Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Matka alkoholička a citová vyděračka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
25.6.18 21:55
Matka alkoholička a citová vyděračka
Ahoj,
už to prostě nemůžu vydržet! Rozhodla jsem se, že to, co v sobě dusím už 20 let, už prostě musí ven. Prostřednictvím téhle diskuze chci v pár odstavcích stručně vyobrazit situaci, ve které se nacházím a požádat Vás o radu. Věřím, že už samotné postnutí tohohle příspěvku pro mě bude úlevou.
Máma se sama považuje za hipíka, vždycky jí zajímal hlavně alkohol, drogy, chlapi a hudba.
Tátu skoro neznám, vím jen, že je to podobný případ. Když jsem naposledy byla v ČR a viděla ho (dodnes chodí s mámou do té stejné hospody), vyprávěl mi, jak za mlada fetoval pervitin a řekl mi, že jsem dítě z lásky…to jen tak pro představu, pojďme zpátky k matce:¨
Odjakživa mě víc než jako dceru měla jako svou hračku. Jako psa, ke kterému se přitulí, když jí je smutno. Vlastní postel jsem neměla 13 let, dostala jsem až starou postel jejího přítele, když jsme se k němu přestěhovali.
Vždycky mi zakazovala brečet a svým neustálými řečmi o tom, ať jsem radši vždycky ticho a že to stejně nikam nedotáhnu mě učinila skoro bezbrannou proti její největší zbrani: citovému vydírání. Skoro kdykoliv se dnes rozhodnu s ní v něčím nesouhlasit nebo zkrátka vyjádřit cokoliv, s čím se neztotožňuje, začne hrát svou hru: vypadá to tak, že se ihned rozbrečí a začne mi opakovat, co pro mě udělala, jak se mi obětovala a jak bych ji měla být vděčná. Ačkoliv jí už mám dávno přečtenou, pořád to na mě ale trochu platí. Nemám strach, že o ní přijdu, nesnáším ji. Asi mi jí prostě začne být líto. Líto, jak dopadla ta troska. I když samozřejmě vím, že není proč, tak ty slzy na mě platí.
Pořád žije s tím stejným přítelem, se kterým si začala před sedmi lety. Ačkoliv ji už hrozil několikrát, že ji pro její „lacinost“ opustí, nikdy k tomu nedošlo.
Poprvé jsem mámu viděla s chlapem jako malá, když si nápadníka přitáhla k sobě domů a měla s ním sex na posteli, kde jsem byla i já.
Naposledy jsem ji viděla, když mě před dvěma lety zavolal její přítel, ať se jdu podívat na chodbu bytu, kde měla v jeho bytě úplně namol sex s nějakým bývalým trestancem.
Ona je v mých očích prostě absolutní dno.
Já se svým přítelem žiji už rok a půl v JV Asii a máma má teď ještě trochu víc peněz na hospody(nemusí mi dávat ani korunu, žádné dárky mi nekupuje, nájem neplatí).
Před rokem jsem ji přiletěla navštívit a opět jsem ji viděla v tom stavu, kdy nemůže chodit ani mluvit. Byla jsem tam týden a snažila se mě přesvědčit, že přítel stoji za nic, že bych si měla dodělat školu a že klidně můžu bydlet u ní, že v té fabrice to také není tak hrozné, pracuje tam prý spoustu mladých lidí. Teď se nechci nikoho dotknout ani se nijak povyšovat, ale žijeme s přítelem o trochu lepší život než moje matka, proto je to vtipné.
Všechno vyvrcholilo před půl rokem, když se za námi rozhodla přiletěl a jako dárek si přibalila svou „známost“ z práce v mém věku a snažila se nás s přítelem rozdělit a mě dostat do Čech. Kdyby mi to, co se odehrávalo, někdo vyprávěl, těžko bych tomu uvěřila.. Když matka mě a přítele poslouchala za dveřmi, přítel si toho všiml a všechno jí už řekl. I já jsem na ní měla nervy. Jenže ona se zase rozbrečela a já jsem byla bezbranná. Dokonce jsem zapřela i to, co jsem sama před pár minutami prohlašovala. Dodnes si to hrozně vyčítám. Matka opět začala s tím, že mi dala život, že se mi obětovala a že když bude v Česku beze mě, taky může znovu dostat rakovinu! (před dvěma lety ji našly nezhoubný nádor)..
