Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mít třetí dítě?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.1.17 09:24
@Elenloth mluvíš mi z duše, jako bych to psala já 
@Elenloth píše:
Mám úplně ty samé myšlenky. Mám taky dva kluky a chtěla bych třetí a jako na just se nedaříA čím déle se nedaří, tím víc mám pocit, jestli si tím jen zbytečně nezkomplikuju život (zrovna vybírám dovolenou a je to peklo, se třema dětma se neubytujem snad nikde), bylo by třeba nové auto atd. Kluci jsou menší, než tvoji a teprve teď se s nimi začíná dát něco dělat a zase by se to na nějakou dobu zastavilo.
Na druhou stranu, když si představím, že už nikdy nebudu těhotná, nikdy nebudu mít to malinké miminko, tak je mi strašně smutno. Prostě mi tu ten jeden človíček ještě chybí.
A s tím osudem je to taky přesné - co když nebude zdravé, stačí, když bude uřvané, nebo komplikovaná povaha atd. Proč si kazit něco, co jsme doteď vybudovali…
mluvíš mi z duše, jako bych to psala já
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 09:29
@Svistice Taky mám 3 děti s dvouletým odstupem, všechny kojené a hlídací babičky přitom nemám.
Je ale pravda, že aktivity jako lyžování, cyklistika, pěší túry, návštěvy muzeí atd. jsme museli omezit a uzpůsobit dětem, protože jinak se z relaxu stane děsný stres. Ale to bychom museli udělat i s jedním dítětem. U nás to omezení bude prostě trvat o dva roky déle než u dvoudětné rodiny.
Loni jsme třeba museli rezignovat na pěší výlety tam, kde se nedá použit kočár. prostřední ve 2,5 letech nechtěl chodit a nosit 2 děti plus svaciny, plíny, náhradní oblečení…to se ve dvou dospělých prostě nedá. Ale zase jsme vyráželi na kola, nejmenší děti ve vozíku a nejstarší na tyči. Ale chápu, že když má člověk už větší děti, tak ho miminko vrátí „zpátky“. My máme malé rozestupy, tak mi to tak nepřišlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 09:35
@Elenloth píše:
Mám úplně ty samé myšlenky. Mám taky dva kluky a chtěla bych třetí a jako na just se nedaří
Na druhou stranu, když si představím, že už nikdy nebudu těhotná, nikdy nebudu mít to malinké miminko, tak je mi strašně smutno. Prostě mi tu ten jeden človíček ještě chybí.
A s tím osudem je to taky přesné - co když nebude zdravé, stačí, když bude uřvané, nebo komplikovaná povaha atd. Proč si kazit něco, co jsme doteď vybudovali…
měla jsem to stejně. Při dvou dětech jsem měla pocit, že ještě nejsme kompletní, teď máme děti tři a už ten pocit mám, touha mít další už není. A t jsem se bála, že se nebudu cítit naplněná nikdy, že po třetím budu chtít čtvrté atd. Taky jsem se bála praktických věcí, auto, dovolená, denní logistika. Nakonec se to všechno utřepalo samo. daly jsme tomu půl roku, jestli se zadaří, jestli ne, vrátím se do práce a zůstaneme při dvou dětech. zadařilo se hned první měsíc. Narodil se nám třetí syn (o pohlaví nám nešlo, třetí pokus nebyl kvůli holčičce), auto jsme koupili větší, na dovolené jsme byli v Itálii a ubytování se třema dětma se sehnat v pohodě dá, třetí syn (má teď rok a půl) je kliďas, úžasný, veselý, bezproblémový, spavý a v podstatě zapadl do rodiny tak, že už ani nevím, jaké to bylo, když ještě nebyl. A logistika přes den zatím taky v pohodě. I myšlenky na to, že proč pokoušet osud potřetí, co když nebude prcek zdravý jsem ve chvíli, kdy jsem otěhotněla, vytěsnila. Těhotenství bylo paradoxně nejlepší, vůbec nebyl čas a ho řešit, uteklo tak nějak samo. to stejné porod, sice císař, ale 5 den po císaři už jsem nejstaršího syna vyzvedávala z tábora a běžně fungovala. Samozřejmě každá rodina je jiná a co vyhovuje jedněm, nemusí vyhovovat druhým, jen jsem chtěla přidat zkušenost, že dvě nebo tři už takový rozdíl není. Přeji hodně štěstí, ať už to dopadne jakkoli. I život se dvěma dětmi je nádherný, tak si ho užívejte 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 09:46
Zajimava diskuze i nahledy kazdeho z vas 
ja jsem nyni podruhe tehotna a uz premyslim, zda jednou bude jeste treti. Presne jak tu zaznelo, neumim si predstavit, ze tohle miminko bude posledni, ikdyz nase prvni dcera byla dost narocna a to nevim jaky bude nynejsi chlapecek:))ale ja sama sem jedinacek a vzdy sem touzila po vetsi uplne rodine(nasi jsou rozvedeny dlouho) takze uvidime, jak to nakonec dopadne, ale misto na ty deti je a uzivit by se dali, horsi to bude asi u studia 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 09:51
Pokud máš velkou touhu po dalším dítku a cítíš se na to, tak proč ne, tři děti už jsou dneska skoro standart, znám opravdu hodně rodin se třemi (i více dětmi). Je fakt, že Tě tlačí věk (já sama měla poslední syna v 36 a už to bylo na hraně, později už bych asi nechtěla) a taky to bydlení není úplně ideální, ale tak třeba byste si mohli najít něco většího, to další dítě by mi za to stálo, mně osobně by dvě děti nestačily (máme čtyři děti po dvou letech - 8,6,4 a 2 roky).
Co se týče těch aktivit, jak se tu psalo, že víc dětí znamená velké omezení, tak k tomu napíšu, že, jak v čem, záleží, na co jsou rodiče zvyklí. My si myslím zvládáme hodně věcí, v zimě jezdíme na hory, v létě k moři (teda jen autem do Chorvatska/Itálie, ale nám to stačí), na tábory rodin s dětmi (který si pořádáme s kamarády), s touto partou jezdíme i na podzimní prázdniny, s jinou partou rodin s dětmi zase na Silvestra, v podstatě co dva měsíce jsme někde na déle než víkend. Samozřejmostí jsou výlety do přírody a za zajímavostmi (rozhledny, zříceniny, dětská muzea), nebo sportovní aktivity (bruslení, aquapark, lyže). Samozřejmě ne vše se dá dělat společně, takže když jedeme lyžovat, tak manžel s nejstaršími dvěma lyžuje a já s mladšími jdeme na vycházku apod. Jediné, co se muselo fakt omezit, je ta cyklistika, to se opravdu nedá, ale tak těch pár let to vydržíme, myslím, že i bez toho mají naše děti rozhodně zážitků dost a dost a netrpí tím, že jich je víc než dvě. 
Jinak kojené byly všechny děti, to moc společné aktivity neomezuje, naopak mi přijde, že kojení je z tohoto hlediska výhodnější než UM, hlídací babičky sice máme, ale využíváme je jen pro nutné případy (návštěvy dr.).
Ale je to každého věc, když má někdo pocit, že by s více jak dvěma dětmi nevedl plnohodnotný život, tak by mu samozřejmě neměl nikdo vnucovat, aby ty další děti měl. 
Příspěvek upraven 10.01.17 v 09:52
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 09:52
Holky, také se přidávám do klubu. Mám 2 holčičky - jednu ve školce (předškolačku), jednu ve škole.
Vždy jsem chtěla více dětí - ideálně 3 nebo 4. Původně jsem chtěla mít všechny děti věkově blízko sebe, což jsem musela po druhé dcerce přehodnotit - těhotenství a kojení mě natolik tělesně vyčerpali, že jsem věděla, že další dítě už by bylo za cenu vlastního sebezničení.
Vědomě otěhotnět si můžu dovolit nejprve za dva roky (teď by to přineslo další komplikace) a já vůbec nevím, jestli se mi bude do toho třeťátka ještě chtít. Právě kvůli tomu, že holky už jsou samostatné, v létě můžeme vyrazit na kolech, s krosnou na zádech pod stan…S miminem bychom se zase vrátili o několik let zpět. Zas na druhou stranu mi připadá, že ještě nejme doma komplet (a stejně tak i manželovi).
Přemýšlela jsem i nad variantou adopce nebo pěstounské péče už odrostlejšího dítěte, věkově podobného k našim dětem, ale zároveň z toho mám trochu strach. Ale tak třeba k tomu časem dospěji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 09:55
@katsha píše:
Pokud máš velkou touhu po dalším dítku a cítíš se na to, tak proč ne, tři děti už jsou dneska skoro standart, znám opravdu hodně rodin se třemi (i více dětmi). Je fakt, že Tě tlačí věk (já sama měla poslední syna v 36 a už to bylo na hraně, později už bych asi nechtěla) a taky to bydlení není úplně ideální, ale tak třeba byste si mohli najít něco většího, to další dítě by mi za to stálo, mně osobně by dvě děti nestačily (máme čtyři děti po dvou letech - 8,6,4 a 2 roky).
Co se týče těch aktivit, jak se tu psalo, že víc dětí znamená velké omezení, tak k tomu napíšu, že, jak v čem, záleží, na co jsou rodiče zvyklí. My si myslím zvládáme hodně věcí, v zimě jezdíme na hory, v létě k moři (teda jen autem do Chorvatska/Itálie, ale nám to stačí), na tábory rodin s dětmi (který si pořádáme s kamarády), s touto partou jezdíme i na podzimní prázdniny, s jinou partou rodin s dětmi zase na Silvestra, v podstatě co dva měsíce jsme někde na déle než víkend. Samozřejmostí jsou výlety do přírody a za zajímavostmi (rozhledny, zříceniny, dětská muzea), nebo sportovní aktivity (bruslení, aquapark, lyže). Samozřejmě ne vše se dá dělat společně, takže když jedeme lyžovat, tak manžel s nejstaršími dvěma lyžuje a já s mladšími jdeme na vycházku apod. Jediné, co se muselo fakt omezit, je ta cyklistika, to se opravdu nedá, ale tak těch pár let to vydržíme, myslím, že i bez toho mají naše děti rozhodně zážitků dost a dost a netrpí tím, že jich je víc než dvě.
Jinak kojené byly všechny děti, to moc společné aktivity neomezuje, naopak mi přijde, že kojení je z tohoto hlediska výhodnější než UM, hlídací babičky sice máme, ale využíváme je jen pro nutné případy (návštěvy dr.).
Ale je to každého věc, když má někdo pocit, že by s více jak dvěma dětmi nevedl plnohodnotný život, tak by mu samozřejmě neměl nikdo vnucovat, aby ty další děti měl.
hezky napsano:) a koukam, ze jsi mela taky poradne macicky holcicky myslim taky, ze je to hodne taky o tech dvou, jak moc jsou ty lidi pro rodinu, kdyz budou aktivni jako vy dva, daji se i skaly lamat, ale to kazdy musi vedet sam. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 09:58
@Svistice píše:
@murra A můžu se zeptat, jak s dětmi jako rodina trávíte volný čas? Co třeba děláte o víkendech a dovolených?
Snažíme se sem tam vyrazit někam pěšky (do 6 km) nebo kombinace s kolem/ koloběžkou/odrážedla ideálně k nějakému cíli, který je zajímavý pro děti (hřiště, malé muzeem, zvířata), oběd v restauraci, ideálně s hřištěm. Sem tam kola, v zimě na lyže (jsme z jihu Prahy, tak vyrazíme na jednu hodinu na dětskou sjezdovku v Chotouni). Ideální je vyrazit s další rodinou, protože se děti zabavi. Nebo bazén, ale to vyrazí vždy jeden dospěly s jedním dítětem. Takže jo je to omezené, ale doufám, ze si tak děti vytvoří vztah a zlepší se to. A jsou i víkendy, kdy jsme jen u babičky a dědy nebo na chalupě a nepodnikáme nic, děti si hrají na zahradě se sousedovic dětmi a my se snažíme pracovat. Naše děti mají sice výlety rády, ale taky ne pořád. O prázdninách jsme jezdili domů jen vyprat a na konci prázdnin mi děti brecely, ze chtějí být doma a hrát si se svými hračkami
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 10:01
@murra @katsha Díky za zkušenosti. Mě se děti kojili po hodině a půl a dost dlouho nejedly příkrmy, takže to zamenalo být s nima imrvére docela dlouho. Navíc jsou mrňavý (dost věcí tedy zvládají až tak o rok později, než vrstevníci, protože prostě jim chybí ty centimetry) a rozhodně to nejsou hodné klidné děti. Takže z mojí perspektivy mít třetí podobné k dvoum nesamostatným, tak už je to za hranou snesitelnosti.
A až odrostou, tak už budu stará a pohodlná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.1.17 10:03
Ahoj holky tak já právě dneska zjistila, že jsem neplánovaně po třetí těhotná. Takže jsem teď z toho dost v šoku a vůbec nevím, jak to zvládnu. No budu muset to je jasné. Doma děti tři roky a rok a teď k tomu mimčo. Doufám, že se dostanu do fáze těšení, protože teď jsem spíš ve fázi zděšení a to to ještě neví rodina.
- Citovat
- Upravit
10.1.17 10:04
@murra píše:
Snažíme se sem tam vyrazit někam pěšky (do 6 km) nebo kombinace s kolem/ koloběžkou/odrážedla ideálně k nějakému cíli, který je zajímavý pro děti (hřiště, malé muzeem, zvířata), oběd v restauraci, ideálně s hřištěm. Sem tam kola, v zimě na lyže (jsme z jihu Prahy, tak vyrazíme na jednu hodinu na dětskou sjezdovku v Chotouni). Ideální je vyrazit s další rodinou, protože se děti zabavi. Nebo bazén, ale to vyrazí vždy jeden dospěly s jedním dítětem. Takže jo je to omezené, ale doufám, ze si tak děti vytvoří vztah a zlepší se to. A jsou i víkendy, kdy jsme jen u babičky a dědy nebo na chalupě a nepodnikáme nic, děti si hrají na zahradě se sousedovic dětmi a my se snažíme pracovat. Naše děti mají sice výlety rády, ale taky ne pořád. O prázdninách jsme jezdili domů jen vyprat a na konci prázdnin mi děti brecely, ze chtějí být doma a hrát si se svými hračkami
Tak to máme podobně. Jen u nás teda chybí nějaká ta spřízněná rodina na společné zabavení dětí. A babičky lehce nefunkční a hlavně neakční, Vzít je s sebou na nějaký výlet je jako mít s sebou to třetí dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 10:08
@Svistice Jo, souhlas. Taky jsem se bála, jak zvládnout třetí, když ty dva jsou takoví raubíři, ale nakonec se to „rozhodlo“ samo a zvládnout se to dá. Taky by se mi do třetího nejspíš přestalo chtít, kdyby už děti byly větší a samostatnější. Takhle jedu už v zaběhnutých aktivitách - pátým rokem prakticky nepřetržitě přebaluju, kojím, krmím, utírám nosy, zadky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 10:19
@Svistice Jo babičky, my máme jednu na východním Slovensku. Ta by sice hlídala, ale je z ruky. Ale na výlet se s ní nedá, nic ji nezajímá, nic neujde a se slovem výlet se ji spojí jen svačina. Posledně když jsme se s ni chystali do zoo a ona pořád jen připravovala jidlo, tak se ji už manžel zeptal " A jedeme tam na zvířata nebo jen jist? "
A moje máma je sice akční, ale zas se nemá k tomu hlídání. Když jsme ji navrhli, jestli nechce s námi na hory, tak si začala plánovat, jak si vezme sebou kamarádku a jak si spolu zalyžujou. Že by mohla hlídat, abychom mohli starší kluky učit lyžovat nebo nedej bože lyžovat sami, to ji nenapadne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.17 10:33
@murra Tak to jsi mě pobavila. Vrcholným výkonem mojí matky je výet do zoo, kde se po třech hodinách už sháněla, kdy půjdeme domů. Zvládne teda s námi a dětmi houbaření, ale jen s tím starším (takže ona s ním hledala houby a já nosila starší a zabavoval trháním borůvek a podobnými sofistikovanými činnostmi). Pravidelně ji již od svých pubertálních let při akci „výlet“ posílám převléct a přezout a přebalit, neb chodí s kebelkou přes rameno, městské vycházkové obuvy (výšlap na Kleť absolvovala v botkách na podpatku, cestou dolů už samozřejmě náležitě hekala), bez pití, bez namazání opalovací krémem (je fototp 1), bez náhradního oblečení pro případ náhlé změny počasí.
Tchýně zase všude chodí pozdě, vylézt z postele před 11 hodinou dopoledne neexistuje, obléct, najíst apod. ji trvá za neustálého popohánění asi tak stejně dlouho, jako tříleťákovi a cíl vzdálený víc jak 2 km chůze je moc daleko.
Navíc se vždy dozvím, jak jsme my s manželem byli takové klidné nic nepotřebující a poslušné děti, takže jak se nám mohlo stát mít děti, co neposedí, všude vezou, všechno chtějí ozkoušet a naopak co by zkoušet mohli či dokonce měli, tak tam nepsolupracují.
A máš můj obdiv, že to kojící a přebalovací období bereš tak stoicky. Mě ty plus mínus tři roky zatím tak nějak stačili a už bych chtěla taky trochu „žít“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Vrozený jeden vejcovod?
- Spermie a pak bílkový hlen?
- Jak otěhotnět?
- Dorazí MS nebo nedorazí...
- Luteální fáze, možné těhoteství?
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
