Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Ploskutáček píše:
Jako chlap se královsky bavím. Ano, uznávám, ani já jsem tazatelce nepomohl, ale přijde mi komické, že poslední konstruktivní odpověď tazatelce končí na druhé, možná třetí stránce. Vše ostatní dál už je pouze dohadování se mezi příznivci obou táborů a snaze přesvědčit toho druhého o své pravdě. Mám špatnou zprávu - nepodaří se vám to.Každý by měl dělat to, co považuje za správné. A ani jedna z vás se před tou druhou nemusí obhajovat nebo se dokonce omlouvat. Ale ani se nechat urážet. Chvílema jsem měl totiž pocit, že to sklouzává k osobním útokům a urážkám. Něco ve stylu „když to neděláš jako já, tak seš blbá!“
Je mi sice jen 32, ale prožil jsem dost, a vím, že neexistuje jedna univerzální pravda. Shodneme se na tom, že obloha je v létě modrá, že je 1+1 = 2, že chlapi mají penis (pokud není pod nulou
) Ale názory na politiku, výchovu, partnerský vztahy, sex jsou vždycky hrozně individuální.
Často nám různí odborníci radí jak například správně na vztahy. Každý den je o tom někde na webu článek - jak se chovat, co nesnáší muž, co žena, co by měl delat on a nedělat ona, případně obráceně. Souhlasím třeba s tím, že základem všeho je tolerance, úcta, ohleduplnost a respekt. Tohle se ví už dlouho. Ale když je to tak snadné, proč se tolik lidí rozvádí?
Vždycky jsem dojatej, když v televizi vidím, že slaví někdo třeba padesátiletý výročí svatby. Obdivuhodný. Jak to dokázali? Opravdu to umí lépe než my? Možná ano. Možná je to ale tím, že dřív ženy byly daleko submisivnější, že se těch chlapů bály a že rozvod byl něco nemravného. Neříkám vždycky. Ale nechce se mi věřit, že všechny ty babičky byly vždycky šťastné. Některé určitě. Ale přijde mi neuvěřitelné, když se někdy takových jubilantů ptají, a oni odpoví, že se nikdy za celých 50/60 let nepohádali. Lze to vůbec? Že by nikdy ani jeden z nich neudělal to, čím se toho druhého dotkl, ranil, naštval. Nikdy se nerozzlobila, když manžel přišel třeba opilý? Jo, je to možné, je možné, že se potkají dva lidi, kteří si tak perfektně sednou, že se nehádají, myslí stejně, ale to je tak jeden pár ze 100 000 podle mě.
Pobavil mě australský výzkum, dle kterého jsou nejšťastnější taková manželství, ve kterých muž chodí do práce, a žena je v domácnosti. Když jsem si na článek klepl, píše se tam, že jsou šťastnější muži, o tom, jestli to vyhovuje i ženám, zda jsou také šťastné, to se nepíše.
http://magazin.aktualne.cz/…025900fea04/
mi to vyhovuje být doma s dětma, ale okolí se na mně dívá blbě, že děti jsou už velké a já jsem s nima doma a chlap? ten má občas kecy, pak když mu řeknu o té a té práci řekne to neber to je na h… ![]()
@Ploskutáček píše:
Jako chlap se královsky bavím. Ano, uznávám, ani já jsem tazatelce nepomohl, ale přijde mi komické, že poslední konstruktivní odpověď tazatelce končí na druhé, možná třetí stránce. Vše ostatní dál už je pouze dohadování se mezi příznivci obou táborů a snaze přesvědčit toho druhého o své pravdě. Mám špatnou zprávu - nepodaří se vám to.Každý by měl dělat to, co považuje za správné. A ani jedna z vás se před tou druhou nemusí obhajovat nebo se dokonce omlouvat. Ale ani se nechat urážet. Chvílema jsem měl totiž pocit, že to sklouzává k osobním útokům a urážkám. Něco ve stylu „když to neděláš jako já, tak seš blbá!“
Mas pravdu, je to už jen dohadování. Co taky tu delat kdyz zakl. neprispiva, ani na primy dotaz, ze:)
Já jsem třeba chtěla slyšet od druhého tabora jak by svoji metodou srovnal to problematictejsi, temperamentnejsi dite. Ze jim dite neodmlouvá a „je hodne“ berou jako výsledek svoji práce s nim. Hned mi přiletěla věta v odpoved: tak to musela byt výchovna chyba už předtím. Jasne, musela to dá rozum ![]()
Delam to nejlepší co umím a to my všechny.
@lucenka píše:
představ si, že moje dítě zájezdy, výlety oceňuje a nemá problém hodinu průvodkyni nerušit (jenom poté co průvodkyně domluví, tak se šeptem zeptat). Takže jsem ráda, že jsem ho sobecky naučila se na nich chovt. Stačí si zapnout metřík a věk mého dítěte uvidíš
Bodejď by měl problém, když ví, že by dostal. Já bych se tedy nechlubila tím, že jsem si dítě vychovala jako psa.
@lucenka píše:
To není žádný alibismus. Tobě asi dost chybí cit pro jazyk, když nepoznas rozdíl mezi bitím a plácnutím
Je to fyzický trest úplně stejný, používáš sílu k tomu, aby jsi zkrotila svoje dítě. Takhle se už dnes necvičí ani pes. A není v žádném případě pravda, že bijící děti jsou poslušnější. To ani náhodou.
@smutnalucy píše:
Mas pravdu, je to už jen dohadování. Co taky tu delat kdyz zakl. neprispiva, ani na primy dotaz, ze:)
Já jsem třeba chtěla slyšet od druhého tabora jak by svoji metodou srovnal to problematictejsi, temperamentnejsi dite. Ze jim dite neodmlouvá a „je hodne“ berou jako výsledek svoji práce s nim. Hned mi přiletěla věta v odpoved: tak to musela byt výchovna chyba už předtím. Jasne, musela to dá rozum
Delam to nejlepší co umím a to my všechny.
Musíš dát konkrétní otázku. Pak dostaneš odpověď. Pokud moje děti neposlouchaly, třeba si nechtěly uklidit hračky, tak jsem jim hravou formou pomohla. Naučila jsem je, aby je to bavilo a pak to šlo.
@mirecekblbecek Dám ti příklad.
Bijící maminky. Broučku, ukliď si ty hračky, nic, broučku ukliď si ty hračky, nic, Jirko uklidíš si ty hračky.
nic, prááááásk.
Nebijící maminky. Broučku, ukliď si ty hračky, nic, broučku koukni na ty kostky, naházíme je tady ano, koukni, tahle je zelená, tahle bílá, to autíčko, kam ho dáš? No paráda tam patří, ty jsi šikulka.
![]()
@mowla mě jen baví jak máte vy všechny co vychováváte děti „slovem“ dokonalé děti.
dát vám dvojcata, trojcata, paterčata, to byste se zcvokly samým vysvětlováním. ![]()
@mowla píše:
@mirecekblbecek Dám ti příklad.
Bijící maminky. Broučku, ukliď si ty hračky, nic, broučku ukliď si ty hračky, nic, Jirko uklidíš si ty hračky.![]()
![]()
nic, prááááásk.
Nebijící maminky. Broučku, ukliď si ty hračky, nic, broučku koukni na ty kostky, naházíme je tady ano, koukni, tahle je zelená, tahle bílá, to autíčko, kam ho dáš? No paráda tam patří, ty jsi šikulka.![]()
![]()
![]()
jo a jen zalezeš do vedlejší místnostiděcka na uklízení zvysoka kašlou a děláš to sama. ![]()
@mirecekblbecek píše:
jo a jen zalezeš do vedlejší místnostiděcka na uklízení zvysoka kašlou a děláš to sama.
myslíš ty bité?
@mirecekblbecek píše:
@mowla nééé ty vaše, ty bité už uklidily.
Moje děti nebiji, přijde mi to ponižující. A podívej se kdo je většinou v kriminále, většinou lidi, kteří byli bití. Asi málo že?
Rodiče by neměli zapomínat na to, že trest sám o sobě pozitivní motivaci nepřináší.
Bité dítě vydrží většinou poddajné, aby se vyhnulo konfliktu s rodiči, ale jakmile se vyskytne příležitost, zvlášť ve vyšším věku, mají tendenci rebelovat, utíká, případně je samo agresivní, šikanuje.
@mowla píše:
Bodejď by měl problém, když ví, že by dostal. Já bych se tedy nechlubila tím, že jsem si dítě vychovala jako psa.
Ne nedostal by. Dostal by v případě, že by několikrát neposlechl důrazné napomenutí v situaci, kde jde o zdraví, rušení ostatních lidí apod.
@mowla píše:
@mirecekblbecek Dám ti příklad.
Bijící maminky. Broučku, ukliď si ty hračky, nic, broučku ukliď si ty hračky, nic, Jirko uklidíš si ty hračky.![]()
![]()
nic, prááááásk.
Nebijící maminky. Broučku, ukliď si ty hračky, nic, broučku koukni na ty kostky, naházíme je tady ano, koukni, tahle je zelená, tahle bílá, to autíčko, kam ho dáš? No paráda tam patří, ty jsi šikulka.![]()
![]()
![]()
To jsem zkoušela a broucek po mně autíčko hodil
@mowla píše:
Moje děti nebiji, přijde mi to ponižující. A podívej se kdo je většinou v kriminále, většinou lidi, kteří byli bití. Asi málo že?
Takže jsou ve vězen naše generace, rodičů, prarodičů? Ksakru kdo je teda na svobodě ![]()