V tu dobu jsme byli v kontaktu s jejim přítelem, který všechno ví, sám říkal, že ona se musí jít léčit a že u něj už bydlet nebude. Omyl, opět se nic nestalo.
Snažila jsem se kontaktovat i dědu z mámy strany, ale jeho reakce byla ukázat mou emailovou zprávu mojí tetě, která je minimálně stejná alkoholička jako moje matka.
Poslední zbývající sourozenec z matky strany spáchal po letech na drogách sebevraždu… Nikoho dalšího z rodiny, komu bych se mohla ozvat a požádat ho, aby zakročil, nemám…
Jejich pobyt tu bylo těch nejhorších čtrnáct dní v životě.
Nemluvím o tom, že máma skoro všechny peníze propila a nezaplatila nám ani část ubytování, taxi a jídlo. Před odletem mi ale dala v přepočtu 500 Kč, které jí zbyly, takže vlastně v pohodě:))…
Matka se pořád ptá, kdy přijedu, jak to beze mě nemůže vydržet a já se jen pořád trapně vymlouvám, protože jí prostě nedokážu říct, že za ní nechci.
Mám obrovský tlak v hlavě už dvacet let. Kromě Vás, co to čtete, tohle všechno ví jen můj přítel. Nejraději bych všechnu pravdu vykřičela jí, všem jejím známým i všem z rodiny, kteří si myslí, že mám tu nejlepší mámu.
Při psaní příspěvku jsem se snažila být co nejvíc objektivní a chtěla jsem zmínit i třeba něco pozitivního, ale věřte mi, já o ní nic dobrého vážně nevím. Naopak jsem spoustu nehezkých zkušeností s mou matkou pro stručnost přeskočila.
Kromě očekávaného dobrého pocitu, který opravdu už teď mám, píšu tenhle příspěvek s prosbou o jakoukoliv radu, jak získat odvahu a jak vyřešit v budoucnu konfrontaci s mou matkou v dalších situacích. Nedokážu si představit, že by nám šla třeba na svatbu, nebo že bychom k ní dali hlídat díte, až nějaké budeme mít, taky si ale pořádně neumím představit, že jí řeknu NE.
Cítím, že mě to brzdí i jinde. Dokud nedokážu vyřešit situaci s matkou, sama si nikdy nebudu věřit.
Děkuji za jakékoliv reakce. Pokud je něco nejasné, nebo se chcete na něco dozeptat, ráda doplním. Předem se omlouvám za kostrbatou češtinu, moc už mi to česky nemluví:)
Hezký den, Petra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.6.18 22:10
Ahoj Petro, hezky prispevek…myslím že vím jak se cítíš …udělala jsi to nejlepsi co jsi mohla - že jsi odjela takto daleko od mámy… sice jí mas stale v hlavě ale alespon Tě nemuže manipulovat tak, jak by ji to bylo umožněno kdyby jsi bydlela někde poblíž. A planujes se vracet do Cech nebo ne? pokud ne, pak neřeš co bude až bude dite atd… to je jeste daleko..
