Můj problém? Jsem asi moc hodná

Anonymní
24.4.16 22:27

Můj problém? Jsem asi moc hodná

A to od dětství…Prošla jsem si sice kurzem asertivity, čtu literaturu, ale nejde mi to. Od dětství jsem prostě boxovací pytel-málo průbojná (naši mě v ničem moc nepodporovali, spíš jsem jen poslouchala co neumím než to co umím), když jsem se ozvala, tak mě okamžitě uzemnili, ať se do toho nepletu, že jsem dítě, pak že jsem mladá, pak, že tomu ještě nerozumím a tak se to táhlo. Do toho jsem introvert, neumím bavit společnost, hlučně něco vyprávět, moc mi to nejde, ale snažím se. Problém je, že mi to fakt stěžuje život a chci s tím něco dělat..příklad..V práci máme konferenci nebo prezentaci, když se ozvu s nápadem a někdo řekne, že nesouhlasí nebo je to blbost, automaticky si to beru jako útok na mou osobu, zčervenám a už nemám odvahu otevřít pusu. Vím, že ten člověk se tak chová ke všem a vubec to neřeší, je to jen jeho projev, ale stejně..Podobně třeba u tchýně. Dala jsem ji k narozeninám dost drahý dárek, který jsem vymýšlela jen pro ni. Za pár hodin mi řekla, že jsem se dost spletla, že ona chtěla něco jinýho. Vyznělo to dost posměšně..na to jsem se bránila, ale marně. Ona zvedla hlas a uzemnila mě, že má pravdu a ať příště líp čtu. Jo, měla pravdu, ale zamrzelo mě to. Nevím, co s tím dělat..jsem moc hodná, působím jak uplakaná panenka, každej si dovolí. Snažím se ke všem lidem chovat uctivě, chápat je a ostatní o tom vubec tak nepřemyšlejí a kopají za sebe bez ohledu na druhé..nevím jak dál, jak se projevit a působit sebevědomě.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7531
24.4.16 22:40

Co vyloženě psycholog co by ti pomohl tyhle věci pochopit kde mají původ a zapracovat na tom??Jen návrh, asi spíš potřebuješ dlouhodobější spolupráci než jen kurz

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
SAJ
11002
24.4.16 22:42

Když o někom řeknu, že je až příliš hodný, často tím myslím, že je zcela blbý.

Pamatuj si, že na ostatních nezáleží, pro tebe jsi důležitá ty- sama se sebou budeš žít až do smrti. Takže se měj ráda a něco pro sebe dělej. A mysli na to, že není nutné být dokonalý, s dokonalostí se totiž nedá žít. Máš své chyby jako každý, ale máš i dobré stránky - jako každý. Trocha sobeckosti je pro život důležitá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16985
24.4.16 22:50
@SAJ píše:
Pamatuj si, že na ostatních nezáleží, pro tebe jsi důležitá ty- sama se sebou budeš žít až do smrti. Takže se měj ráda a něco pro sebe dělej. A mysli na to, že není nutné být dokonalý, s dokonalostí se totiž nedá žít. Máš své chyby jako každý, ale máš i dobré stránky - jako každý. Trocha sobeckosti je pro život důležitá.

moc hezky napsano :palec:
Zakladatelko
presne jak pise @SAJ - na ostatnich nezalezi. Nebo ti vazne zalezi na tom, co si o tobe mysli kdejaky hulvat? Nebot jak „kolega“, tak tchyne se projevili v popsanych situacich jak neurvali hulvati. To ze jsi hodna, je prece pozitivni vlastnost a neni nutno kvuli tomu, ze si myslis, ze je to nedostatek, klesat na uroven ostatnich abys jim to nejak oplacela. Odpust si to, ze jsi hodna a mej to na sobe rada. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2993
24.4.16 22:55

Ahoj měla jsem podobný problém a můžu na 100% doporučit zajít si na kineziologii mě to moc pomohlo ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
348
24.4.16 22:55

