Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mívám neovladatelné záchvaty vzteku a zloby
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
20.1.14 08:49
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.1.14 08:49
Ony by to mohly být jen naučené vzorce chování, ale zakořeněné upevňováním.. může se to projevovat právě ve stresu a horko těžko to ovládneš.. i když, pokud zcela ztrácíš sebeovládání a nevíš o sobě, tak to fakt nevím.
Sama jsem vyrůstala v podobném prostředí, otec alkoholik, a v presu taky nadávám, vyčítám a chovám se skoro stejně jako on. Pokud jsem v dlouhodobém stresu, tak dělám vše proto abych zabránila „fyzickým projevům stresu“ - tzn. pravidelná strava - hypoglykemie(málo cukru v krvi, pokud jíš hodně sladkého kolísají hladiny, pokud jsi hladová je taky nízký) - notně zvyšuje agresivitu, protože nervová soustava se živí cukry. Dále vitaminy: skupiny B, B3 se používá i k zlepšení schizofrenie, B6 s magneziem má lepší účinky. Nejlepší zroj Pangamin - v takových stavech, klidně i 20 tablet denně, nemůže ti to nic udělat, ale ne dlouhodobě abys nebyla předávkovaná vitaminy. Pak můžeš zobat i ten samotný hořčík jak pořád cpou do reklamy, ale bez těch Béček je to naprd. Doporučuju doplnit meduňkým čajem (pořádným, kvalitním z bylinkářství) a hodně banánů- obsahují velké množství těch B6 a rychle stravitelných cukrů, mají i přírodní sedativa. 2-3 banány denně.. Vím že tohle všechno zaručeně pomáhá. Většinou nezabráníme stresu aby přišel, ale můžeme posílit tělo aby to vydrželo.
- Citovat
- Upravit
20.1.14 08:50
@Anonymní píše:
@martina.se Léky taky volím až jako poslední variantu, tak já se zkusím podívat po nějakém psychologovi. Myslím, že je pořád lepší varianta ublížit sama sobě, než ubližovat jiným…Takhle sis to vlastně odnesla sama, ale já si vztek vybíjela na něm.
njn, ale to je taky špatně.. máš pocit, že mít 10× do roka zlomenou ruku je fajn? určitě ne… A rozhodně neříkám, že jsem nikdy nikomu neublížila.. ano, stalo se.. proto jsem to začala řešit.. od té doby klid 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.1.14 08:52
@Anonymní píše:
@martina.se Léky taky volím až jako poslední variantu, tak já se zkusím podívat po nějakém psychologovi. Myslím, že je pořád lepší varianta ublížit sama sobě, než ubližovat jiným…Takhle sis to vlastně odnesla sama, ale já si vztek vybíjela na něm.
Sezení s psychologem stojí 500-900/ lekce. Na pojišťovnu (přes psychiatra) je to zadarmo, pokud má smlouvu s tvou pojišťovnou. Může ti pomoct, ale taky nemusí.
Zamysli se první jak dobře spíš, nejsi nevyspaná, vyčerpaná? Jak jíš? NEpravidelně, nesnídáš, jíš hodně čokolád mezi jídly nebo místo jídla? Trpíš podváhou? To vše jsou velmi silné faktory pro to, aby tvá nervová soustava reagovala přehnaně..
- Citovat
- Upravit
20.1.14 08:54
Souhlas s @martina.se, já jsem také cholerik jako vyšitý - a také jsem si kolikrát ve vzteku ublížila.
A raději zkus první toho psychologa, jak zde již padlo. Psychiatr až jako další stanoviště na doporučení psychologa…někteří mají totiž tendenci řešit pouze pilulema a neposkytovat k tomu žádné konzultace apod. Prostě zajištěný pacoš (body)navíc „uvázaný“ k psychiatrovi díky pilulkám 
. (negeneralizuji, všichni tací nejsou, ale máme negativní zkušenosti v nejbližší rodině - řešení problémů prášky místo konzultací a rozhovorů)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.14 08:55
Zakladatelko
to o čem píšeš může mít spoustu příčin od běžného stresu, dědičné povahy až po psych. onemocnění, je moc dobře, že si problém uvědomujš, to je první krok, určitě vyhledej odbornou pomoc, sama cítíš, že to není takhle vpořádku, třeba ti pomohou přijít na jádro problému a zase bude líp, partnera to musí mrzet, protože tě dřív určitě miloval a třeba ještě i miluje, ale doporučila bych urgentně navštívit pomoc a začít dávat dohromady nejdřív sama sebe a kdo ví, co se pak stane s vaším vztahem, držím ti palce!!uvědomuješ si to a mrzí tě chování k partnerovi, tak doufám, že se vše vyřeší a najdeš zpět sama sebe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.1.14 08:56
@martina.se To určitě fajn není. Je super, že od té doby nic, obdivuju tě. Našla jsem v místě pedagogicko-psychologickou poradnu, to by mi asi také mohlo pomoci? A platila jsi něco?
Na dotaz ohledně životosprávy - sladkého jím až dost, takže hypoglykemií určitě netrpím, a stravuju se pravidelně, piju dost atd. Zpozorovala jsem, že rizikovým faktorem je únava, ale o malou se kromě mě nikdo nepostará, dřív mi rodiče občas hlídali, ale to teď už nehrozí.
- Citovat
- Upravit
20.1.14 08:59
@Anonymní píše:
@martina.se To určitě fajn není. Je super, že od té doby nic, obdivuju tě. Našla jsem v místě pedagogicko-psychologickou poradnu, to by mi asi také mohlo pomoci? A platila jsi něco?
Na dotaz ohledně životosprávy - sladkého jím až dost, takže hypoglykemií určitě netrpím, a stravuju se pravidelně, piju dost atd. Zpozorovala jsem, že rizikovým faktorem je únava, ale o malou se kromě mě nikdo nepostará, dřív mi rodiče občas hlídali, ale to teď už nehrozí.
pedagogicko psychologická poradna je pro děcka - ohledně školy atd.. kolik jsem platila? uf.. tak to si nevybavím, ono je to delší dobu… ale celkem dost.. jenže stálo to za to. neříkám, že nevybuchnu, ale jednou za čtvr roku se to snést dá, navíc nejsem sprostá, nikomu neubližuju atd.. s tou únavou je to těžké, ale prostě ovládnout se můžeš.. taky brblam, jak jsem utahaná, ale nic hrozného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.14 08:59
@Anonymní píše:
@martina.se To určitě fajn není. Je super, že od té doby nic, obdivuju tě. Našla jsem v místě pedagogicko-psychologickou poradnu, to by mi asi také mohlo pomoci? A platila jsi něco?
Na dotaz ohledně životosprávy - sladkého jím až dost, takže hypoglykemií určitě netrpím, a stravuju se pravidelně, piju dost atd. Zpozorovala jsem, že rizikovým faktorem je únava, ale o malou se kromě mě nikdo nepostará, dřív mi rodiče občas hlídali, ale to teď už nehrozí.
Bývalo to tak, že na doporučení obvodního lékaře jsi si našla psychologa(ne privátního) a to bylo zdarma. Jen v okolí mého bydliště takových psychologů vždy bylo několik, jen se třeba muselo kus dojíždět, záleží na velikosti města, kde bydlíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.1.14 09:00
Partnera to mrzí, ale podle jeho slov už ke mně nic necítí, svým dlouhodobým zlým chováním jsem jeho lásku zničila a přetvořila ho částečně k obrazu svému. Ještě si vzpomínám, jak býval na mě hodný, to už je vše pryč, hnusím se mu. právem. Byly jsme domluveni, že zítra půjdu na sociálku zeptat se na nějaké přídavky pro mě a malou a taky na byt, ještě bych chtěla počkat, ale myslím, že náš vztah je už ztracen.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.1.14 09:01
@martina.se Aha, tak do poradny tedy asi ne. V tom případě asi budu muset nejdřív tomu obvoďákovi a ten mi snad poradí, kam dojít. Kde je nejbližší psycholog.
- Citovat
- Upravit
20.1.14 09:05
Anonymní, já vím, že je to těžké, taky pocházím z rodiny, kde se rodiče často hádali, otec byl alkoholik a byl sprostý každý den a máti byla rapl, mlátila mě za kde co, úplně bledá vzteky:( No když mám náročné období tak se přistihnu při myšlence - teď by to chtělo panáka na uklidnění (přitom vůbec nepiju) a nebo když mi manžel udělá něco co mi jen v malinkém případě připomene chování matky tak mám chuť vyletět a praštit ho.. Jednou jsme na VŠ dělali test na hodině psychologie na téma ovlivňování z rodinného prostředí, který ještě není schválený pro používání, je to testovací verze a málem jsem to nedala, bylo to katastrofa, co všechno se mi vrátilo. Dopadlo to příšerně, nesu si zátěž z dětství. ALE je dobré, že jsem si to uvědomila, nejlepší, kdo mi pomohl je manžel, hodně jsme o tom mluvili, mluvíme a už je to mnohem lepší. Když jsem nervózní, dám si čokoládu, která mě vždycky uklidní a když mi manžel řekne něco, co by mě vytočilo, tak mu rovnou řeknu, aby s tím přestal, co to ve mě vyvolává a on přestane.. Nutno ale říct, že máme úžasné manželství a nehádáme se, manžel je fakt rozumný, což je výhoda, když já někdy nejsem 
Psycholog Ti určitě pomůže… Jo a zjistila jsem, jak už tady někdo psal výše, že se to zhoršuje s úbytkem váhy, hladem a stresovou situací.. Hlavně, když mě můj syn vytáčí v období vzdoru, mám co dělat, abych to zvládala v pohodě.. to je pak čokolády
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.1.14 09:06
@Anonymní píše:
@martina.se To určitě fajn není. Je super, že od té doby nic, obdivuju tě. Našla jsem v místě pedagogicko-psychologickou poradnu, to by mi asi také mohlo pomoci? A platila jsi něco?
Na dotaz ohledně životosprávy - sladkého jím až dost, takže hypoglykemií určitě netrpím, a stravuju se pravidelně, piju dost atd. Zpozorovala jsem, že rizikovým faktorem je únava, ale o malou se kromě mě nikdo nepostará, dřív mi rodiče občas hlídali, ale to teď už nehrozí.
aha a tak pokud jíš hodně sladkého tak právě hrozí silné výkyvy cukru, on totiž strašně ryhcle vyskočí a rychle taky spadne téměř pod hladinu - a je průšvih. Únava je silný faktor, hlavně pak ta psychická. Já začla mít mít neovladatelný vztek když mě štval chlap, který taky nepomáhá a dlabe na nás. Dusila jsem to v sobě a tím se to projevovalo, až jsem jednou málem praštila s plačícím miminkem o zem. Sama sebe jsem se tak vyděsila že od té doby to trochu filtruju, nebo si postěžuju někomu jinému, ale vím že to musím ze sebe nějak dostat nebo se to zas projeví 
A tak je to snažím přijmout.. jinak situace u mě podobná, věčně vyčerpaná, nevyspalá, pomoc žádná, a ten táta mě dodnes nenávidí a nikdo neví proč. Sestru taky… pomáhá pravidelná strava, a vitaminy - je to s tím nějak lepší. A asi taky půjdu za psychiatrem pro lístek na psychologa 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.1.14 09:07
Zakl.
Skočím si dnes té obvoďačce, snad mi poradí, kam dojít, krom té poradny jsem u nás nic nenašla..
- Citovat
- Upravit
20.1.14 09:08
@Anonymní píše:
Partnera to mrzí, ale podle jeho slov už ke mně nic necítí, svým dlouhodobým zlým chováním jsem jeho lásku zničila a přetvořila ho částečně k obrazu svému. Ještě si vzpomínám, jak býval na mě hodný, to už je vše pryč, hnusím se mu. právem. Byly jsme domluveni, že zítra půjdu na sociálku zeptat se na nějaké přídavky pro mě a malou a taky na byt, ještě bych chtěla počkat, ale myslím, že náš vztah je už ztracen.
aha, takže je to už opravdu delší dobu, tak to je škoda, že jsi to neřešila dříve, možná se vztah mohl ještě zachránit, tak to me mě moc mrzí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@martina.se Léky taky volím až jako poslední variantu, tak já se zkusím podívat po nějakém psychologovi. Myslím, že je pořád lepší varianta ublížit sama sobě, než ubližovat jiným…Takhle sis to vlastně odnesla sama, ale já si vztek vybíjela na něm.