Mít třetí dítě?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Silwinka87
15.6.15 15:35
@Anonymní píše:
Víte co je v dnešní době opravdu smutné, že chodíme na potrat, když čekáme třetí dítě…To je opravdu smutné, tak by to přece nemělo být. Děti jsou dar a raději se uskromním a dát šanci dítěti na život, než budu jezdit do zahraničí, kupovat si drahé oblečení a frajeřit se, jak se mám dobře a zabiji nevinné stvoření…no a potom to budu argumentovat tím, že by moje dvě děti nemohli jít na vysokou, kdybych měla to třetí. :zed: Ach jo, tak to mi příjde opravdu smutné.

Tak hlavně v téhle době mi přijde potrat naprosto zbytečný, v době kdy je antikoncepce na takové úrovni, že si vybere opravdu každá ženská..Přijde mi to velmi nezodpovědné, zvlášť, když mají rodinný rozpočet tak našponovaný, že jsou rádi, že uživý děti dvě..A tím nemyslím nikoho konkrétně, ale globálně..
Děcka jsou pak chudáci, kteří nejezdí na výlety, na hory..Rodiče musí obracet každou korunu a přemýšlet jestli jeden pojede na výlet nebo se koupí druhému boty.. :zed:
To už je pak špatné, ale je potřeba přemýšlet dopředu, než se potom rozhodovat, jestli jít na potrat, vůbec si to nedokážu představit a řešit bych to nikdy nechtěla..

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
15.6.15 18:00

@Silwinka87 Jenže, co když antikoncepce selže a kondom praskne? Nestává se to často, ale i takové případy znám. Co pak? Jít na potrat? No a proč všichni, co mají tři děti by museli živořit? Přece to není pravidlem, ne? Každý máme jiné priority. Taky dneska můžu být bez práce, zítra už můžu mít práci, kde budu mít peněz jako želez. Život je změna a nikdo nestojí pořád na stejném místě. No a děti jsou přece fajn. Přece se nebudu bát dětí, bojím se jiných věcí, ale dětí teda rozhodně NE!

  • Citovat
  • Upravit
2880
15.6.15 19:34
@bundik píše:
@Rakosnicek1983 To asi máte pravdu, ale zase chtři děti a to si myslím, že není taková hrůza. Když všichni budeme jen uvažovat, že stačí jen jedno nebo maximálně dvě děti, tak za chvíli to naše obyvatelstvo úplně vymře. Ano, chápu, děti budou třeba chtít jít na vysokou, ale kde je psáno, že budou chtít jít všechny tři? Ano, asi bych to chtěla, pokud by to bylo možné, ale v životě to chodí jinak…
@bundik
@bundik vsak ano, je rozdil mit dve nebo tri a naopak šest nebo osm a argumentovat tim, ze driv je taky rodice uzivili, jinak vas postoj chapu.Jen se nekdy srovnává nesrovnatelné.
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.7.15 00:01

Zdravím. Přemýšlím o tom, jestli si troufnu mít třetí dítě, a dost se v tom plácám, tak to zkusím tady sepsat a možná mi pomůžete vlastní zkušeností. To bych byla ráda.

Mám velmi akční (nikoliv ale hyperaktivní) holčičku, 3,5 roku, a potom druhou mazlivou sedmiměsíční pohodářku. Bude mi 36 let a zcela upřímně se přiznávám, že někdy padám na hubu a hůř se mi k druhé malé vstává a běhá kolem ní, než předtím k první. Připadám si stará a opotřebovaná na další miminko. Na druhou stranu je mi hrozně líto nemít ještě jedno dítě a už znovu nezažít pocit „dát život“ (což se mimochodem nerovná slovu „porod“). Prostě brečím při představě, že už bych nikdy necítila novorozeně na své kůži, nepřitiskla si ho k sobě, nechovala ho, nestarala se. Rozhodně pro ně mám dost lásky.

Peníze taky nejsou zásadním problémem. Patříme s mužem sice spíš k nižší střední třídě, ale nepotrpíme si na nákladné koníčky ani exotické cesty, takže další dítě by nestrádalo. Já se ale bojím, že to neustojím fyzicky, možná i psychicky - nevyspání, noční vstávání, další dvě děti vyžadující pozornost, touha dát miminku to nejlepší, co měli sourozenci a zároveň starší nešidit. Mám strach, že už jsem na to… líná, možná pohodlná, lepší slovo mě nenapadá. Už teď s mojí sedmiměsíční bývám vyčerpaná, rostou jí zuby, vstávání mě bolí, jak by mi bylo sedmdesát a ne polovina. Bojím se, že s dalším dítětem ze mě mohla být protivná mamina, co po svých dětech jenom štěká a chce, aby jí daly pokoj. Taková být nechci a mám k tomu náběh.