a jak casty mate kontakt? volá ti nebo píše emaily nebo jak? omezila bych to na minimum. Byla bych tvrda ve smyslu, že jakmile začne vyčítat a brečet atd -pokládám telefon. a na otazky kdy prijedes bych ji řekla že návrat zatim neplanujes protože je Ti v Asii prostě líp a máš svuj život s pritelem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.18 22:13
Tak tohle je mazec. Máš moji nejhlubší poklonu, že ses dokázala odtrhnout od toho bahna, neskončila jsi jako matka/otec a že žiješ svůj život 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.18 22:13
@Šarlota4 je to matka… ne každý tohle dokáže ani si nemyslim že je to vhodný. jen je třeb si ji držet od těla a obrnit se. Mě se máma snažila taky celý život manipulovat až jsem ji v dospelosti prokoukla a ted máme celkem normalni vztah. jen proste musím být hodne tvrda na ní a nenechat sebou vorat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.18 22:15
@cukrkavalimonada to, že te to trápí a bere - to znamena že máš mamu ráda -je to přirozený. O to víc ji nesnasis jak se chová.. když prerusis uplne kontakt myslim že te bude žrat svedomí a budeš na tom jeste hur možna.. takže ja bych to videla opravdu na nastaveni jasných hranic z tvy strany. jak casto volat, o cem se bavit / nebavit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.18 22:18
Sice je to strašný co jsi prožila, ale vzhledem k tomu jak čtivě jsi to dokázala napsat, nebála bych se ten život hodit na papír. To by byl dobrej psycho bestseller. Třeba by Ti to i pomohlo- vypsat se z toho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.6.18 22:22
@cukrkavalimonada píše:
Ahoj,už to prostě nemůžu vydržet! Rozhodla jsem se, že to, co v sobě dusím už 20 let, už prostě musí ven. Prostřednictvím téhle diskuze chci v pár odstavcích stručně vyobrazit situaci, ve které se nacházím a požádat Vás o radu. Věřím, že už samotné postnutí tohohle příspěvku pro mě bude úlevou.
Máma se sama považuje za hipíka, vždycky jí zajímal hlavně alkohol, drogy, chlapi a hudba.
Tátu skoro neznám, vím jen, že je to podobný případ. Když jsem naposledy byla v ČR a viděla ho (dodnes chodí s mámou do té stejné hospody), vyprávěl mi, jak za mlada fetoval pervitin a řekl mi, že jsem dítě z lásky…to jen tak pro představu, pojďme zpátky k matce:¨Odjakživa mě víc než jako dceru měla jako svou hračku. Jako psa, ke kterému se přitulí, když jí je smutno. Vlastní postel jsem neměla 13 let, dostala jsem až starou postel jejího přítele, když jsme se k němu přestěhovali.
Vždycky mi zakazovala brečet a svým neustálými řečmi o tom, ať jsem radši vždycky ticho a že to stejně nikam nedotáhnu mě učinila skoro bezbrannou proti její největší zbrani: citovému vydírání. Skoro kdykoliv se dnes rozhodnu s ní v něčím nesouhlasit nebo zkrátka vyjádřit cokoliv, s čím se neztotožňuje, začne hrát svou hru: vypadá to tak, že se ihned rozbrečí a začne mi opakovat, co pro mě udělala, jak se mi obětovala a jak bych ji měla být vděčná. Ačkoliv jí už mám dávno přečtenou, pořád to na mě ale trochu platí. Nemám strach, že o ní přijdu, nesnáším ji. Asi mi jí prostě začne být líto. Líto, jak dopadla ta troska. I když samozřejmě vím, že není proč, tak ty slzy na mě platí.
Pořád žije s tím stejným přítelem, se kterým si začala před sedmi lety. Ačkoliv ji už hrozil několikrát, že ji pro její „lacinost“ opustí, nikdy k tomu nedošlo.
Poprvé jsem mámu viděla s chlapem jako malá, když si nápadníka přitáhla k sobě domů a měla s ním sex na posteli, kde jsem byla i já.
Naposledy jsem ji viděla, když mě před dvěma lety zavolal její přítel, ať se jdu podívat na chodbu bytu, kde měla v jeho bytě úplně namol sex s nějakým bývalým trestancem.
Ona je v mých očích prostě absolutní dno.Já se svým přítelem žiji už rok a půl v JV Asii a máma má teď ještě trochu víc peněz na hospody(nemusí mi dávat ani korunu, žádné dárky mi nekupuje, nájem neplatí).
Před rokem jsem ji přiletěla navštívit a opět jsem ji viděla v tom stavu, kdy nemůže chodit ani mluvit. Byla jsem tam týden a snažila se mě přesvědčit, že přítel stoji za nic, že bych si měla dodělat školu a že klidně můžu bydlet u ní, že v té fabrice to také není tak hrozné, pracuje tam prý spoustu mladých lidí. Teď se nechci nikoho dotknout ani se nijak povyšovat, ale žijeme s přítelem o trochu lepší život než moje matka, proto je to vtipné.
Všechno vyvrcholilo před půl rokem, když se za námi rozhodla přiletěl a jako dárek si přibalila svou „známost“ z práce v mém věku a snažila se nás s přítelem rozdělit a mě dostat do Čech. Kdyby mi to, co se odehrávalo, někdo vyprávěl, těžko bych tomu uvěřila.. Když matka mě a přítele poslouchala za dveřmi, přítel si toho všiml a všechno jí už řekl. I já jsem na ní měla nervy. Jenže ona se zase rozbrečela a já jsem byla bezbranná. Dokonce jsem zapřela i to, co jsem sama před pár minutami prohlašovala. Dodnes si to hrozně vyčítám. Matka opět začala s tím, že mi dala život, že se mi obětovala a že když bude v Česku beze mě, taky může znovu dostat rakovinu! (před dvěma lety ji našly nezhoubný nádor)..
V tu dobu jsme byli v kontaktu s jejim přítelem, který všechno ví, sám říkal, že ona se musí jít léčit a že u něj už bydlet nebude. Omyl, opět se nic nestalo.
Snažila jsem se kontaktovat i dědu z mámy strany, ale jeho reakce byla ukázat mou emailovou zprávu mojí tetě, která je minimálně stejná alkoholička jako moje matka.
Poslední zbývající sourozenec z matky strany spáchal po letech na drogách sebevraždu… Nikoho dalšího z rodiny, komu bych se mohla ozvat a požádat ho, aby zakročil, nemám…
Jejich pobyt tu bylo těch nejhorších čtrnáct dní v životě.
Nemluvím o tom, že máma skoro všechny peníze propila a nezaplatila nám ani část ubytování, taxi a jídlo. Před odletem mi ale dala v přepočtu 500 Kč, které jí zbyly, takže vlastně v pohodě:))…Matka se pořád ptá, kdy přijedu, jak to beze mě nemůže vydržet a já se jen pořád trapně vymlouvám, protože jí prostě nedokážu říct, že za ní nechci.
Mám obrovský tlak v hlavě už dvacet let. Kromě Vás, co to čtete, tohle všechno ví jen můj přítel. Nejraději bych všechnu pravdu vykřičela jí, všem jejím známým i všem z rodiny, kteří si myslí, že mám tu nejlepší mámu.
Při psaní příspěvku jsem se snažila být co nejvíc objektivní a chtěla jsem zmínit i třeba něco pozitivního, ale věřte mi, já o ní nic dobrého vážně nevím. Naopak jsem spoustu nehezkých zkušeností s mou matkou pro stručnost přeskočila.
Kromě očekávaného dobrého pocitu, který opravdu už teď mám, píšu tenhle příspěvek s prosbou o jakoukoliv radu, jak získat odvahu a jak vyřešit v budoucnu konfrontaci s mou matkou v dalších situacích. Nedokážu si představit, že by nám šla třeba na svatbu, nebo že bychom k ní dali hlídat díte, až nějaké budeme mít, taky si ale pořádně neumím představit, že jí řeknu NE.
