Právní poradna pro odškodnění a náhradu škody
Mgr. Petr Novák
Mrzí mě, že jsem uhodila malou :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
23.3.22 11:56
- Citovat
- Upravit
23.3.22 11:59
@Anonymní píše:
Já se snažím to ignorovat, ale když za mnou třeba 15 minut stojí a řve, neumím ten zvuk vytěsnit. Zkusila jsem ho zavřít do vedlejší místnosti, ale to lomcuje klikou a já už se soustředím jen na ten zvuk a nechci zase odejít úplně ven, i když na chvilku, kdyby se něco dělo, ať to slyším. Dřív, když jsem se ho snažila ignorovat, tak se na mě vešel, na kalhoty a tahal mě za ruce, to už naštěstí přešlo. Do toho právě ještě poslouchám, jak je nevychovaný, rozmazlený a za každý prohřešek dát na holou, což jsem odmítla, stejně jako radu dát ho pod ledovou sprchu. Pořád si říkám, že to zvládneme v klidu, ale poslední dobou mi už po chvíli toho řevu začne třeštit hlava a už to jede.
Jinak rozmazlený si myslím není. Krásně se dělí o sladkosti, dokonce dává i medvídkům. Když byl nemocný, tak všechny hračky dostaly kapky proti kašli, oblíbenému pejskovi měřil teplotu dětským teploměrem, hračky si uklízí, jen poslední dva týdny když není po jeho, tak sebou i plácne na zem a řve…
Tak zkus ještě odvádět pozornost, chce to být kreativní a to dítě vždycky nějak dostat z jeho stereotypu. Třeba když takhle za tebou stojí a ječí, pusť si nahlas hudbu a začni tancovat, můžeš ho zkusit zapojit. Nebo ho zlechtej, obejmi, cokoli, co ho přinutí na chvíli přestat. A pak až bude v klidu mu celou situaci úměrně věku znovu vysvětli.
Vzpomněla jsem si, jak mi tohle udělal syn poprvé taky v tomto věku. Ani už nevím, co chtěl, ale výsledkem bylo, že já stála u plotny, on mi visel na noze, ječel, šmudlal nudle všude kolem a já se držela, abych ho neprohodila oknem 
Nepomohlo nic, dokonce ani oblíbená babička, která ho lákala na všechno možné hraní. No, vybrečel se, pak ještě asi 15 minut hekal a byl klid
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.22 11:59
Zkus tomu dítěti trošku vyhovět a předcházet scénám. Když nechce snídat v přesně tebou stanovený čas, tak prostě bude později. Že zustane v pyžamu? A komu to vadí co má na sobě 
Zase mi přijde že trochu moc chceš po dvouletém dítěti, ono musí počkat, ale to moc dětí v tomhle věku nechápe. A máchání v dřezu je ok, udělej to tak aby bylo co nejmíň škod a ty můžeš vedle něj v klidu vařit. Prostě si tu práci vzájemně ulehčit a nereagovat na scény nebo nabídnout alternativu. Ne že pořád nic nejde a pak mu ještě fláknout protože to nejde jak chceš ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.3.22 11:59
@unuděná píše:
Je to normální, nebojObrň se trpělivostí, budeš jí potřebovat, chvilku to potrvá, než se naučí ventilovat vztek jinak. Já jsem na hysteráky nereagovala. Vždycky jsem vysvětlila, dokud dítě vnímalo, jak se rozječelo, tak konec. Jak někdo psal - bez diváků není divadlo. Syn měl i období, kdy za mnou cíleně chodil ukazovat, jakej je herec. Třeba se vztekal a ječel, že v televizi není jeho oblíbená pohádka, tak jsem po vysvětlení, že ta je až večer, odešla věšet prádlo do vedlejší místnosti a on se zklidnil, přilítnul za mou vedle a tam sebou zase plácl o zem
Tak tohle přesně dělá dnes ten můj. Už se uklidnil, tak mu říkám vidíš, jaký umíš být hodný chlapeček a on zase sebou plácl o zem a znovu pokračoval 
. Ale uklidnily jste mě, že to je zřejmě normální. Teď konečně spí po obědě, tak si užívám to ticho
- Citovat
- Upravit
23.3.22 12:00
Klasicky období vzdoru. Ono přejde, musíš to akorát přežít a nepodřizovat se tomu. Holt teď bude řvát. Mně se kluk válel uprostřed přechodu, protože se prostě rozhodl, že si tam sedne a dal nepůjde… taly dostal záchvat venku protože ta tráva byla moc zelená nebo proto, že slunko moc/málo svítilo… důvody byly často zcela absurdní, a tudíž jsem tomu nemohla předcházet…skvělý období, jsem hrozně moc ráda, že u druhého syna skoro nebylo a u dcery sice ano, ale krátké. Neboj, bude lip.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.22 12:01
@pikola Jo, to je dobrá připomínka. Netrvat v tomto období na „zbytečných“ věcech, vytyčit si skutečně jen to podstatné, co je třeba dodržovat (u mě to byla třeba hygiena, bezpečnost a hlavní jídlo u stolu ) a usnadnit si to, co to jde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.22 12:02
@Anonymní píše:
Ahoj maminky,prosím vás o vaše zkušenosti, jestli to měly vaše děti také tak a procházíme úplně normálním obdobím vzdoru nebo jestli už my jsme za hranou
. Někdy si už totiž říkám, jestli mému synovi něco není, není nějak zlobivější a hysteričtější. Jsou mu přesně dva roky a teď totiž máme každý den několik hysterických scén a téměř zachvátů. Každý den trávíme v řevu, jeho křiku, nyní už i v mém křiku, protože mi už nervy tečou a občas už jsem ho i plácla. Někdy řve a huláká jen tak, protože se mu líbí, jak to zní. Někdy se na mě podívá a rychle běží udělat něco, o čem prostě ví, že se to nesmí - třeba vylít vodu na podlahu z láhve.
Dnes například křičel, že chce do sprchy, protože hrozně miluje vodu. Tak mu vysvětluji, že sprcha je na koupání a maminka jde vařit oběd. Následuje půlhodinový řev a scéna. Když se uklidní, vzpomene si na dřez a že se bude máchat ve dřezu - znovu scéna. Posléze už vařím, on si najde pohádku v boxu na hračky, ale nejde mu vyndat a další scéna ze nemůžu hned jít na pomoc, protože mám ruce od masa… Hned ráno se vztekal, že nejde dolů na snídani, dole scéna ze zůstane v pyžamu a už to pokračuje…
Já na něj nechci jen křičet, ale když půl hodiny vysvětluji, uklidňuji a nikam to nevede, naopak další a další scény přicházejí, jsem zralá na blázinec. Přitom ho miluji, chci aby měl milující maminku a ne ženskou, co se pořád rozčiluje.
Měly to vaše děti také tak a zabíralo na ně něco? Moc děkuji za vaše zkušenosti.
Je to úplně normální začínající období vzdoru, máš prostě emotivnější dítě. Našemu jsou čtyři a ještě to úplně nezmizelo, ale teď je scéna nanejvýš jednou denně a krátce, někdy vůbec ne. Kolem tří let to bylo i každou hodinu a dokázal řvát a vztekat se i půl hodiny. Bylo to strašné období. Důležité je ale jedno. Dítě musí vědět, že tu jsi pro něj, že se o tebe může opřít. U každého dítěte je to jinak, některému pomůže pevné objetí, některá chtějí být sama a stačí, když si sedneš opodál a čekáš. To, že někdy vyletíš, je naprosto v pořádku a ukážeš tím dítěti jen to, že každý má emoce a že je naprosto normální je projevit- to je strašně důležité. V něm se prostě nahromadí emoce, neví co s nimi, tak bouchne a vzteká se. Čím bude starší, tím lépe se to naučí ovládat. Tebe to bude stát spoustu nervů, slz a výčitek, ale to je prostě mateřství 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.22 12:02
@Midaku Jsem si vzpomněla, jak v tom nejblbějším období syn vřískal, protože je na semaforu červená. Dojeli jsme na další, tam byla zelená a vřískal zase Teď se tomu směju, ale když to člověk prožívá denně, několik týdnů/měsíců, tak mu fakt do smíchu není 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.22 12:06
@unuděná jo, presne tak, teď je z toho rodinná historka, ale tehdy, ještě s malým miminem k tomu, jsem to fakt tak sportovně nebrala. Naštěstí další děti me toho usetrily. Jak jsem psala, mladsi syn nějak období vzdoru neměl, on se teda vzteka kontinuálně, důvody taky velmi legrační, ale dá se to korigovat a už i vím, co zhruba ty jeho vzteky vyvolává. No a dcera, ta měla sice období velmi výživné, ale taky velmi krátké, jen asi měsíc, možná dva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.22 12:11
A jinak jo, jak píšou ostatní, netrvat na maličkostech a být tu pro něj. Ono si tím řvaním často dítě volá o pozornost. S prvním jsem dělala stejnou chybu a dodnes mi to vrací. A o dost se to právě zlepšilo ve chvíli, kdy jsem ho nechala trochu žít a naladila se na něj. Nechce se mu oblékat? Tak mu pomůžu, vím, že jinak to zvládá sám. Něco po mně chce při vaření? Umyju si ruce a pomůžu mu (pokud si samozřejmě neřekne o hru na půl hodiny atp.). Já kolikrát lpěla na maličkostech. Když jsme doma, ať si klidně zůstanou v pyžamu a pohrají, většinou sami přijdou, že se už chtějí převléknout. A úplně nejhorší jsou ty řeči, jak je rozmazlený. Mám děti dvě mladší budou tři, jsou téměř dvojčata a vychováváni úplně stejně. A ona nic z tohohle zatím nedělá, občas má období, kdy víc zkouší, ale je klid. Taky jí ale dávám daleko víc volnosti, než tehdy synovi. Klidně si můžou vybrat, co chtějí obléct a když neladí barvy? No a, jsou to děti. Přestala jsem chtít být dokonalou matkou s dětmi z magazínu a jsem mámou se šťastnými dětmi. A je nám všem daleko lépe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.22 12:16
Mín vysvětlovat a spíš zabavit.. Oo takové to odkola vysvětlování prostě otupí to dítě a pak tě stejně poslouchá jedním sem druhým tam..
ALe samozřejmě si pamatuji taky takové období a moje nervy.. ALe pak jsem to trochu povolila..
CHceš se máchat.. KOupat teda ne, dřez teda taky, ne, ale dala bych mu brambory a umývej..aspoň se cítí důležití
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.22 14:50
Tak ho ignoruj, ne?
Ty to s ním nemusíš vyřešit, normálně vysvětli, co a jak (sprcha je na koupání, koupeme se večer, teď ne), můžeš nabídnout trochu pochopení (ty se zlobíš, viď?), nějaké náhradní řešení (dáme trochu vody do kbelíku na zem? A kelímky?), ale když to nezabere, tak smůla, no. Vrať se k vaření a nech ho řvát, nic lepšího stejně udělat nejde, ty záchvaty časem přejdou samy. Je normální.,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Reklamace faktury za telefon
- 20.02.20
- Anonymní
Já se snažím to ignorovat, ale když za mnou třeba 15 minut stojí a řve, neumím ten zvuk vytěsnit. Zkusila jsem ho zavřít do vedlejší místnosti, ale to lomcuje klikou a já už se soustředím jen na ten zvuk a nechci zase odejít úplně ven, i když na chvilku, kdyby se něco dělo, ať to slyším. Dřív, když jsem se ho snažila ignorovat, tak se na mě vešel, na kalhoty a tahal mě za ruce, to už naštěstí přešlo. Do toho právě ještě poslouchám, jak je nevychovaný, rozmazlený a za každý prohřešek dát na holou, což jsem odmítla, stejně jako radu dát ho pod ledovou sprchu. Pořád si říkám, že to zvládneme v klidu, ale poslední dobou mi už po chvíli toho řevu začne třeštit hlava a už to jede.
Jinak rozmazlený si myslím není. Krásně se dělí o sladkosti, dokonce dává i medvídkům. Když byl nemocný, tak všechny hračky dostaly kapky proti kašli, oblíbenému pejskovi měřil teplotu dětským teploměrem, hračky si uklízí, jen poslední dva týdny když není po jeho, tak sebou i plácne na zem a řve…