Taky se těším, až konečně s holkama budeme chodit na společné výlety, kde si to opravdu užijeme a nebudeme mít za zadkem další miminko s odlišnými potřebami. Mám strach, že než by trošku povyrostlo, tak mi ta nejstarší odroste a zážitky proklouznou mezi prsty, ani nebudu vědět jak. Rozum mi říká, že dvě děti by mi měly stačit, ale touha po dalším dítěti je víc než veliká.

A tak se v tom plácám a plácám. Pro rýpaly - ano, měla jsem s dětmi začít dřív, to je mi naprosto jasné. Jako bezdětná jsem naprosto neměla mateřské pudy ni jakákoliv nutkání, měla panickou hrůzu porodu, tahleta touha se objevila až po narození druhé holčičky. Dlouhou dobu jsem byla přesvědčená, že jedno dítě mi zcela vyhovuje a další nepotřebuju. Narození druhé změnilo vše.

Asi je to zmatené, ale líp to nejspíš popsat nesvedu.

  • Citovat
  • Upravit
12680
29.7.15 00:08

No z toho co pises-nemůžou to byt ještě nějaké kojici hormony? :) Protože rozumově další miminko podle me moc nechceš. Navic kdy? Stejne bys mezi nima mela mit rozestup min. 2 roky, kdyz ted uz jsi z toho unavena.Co manžel, babicky-pomuzou?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
29350
29.7.15 00:10

Při sedmiměsíčním dítěti není divu, že se ti do dalšího ještě nechce… počkej rok, rok a půl a uvidíš…
Ještě máš pár let čas, tak není důvod spěchat s dalším miminkem… zatím si užívej malé pohodářky a větší divošky a říkej si, že jestli to má přijít, tak to přijde a jestli ne, dvě děti jsou taky dost… ;)
Měla jsem třetí dítě ve 37 a čtvrté ve 40 letech a dá se to zvládnout… po fyzické stránce i po psychické… je to ještě lepší než ve dvaceti… ale taky je to kus od kusu… v tomto směru jsme každá jiná… ale znám i mladší maminky, vyčerpané, nezvládající noční vstávání a protivné a nervní… věkem to není…
Já jsem si u té třetí až do jejích dvou let neuměla představit, že bych měla ještě další dítě… a pak se to tak nějak překulilo a přišlo to samo od sebe… najednou jsem měla pocit, že jestli někdy ano, tak právě teď… tak máme holky od sebe tři roky a dva dny… a je to tak akorát… dřív bych to ani nechtěla, menší rozdíl mezi dětmi neeee… ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
26574
29.7.15 00:27

Tak počkej, až mladší budou alespoň dva a uvidíš, jak na tom budeš pak.
Tohle zatím vyznívá proto zůstat u dvou dětí.
Mám zkušenost s matkami třech (ale i dvou), co padají na hubu a řeší svoji soustavnou nervozitu, ječení a někdy i deprese.
Nemusí to potkat tebe, speciálně ne, pokud máš nějakou pomoc-babičky a spol., ale očividně se na to teď necítíš. A lásku můžeš mít chuť rozdávat i po třetím, i když sotva polezeš. Člověk musí někdy myslet trochu hlavou a nenechat se ovládat pudy (hormony).

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.7.15 00:34

@jita22 Bohužel to v mém případě kojící hormony být nemůžou. Kéž by byly. Rozestup je právě to, co mě asi děsí, protože si uvědomuju, že moc času nezbývá, a proto, pokud mám mít další miminko, mělo by to být co nejdřív. Poslední dobou mám pocit, že jsem naprosto ztratila akčnost a rychlost mládí a na vše musím vynaložit daleko větší úsilí. Pomoc mám, nejsem na vše sama, proto je mi taky stydno vůbec mluvit o tom, že jsem unavená a bolavá. Fyzicky jsou asi dvě děti můj limit, ale jak si to další vytlouct z hlavy?

@Regina Hero Děkuji, vidíš a já mám právě pocit, že mě tlačí čas a že nesmím moc váhat. Možná přemýšlím zbytečně moc a vidím bubáky, kde by nemuseli být. Ale co když skončím jako hnusná protivná ženská, jejíž děti ji budou nenávidět? Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem racionální člověk, ale po druhém porodu to všechno šlo do kytek a sama sebe nepoznávám a nevyznám se v sobě. Moc prima v mém věku.

Mimochodem ty jo, čtyři děti, to musí být parádní, přijmi poklonu :srdce:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
29.7.15 00:42

@jenny.fields Máš pravdu, s rozhodnutím bych měla počkat. Teď jsem evidentně rozhozená tak, že nedokážu rozumně uvažovat. Vidím to tak, že nejspíš na začátku toho všeho naklušu ještě k mému lékaři, aby mě prohlédl, proč se cítím tak mizerně, a třeba mi jen něco chybí, co by mě nakoplo zpátky do života a normálního uvažování.

  • Citovat
  • Upravit
491
29.7.15 00:43

Ahojky, já jsem teda ještě mladá - je mi 29 let, děti mám dvě, mladší jsou čerstvě dva. Taky jsem si pohrávala s myšlenkou na 3.dítě, ale čím je mladší větší, tím míň se mi do toho chce. Začínám lenivět :) A děti už jsou samostatnější, letos jsem jeli konečně na dovolenou k moři, spí se celou noc.. Třeba to budeš mít stejně. My máme páreček, takže možná přece jen zůstaneme u dvou.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3HE
22413
29.7.15 00:45

Já taky svoje děti miluji a přesto si připadám jako protivná, věčně unavená a neschopná ženská… :oops: někdy je mi smutno po pohodičce, když jsem je ještě neměla… a přitom bych je nikdy nedala pryč… :oops:

Měla jsem dceru ve 35 a syna ve 38.

Taky mě popadají choutky na třetí dítě, ale vím, že už NE! Znám svoje limity… a mám dojem, že už jsem přemiminkovaná… těším se, až trochu odrostou :oops:

Člověk někdy musí skončit… ale jestli máš dojem, pocit, že ještě nejste „kompletní rodina“, tak alespoň ještě počkej aspoň půl roku… nespěchej ;) a jestli nekojíš, tak to neznamená, že s tebou neházejí hormony.. mateřství je prostě silná věc :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
29.7.15 01:37

Holky, omluvte anonymitu, je to pro mě osobní a citlivé :(

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
29.7.15 01:42

No tak se mně s úspěchem odeslala první věta a pokračuji. No jo, to je ten anonym, nepoužívám to…
Máme děti dvě, 7 a 1,5. Já bych hrozně chtěla třetí, věk je bych řekla už hraniční, no a muž nechce. Já mám pořád pocit, že nejsme všichni, ale asi ho nezlomím. No a ačkoliv je jinak vše super, já jsem na něj zlá. Vnitřně ho viním, nemůžu si pomoct. Hlava říká, že jsem pitomá, že na tohle rozhodnutí má právo, no jenomže srdce jde úplně jinam, jsem zlá, nepříjemná… Máte s tím zkušenost - nesoulad v přání ohledně počtu dětí? Jak se s tím vyrovnat? Logicky si umím říct, že se máme krásně, máme dvě krásné zdravé děti a vše je super, jen prostě uvnitř spokojená nejsem, něco chybí :(
Píšu sem, protože se mně tady diskuse zdá fajn, snad se to tu neobrátí v rýpanici, jako je to v poslední době snad všude :(

  • Citovat
  • Upravit
31672
29.7.15 06:52
@Anonymní píše:
Zdravím. Přemýšlím o tom, jestli si troufnu mít třetí dítě, a dost se v tom plácám, tak to zkusím tady sepsat a možná mi pomůžete vlastní zkušeností. To bych byla ráda.

Mám velmi akční (nikoliv ale hyperaktivní) holčičku, 3,5 roku, a potom druhou mazlivou sedmiměsíční pohodářku. Bude mi 36 let a zcela upřímně se přiznávám, že někdy padám na hubu a hůř se mi k druhé malé vstává a běhá kolem ní, než předtím k první. Připadám si stará a opotřebovaná na další miminko. Na druhou stranu je mi hrozně líto nemít ještě jedno dítě a už znovu nezažít pocit „dát život“ (což se mimochodem nerovná slovu „porod“). Prostě brečím při představě, že už bych nikdy necítila novorozeně na své kůži, nepřitiskla si ho k sobě, nechovala ho, nestarala se. Rozhodně pro ně mám dost lásky.

Peníze taky nejsou zásadním problémem. Patříme s mužem sice spíš k nižší střední třídě, ale nepotrpíme si na nákladné koníčky ani exotické cesty, takže další dítě by nestrádalo. Já se ale bojím, že to neustojím fyzicky, možná i psychicky - nevyspání, noční vstávání, další dvě děti vyžadující pozornost, touha dát miminku to nejlepší, co měli sourozenci a zároveň starší nešidit. Mám strach, že už jsem na to… líná, možná pohodlná, lepší slovo mě nenapadá. Už teď s mojí sedmiměsíční bývám vyčerpaná, rostou jí zuby, vstávání mě bolí, jak by mi bylo sedmdesát a ne polovina. Bojím se, že s dalším dítětem ze mě mohla být protivná mamina, co po svých dětech jenom štěká a chce, aby jí daly pokoj. Taková být nechci a mám k tomu náběh.

Taky se těším, až konečně s holkama budeme chodit na společné výlety, kde si to opravdu užijeme a nebudeme mít za zadkem další miminko s odlišnými potřebami. Mám strach, že než by trošku povyrostlo, tak mi ta nejstarší odroste a zážitky proklouznou mezi prsty, ani nebudu vědět jak. Rozum mi říká, že dvě děti by mi měly stačit, ale touha po dalším dítěti je víc než veliká.

A tak se v tom plácám a plácám. Pro rýpaly - ano, měla jsem s dětmi začít dřív, to je mi naprosto jasné. Jako bezdětná jsem naprosto neměla mateřské pudy ni jakákoliv nutkání, měla panickou hrůzu porodu, tahleta touha se objevila až po narození druhé holčičky. Dlouhou dobu jsem byla přesvědčená, že jedno dítě mi zcela vyhovuje a další nepotřebuju. Narození druhé změnilo vše.

Asi je to zmatené, ale líp to nejspíš popsat nesvedu.

zatím to nech být, uvidíš za rok, jak se budeš cítit. ta únava fakt může být neostatek něčeho, pokud malinká není nějak mimořádně náročný dítě, ke by byla tak velká únava pochopitelná. :)

@Anonymní píše:
No tak se mně s úspěchem odeslala první věta a pokračuji. No jo, to je ten anonym, nepoužívám to…
Máme děti dvě, 7 a 1,5. Já bych hrozně chtěla třetí, věk je bych řekla už hraniční, no a muž nechce. Já mám pořád pocit, že nejsme všichni, ale asi ho nezlomím. No a ačkoliv je jinak vše super, já jsem na něj zlá. Vnitřně ho viním, nemůžu si pomoct. Hlava říká, že jsem pitomá, že na tohle rozhodnutí má právo, no jenomže srdce jde úplně jinam, jsem zlá, nepříjemná… Máte s tím zkušenost - nesoulad v přání ohledně počtu dětí? Jak se s tím vyrovnat? Logicky si umím říct, že se máme krásně, máme dvě krásné zdravé děti a vše je super, jen prostě uvnitř spokojená nejsem, něco chybí :(
Píšu sem, protože se mně tady diskuse zdá fajn, snad se to tu neobrátí v rýpanici, jako je to v poslední době snad všude :(

taky máme nesoulad, chlapa jsem horko těžko „ukecala“ na 3. dítě, ale taky bych ještě někdy chtěla zažít to malinkatý miminko, hned po porodu, a i těhotenství..jenže pochybuju že ho ukecám na 4. zatím to neřeším, :3 je taky 7m prcek..taky se bojím, že po 4. bych mohla chvít 5., a furt dokola :lol: bych asi potřebovala živý, náročný miminko, mám všechny jako mimina úžasně hodňoučký, nenáročný, co v noci krásně spinkají, to se to pak rodí :lol:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2039
29.7.15 06:57

Tak já mám momentálně skoro stejně staré děti jako ty, zakladatelko, ale mně je 30. Taky jsem vždy říkala, že je krásné mít 3 děti, že se mi to hrozně líbí, ale obzvláště po narození dcery si říkám, že ten můj páreček mi stačí. Pořád si myslím, že by třetí bylo super, ale představa 3. těhotenství, těch nervů, aby bylo malé zdravé, další porod, kojení, nevyspání. Už teď padám na hubu, malá mě nechá vyspat tak 4-5 hodin denně, je hodně náročná. A to mám pomoc babiček, bez nich by mi hráblo už dávno :) Manžel taky prohlásil, že se s porodnicí definitivně rozloučil, do toho by mi hrozila dvojčata a to si už vůbec neumím představit. Takže já bych ti taky radila ještě počkat, až mladší povyroste a bude to vše mít reálnější obrysy :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

GS Mamatest

  • (3.6) + 166 recenzí

Digital

  • (4.2) + 99 recenzí

K2 Complex

  • (4.8) + 80 recenzí

Quattro+

  • (4.7) + 70 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová