Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@mirecekblbecek píše:
@lucenka můžu se zeptat jak ty debil. metříky odstranit?
pod názvem diskuze je tlačítko „vypnout pospisy“
Tak já vám něco povím: když jsem byla malá, dostali jsme i ve škole a nic se nám nikdy nestalo. nevidím jediný důvod, proč dítě nepotrestat. neříkám řezat, ale je drzý, dostane, neposlechne, dostane…moje děti jsou vychované možná vycepované. jsou vychovávané a milované, ale zároveň trestané. co je přirozený důsledek toho, že neposlechne? to mě velmi zajímá
@lucenka píše:
představ si, že moje dítě zájezdy, výlety oceňuje a nemá problém hodinu průvodkyni nerušit (jenom poté co průvodkyně domluví, tak se šeptem zeptat). Takže jsem ráda, že jsem ho sobecky naučila se na nich chovt. Stačí si zapnout metřík a věk mého dítěte uvidíš
A seš si jistá, že je oceňuje? Cokdyž se jenom bojí je neoceňovat aby náhodou nedostal na prdel? ![]()
@DianaAndílek píše:
Tak já vám něco povím: když jsem byla malá, dostali jsme i ve škole a nic se nám nikdy nestalo. nevidím jediný důvod, proč dítě nepotrestat. neříkám řezat, ale je drzý, dostane, neposlechne, dostane…moje děti jsou vychované možná vycepované. jsou vychovávané a milované, ale zároveň trestané. co je přirozený důsledek toho, že neposlechne? to mě velmi zajímá
No jasně že se nic nestane, co by se taky asi mělo stát? ![]()
Mě by jenom fakt zajímalo, co by ty matky, co děckám dávají na zadek a plácají atd dělaly, kdyby to na to dítě vůbec nefungovalo ![]()
@marmelada78 píše:
A seš si jistá, že je oceňuje? Cokdyž se jenom bojí je neoceňovat aby náhodou nedostal na prdel?
když si ty výlety sám vybere, tak to nejspíš nedělá ze strachu. A nějak nechápu, proč by měl dostat na prd.el za to, že by tam nechtěl ![]()
@lucenka píše:
a bití nepovažuju za normální, za normální považuju výchovné plácnutí
v tom není žádý rozdíl, když už používáš tělesné tresty, tak si je nebal do vatičky hezčích slov - no jo ono zní lépe - výchovně jsem ho plácla než uhodila jsem ho.. alibismus..nač?
@jdukolem píše:
v tom není žádý rozdíl, když už používáš tělesné tresty, tak si je nebal do vatičky hezčích slov - no jo ono zní lépe - výchovně jsem ho plácla než uhodila jsem ho.. alibismus..nač?
To není žádný alibismus. Tobě asi dost chybí cit pro jazyk, když nepoznas rozdíl mezi bitím a plácnutím
Jako chlap se královsky bavím. Ano, uznávám, ani já jsem tazatelce nepomohl, ale přijde mi komické, že poslední konstruktivní odpověď tazatelce končí na druhé, možná třetí stránce. Vše ostatní dál už je pouze dohadování se mezi příznivci obou táborů a snaze přesvědčit toho druhého o své pravdě. Mám špatnou zprávu - nepodaří se vám to.
Každý by měl dělat to, co považuje za správné. A ani jedna z vás se před tou druhou nemusí obhajovat nebo se dokonce omlouvat. Ale ani se nechat urážet. Chvílema jsem měl totiž pocit, že to sklouzává k osobním útokům a urážkám. Něco ve stylu „když to neděláš jako já, tak seš blbá!“
Je mi sice jen 32, ale prožil jsem dost, a vím, že neexistuje jedna univerzální pravda. Shodneme se na tom, že obloha je v létě modrá, že je 1+1 = 2, že chlapi mají penis (pokud není pod nulou
) Ale názory na politiku, výchovu, partnerský vztahy, sex jsou vždycky hrozně individuální.
Často nám různí odborníci radí jak například správně na vztahy. Každý den je o tom někde na webu článek - jak se chovat, co nesnáší muž, co žena, co by měl delat on a nedělat ona, případně obráceně. Souhlasím třeba s tím, že základem všeho je tolerance, úcta, ohleduplnost a respekt. Tohle se ví už dlouho. Ale když je to tak snadné, proč se tolik lidí rozvádí?
Vždycky jsem dojatej, když v televizi vidím, že slaví někdo třeba padesátiletý výročí svatby. Obdivuhodný. Jak to dokázali? Opravdu to umí lépe než my? Možná ano. Možná je to ale tím, že dřív ženy byly daleko submisivnější, že se těch chlapů bály a že rozvod byl něco nemravného. Neříkám vždycky. Ale nechce se mi věřit, že všechny ty babičky byly vždycky šťastné. Některé určitě. Ale přijde mi neuvěřitelné, když se někdy takových jubilantů ptají, a oni odpoví, že se nikdy za celých 50/60 let nepohádali. Lze to vůbec? Že by nikdy ani jeden z nich neudělal to, čím se toho druhého dotkl, ranil, naštval. Nikdy se nerozzlobila, když manžel přišel třeba opilý? Jo, je to možné, je možné, že se potkají dva lidi, kteří si tak perfektně sednou, že se nehádají, myslí stejně, ale to je tak jeden pár ze 100 000 podle mě.
Pobavil mě australský výzkum, dle kterého jsou nejšťastnější taková manželství, ve kterých muž chodí do práce, a žena je v domácnosti. Když jsem si na článek klepl, píše se tam, že jsou šťastnější muži, o tom, jestli to vyhovuje i ženám, zda jsou také šťastné, to se nepíše.
@lucenka píše:
To není žádný alibismus. Tobě asi dost chybí cit pro jazyk, když nepoznas rozdíl mezi bitím a plácnutím
Plácnutí, ať už na zadek nebo facka, je jednorázový akt. Prostě jedna facka, jedno plácnutí. Dost. Bití je podle mě několikaminutový nářez, třeba páskem. Ale slovíčkaříte obě - v obou případech se jedná o fyzický trest, byť s různou intenzitou.
@Ploskutáček píše:
Jako chlap se královsky bavím. Ano, uznávám, ani já jsem tazatelce nepomohl, ale přijde mi komické, že poslední konstruktivní odpověď tazatelce končí na druhé, možná třetí stránce. Vše ostatní dál už je pouze dohadování se mezi příznivci obou táborů a snaze přesvědčit toho druhého o své pravdě. Mám špatnou zprávu - nepodaří se vám to.Každý by měl dělat to, co považuje za správné. A ani jedna z vás se před tou druhou nemusí obhajovat nebo se dokonce omlouvat. Ale ani se nechat urážet. Chvílema jsem měl totiž pocit, že to sklouzává k osobním útokům a urážkám. Něco ve stylu „když to neděláš jako já, tak seš blbá!“
Je mi sice jen 32, ale prožil jsem dost, a vím, že neexistuje jedna univerzální pravda. Shodneme se na tom, že obloha je v létě modrá, že je 1+1 = 2, že chlapi mají penis (pokud není pod nulou
) Ale názory na politiku, výchovu, partnerský vztahy, sex jsou vždycky hrozně individuální.
Často nám různí odborníci radí jak například správně na vztahy. Každý den je o tom někde na webu článek - jak se chovat, co nesnáší muž, co žena, co by měl delat on a nedělat ona, případně obráceně. Souhlasím třeba s tím, že základem všeho je tolerance, úcta, ohleduplnost a respekt. Tohle se ví už dlouho. Ale když je to tak snadné, proč se tolik lidí rozvádí?
Vždycky jsem dojatej, když v televizi vidím, že slaví někdo třeba padesátiletý výročí svatby. Obdivuhodný. Jak to dokázali? Opravdu to umí lépe než my? Možná ano. Možná je to ale tím, že dřív ženy byly daleko submisivnější, že se těch chlapů bály a že rozvod byl něco nemravného. Neříkám vždycky. Ale nechce se mi věřit, že všechny ty babičky byly vždycky šťastné. Některé určitě. Ale přijde mi neuvěřitelné, když se někdy takových jubilantů ptají, a oni odpoví, že se nikdy za celých 50/60 let nepohádali. Lze to vůbec? Že by nikdy ani jeden z nich neudělal to, čím se toho druhého dotkl, ranil, naštval. Nikdy se nerozzlobila, když manžel přišel třeba opilý? Jo, je to možné, je možné, že se potkají dva lidi, kteří si tak perfektně sednou, že se nehádají, myslí stejně, ale to je tak jeden pár ze 100 000 podle mě.
Pobavil mě australský výzkum, dle kterého jsou nejšťastnější taková manželství, ve kterých muž chodí do práce, a žena je v domácnosti. Když jsem si na článek klepl, píše se tam, že jsou šťastnější muži, o tom, jestli to vyhovuje i ženám, zda jsou také šťastné, to se nepíše.
http://magazin.aktualne.cz/…025900fea04/
mi to vyhovuje být doma s dětma, ale okolí se na mně dívá blbě, že děti jsou už velké a já jsem s nima doma a chlap? ten má občas kecy, pak když mu řeknu o té a té práci řekne to neber to je na h… ![]()
@Ploskutáček píše:
Jako chlap se královsky bavím. Ano, uznávám, ani já jsem tazatelce nepomohl, ale přijde mi komické, že poslední konstruktivní odpověď tazatelce končí na druhé, možná třetí stránce. Vše ostatní dál už je pouze dohadování se mezi příznivci obou táborů a snaze přesvědčit toho druhého o své pravdě. Mám špatnou zprávu - nepodaří se vám to.Každý by měl dělat to, co považuje za správné. A ani jedna z vás se před tou druhou nemusí obhajovat nebo se dokonce omlouvat. Ale ani se nechat urážet. Chvílema jsem měl totiž pocit, že to sklouzává k osobním útokům a urážkám. Něco ve stylu „když to neděláš jako já, tak seš blbá!“
Mas pravdu, je to už jen dohadování. Co taky tu delat kdyz zakl. neprispiva, ani na primy dotaz, ze:)
Já jsem třeba chtěla slyšet od druhého tabora jak by svoji metodou srovnal to problematictejsi, temperamentnejsi dite. Ze jim dite neodmlouvá a „je hodne“ berou jako výsledek svoji práce s nim. Hned mi přiletěla věta v odpoved: tak to musela byt výchovna chyba už předtím. Jasne, musela to dá rozum ![]()
Delam to nejlepší co umím a to my všechny.
@lucenka píše:
představ si, že moje dítě zájezdy, výlety oceňuje a nemá problém hodinu průvodkyni nerušit (jenom poté co průvodkyně domluví, tak se šeptem zeptat). Takže jsem ráda, že jsem ho sobecky naučila se na nich chovt. Stačí si zapnout metřík a věk mého dítěte uvidíš
Bodejď by měl problém, když ví, že by dostal. Já bych se tedy nechlubila tím, že jsem si dítě vychovala jako psa.
představ si, že moje dítě zájezdy, výlety oceňuje a nemá problém hodinu průvodkyni nerušit (jenom poté co průvodkyně domluví, tak se šeptem zeptat). Takže jsem ráda, že jsem ho sobecky naučila se na nich chovt. Stačí si zapnout metřík a věk mého dítěte uvidíš