Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moji rodiče a já
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.10.16 22:53
Hele ja ted nekde cetla, ze se deti nemaji tolik chvalit, ze to v nich presne vyvola ten pocit zavislosti na „schvalovani“ vseho od rodicu. A i podle popisu mi prijde tvoji matka jako priklad ponekud opici lasky.
Jak se toho zbavit netusim, sama jsem taky trochu podobny pripad, tak se taky necham poucit nekym jinym 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.16 23:38
Rodice jsou jako slunicko. Prilis blizko a spali te, ve spravne vzdalenosti prijemne hreje. 
Zijes svuj zivot a ne zivot maminky. Spravne delas, ze kasles na jejich spory, to jde mimo tebe.
Nekdy bych htela mamu neresit a zit si sobecky svuj zivot
Sobectvi je spis, kdyz chces ostatnim dirigovat zivot, ne si zit ten svuj jak chces ty.
K rohlikum - tak at je nakoupi, napise na seznam… nebo na ne jdete spolu. Sluzku mu nedelej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.16 23:56
Kdyz nejsou rohliky, tak mu rekni, at dojde nakoupit, ne?
Dobry je, ze si uvedomujes, co delas spatne… Od toho uz je jen krucek to zmenit
Jo a pozor, matky, ty si dokazi sve deti dokonale zahackovat a nicit jim zivot… Nemam ted chut hledat zdroje, ale je to tak… Odstehuj se mimo sferu jejiho vlivu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.16 00:50
Podle popisu mi přijde, že maminka bude moc šikovná manipulátorka. Moje babička je stejná, mamka se provdala do ciziny a byl klid. Kdo babičku nezná blíž, tak si myslí jak je to hodná a obětavá ženská i když v reálu dokáže ve člověku způsobit takové rozpory, že pak neví jestli dvě a dvě jsou čtyři nebo pět. Jediný způsob je kontakt omezit na minimum, potom se to časem zlepší. Jen je třeba pamatovat, že tyhle vzorce chování se snadno přebírají a pokud nebudete hodně opatrná, bude stejná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.10.16 07:13
Mám stejný… problém? Noje mamka vzdycky byla generálka a bylo vše podle ni. Když ne, buďto se se mnou i měsíc nebavila a nebo druhá a mnohem horší možnost, byla smutna. Rozkrajela bych se pro ni, zalezi mi na jejim stesti. Je skvělá, hodne nam s pritelem finančně pomáhá, pro děti by dychala, ob vikend nam starsiho hlídá přes noc, píšeme si denně a neustále se vyptava, jak se mám a co děti. Nevadí mi to. Jsem na MD, takže mám radost, ze mám nějaké rozptýlení. Často píšu první. Kde je ale háček? Mamka je občas naladova a dokáže říct i věci, které me bolí a pak brecim po nocích. Ona si to ale neuvedomuje, po 5 minutách o nějaké hádce vubec neví a je zase kamarádka. Ja si to ale nosím dlouho v sobě a trpím. Nevim proč, když jsem u našich bydlela (skoro 2 roky jsem pryč), byla jsem splachovaci, jedním uchem tam, druhým ven. Možná hormony. Ještě donedávna jsme si chteli postavit a přítelem baracek nekde na vesničce, můj sen od mala. Ale jak to začíná byt reálnější a reálnější, uz se mi tak daleko od našich nechce. Vůbec nechce. Navíc, mamka je taky proti, protože teď se vídáme každý týden, jeden den o vikendu, a kdybychom se odstěhovali nekam dal, uz by to možné nebylo a byla by smutná. Noční můra. Radši chci zůstat v podnájmu 
, protozu tady v Praze si byt a uz vůbec baracek nemůžeme dovolit. Abych to zkratila i c se tyce nazoru dam hodne na ni a to se nelibi moc priteli, logicky. Ale ja si prostě nemuzu pomoct.
Co s tim ti asi neporadim, sama se v tom placam.
Snad se jednou ale osamostatnime 
Prosím anonym. Nemusí každý vedet, jaká jsem ciťa.
- Citovat
- Upravit
7.10.16 07:29
Zakladatelko třeba se mýlím, ale vůbec mi nepřijde, že sis mohla dělat, co jsi chtěla…maminka ti třeba nezakazovala a nevynadala, ale její nonverbbální gesta v tobě vyvolávala pocity viny což přetrvává dodnes…takže jak už zaznělo, taky v tom vidím manipulaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.16 07:56
Mám stejný názor jako @Malaga, asi bych ti doporučila spolupráci s nějakým psychoterapeutem, nebo jiným odborníkem, který by ti pomohl zapracovat na tom aby ses z tý manipulace vymanila. Přeju hodně štěstí ať to dokážeš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.10.16 08:13
@Malaga píše:
Zakladatelko třeba se mýlím, ale vůbec mi nepřijde, že sis mohla dělat, co jsi chtěla…maminka ti třeba nezakazovala a nevynadala, ale její nonverbbální gesta v tobě vyvolávala pocity viny což přetrvává dodnes…takže jak už zaznělo, taky v tom vidím manipulaci.
