekla taky - přetrpím to, nebudu nic řešit, budu se budu snažit být pořád s ní, zvýším ostražitost
Malá se na babičku vždycky těší, jenomže když přijede tahle babička, tak je pak zklamaná, že to není ta druhá. Já jí říkám, že babička jí má ráda a tak, ale když jí pak ani nepohladí, neobejme, neřekne hezký slovo, tak už k ní nechce. A že by jí něco přivezla, to už ani nečekám. Pak jí vždycky něco koupím (třeba banán) jako že jí to tu nechala babička. Druhá babička - moje mamka už se mě několikrát ptala, jestli nemá tchýně něco s nervama, jestli je v pořádku. Viděly se párkrát, mamce se od začátku nelíbilo, jak se k malé chová, ale já se to snažila vždycky omlouvat. Jenže to nejde donekonečna ![]()
Dobrý den, potřebovala bych poradit a trochu „nakopnout“ jak diplomaticky a v klidu urovnat vztah s tchýní - nemá ke své vnučce žádný citový vztah,není schopná jí uhlídat, jakoby se o to ani nesnažila…zda se někdo setkal s něčím podobným…a jak to řešil, lze -li to vůbec řešit jinak než tím, že jí prostě nebudu nechávat malou.
Je toho víc, mnohem víc. Jakoby sama neměla děti (má 4)a nevěděla, že se musí opravdu hlídat,že potřebují taky občas pohladit, pomazlit, pochválit. Naštěstí bydlí daleko, nevídáme se často,ale děsím se každé její návštěvy, nechci s ní nechávat malou o samotě, nevěřím jí. Tchýně je ortodoxní věřící, členka jisté církve. Žije jen pro církev a setkává se převážně s lidmi z té jejich komunity. Je jakoby vytržena z reality,občas je duchem nepřítomná,snad se v duchu modlí, nevím, ale nedává v tu chvíli na dceru pozor. Se mnou se baví o všem „na rovinu“ a pak se dozvídám, jak mě pomlouvá, nic neudělám dobře, ani to dítě vychovat neumím, že mu dávám maso, že zlobí… S přítelem se kvůli ní pořád hádáme - on stojí na mojí straně, ale samozřejmě, je to jeho matka,že
Zkoušela jsem si s ní promluvit,říct, že musí dceru opravdu hlídat na každém kroku, že jí nemůže nechat chvíli samotnou, že děti maso potřebují, že tohle a tamto… a to se čertila, že ona to dělala taky tak a dětem se nikdy nic nestalo, vyrostly. Její matka byla psychicky nemocná a já mám pocit, že to zdědila. Snažím se s ní vyjít po dobrém, ale vždycky udělá něco, co prostě nepřekousneme. Jakoby schválně. Nechápu, proč se tak chová,co dělám špatně????
Mám holčičku, je jí 15 měsíců, je to velice živé dítě. Tchyně mi řekla, že si nepřála, aby se malá narodila. Řekla to jen tak, bez jakéhokoliv vysvětlení nebo omluvy. Řekla mi to, když k nám přijela, týden po narození malé. Tchýni jsem neznala, přítel je zdaleka, ale tohle mě teda zarazilo. A pak to pokračovalo - když bylo malé 6 dní a brečela, tak jí nesla máčet pod studenou vodou, že prý se zklidní, když jí krmila v židličce, já jsem si odběhla, přijdu, tchyně čučí z okna jak se rvou cikáni, malá - tehdy rok, balancuje na židličce,pak jí v roce postavila na betonové schody, otevřela dveře a řekla čekej - jak si asi myslíte, že to dopadlo