Matka mě pořád "peskuje"

Anonymní
2.12.19 08:15

Matka mě pořád "peskuje"

Krásný den holky,

jsem vdaná a máme holčičku (1,5). Manžel je naprosto úžasný, pomáhá mi s malou, chodí do práce. Práce ho baví, s penězi je také spokojený. Já jsem na RD, tedy penízky jsou menší, však to mnohé jistě znáte. Máme hypotéku na byt (bohužel, jinak se nedalo, vždyť kdo má tolik peněz na koupě bytu v hotovosti?). Co chci tedy řešit, když mám tak úžasnou rodinku? :)

Potřebuji si tak trochu popovídat a možná postěžovat na chování mojí rodiny. Už když jsem mámě oznámila těhotenství nebyla vůbec ráda. To bylo keců (Víš kolik stojí dítě, Co budete dělat, Jsi hloupá, A co teď, Z čeho budete žít, S mojí pomocí nepočítej…) Otec to samé. Otec je také hodně pesimistický, nikdy mi to nedělalo dobře. A komu jo, že? Nikdo není rád v přítomností někoho, kdo vidí všechno černě. Po návštěvě rodičů potřebuji nutně psychohygienu. Dítko se narodilo, byli i docela rádi.

S manželem přemýšlíme, že bych mohla otěhotnět znova, nechceme moc velký věkový rozdíl u dětí a tedy jsme se domluvili, že takhle to bude nejlepší, chceme určitě dvě děti. Tedy nevrátím se do práce po RD, ale půjdu znova na MD a pak RD. Všeho všudy bych byla doma tak 6 let. Chci si s dětmi užít jejich dětství, první krůčky, být prostě u nich.
Tohle se ale setkalo s velkým nepochopením u mých rodičů, dokonce jsem pro ně příživnice a hrozně hloupá když chci mít děti. S mámou telefonujeme přes týden, rozhovor probíhá tak normálně, běžně pokud nepřijde řeč na děti. Už jsem mámě řekla o našich plánech, tedy o druhém dítku a samozřejmě se zvedla ze židle :)

Začala mě přirovnávat k mojí tetičce (od roku 1987 je doma, v domácnosti, ale její manžel podniká) a to jsem si vyslechla peskování, že jsem líná pracovat a proto chci děti. Tak si říkám, super, to mám tedy podporu na domácí půdě. Není to opravdu nic příjemného, pořád se stará do našich financí, kolik máme peněz, kolik a za co utrácíme, teď si nebudeme moct nic dovolit při dětech. Byla u nás na návštěvě, nelíbil se jí náš byt (máme ho barevný) a proč nemáme televizi, určitě nemáme peníze ani na televizi, všechno zkritizovala, „no jo, já jsem Ti to říkala, děti sežerou hodně peněz“, vůbec nebrala v potaz, že televizi nemáme, protože tam stejně nic nedávají a nechceme koukat na hlouposti. Pak nahlédla do mojí skříně co tam mám za oblečení, no nelíbilo se jí ani moje oblečení. Pak našla vyúčtování a kecala nám i do toho. Pořád do něčeho mluví a já už opravdu nemůžu.

Když jedu na návštěvu k rodičům a setká se celá rodina, tedy babička, děda, sestřenky, bratránci, strejdové a tetičky, vzdálení příbuzní.. tak mě strašně ráda znemožní. Loni jsem byla na oslavě babiččini osmdesátky, oblékla jsem se přiměřeně, měla jsem moc hezké šaty, boty na podpatku. Samozřejmě, nemám právo na podpatky, protože jsem vysoká (měřím 177 cm) a babička to samozřejmě a hlavně hodně nahlas zkritizovala. A máma také. Co na tom, že kritizují a kritizovali vždycky jenom mě, zajímavé, že sestřenky nebo jiné příbuzné nikdy. To mi je záhadou. Po těchhle návštěvách se cítím naprosto nemožně, jako nula. Manžel mě pak uklidňuje abych si to tak nebrala, že jsem úžasná a že mě moc miluje.

Nevím jak s ní jednat, jestli vůbec komunikovat, mámě jsem řekla už při prvním těhotenství, že když chce se mnou takhle mluvit, bude lepší když spolu nebudeme komunikovat vůbec, že potřebuji klid. Pak byl chvíli klid, ale začalo to znovu, ona to dlouho nevydrží. Její peskování je mnohem větší jak se dověděla, že chceme druhé dítě. Nevím, už opravdu nevím jak dál. Chci mít klid a určitě už tohle nechci dál snášet, mám malé dítě a snažíme se o další a já opravdu potřebuji klid a pocit bezpečí. Ten ale při rodině prostě nemám.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
6664
2.12.19 08:29

A proč se s ní bavíte? Upřímně řečeno kdyby se takhle ke mně někdo choval (je normální že spolu lidí občas nesouhlasí, ale není v pořádku to pořád zdůrazňovat) tak bych komunikaci omezila na minimum, takže telefonát k svátku, narozeninám, Vánocům a Velikonocům a tím by to pro mě haslo, možná jednu dvě návštěvy za rok aby se neřeklo. Na rodinná setkání bych se vykašlala úplně, pokud si rozumíte s mladší generací v rodině, tak s nimi se můžete sejít mimo tyhle rodinné veleakce.

Edit: taky budu 6 let s dětmi doma, ale není to nechutí pracovat, ale vzala jsem to jako možnost si rozšířit vzdělání a tříletý rozdíl ve věku je nej. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5329
2.12.19 08:33

Buďto se s ní přestaň stýkat bez toho, že bys jí něco vysvětlovala a nebo se s ní přestaň stýkat s vysvětlením. Jiná asi nebude :nevim: Nebo možná bude, po nějakém tvém rázném kroku :palec: Je to hrozný a taky to znám. Babce bych taky řekla něco ráznějšího, kdyby mi kritizovala vzhled. (Moc tlustá, blbý vlasy, kouření, chlast, blbý hadry, moc makeupu, určitě by se něco našlo :mrgreen: ) A pak bych řekla, že se snad máme rády, tak si snad neubližujeme, ne? :nevim: Vždyť musí vidět, že je ti to líto. Co je to za sport, ponižovat tě? :cert:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.12.19 08:36

Lozit mi to skříně a do vyúčtování tak končí úplně…moje matka mi pro změnu volala třeba i 20× za den jak se mám a co dělám…pomohlo jen to, že jsem opravdu razantně ukončila komunikaci…rok jsme se nebavily až pak teda se našel nějaký kompromis..a když má opět napinky, že mi bude dirigovat život, připomenu, že se zase nemusíme bavit a je klid.. někdy to prostě jinak nejde…

  • Citovat
  • Nahlásit
12317
2.12.19 08:37

Nestyjej se s ní. Nebo ji nedovol se k tobě tak strašné chovat.
Já vím, že se to lehko rika. A některý lidí nezastavis, leda je vyloučit ze svého života.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2764
2.12.19 08:37

A proč se s ní ještě pořád stýkáš a proč se jí svěřuješ? Slušně vyjádřit nesouhlas a jiný názor je v pořádku, ale cílené zesměšňování, ponižování před dalšími lidmi, dokonce i prohrabávání skříní a šťourání do vyúčtování - to vše je už za hranou! Být na tvém místě, mámě bych řekla, že se mi nelíbí její chování, a že buďto se budeme bavit slušně, nebo se s ní nebudu stýkat, protože o věčné kritizování nestojím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12317
2.12.19 08:39

Jo, skříně a vyúčtování, tos ji měla vyhodit. Moje matka je taky docela tvrdém voříšek, bohužel. To je furt o vymezovani se. Náročný.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.12.19 08:45
@Anonymní píše:
Krásný den holky,

jsem vdaná a máme holčičku (1,5). Manžel je naprosto úžasný, pomáhá mi s malou, chodí do práce. Práce ho baví, s penězi je také spokojený. Já jsem na RD, tedy penízky jsou menší, však to mnohé jistě znáte. Máme hypotéku na byt (bohužel, jinak se nedalo, vždyť kdo má tolik peněz na koupě bytu v hotovosti?). Co chci tedy řešit, když mám tak úžasnou rodinku? :)

Potřebuji si tak trochu popovídat a možná postěžovat na chování mojí rodiny. Už když jsem mámě oznámila těhotenství nebyla vůbec ráda. To bylo keců (Víš kolik stojí dítě, Co budete dělat, Jsi hloupá, A co teď, Z čeho budete žít, S mojí pomocí nepočítej…) Otec to samé. Otec je také hodně pesimistický, nikdy mi to nedělalo dobře. A komu jo, že? Nikdo není rád v přítomností někoho, kdo vidí všechno černě. Po návštěvě rodičů potřebuji nutně psychohygienu. Dítko se narodilo, byli i docela rádi.