Doporucuju naučit se pohotove reagovat a mit na vše odpověď. A nenechat si kalet na hlavu. Asi se bojis ozvat. Otazka zni, proc to tak je. :nevim: Ale na kazdou blbou narazku existuje odpoved. Mne kdyby kdokoli řekl, ze jsem se s darkem spletla, hned by slyšel, zda vi něco o taktu a slušnosti. Protože dárek se takhle neuctivě nekomentuje. A jestli ma potřebu to hlásit, tak se to da říci i slušně. :jazyk: Když te rovnají do latě ostatní, můžeš ty taky. I ve vsi slusnosti. :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
24.4.16 22:58

An2.
Tak já to mám podobně. Navíc mluvím tak potichu, že nikdo nic neslyší. Teda nikdo se mi neposmívá a do konfrontace jít občas umím, ale většinou si říkám proč to dělat. Umím být rázná pokud se mám zastat někoho jiného, ale ohradit se, když se něco nelíbí mně, to ne. Když mám něco prezentovat, snažím se to uspíšit, protože mám pocit, že to stejně nikoho nemůže zajímat. Pak to podle toho vypadá.
Snažím se to trénovat, vzala jsem si navíc částečný úvazek v jazykovce, ale je to pro mě tak psychicky náročné, že jsem dala výpověď, ačkoliv jsem to chtěla s tím, že je to výzva a přínos jak se zlepšit.

  • Citovat
  • Nahlásit
2582
24.4.16 23:16

Uvědomit si, že je tchyně pěkně drzá a někdo takový ti přece nestojí za to, aby tě srazil na kolena ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
327
25.4.16 01:28

Tak přispěji svou troškou také do mlýna… často lidé, kteří „jsou moc hodní“, žijí v domnění, že se musí všem zavděčit, že jejich hodnota spočívá v tom, že je přijímají pozitivně ostatní. No není tomu tak, hodnota člověka vězí v něm samotném! Ale tito lidé tu hodnotu v sobě nevidí, trpí velkým nedostatkem sebedůvěry. No a z toho pak vychází ty potíže, svůj kontakt s ostatními lidmi převádí na dilema - „musím se zavděčit lidem, aby mě měli rádi, jinak za nic nestojím“. Jenže ono to takhle nefunguje a v tom je právě ta potíž. V praxi je to o tom, že „tito lidé“, namísto aby byli okolím oceňovaní (vždyť se tak moc snaží se zavděčit a vychází tolik vstříc jiným lidem), jsou znevažovaní. Ostatní lidé totiž vycítí jejich slabost a namísto toho, aby je podpořili, tak - bohužel, ale tak funguje lidská psychika - je potopí. Důvod je ten, že právě tímto „potopením“ slabších si lidé zase zvyšují svou vlastní hodnotu. Ono to možná vypadá jako boj „kdo z koho“ a částečně to tak je, ale na druhou stranu nejsme jen nějaká zvířátka v zajetí pudů, takže psycholog by dodal, že v lidské psychice působí i řada dalších činitelů… každopádně myslím, že toto potopení jste zažila ve chvíli, kdy si tchýně na vás „namastila“ ego při řešení toho dárku.
Nechci to zbytečně komplikovat, ale tento problém je třeba řešit tak, že na terapii postupně docházíte k vědomí vlastní hodnoty a současně s tím k uvědomění, že druzí lidé si vás nebudou vážit na základě toho, že jim vyhovíte a snažíte se jim zavděčit, ale naopak toho, že před sebou cítí silnou osobnost, která má jasné vědomí vlastní hodnoty, je sebevědomá a schopná řídit sebe sama. Když sebevědomě projevíte svůj názor, a bude za tím stát vaše vyrovnaná, sebevědomá osobnost, přijmou to ostatní lépe a s větším respektem, než když před nimi budete stát nedostatečně sebevědomá a přisvědčovat jim.
Nácvik asertivity může následovat až poté, co při terapii dojdete k tomuto náhledu. Jinak myslím, že nebudete mít příliš úspěch. Pokud ten vnitřní psychický podklad zůstane stejný a vy jen budete nacvičovat nějaké techniky chování… může to nakonec působit před lidmi spíše trapně a nedůvěryhodně a bohužel - zase si na vás posílí své vlastní ego při tom, když vás poníží.
Takže - řešit do hloubky. Ideálně individuální terapie, poté může následovat skupinová (ale nejsem si jistá, kolik takových skupin existuje). Pravděpodobně budete muset řešit záležitosti z dětství - ponižování ze strany matky. To je dost bolestivé a rozhodně se s tím nevyrovnáte ze dne na den.
Přeji hodně štěstí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4620
25.4.16 04:19

Mě se tvoje schopnost empatie a pochopení líbí. Je to úžasná schopnost, na kterou se dnes narazí jen zřídka. Domnívám se, že bys ji měla naopak vnímat jako svoji přednost. Pro mě hodný neznamená hloupý či blbý, ale lidský a laskavý. Buď taková, proč ne!?

Co ti ale chybí je sebedůvěra a schopnost se obhájit - to se ale přeci nevylučuje s tím být i hodná.

Trénuj adekvátní obranu své hodné osobnosti. Je to trénink jako každý jiný. Třeba nikdy nebudeš tak pohotová jako jiní, co to mají ve vínku či je rodiče příliš neušlápli, ale veř, že roky nácviků přinesou své plody. Nejhorší je to uzavřít s tím, že holt jsem taková, tedy jsem tak hodná až jsem blbá a konec. Je jen na tobě, jak se s tím popereš. Na kurzu jsi byla, nějaké návody máš, tak s nimi nepřestávej pracovat. Jaká jsi víš, že to ostatní nemyslí jako útoky také víš, čím to celé je také víš, takže teď to je fakt jen na tobě. Držím ti palce!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26295
25.4.16 06:17

@Tóňa2 přesně to mi přišlo při čtení úvodního příspěvku…zakladatelko nemyslím si, že by to bylo tím, že bys byla hodná, ale máš potřebu se všem kolem zavděčit a pak jsi asi i vztahovačná…To, že ti to komplikuje život -a to myslím, že dost.Ale určitě se s tím dá něco dělat. Každý tě nemusí mít rád, stejně tak ani ty nemusíš mít ráda všechny.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
69434
25.4.16 06:18
@Anonymní píše:
A to od dětství…Prošla jsem si sice kurzem asertivity, čtu literaturu, ale nejde mi to. Od dětství jsem prostě boxovací pytel-málo průbojná (naši mě v ničem moc nepodporovali, spíš jsem jen poslouchala co neumím než to co umím), když jsem se ozvala, tak mě okamžitě uzemnili, ať se do toho nepletu, že jsem dítě, pak že jsem mladá, pak, že tomu ještě nerozumím a tak se to táhlo. Do toho jsem introvert, neumím bavit společnost, hlučně něco vyprávět, moc mi to nejde, ale snažím se. Problém je, že mi to fakt stěžuje život a chci s tím něco dělat..příklad..V práci máme konferenci nebo prezentaci, když se ozvu s nápadem a někdo řekne, že nesouhlasí nebo je to blbost, automaticky si to beru jako útok na mou osobu, zčervenám a už nemám odvahu otevřít pusu. Vím, že ten člověk se tak chová ke všem a vubec to neřeší, je to jen jeho projev, ale stejně..Podobně třeba u tchýně. Dala jsem ji k narozeninám dost drahý dárek, který jsem vymýšlela jen pro ni. Za pár hodin mi řekla, že jsem se dost spletla, že ona chtěla něco jinýho. Vyznělo to dost posměšně..na to jsem se bránila, ale marně. Ona zvedla hlas a uzemnila mě, že má pravdu a ať příště líp čtu. Jo, měla pravdu, ale zamrzelo mě to. Nevím, co s tím dělat..jsem moc hodná, působím jak uplakaná panenka, každej si dovolí. Snažím se ke všem lidem chovat uctivě, chápat je a ostatní o tom vubec tak nepřemyšlejí a kopají za sebe bez ohledu na druhé..nevím jak dál, jak se projevit a působit sebevědomě.

Byla jsem stejna, driv, pak jsem si rekla, ze je to MUJ zivot a ziju jen jednou a jak rika manzel, nenecham si s-at na hlavu. Ted se ozvu bez problemu, nechapu, jak jsem mohla 20 let zit tak, jak jsem zila :nevim: musis to trenovat a rict si, ze mas ostatni nekde..

A kdyz se tchyni nelibi darek a stezuje si, tak bych ji rekla, ze nic cist nemusim, protoze priste nic nedostane! ;) durazne, kratce, jasne. vyreseno.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25.4.16 07:14

Zakladatelko, taky si myslím, že tvůj problém nebude jen „jsem moc hodná“, ale spíš jak píše @Tóňa2. Napsala to moc hezky :potlesk:
Ono hodně lidí je hodných, ale když se jim něco nelíbí, tak se umí vymezit. Nebo naopak, když se něco nelíbí ostatním, neberou si to osobně a dokážou se poprat s konstruktivní kritikou :-)
A k té tchyni, předpokládám, že tě zná dost dobře, aby věděla jaká jsi povaha, takže mi přijde přinejmenším bezohledné vůči tobě, aby to na tebe takhle vybalila :zed:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.4.16 08:08

Já jsem v podstatě to samé, ale už jsem se trochu změnila.. Bohužel si myslím, jak tu někdo napsal, že to neni v tom, že je člvoěk hodný, ale nenapsala bych blbý.. ale spíš naivní, co se týká světa, života..
Já si pamtuji, jako dítě, že jsem si pro kamarádky udělala cokoliv, prostě mezi holkama, a pak když jsem něco potřebovala já, tak se vymluvily. Místo toho, abych se třeba bránila a ohradila se, tak jsem se doma trápila, plakala, co jsem jim udělala a přitom to bylo jenom to, že věděly, že jsme tak nivní, že prostě, na všechno jim řeknu ano.. Třeba příklad. jdeš ven- jdu, i když se mi moc nechtělo, pujčíš mi to.. pujčila, i když jsem věděla, že doma máma bude naštvaná- nějakou dražší věc. atd. atd…
Toto se protahovalo i na stření, když jsem fakt neuměla říct ne, a chtěla jsem se zavděčit- teď mi to přijdě, že mi hodně záleželo co si budou ostatní o mě myslet.. a zase jsem všem vycházela vstříc…Když jsem se občas jakoby vnitřně vzbouřila a řekla ne, několikrát a snažila se fakt myslet na sebe, tak přišla kamarádka s tím, že jsme se změnila k horšímu atd. atd. Tehdy jsem pochopila, že určití lidé, prostě chtěli, abych byla jak fackovací panák..
Změnilo se to až kolem 30 let.. kdy mi onemocněla na dělší dobu holčička a já zjistila, že jak jsem všem vycházela vtříc, snažila se třeba i pomáhat atd. že se prostě otočili zády, když jsem potřebovala utěchu pomoct a docela jsem zahořkla..Dokonce i rodina, jak jsem třeba mámě udělala první poslední, tak i tam to bylo takové vlažné..
Prostě mi došlo, že když budu všem vyhovovat, na všechny medovat a trápit se, co na to řeknou ostatní, že mi to nezaručí to, že se tak budou chovat oni ke mě a spíš mě budou využívat…
Změnila jsem se hodně

  • Citovat
  • Nahlásit
3031
25.4.16 08:15

Vše už bylo řečeno, hodná a empatická zůstaň, jen se braň. To s tou tchýní, dostat drahý dárek a ještě remcat, ať už se dotyčná trefila, či ne, je velké hulvátství. Příště to nech na manželovi, ať matince koupí dárek. Už bych se nesnažila, nepodlézej ji, ona tě už má zaškatulkouvanou, že kdyby jsi jí koupila modré z nebe, bylo by to špatně. Tak jí příště ukaž, že i ty se umíš postavit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat