Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Abilka děkuji. Přítel je v pohodě. Chápe, že bude mít doma lazara ![]()
Nechtela jsem se tu nikoho dotknout, chapu, ze nekdy to nejde jinak nez tehotenstvi proste vylezet. Na druhou stranu jsem tu cetla prispevky jako „mela jsem hodne casu nakupovat pro miminko, protoze jsem byla cele tehotenstvi na rizikovem“. Pokud tim bylo mineno nakupovani pres internet, tak ok, ale kdyz ma nekdo (temer) neomezene vychazky a muze trajdat po nakupnich centrech, tak dle meho nazoru muze klidne i pracovat. Samozrejme ne vsechny cinnosti jsou vhodne v tehotenstvi, ale to se ma resit prerazenim tehotne na jinou praci a ne nemocenskou. Ja jsem treba pracovala v laboratori a nektere cinnosti jsem vykonavat nesmela, tak je za me vykonaval nekdo jiny, ale do prace jsem chodila az skoro do konce.
Vsem tehotnym lezicim i nelezicim preji bezproblemove tehotenstvi se zdravym miminkem na konci.
Jo, a jak tu nekdo psal, ze nema zadne priznaky, tak ja si zacala „vsimat“, ze jsem tehotna az kdyz mi zaclo rust bricho. Jinak jsem to vedela jen podle testu a vynechane menstruace, priznaky jsem nemela zadne. Takze klid
.
@magistra K
Mě ses určitě nedotkla. Já „se jen lituju“, že jsem nemohla pracovat dál. Povolilo mi pánevní dno, když se to dalo do pořádku, bříško se už vyklenulo a ozvala se vrozená vada páteře. Kvůli ní jsem skončila o francouzských holích a rodit budu císařem. První těhotenství jsem zvládla, i normální porod - ale ten mi právě posunul obratel o dalších 9 mm a už se to nespravilo. Protože mám obratle posunuté v současné době o dva centimetry, normálním porodem riskuju ochrnutí. A tenhle problém s věkem nesouvisí. Pevně věřím, že po porodu mrsknu francouzsé hole do kouta a ještě hodně let na ně bude sedat prach ![]()
@magistra K tak mě ses taky nedotkla. Vím, že je spousta těch co si nechaj napsat riziko hned po zjištění // a důvod k tomu není. Já osobně bych raději chodila do práce, ale i kdybych měla těhu v pohodě, tak stejně ve svém oboru nemohu práci v těhu vykonávat.
@Abilka moc držím palce, ať je vše ok..
@Ginuš děkuji, jinou možnost ani nepřipouštím
A jak už jsem ti přála - držím palce.
Ahojky, nečetla jsem tedy celou disuzi, ale za sebe můžu říct, že mužu mluvit jak za mladé maminky ( první dcera ve 26) tak za ty starší (dvojčátka ve skoro 38)
.
Víceméně v tom nevidím žádný rozdíl, spíš teď bych řekla, že je to víc na pohodu, člověk není ze všeho tak vystreslý, jak v těch 26 letech. Dvojčata byla neplánovaná, takže jsem zažila pořádný šok
…ale nelituju. Těhotenství naprosto bezproblémové, do 6 měsíce jsem chodila do práce, pak mě už nechali doma, prý jsou dvojčátka rizikové těhotenství
. Je pravda, že ke konci jsem se sotva valila
. Ale mrňata se narodila ve 38 týdnu plánovaným císařem, každé mělo 3 kilča, prostě pohoda
.
Dvojčátka už mají 2 roky a 13 letá dcerka je ráda, že je má. A taky mi moc pomáhá.
Užíváme si to celá rodina a já si vůbec nepřipadám, že mi bude za chvíli 40. Lyžujeme, jezdíme na kole, na výlety, já hraju volejbal, cvičím aerobik, takže si myslím, že bych spoustu těch mladých maminek strčila do kapsy
. Takže se nebojím, že dětem nebudu stíhat.
Ono je to spíš o přístupu k životu a ne o věku. Někdo je pecivál a stresuje už ve 20, někdo v padesáti žije naprostu skvělý aktivní život. To se nedá nalinkovat, každý to má v sobě.
Proto ať si každý pořídí dítka, kdy mu to štěstí, zdraví a možnosti dovolí ![]()
Ahojky,
Je mi 50 let a čekám 4. dítě. Dvě děti jsou již dospělé, mají vlastní děti, třetí dcerku jsem měla v 38 letech. Byla plánovaná aa vytoužená. Bylo to dost těžké, protože jsem při těhotenství i rodičovské dovolené stále pracovala jako osvč na pc, když spala a hrozně mne to vyčerpalo.
Zvykla jsem si spávat jen 2-4 hodiny denně a vypěstovala jsem si nespavost.
Nikdy toho ale nebudu litovat, nyní je poslední dcerce 12 let a je úžasná. Obohatila náš živost o 100%.
Nyní řeším další dilema, že jsem znovu těhotná. Zvažuji riziko zdravotní pro dítě i pro mne.
Manžel další dítě nechce, já ano. Myslím, že tu nejsme na světě proto, abychom zabíjeli děti. Na potrat mne donutí jen tehdy, pokud se prokáže nějaká šílená vada. Vypadá to, že půjdu bydlet někam jinam, abych měla po dobu těhotenství klid a nemusela čelit manželově nespokojenosti s mým rozhodnutím.
Někdy si myslím, že někdy je ta přehnaná lékařská péče na škodu. Na druhou stranu ji ale potřebujeme.
Zvažuji toto - je možná nějaká mentální porucha u plodu, když manžel bere léky na vysoký tlak, na zánět prostaty a na bolesti nervů, dále já beru antidepresiva Triticco a Seropram, abych mohla spát?
No, nevím teda jestli je vhodné mít v padesáti mimino, obzvlášť když bereš antidepresiva a manžel dítě nechce.
To těhotenství bylo tebou plánované?
Myslím, že dříve bylo normální, že ženy měly hodně dětí a také je měly i ve vyšším věku. Léky musí asi posoudit lékař. Určitě tě budou lékaři více hlídat. Muži bývají pohodlnější - v tomto věku obzvlášť. Takže to asi vidí trochu jinak.
Proč se ptáš na emiminu? Otázky na léky tu zodpoví doktoři. Ten věk je vysoký ale je to na vás.
No nevím zakladatelko…v padesáti, s antidepresivy a s nemocným manželem, co dítě pochopitelně nechce, bych do toho nešla.
Konkrétně seropram jsem brala celé těhotenství a OK. Tritico by taky mělo být únosné. Zbytek léků vůbec nedokážu posoudit. Věk je riziko dost podstatné. No a nefunkční vztah taky.
@Anonymní píše:
Ahojky,
Je mi 50 let a čekám 4. dítě. Dvě děti jsou již dospělé, mají vlastní děti, třetí dcerku jsem měla v 38 letech. Byla plánovaná aa vytoužená. Bylo to dost těžké, protože jsem při těhotenství i rodičovské dovolené stále pracovala jako osvč na pc, když spala a hrozně mne to vyčerpalo.
Zvykla jsem si spávat jen 2-4 hodiny denně a vypěstovala jsem si nespavost.
Nikdy toho ale nebudu litovat, nyní je poslední dcerce 12 let a je úžasná. Obohatila náš živost o 100%.Nyní řeším další dilema, že jsem znovu těhotná. Zvažuji riziko zdravotní pro dítě i pro mne.
Manžel další dítě nechce, já ano. Myslím, že tu nejsme na světě proto, abychom zabíjeli děti. Na potrat mne donutí jen tehdy, pokud se prokáže nějaká šílená vada. Vypadá to, že půjdu bydlet někam jinam, abych měla po dobu těhotenství klid a nemusela čelit manželově nespokojenosti s mým rozhodnutím.
Někdy si myslím, že někdy je ta přehnaná lékařská péče na škodu. Na druhou stranu ji ale potřebujeme.
Zvažuji toto - je možná nějaká mentální porucha u plodu, když manžel bere léky na vysoký tlak, na zánět prostaty a na bolesti nervů, dále já beru antidepresiva Triticco a Seropram, abych mohla spát?
Ahoj, další taková, ale myslím to dobrém, víš je mi 43,mám taky více dětí, a poslední těhotenství dopadlo špatně, v březnu se mi narodila holčička s Edwardsovým syndromem, žila přesně 35 dní, beru Triticco, není škodlivý v těhotenství, to mám ověřeno, myslím si že nejde o léky které tvůj manžel bere, vývojové vady vznikají už na začátku, a ty nikdo a nic neovlivní. Pokud by jsi chtěla dál si popovídat tak napiš SZ.
@hanka.br. píše:
Měla jsem třetí dcerku ve 37 letech, teď jí je pět. Starším dcerkám je 22 a 16.Jestli toho litujeme? Ani nápad. Jsme hrozně šťastní, že tu malou princeznu máme. Vlila do nás novou energii, novou lásku, i když jsme si mysleli, že víc ji ani nepotřebujeme. Zatímco některé moje vrstevnice řeší krize středního věku, krize ve vztazích nebo prožívají depresi z dětí, co vylétly z hnízda, my na nic takového nemáme pomyšlení. A že bude mít v deseti padesátiletou mámu? No a? Kolikrát je padesátiletá ženská oproti třicítce mladá a plná života. O čísle to fakt není.
Přesně tak…
![]()
Ja tedy nevim, sama jsem „stara matka“, ale dite v padesati? To je trochu pres caru. Kdyz pominu to, ze manzel nechce, ty jsi na antidepresivech a zdravotni rizika pro tebe i dite jsou mnohonasobne vyssi, nez u mlade holky, tak myslela jsi trochu i na to, jak se bude tve dite citit? Az to ditko povede do prvni tridy skoro 60 leta matka? S prominutim, jestli se toho vubec dozijes, me treba maminka umrela v 57 letech
Uvazujes i takhle?