Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Ou píše:
No primárně se omluv svému muži- fakt to není na tobě, aby si o tomhle rozhodovala. Je to jeho matka a jeho volby.Není to tvůj pacient, tvoje dítě či projekt - je do svéprávný chlap…
Když ti zavolala, tak si měla říct, že tohle není na tobě a ať se spojí se svým synem, že ty to řešit nebudeš a nazdar. A posléze říct svému muži, co se stalo.
Jak to bude s dotyčnou to řeš až pak. Nějak seznamování s vnoučaty je opravdu hodně daleko.
Jinak teda o té ženské nic nevíš, jen co ti napovídali ostatní co ji nejspíš pěkně dlouho neviděli, že?
Za co by se měla zakladatelka omlouvat?
Matka jejího muže nastoupila přímo na ni, svého syna obešla a zkoušela se domáhat „práva na vnouče“, které ve skutečnosti žádné nemá.
Jestli chtěla něco po synovi, mohla ho kontaktovat přímo.
Zkusila to na zakladatelku a zakladatelka reagovala za sebe.
Nevidím, za co se omlouvat.
@Anonymní píše:
Ja, horka hlava, ktera roky utesuje sveho muze kvuli zpackanemu detstvi, jsem ji naferovku poslala do hajz..
Co to jako je? Tebe učil slušnému chování kdo?
Tu osobu neznáš, a místo toho, abys řekla „promiňte, toto je věc vztahu vás a vašeho syna, on se vám ozve a domluvíte se“, tak ji někam pošleš?
Moje rada: Domluv se s chlapem, jak dál postupovat. Pokud jí chce dát šanci, ať jí zavolá on a něco si dohodnou, a Ty se jí budeš moct omluvit při osobním setkání. Že Ti reakce nepříslušela. Pokud jí nechce dát šanci, tak Ti koupí kytku, že jsi za nej vyřešila nepříjemnou situaci ![]()
@Anonymní píše:
@Ou Vim napriklad to, ze muj muz nosil do skoly na svacinu plesnivy suchy chleba, vim, ze jeho ozrala matka podpalila byt, vytopila sousedy, ze chodil v zime v teniskach, ze ho vychovala babicka, ze jeho matka prodala jemu a bratrovi dum nad hlavou, po jejich babicce. Takze ne, nemyslim si, ze bych mela spatny usudek.
A pokud by i tohle vsechno byla lez, tak minimalne vidim, ze za sest let, co jsme spolu, ho nikdy nekontaktovala.
což bylo kdy, před 20 lety? Ano - dotyčná evidetněn byla závislá a chovala se přesně tak. Je možné, že to tak je pořád. Je možné že je někde jinde. A že se stydí ozvat se synovi a zkouší to někudy, co považovala za bezpečnější variantu
Ale prostě neznáš její příběh, znáš její roli v příbězích jiný, kde se z ní dělá hlavní padouch. Možná to tak je. Možná ne. To nevíš.
A ano -chtít aby tě z toho vynechali je zcela na místě a stejně tak máš právo případné setkání s tvými dětmi zatraceně podmiňovat spoustou věcí a dlouhodobým důkazům že je příčetná a schopná se adekvátně chovat.
Stejně tak je docela dobře možné, že to opravdu se ukáže že je to alkoholická troska
Pořád ale je to součást tvé rodiny - fakt si ji člověk nevybírá a poptřebuje se s tím naučit žít
@Anonymní píše:
Co ted? Prece se nebudu omlouvat zenske, o ktere roky slysim jen spatne..
Radu, prosim.
@Anonymní píše:
Diky za prispevky, manzelovi se omluvim za unahlenou reakci. Ale budu trvat na tom, aby me z toho vynechali.
Že by ses měla omluvit manželovi, o tom naprosto není pochyb - Tvoje reakce byla zcela mimo mísu. Je to jeho matka a on jediný má právo rozhodnout o tom, zda se s ní chce stýkat nebo ne.
Omluvit by ses ale měla i jeho matce, protože TOBĚ ona nic zlého neprovedla. Takhle se snad k sobě slušně vychovaní lidé nechovají - i když jsi o nějakém člověku slyšela špatné věci, nedává Ti to žádné právo jej „na férovku poslat do haj…u“. To je chování řeznického psa, to se na mne nezlob.
Je to jeho matka a ty nemáš žádné právo ji posílat někam. Nevíš co bylo, jaké byly důvody, jak žije teď. Můj otec byl násilník a alkoholik a přesto je z něj teď prima děda, chodí k psychiatrovi a dostal druhou šanci.
Jestli se s ní chce tvůj partner setkat, neměla by jsi mu v tom bránit. Je to jeho život, který v sobě potřebuje nějak uzavřít, dostat vysvětlení omluvu…cokoli. Ty jsi měla říct, že mu předáš zprávu, nebo číslo a bude jen na něm, jestli se ozve. Vždyť na mámu čeká celý život a teď má příležitost si s ní všechno vyříkat a třeba ji i říct, jak mu ublížila.
Jestli tě obtěžuje, že musíš partnera utěšovat…tak promiň, ale měla by jsi ho poslat na psychoterapii, kde se takové věci řeší. Ne to někomu vyčítat.
Nemám ráda lidi, kteří bez znalosti problému a souvislostí dělají rychlé soudy a odmítají poskytnout druhou šanci, když ani neví, zda se daný člověk změnil.
@Anonymní píše:
@Ou Vim napriklad to, ze muj muz nosil do skoly na svacinu plesnivy suchy chleba, vim, ze jeho ozrala matka podpalila byt, vytopila sousedy, ze chodil v zime v teniskach, ze ho vychovala babicka, ze jeho matka prodala jemu a bratrovi dum nad hlavou, po jejich babicce. Takze ne, nemyslim si, ze bych mela spatny usudek.
A pokud by i tohle vsechno byla lez, tak minimalne vidim, ze za sest let, co jsme spolu, ho nikdy nekontaktovala.
I kdyby to tak bylo. Máma je jen jedna, nikdy žádnou jinou mít nebude…pořád je to máma, ať je jakákoliv… Konečně udělala to, na co on čekal a tys ji odehnala ( byť s dobrými úmysly…).
Tak jako na jednu stranu tě zakladatelko chápu. Pokud ti manžel řekl kdo ví co, tak jsi se vlastně zachovala ochranářsky. Sice ne úplně vhodně, o tom žádná. Ale mně někdo povídat o vlastní matce špatné řeči, takového typu, tak ji taky s otevřenou náručí neprivitam a manžel, který si roky stěžoval by mě taky nepřekvapil zrovna v dobrém. Spíš by mi přišlo, co jako to znamená. Takže bych mu vysvětlila své pocity, nicméně s omluvou bych asi nepřišla a tak nějak bych to od něj potřebovala vysvětlit. Však mně to rovněž nepřijde normální, nejdříve vlastní matce téměř nemůže přijít na jméno a pak taková otočka?
Mně takhle někdo zavolat a blábolit mi cosi do telefonu, tak ho velmi rychle utnu a pošlu ho slušně někam.
Neměla ti vůbec volat a dožadovat se styku s dětmi.
Pokud manžel chce, může jí přece zavolat?
Není důvod se mu omlouvat, naopak by mu mělo dost vadit, že ho matka obešla a mluvila s tebou. Evidentně neměla potřebu se jemu omlouvat a napravovat vztahy. Jinak by ti neříkala, že na něj nemáš dát.
Víš co nechápu? Proč chce vidět vnouče a ne vlastního syna.
S manželem si v klidu promluv, klidně se i omluv, ale nadhoď mu tuto otázku. Pokud se s ní chce vídat, jeho volba. Bohužel si hubu musíme občas nabít víckrát, než se smíříme s faktem, že druhý člověk se nezměnil.
Jo a té dámě dávám minimální šanci na to, že je čistá.
Zakladatelko a proč si nechce nejdřív urovnání vztah se svým synem? Má z něj strach, tak ho obešla a zkusila na tebe? Je to nějaké celé divné když nekontaktoval svého syna. Abys nedopadla jak tu kdosi nedávno psal, že babi, několikrát léčena alkoholicka, si vymohla soudní styk s vnoucetem, naložila ho pak opilá do auta(bez dětské autosedačky a pásu)vymleli se a dite mrtvé.
@aquarian píše:
Za co by se měla zakladatelka omlouvat......
Moje řeč lihopalnice je na šrot, a zavětřila berle, ještě se starat o ní. Nejlépe si z vnoučete udělat sluhu a nebo společníka. Nemá nárok na nic.
No, poslat do hajzlu sama za sebe muzes koho chces.
Pokud chce obnovit kontakt, at se obrati na manzela. Tomu se omluv, zes to resila za nej, a rekni mu, at se s matkou domluvi sam a tebe z toho vynecha.
Nechapu, proc by se mela zaklad. omlouvat. Tchyne volala JI, ne svemu synovi. Na to ma moc velke maslo na hlave ![]()
Manželovi vysvětli, že nechceš, aby zatím získala právo na styk s vnoučaty.
Dočti si tady diskuze na tohle téma, základ je, že nárok na styk s vnoučetem má prarodič, pokud má k dítěti vztah.
Nepřipustíš kontakt - vztah nevznikne. Nevznikne vztah, nemůže se ničeho domáhat.
Takže jsi nechtěla ohrozit klid v rodině tím, co by mohla natropit.
Manžel ať se s maminkou znovu sám sbližuje jak chce.
Kdo ví, třeba zjistí, že se opravdu dala dohromady, bude chtít jí tu šanci dát a dojde i na ta vnoučata.