Cítím, že mě to brzdí i jinde. Dokud nedokážu vyřešit situaci s matkou, sama si nikdy nebudu věřit.Děkuji za jakékoliv reakce. Pokud je něco nejasné, nebo se chcete na něco dozeptat, ráda doplním. Předem se omlouvám za kostrbatou češtinu, moc už mi to česky nemluví:)
Hezký den, Petra
Ahoj Petro, jsi dospělá žena a přeci nepotřebuješ vedle sebe někoho, kdo te akorát vysává. Mysli na sebe a svého partnera a potenciální děti. S matkou už se nestykej. Uleví se ti. Věř mi. Svůj příběh tady psát nebudu,ale s matkou nejsem v kontaktu už více jak 18 let. A je mi lépe. Naučila jsem se žít bez ní a našla vztah k dalším lidem, kteří do mého života teprve přišli 
hodně štěstí 
- Citovat
- Upravit
25.6.18 22:26
Holka, jses dobrá a silná osobnost. Máš opravdu můj obdiv, že se nevalis někde na Venclu s fetkama a žiješ normálním životem, moc lidí by todle nezvládlo… Chápu tě, je to tvá matka, děti milujou své rodiče, i když jsou to ti největší ubozaci ba světě. Jsi daleko, je to dobře… Zůstaň tam. Žij si svůj život, funguj, měj děti, dej jim lásku… Je to hnusne co napíšu, ale nečekej od matky nic dobrého vůči tobě… Bud v tomdle sobec, mysli na sebe… Ona a ti sice dala život, ale taky ti ho se snaží zkazit..
Ps: taky mi nikdo dítě nehlida a žiju… Na hlídání se vyprdni a omez kontakt. Ahoj mami jak je? Hmmm dobrý, tak já zas jdu pa!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.18 22:39
@Šarlota4 píše:
Promin, tohle je na preruseni kontaktu a veskerych vazeb.
Bohuzel si to taky myslim. Nebo aspon docasne. Nez bude zakladatelka schopna matce odpustit a posilit si zdrave sebevedomi.
Tim bych zacala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.6.18 22:51
Měla jsem podobné dětství jako ty, takže ti rozumím velmi dobře. Zázrakem jsi se dokázala od ní odtrhnout. Máš přítele, který tě jistě miluje a podporuje, to je super.Matce bych dala podmínku. Buď se bude léčit, nebo přerušíš s ní kontakty, a dodržela bych to.Krom toho, bych ti velmi doporučila vyhledat odbornou pomoc.
- Citovat
- Upravit
25.6.18 22:56
@axelina píše:
@Šarlota4 je to matka… ne každý tohle dokáže ani si nemyslim že je to vhodný. jen je třeb si ji držet od těla a obrnit se. Mě se máma snažila taky celý život manipulovat až jsem ji v dospelosti prokoukla a ted máme celkem normalni vztah. jen proste musím být hodne tvrda na ní a nenechat sebou vorat
Taky chlastala a s.ukala s “ napadnikama “ s tebou na posteli? Tohle je silny kafe, matka ktera nezajisti vlastnimu diteti ani svoji matraci na zem, dela ostudu, vydira, je alkoholicka? Odpad spolecnosti. Nerikam, ze se na tom neda pracovat, ale musely by chtit obe a dat tomu hoodne casu. Zakladatelka je daleko pres pul sveta, tak jak na tom muzou pracovat napr. s terapeutem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.18 23:33
Nebuďte objektivní. Abyste ji někdy v budoucnu mohla odpustit a udělit „milost“, abyste se s tím dokázala vyrovnat, tak se potřebujete pořádně naštvat, nejprve ji „odsoudit“.
A odříznout se, přestat ji chránit, přestat ji omlouvat. Respektive docela klidně můžete kontakt s ní podmínit tím, že bude po léčení a dlouhodobě střízlivá.
Potřebujete začít myslet na sebe, chránit sama sebe a upřednosťnovat svoje potřeby, ne její - tak jako jste to možná dělala většinu života.
Tohle je docela dobrá kniha https://www.databazeknih.cz/…oliku-164998
Případně se mrkněte, jestli někde v okolí kde žijete nejsou skupiny al-anons - to nejsou anonymní alkoholici, ale členové rodin alkoholiků. Setkávat se s lidmi se stejným rodiným trablem dost pomáhá.
držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.18 23:52
Ahoj, je mi líto čím sis prošla, nicméně minulost nezměníš. Jestli jsem to dobře pochopila, jsi v koncích ne z minulosti, s tím jaká máma je, s tím už jsi nějak smířená, ale jsi v koncích, že se jí neumíš postavit a že se necháváš sundavat kdykoli ona chce a nejsi schopná jí říct co bys chtěla, je to tak?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