Taky mam trochu pocit. Nonverbalne. Ale nevim proc. Nastesti - ona si ted vic resi svuj zivot a nas se pta jen jak se mame. Ona je jinak uz zlata. Ale je dobre ze jsme pryc. My jsme si vse vzdy konzultovaly vse jako kamosky. Takze ja ji pomaham a jsem rada ze i pokecam. Ale ucim se ( a vidim ze i oni se uci diky tomu ze jsem se jim odstehovala) zit svuj zivot a nechat byt. Casem to bude lepsi. Ja ted mela tremu i pri oznamovani tehotenstvi. A ted kdyz budeme mit holciclu pristi tak chci jedno jmeno ktery neni uplne libivy a oni se urcite zhrozi a ja jediny proc vaham je kvuli nasim. Ze necci od mamy slyset ze je to osklivy jmeno. A tak dal… ale spoustu veci uz jsem prekonala. Treba vubec i to bydleni a odstehovani se. To slo postupne. Nakonec mama vidi ze spokojena js a i to ze o me neprisla. Ted zase chce abychom neprestali jezdit na chalupu. O coz ji ujistujeme, ale zas je zle kdyz se tam pokusime neco vyhodit. Pochopitelme. Do too ona ma to manzelstvi s tatou cholerikem fakt na prd, takze tim trpi a vic ke mne lne…resit ji to ale nebudu. V detstvi jsem mela tendence protoze se mi prisla sverovat…( tvl. Sestnactilety holce) co tata rekl a tak. A ja mela pocit ze jsem za to zodpovedna…a musim to vyresit…a bylo to spis horsi ( ty kravo co do toho zatahujes holku jesze. Zalovat to umis co…blabla a prasknul dverma urazili se, sli spat a rano uz bylo zase vse dobry.) P. s. to mam hezky vzor partnerstvi, co ale nasi se v dobe kdy jsme spolu byli my uz hadali dost a to my dva tedy vubec tak snad to bude dobry…tuk tuk…
- Citovat
- Upravit
7.10.16 08:35
@Anonymní píše:
Taky mam trochu pocit. Nonverbalne. Ale nevim proc. Nastesti - ona si ted vic resi svuj zivot a nas se pta jen jak se mame. Ona je jinak uz zlata. Ale je dobre ze jsme pryc. My jsme si vse vzdy konzultovaly vse jako kamosky. Takze ja ji pomaham a jsem rada ze i pokecam. Ale ucim se ( a vidim ze i oni se uci diky tomu ze jsem se jim odstehovala) zit svuj zivot a nechat byt. Casem to bude lepsi. Ja ted mela tremu i pri oznamovani tehotenstvi. A ted kdyz budeme mit holciclu pristi tak chci jedno jmeno ktery neni uplne libivy a oni se urcite zhrozi a ja jediny proc vaham je kvuli nasim. Ze necci od mamy slyset ze je to osklivy jmeno. A tak dal… ale spoustu veci uz jsem prekonala. Treba vubec i to bydleni a odstehovani se. To slo postupne. Nakonec mama vidi ze spokojena js a i to ze o me neprisla. Ted zase chce abychom neprestali jezdit na chalupu. O coz ji ujistujeme, ale zas je zle kdyz se tam pokusime neco vyhodit. Pochopitelme. Do too ona ma to manzelstvi s tatou cholerikem fakt na prd, takze tim trpi a vic ke mne lne…resit ji to ale nebudu. V detstvi jsem mela tendence protoze se mi prisla sverovat…( tvl. Sestnactilety holce) co tata rekl a tak. A ja mela pocit ze jsem za to zodpovedna…a musim to vyresit…a bylo to spis horsi ( ty kravo co do toho zatahujes holku jesze. Zalovat to umis co…blabla a prasknul dverma urazili se, sli spat a rano uz bylo zase vse dobry.) P. s. to mam hezky vzor partnerstvi, co
Myslím, že není normalní se „bát“ rodičů v dospělosti. Jaké nelíbivé jméno chcete holčiče dát? Pokud se líbí vám, je to ok a ostatní si zvyknou. Rodiče jste vy. Život ve dvou je dost náročný a občasná hádka není na škodu, pokud si při ní slovně nebo tělesně neubližujete.
A mít trému před tím, než oznámím těhotenství? To jako maminka myslí, žw spolu nespíte nebo dítě vůbec neplánujete? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.16 09:04
Řekla bych, že se ti v životě něco nedaří a hledáš viníka. Kdo za to může?! První na ráně jsou rodiče - oni ti přeci dávali špatný vzor… Jenomže ty jsi inteligentní bytost a dost dobře si ještě pamatuješ, co se ti nelíbilo, co bylo špatně, jak kdo reagoval. A měla jsi možnost vidět jaké to mělo důsledky a dopady. Je tedy jen na tobě, zda tyto chyby a špatné příklady budeš opakovat či se jich vyvaruješ. Optimální by bylo, kdyby ses přestala vymlouvat na rodiče a začala vést svůj příkladnější a lepší život. Ano, na svůj život a na svůj vztah napřim svoji energii. Ne do minulosti a na jiné osoby.
Souhlasím s ostatními, že maminka byla a je manipulátorka se závislostí na tobě. Však si také její dcera, není se čemu divit. Nicméně i ona se musí smířit s tím, že jsi a budeš samostatná jednotka. Že jsi již dospělá a stejně jako ona, i ty si zařídíš svůj samostatný život. Je to přirozený běh života a bylo by smutné, kdybyste si kvůli tvému procesu osamostatňování poškodily vztahy. Je to hodně o ní, nicméně i o tobě. Ty jsi teď ve fázi prosazování sebe sama jakožto dospělého, vyzrálého jedince. Přeji hodně zdaru, sil a pevné nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.16 14:46
@kdochcekam píše:
Anonymní máš prostě zafixovaný vzor od rodičů a chvilku potrvá, než si zvykneš na to, že vzory ty a tvůj chlap jsou jiné. Budete mít vlastní úchylky a podivnosti. to se neboj. ty jsou všude. Myslím, že zbytečně dumáš a přemýšlíš o mámě, místo abys byla zodpovědná sama za sebe. Nemusí ti záležet na tom, co řekne. Ona chce jediné. Abys byla šťastná. Nic cennějšího totiž nemá. A když uvidí, že jsi spokojená, bude ok. Jestli měli zažité, že konflikty řešili naschvály a tichou domácností, tak je to jejich volba. S tebou to nemá nic společného. Ty seš teď dospělá bytost a to, že ti chlap řekne, že došly rohlíky, znamená jen konstatování, nic víc. A nebo prostě rohlíky nekupujte nikdy. Lepek je humus
Lepek je pro zdravého cenná bílkovina, jinak souhlas!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.16 14:53
@Russet píše:
Lepek je pro zdravého cenná bílkovina, jinak souhlas!
tak ono do sebe člověk toho lepku za život dostane spousty a vyřazením pouze pečiva se ho nevzdává. Jde i o to v jaké formě ho člověk jí, což teda zrovna rohlík mi přijde dost humus. To není přirozený lepek, rohlíky se dělají ze speciálně vypěstované pšenice aby se pekařům ta mouka tolik nelepila a lépe držela u sebe, s přirozeným lepkem to nemá co do činění, ale to už by byla debata na dlouho a jiné téma
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.16 15:13
@medunka23 píše:
tak ono do sebe člověk toho lepku za život dostane spousty a vyřazením pouze pečiva se ho nevzdává. Jde i o to v jaké formě ho člověk jí, což teda zrovna rohlík mi přijde dost humus. To není přirozený lepek, rohlíky se dělají ze speciálně vypěstované pšenice aby se pekařům ta mouka tolik nelepila a lépe držela u sebe, s přirozeným lepkem to nemá co do činění, ale to už by byla debata na dlouho a jiné téma
Nebudem plevelit Já jsem čuně, chutná mi i ten čerstvý bílý rohlík a bez chleba si nedovedu představit snídani. Ještě že nejsem celiak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.16 17:03
@medunka23 píše:
tak ono do sebe člověk toho lepku za život dostane spousty a vyřazením pouze pečiva se ho nevzdává. Jde i o to v jaké formě ho člověk jí, což teda zrovna rohlík mi přijde dost humus. To není přirozený lepek, rohlíky se dělají ze speciálně vypěstované pšenice aby se pekařům ta mouka tolik nelepila a lépe držela u sebe, s přirozeným lepkem to nemá co do činění, ale to už by byla debata na dlouho a jiné téma
Pokud mě paměť neklame, tak v tom máš trochu hokej. Lepek je prostě lepek, není zádný neprirozený, je jen jeden. Ano, po celá staletí se naši předci s pšenicí šlechtili, aby získali to nejkvalitnější zrno=s nejvyšším obsahem lepku, z kterého se pekl ten nejchutnější chleba. To je vse. Není zádný neprirozený lepek, jen je ho tam holt víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Chtela bych se s vami podelit o nasi situaci… sama ji totiz moc nerozumim a nevyznam se v ni…ale treba to ma nekdo podobne a najde se v tom…ono vlastne nejde o nic hrozneho. Asi jsem prilis precitlivela, ale trapi me to i pres to dost a trochu mi to zneprijemnuje navstevy nasich…
Osobne hodnotim sve detstvi za krasne a rodicum moc dekuji. Myslim ze jsem vyrostla v milujici rodine nerozvedene, takze az na par obvyklych hadek jednou za tri mesice a na vanoce to bylo supr a ok. Rozumim si s obema rodici a mam s nimi hezky vztah.
A ted co me trapi…je toho vic. Predevsim to ze z mne neznameho duvodu jsem byla a doted jsem na nase, hlavne mamu velmi fixovana. Nevim proc. Od detstvi se snazim se jim zavdecit a udelat jim radost. Nasi me vzdy ve vsem chvalili a podporovali, proste ideal. Presto ja bytostne nedavam kdyz mi treba mama zkritizuje sukni nebo se jen nezatvari na moji kamaradku ci uces ci cokoli. Ja si to strasne beru a nevim proc. Nechtela abych sla studovat mimo mesto, uz v jedenacti mi rikala ze mi postavi domek u sebe na pozemku ze to bude super. Libilo se mi to. Ale kdyz jsem si nasla kluka z jiznic cech, tusila jsem zle. Mama je skvela. Ani brvou nehnula ale ja to na ni poznam a to jal se zatvarila a nemluvila chvili to me moc bolelo. Pak jsem se stejne odstehovala a nasla si kluka co se jim taky uplne nezdal…brecela jsem kvuli tomu hodne dlouho. Ale oni ho ted uz maji radi a ja se zas naucila si trochu i delat co cci. Divne na tom ovsem je ze ja si vzdy mohla delat co cci…nikdo mi nikdy nic v realu nezakazoval…byla jsem dokonce tak slusna…abych nedelala nasim ostudu ze jsem dlouho nemela partnera..az po dvacitce. Dnes je to tak ze jsem porad nervozni kdyz jsem u nasic na navsteve. Cci aby videli ze jsem si vybrala opravdu dobre a ze jsem nejhezci a nejspokojenejsi. Kvuli tomu obcas i peskuju partnera, jsem nervozni… pritom o nic nejde!! Jak se jen toho zbavit?
Taky me trapi partnerstvi nasich. Oni uz se rozvadet nebudou, ale obcas se hadali. Kdysi i nyni. Tata delal naschvaly, mama zas se urazela i kvuli malickostem a nesmyslum, byla na nej uz alergicka. To obcas trva dodnes. Nikdy to nepreslo. Nikd jsem je nevidela se treba chutne a s vasni polibit. Nikdy a nevim zda me to ovlivnilo. Kdyz mi partner rekne ze tu nejsou rohliky tak ja jsem zvykla okamzite vyletet s hlaskou hele neobvinuj me! Pritom on to jen rekl a nic tom nemyslel. Mam zaryto ze veta nejsou tu rohliky je jizliva vycitka. A nastesti si zvykam, ze partner toto nerika a kdyz jo, jen to tak placne.
Blbe je ze spolu nasi obcas tyhle spory mivaji stejne jako driv i prede mnou. Nikd nevim co mam delat. V posledni dobe jsem se naucila ze za jejich problemy nejsem zodpovedna a tak ty jejich spickovani a poznamky proste ignoruju i kdyz sedim vedle a odvadim rec jinam
nevim co lepsiho udelat 
Nerozumim hlavne svoji mame…vsechny me kamaradky vlastne uz od skolky nemela moc rada…mluvila o nich shazovacne, snad jen nejakou tada mela ale nevim. A partnera meho mela moc rada jen meho prvniho - opravdu vrele. To byl ten co me podvadel a ona se jeste po roce ptala zda jsmr se nedali dohromad. Me tohle moc trapilo. Nekdy bych htela mamu neresit a zit si sobecky svuj zivot…nevim kde se ve me vzal ten pocit nutnosti ji delat radost… odprostuju se od toho, uz se neucastnim sporu s tatou ale stale mam potrebu byt ji kamaradkou a tesit ji… kde se toto bere? Jesteze jsem se odstehovala daleko. Ona by byla skvela kdyby byla bliz…ale ja bych byla porad pod drobnohledem…sice by me xhvalila atd, ale s maminkama i kdyz jsou hodne se zit neda:)
Omlouvam se za delku…potrebovala jsem se hlavne vypovidat… neni mozny ze mam z vikendu nervy jako bych jela na zkousku z toho abych jim dostatecne dokazala jak jsem stastna a spokojena…mozna by to videli i kdybyc se tolik nesnazila a nestresovala s tim… hlavne nevim kde jsem vzala tu potrebu to vubec delat…uz to je nekde od detstvi…