S manželem přemýšlíme, že bych mohla otěhotnět znova, nechceme moc velký věkový rozdíl u dětí a tedy jsme se domluvili, že takhle to bude nejlepší, chceme určitě dvě děti. Tedy nevrátím se do práce po RD, ale půjdu znova na MD a pak RD. Všeho všudy bych byla doma tak 6 let. Chci si s dětmi užít jejich dětství, první krůčky, být prostě u nich.
Tohle se ale setkalo s velkým nepochopením u mých rodičů, dokonce jsem pro ně příživnice a hrozně hloupá když chci mít děti. S mámou telefonujeme přes týden, rozhovor probíhá tak normálně, běžně pokud nepřijde řeč na děti. Už jsem mámě řekla o našich plánech, tedy o druhém dítku a samozřejmě se zvedla ze židle :)

Začala mě přirovnávat k mojí tetičce (od roku 1987 je doma, v domácnosti, ale její manžel podniká) a to jsem si vyslechla peskování, že jsem líná pracovat a proto chci děti. Tak si říkám, super, to mám tedy podporu na domácí půdě. Není to opravdu nic příjemného, pořád se stará do našich financí, kolik máme peněz, kolik a za co utrácíme, teď si nebudeme moct nic dovolit při dětech. Byla u nás na návštěvě, nelíbil se jí náš byt (máme ho barevný) a proč nemáme televizi, určitě nemáme peníze ani na televizi, všechno zkritizovala, „no jo, já jsem Ti to říkala, děti sežerou hodně peněz“, vůbec nebrala v potaz, že televizi nemáme, protože tam stejně nic nedávají a nechceme koukat na hlouposti. Pak nahlédla do mojí skříně co tam mám za oblečení, no nelíbilo se jí ani moje oblečení. Pak našla vyúčtování a kecala nám i do toho. Pořád do něčeho mluví a já už opravdu nemůžu.

Když jedu na návštěvu k rodičům a setká se celá rodina, tedy babička, děda, sestřenky, bratránci, strejdové a tetičky, vzdálení příbuzní.. tak mě strašně ráda znemožní. Loni jsem byla na oslavě babiččini osmdesátky, oblékla jsem se přiměřeně, měla jsem moc hezké šaty, boty na podpatku. Samozřejmě, nemám právo na podpatky, protože jsem vysoká (měřím 177 cm) a babička to samozřejmě a hlavně hodně nahlas zkritizovala. A máma také. Co na tom, že kritizují a kritizovali vždycky jenom mě, zajímavé, že sestřenky nebo jiné příbuzné nikdy. To mi je záhadou. Po těchhle návštěvách se cítím naprosto nemožně, jako nula. Manžel mě pak uklidňuje abych si to tak nebrala, že jsem úžasná a že mě moc miluje.

Nevím jak s ní jednat, jestli vůbec komunikovat, mámě jsem řekla už při prvním těhotenství, že když chce se mnou takhle mluvit, bude lepší když spolu nebudeme komunikovat vůbec, že potřebuji klid. Pak byl chvíli klid, ale začalo to znovu, ona to dlouho nevydrží. Její peskování je mnohem větší jak se dověděla, že chceme druhé dítě. Nevím, už opravdu nevím jak dál. Chci mít klid a určitě už tohle nechci dál snášet, mám malé dítě a snažíme se o další a já opravdu potřebuji klid a pocit bezpečí. Ten ale při rodině prostě nemám.

Mně to přijde jak nějaký druh závisti. I rodiče totiž můžou svým dětem závidět. :,( Nebudu Ti radit se s níma nestykat, to určitě sama ani nechceš, ale snažila bych se to házet za hlavu, jak to jen jde a při další návštěvě a dalších jejich řečech bych se jich narovinu zeptala, o co jim jde a doplnila že neplánujete jen dvě děti, ale dokonce tři! :lol: :lol: ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
2.12.19 08:45

@g.sandova Jo, já jí řekla co to dělá a ať se uvědomí. Ale ona pořád peskuje a pořád poučuje, vytýká věci.. Na ní neplatí jednou říct a ona pochopí, u ní rozhodně ne.

  • Citovat
  • Nahlásit
239
2.12.19 09:09

Ono je strašně snadné říct, aby jsi se s ní nestýkala, ale přece jenom je to tvoje mamka, není to tak snadné…

Já bych začala dělat něco jiného. Řekla bych jí, že když mě začne kritizovat tak končím hovor. Až zase začne, tak ho ukonči. Na hrubý pytel hrubá záplata. Ona se to naučí. A pokud by to bylo ve společnosti, tak na ní normálně vyjeď, co si to dovoluje, že ty taky nekritizuješ její … křivé nohy…

Spíš mi přijde, že Tě její chování mrzí a nechápeš jej - ono se to občas pochopit nedá. Někdy je člověk nepřející. Někdy si myslí, že do všeho může strkat nos. Někdy to vlastně myslí dobře (třeba jim připadáš, že potřebuješ poradit). Někdy se takové chování k tobě prostě naučili a nepřemýšlí o tom.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
53230
2.12.19 09:09

Neuvědomí si, ona to nevidí. Mám podobnou mámu, ona vidí svou pravdu a je o ní hluboce přesvědčená, dokonce kolikrát dovede přesvědčit i cizí, jaká já jsem hrozná dcera. Měly jsme i období totální nekomunikace (bože, to bylo skvělé! jak kdyby ze mě spadnul ohromnej šutrák), ale furt je to máma a já jsem máma jejích vnoučat, která od ní odříznout nechci. Takže jednu dobu do byla jenom komunikace přes prostředníka, teď už napřímo, ale přesto je to jak chůze po minovém poli. Vyřadila jsem veškerá témata, u kterých vím, že by vedla k nepřiměřené reakci, nereaguju na věci, které říká a já s nima nesouhlasím… přesto kolikrát stačí říct nějakou nevinnou poznámku a už je oheň na střeše.
Takže za mě - nesděluj jí plány, jen oznamuj, když už jsou v realizaci (jsem podruhé těhotná a neboj, všecko máme vyřešené, nemusíš to komentovat). A důrazně se vymez proti tomu, aby ti dělala doma inventuru. U nás doma prostě návštěvy do skříní lézt nesmí (a ona, vzhledem k tomu, jak se chová, je prostě návštěva). Vyúčtování a složenky před ní schovávej a pokud bude mít potřebu radit na to téma, hned to utni s tím, že vy jste v pohodě, nic po ní nechcete a ona to řešit nemusí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10836
2.12.19 09:14

Sedni si s mámou, a důrazně jí vysvětli, že jsi dospělá, vdaná a svéprávná. To jak máte nebo nemáte, že budeš řešit s manželem a jí do toho nic není. Pokud si chce normálě popovídat u kafe, tak ok. Svůj názor může taky přece říct, ale ne tak, že v tobě vyvolává tyhle pocity. Pokud s tím má problém, tak bych omezila kontakt na minimum.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1960
2.12.19 09:16

Jak já Ti rozumím! V určité míře, byť ne tak hrozné, mám něco podobného. Já jsem ta špatná, přestože jsem vystudovala tři VŠ s vyznamenáním, našla si slušného partnera, kterého naši milují, máme spolu tři krásné děti, mám práci, kam se vrátit, materiálně rozhodně nestrádáme. Ale pořád na mně něco je, přestože bratr je rozvedený, školu dodělával na dvakrát, má výrazně mladší ženu, co našim vadí, neumí se sám ani objednat k doktorovi, a ještě si dovolil se odstěhovat - na něm žádné chyby nejsou. Nevím, čím to je, že rodič / rodina vidí mouchy jen na jednom z dětí a druhé je dokonalé, i kdyby vykradlo banku. A samozřejmě další věc: kdyby Ti podobné hemzy říkal někdo cizí, pustíš je druhým uchem ven. Ale jakmile Ti je řekne někdo z nejbližších, bolí o to víc.

Omezení styku asi nepomůže, máma je máma a budeš mít akorát výčitky. Spíš bych se snažila se s ní nebavit o „konfliktních“ tématech a hlavně jí hned na rovinu a pevně řekla, že takhle to máte nastavené, takhle jste spokojení a takhle to bude. Nemusí s tím souhlasit, ale vadí Ti, že to neustále kritizuje. Klidně bych i vyslovila to, co tu vlastně píšeš, něco ve smyslu: „mám tě ráda mami, díky za to, co jste pro mě s tátou v životě udělali, ale už jsem velká holka a o věcech si rozhoduju sama. Co se týče našich peněz s manželem, vycházíme, máme vše, co potřebujeme, i druhé dítě zajistit můžeme. Nevím, co ti na tom pořád vadí, tohle je naše věc a odmítám poslouchat neustálou kritiku, že blbě hospodaříme. Možná to tak nemyslíš, ale hodně mě to zraňuje a nechci to už nadále poslouchat. Říkám ti to naprosto upřímně, protože tě mám ráda a nechci se s tebou přestat stýkat a nechci svým dětem upírat babičku.“

Pokud by ses do té zpovědi odhodlala (třeba i formou dopisu, e-mailu), nezapomeň i chválit. A klidně buď manipulativní a hraj na city. Ony totiž maminky často jdou na dcery přes emoce a ne přes rozum, a proto taky tolik ubližují a tolik věci prožívají. Takže když tam padnou formulace typu „jsi jediná máma, co mám“ a „moje děti potřebují svojí babičku“, mohlo by to zadrnkat na tu správnou strunku a zabrat.

Je to divné, ale u nás doma podobné hovory na poměrně dlouhou chvíli vyčistily vzduch. A naposled, když na mě máma něco začala, jsem jí rovnou sarkasticky skočila do řeči a nějak to odpálkovala, ať si to přebere. A kupodivu, obvyklý konflikt nepřišel…

Druhou osobou, přes kterou na to můžeš jít, je táta, pokud je s ním rozumnější řeč a má doma nějaké slovo. Zkusit to naservírovat jemu. A pokud ani to není u Vás v rodině cesta, tak zkusit poprosit manžela, aby tohle všechno řekl za Tebe. Těm „cizím“ obvykle rodiče naslouchají víc, než vlastním dětem.

Pokud by to nezabralo, tak pak jen omezit styk na slušné minimum, varovat se témat, co rodičům vadí, usmívat se a nějak to zpracovat v sobě…

Držím palce, ať se máma trochu spraví ;).

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12317
2.12.19 09:23
@Anonymní píše:
@g.sandova Jo, já jí řekla co to dělá a ať se uvědomí. Ale ona pořád peskuje a pořád poučuje, vytýká věci.. Na ní neplatí jednou říct a ona pochopí, u ní rozhodně ne.

Jp, ka ti znám. Takže to budeš mít podobné jako u nás :lol:
I nás he problém bohužel i omezit kontakt na únosnou mez.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
670
2.12.19 09:39
@Anonymní píše:
Krásný den holky,

jsem vdaná a máme holčičku (1,5). Manžel je naprosto úžasný, pomáhá mi s malou, chodí do práce. Práce ho baví, s penězi je také spokojený. Já jsem na RD, tedy penízky jsou menší, však to mnohé jistě znáte. Máme hypotéku na byt (bohužel, jinak se nedalo, vždyť kdo má tolik peněz na koupě bytu v hotovosti?). Co chci tedy řešit, když mám tak úžasnou rodinku? :)

Potřebuji si tak trochu popovídat a možná postěžovat na chování mojí rodiny. Už když jsem mámě oznámila těhotenství nebyla vůbec ráda. To bylo keců (Víš kolik stojí dítě, Co budete dělat, Jsi hloupá, A co teď, Z čeho budete žít, S mojí pomocí nepočítej…) Otec to samé. Otec je také hodně pesimistický, nikdy mi to nedělalo dobře. A komu jo, že? Nikdo není rád v přítomností někoho, kdo vidí všechno černě. Po návštěvě rodičů potřebuji nutně psychohygienu. Dítko se narodilo, byli i docela rádi.

S manželem přemýšlíme, že bych mohla otěhotnět znova, nechceme moc velký věkový rozdíl u dětí a tedy jsme se domluvili, že takhle to bude nejlepší, chceme určitě dvě děti. Tedy nevrátím se do práce po RD, ale půjdu znova na MD a pak RD. Všeho všudy bych byla doma tak 6 let. Chci si s dětmi užít jejich dětství, první krůčky, být prostě u nich.
Tohle se ale setkalo s velkým nepochopením u mých rodičů, dokonce jsem pro ně příživnice a hrozně hloupá když chci mít děti. S mámou telefonujeme přes týden, rozhovor probíhá tak normálně, běžně pokud nepřijde řeč na děti. Už jsem mámě řekla o našich plánech, tedy o druhém dítku a samozřejmě se zvedla ze židle :)

Začala mě přirovnávat k mojí tetičce (od roku 1987 je doma, v domácnosti, ale její manžel podniká) a to jsem si vyslechla peskování, že jsem líná pracovat a proto chci děti. Tak si říkám, super, to mám tedy podporu na domácí půdě. Není to opravdu nic příjemného, pořád se stará do našich financí, kolik máme peněz, kolik a za co utrácíme, teď si nebudeme moct nic dovolit při dětech. Byla u nás na návštěvě, nelíbil se jí náš byt (máme ho barevný) a proč nemáme televizi, určitě nemáme peníze ani na televizi, všechno zkritizovala, „no jo, já jsem Ti to říkala, děti sežerou hodně peněz“, vůbec nebrala v potaz, že televizi nemáme, protože tam stejně nic nedávají a nechceme koukat na hlouposti. Pak nahlédla do mojí skříně co tam mám za oblečení, no nelíbilo se jí ani moje oblečení. Pak našla vyúčtování a kecala nám i do toho. Pořád do něčeho mluví a já už opravdu nemůžu.

Když jedu na návštěvu k rodičům a setká se celá rodina, tedy babička, děda, sestřenky, bratránci, strejdové a tetičky, vzdálení příbuzní.. tak mě strašně ráda znemožní. Loni jsem byla na oslavě babiččini osmdesátky, oblékla jsem se přiměřeně, měla jsem moc hezké šaty, boty na podpatku. Samozřejmě, nemám právo na podpatky, protože jsem vysoká (měřím 177 cm) a babička to samozřejmě a hlavně hodně nahlas zkritizovala. A máma také. Co na tom, že kritizují a kritizovali vždycky jenom mě, zajímavé, že sestřenky nebo jiné příbuzné nikdy. To mi je záhadou. Po těchhle návštěvách se cítím naprosto nemožně, jako nula. Manžel mě pak uklidňuje abych si to tak nebrala, že jsem úžasná a že mě moc miluje.

Nevím jak s ní jednat, jestli vůbec komunikovat, mámě jsem řekla už při prvním těhotenství, že když chce se mnou takhle mluvit, bude lepší když spolu nebudeme komunikovat vůbec, že potřebuji klid. Pak byl chvíli klid, ale začalo to znovu, ona to dlouho nevydrží. Její peskování je mnohem větší jak se dověděla, že chceme druhé dítě. Nevím, už opravdu nevím jak dál. Chci mít klid a určitě už tohle nechci dál snášet, mám malé dítě a snažíme se o další a já opravdu potřebuji klid a pocit bezpečí. Ten ale při rodině prostě nemám.

Máš úžasnou rodinku!! Manžela, který je Ti oporou a bezva holčičku.
Je to váš život, vy si ho tvoříte po svém.
Rodiče a celá rodina by to měla pochopit a nemluvit vám do toho.
O vašich plánech do budoucna bych s nimi nemluvila a pokud už o nich ví, slušně bych jim naznačila, že máte jiný názor než oni a měli by to respektovat.
Krásně jsi to zvládla v těhotenství, když jsi v klidu své matce naznačila, že potřebuješ klid… Psala jsi, že chvíli skutečně klid byl.
Oni se nezmění, ale pokud jim v klidu vymezíte hranice, kam až můžou zajít, měli by vás začít respektovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat