Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nenávidí mě matka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.4.21 11:09
Odstěhuj se co nejdřív to půjde, to že tvoje matka je alkoholička není tvoje vina a ani není tvoje zodpovědnost ji chránit. Chránit měla ona tebe, jen to nezvládla a teď tě psychicky vydírá.
Měla by se jít léčit - což ona určitě nepůjde, že?
Ty ale určitě můžeš využít služby psychterapie- dost ti to pomůže srovnat se s tím, co ti matka udělala.
Vyber si spíš terapeuta muže, bude to pro začátek jednodušší. Buď v nejbližším adiktologickém centru, nebo v poradně pro rodinu, pokud nabízí terapii.
Jo a vyšla reedice téhle knížky - tak si ji pořiď, ať víš že v tom nejsi sama a není to tvje vina
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 11:34
To je hrozné 
Mám stejně staré dítě jako jsi ty, taky studuje VŠ a nikdy by mě nenapadlo nic podobného vypustit z pusy, ani si to neumím představit!
Pokud můžeš, najdi si nějaký podnájem, třeba sdílený, s více kamarádkama, je to super start a zkušenost do života, začíná takto plno mladých lidí.
Na matku ohled neber, neřeš, co to s ní udělá a mysli jen na sebe, prosím 
Má opravdu velký problém s alkoholem, ale to si musí připustit ona sama. Když jí chceš pustit videa a ona je ani nechce vidět, to je přece znak toho, že tuší, že je to zlé, ale nechce si přiznat pravdu. Ty videa jí pošli přes wa, nebo messenger, aby třeba někdy sebrala odvahu a podívala se na ně. Nebo je pošli do emailu.
Můžeš to i spojit.
Najít si podnájem, odstěhovat se a poslat email s těmi videi, třeba by to pro ní byl impuls se na ně podívat. Konečně.
Ale mysli opravdu v první řadě na sebe, ano? Jsi šikovná holka a zvládáš toho teda hodně, zvládneš i víc, protože až se odstěhuješ, budeš mít více energie. Držím ti moc palce! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 11:40
@Anonymní píše:
Ahojte, potřebovala bych radu. Je mi 21 let, studuji VŠ, chodím na brigádu. Má matka už od mého dětství pije, hodně jsem si toho s ní zažila. Poslední dva roky je to čím dál horší. Když se napije, tak slovně útočí na ostatní, nadává sprostě a říká, že všichni ji strašně ubližují. Nemá žádné koníčky, žádné přátele, kam by s nimi mohla zajít, ale podle jejich slov ji to vyhovuje, když přijde z práce a je jen doma s jejim manželem a večer popíjejí. Zašlo to do takového extrému, že mi nadává, říká mi že lepší by bylo, kdybych na tom světě nebyla, že stejně v životě ničeho nedosáhnu, že jsem zbytečný člověk. Psychicky mě deptá. Jasně že když se opije, tak si nic nepamatuje, několikrát jsem nahrála záznam, ať si to za střízliva poslechne, ale to ona odmítá, odmítá cokoli řešit, sednout si, protože ona nikdy nic neudělala a proč by něco měla řešit. Takové scény udělala i před moji sestrou, před více lidmi, ale ona stejně pije dál a jeji manžel to stejné. Nechápu proč na mě útočí, když jsem doma, tak ani nevylézám z pokoje a je to jakobych tady ani nebyla, sama si vařím, uklízím, nechci po ní peníze, nechci nic. Vždy ji se vším pomůžu, prominu ji co mi řekla, protože mě to mrzí a nechci být s ní za zlé, když je to moje matka. Hrozím se toho, až se jednou odstěhuju, tak že se zhroutí, pořád mi tohle říká. Nevím jak to mám řešit, už jsem vzdala s ní o tom mluvit, jsem na tom psychicky už zle, třesu se, chce se mi z toho brečet, dávám si to za vinu. K otci nemůžu na chvíli jít bydlet, protože ten pije taky a je to stejné.
Chci se z toho nějak dostat, nemít špatné myšlenky, pracovat na sobě, pomohla by mi i nějaká knížka, cokoli, máte nějaké tipy? Moc děkuji za každou radu
Odstěhuj se. Tvá matka je alkoholička. Podvědomě ví, že vše pokazila, ale odmítá mít za svůj život zodpovědnost. Je nespokojená a vztek za svůj pokažený život si vybíjí na tobě a hledá viníka. Ty jsi nejblíž, tak ten její vztek odnášíš. Je to smutné, ale dokud tě bude mít po ruce, lepší to nebude. Má v tobě skvělý hromosvod. Na tvém místě bych se fofrem odstěhovala a kontakt, buď přerušila, nebo velmi snížila na minimum. Bude tě vydírat. Čím víc jí budeš oznamovat, že se odstěhuješ, tím větší tyátry bude předvádět. Nic bych jí neříkala a odstěhovala se a suše bych jí to po odstěhování zatelefonovala. V případě řevu, bych telefon típla. Pravděpodobně se vše po tvém odchodu ještě zhorší, ale je naděje, byť malá, že na sobě začne pracovat. V případě, že zůstaneš, nezlepší se to nikdy. Nejsi za její alkoholické chování zodpovědná, byť tě bude vinit. Odraž to od sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 11:43
Spíš nenávidí sama sebe. Jak kdybych viděla sama sebe. Přesně ve 21 mi i přestala dávat jakékoliv peníze (studium), měla jsem štěstí, že do roka jsem potkala dnes už manžela a ten mi se vším pomohl. Ano, musíš ji utnout, tenhle člověk je ti v životě k ničemu a na takové ty kecy,,máma je jen jedna" jsem silně alergická a to mám teď,,čerstvě" dítě. Osamostatní se, z brigád to možná půjde a pokud budeš fakt kábr, pomož i ségře. Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.4.21 11:52
A neříkala bych matce, kam ses odstěhovala, abys jí tam neměla v jednom kuse nakvartýrovanou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.4.21 12:11
Mám podobnou matku.. Ta sice nepije (táta notor), ale chová se zcela stejně.
Pomohlo mi se odstehovat…
Hele, fakt je řešení stěhování se…
Mě toto ničilo vztahy na VŠ.. Jak partnerské, tak přátelské… Ta má permanentně zničená nálada z permanentního ponižování a to, že na nic nemám a vše co se mi nebo jim „pokazilo, nepovedlo“ tak je jen má vina a měla bych zažít horší věci, protože takový je život a ženy trpí a já ještě nevím, co to je trpět pořádně… No a plno dalších podobných keců…
Já se v tom topila a nechápala to… říkala si, vždyt rodiče mají podporovat.. co dělám špatně?. Nic špatného nedělám. Jsem vzorným člověkem a stále to není někomu dost 
.
Podívej, ted jsem starší a když se na to mohu podívat zpět tak bych samozřejmě „jako paní chytrá“ udělala věci jinak.
A to, vážně si našla sdílený byt, šla na koleje - to ty s brigádou zacáluješ. Kontakt s matkou omez a dej si jasný interval. Třeba.. navštívím je např. 1× za měsíc…
Je nutné Uvědomit si, že jsi už dospělý člověk. Je ti 21 let. Což pro mě bylo těžké si uvědomit a chtěla jsem a doted chci dostat tu lásku rodiny, starost matky o mě, kterou jsem NIKDY NEZAŽILA, jako bych pořád říkala do světa a tloukla do obláčku: mami, potřebuji tvou starost o mě, chybí mi v životě, aby mě měl někdo rád. Abys mě měla ty ráda. Koluje to akorát v mé hlavě, nikdy jsem ji to neřekla. Takže nevím jak ty, ale já trochu trpím tím, že tehdy v těch 16 -25 letech jsem působila jako mnohem vyspělejší a vyzrálejší člověk než všichni ostatní. Musela jsem se o sebe umět postarat a myslet samostatně… Na druhé straně trochu dětinská a zlomená osobnost, která málem naletela pár dementům, kteří o mě projevili zájem, protože ZÁJEM to bylo pro mě víc než peníze a zlato a prostě vše na světe. Hele nebylo to tak, že bych byla uplně vyšinutá, ale nechci to rozebírat uplně do detailů. Takže to tak možná tedkom vyzní.
Nevybíráme si rodiče…
Někdo má holt to štěstí na fajn rodinu, někdo jako ty a já ne..
My jsme nuceni dospět dřív a pomoct si k tomu sami a nespoléhat, že nás bude někdo podporovat. Ber to jako cíl jako něco, co tě v životě posune dál.
Umět se při VŠ osamostatnit na takovou uroven, že budeš vůči rodině nezávislá je VELKÁ VĚC.. A pokud to dokážeš, mužeš být na sebe právem pyšná. A plno věcí se změní! Naprosto tě to změní. Budeš sebejistější, budeš konečně svá. A to ty potřebuješ!
Mít klid. Čím dřív tento krok uděláš a řekneš si ted jsem tady já a mamka a otec je má „bývalá rodina“… Já si sebe a svou nynejší rodinu tvořím… Ted a tady…
Přetrhej v hlavě vazbu dcera-matka a vše co k tomu patří. Netrhej ale vztahy. Klidně je navštěvuj…
Neříkám, že toto je zaručený návod na uspěch, každý je jiný…
Mě to pomohlo. Já se odstěhovala na koleje a pak po Bc šla na dálkové studium a pronajala si byt. Řekla jsem si, že jsem dospělý člověk a nic našim nedlužím a at se starají sami o sebe jako se starám já. Přethání těch vazeb mi dalo hodně. Dlouho mi to trvalo si vše uvědomit. Mám v sobě vůči našim strašně moc křivd. Tak snad příjde i na to, že jednou odpustím
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.4.21 13:18
Ja bydlím sama od sedmnácti, prostředí doma nebylo zdaleka tak šílený jako u tebe. Zvladla jsem vystudovat 3 VŠ (2 zároveň). Nevím, na co čekáš. Až se úplně zhroutíš a budeš hospitalizovaná na psychiatrii? Nebo ze se maminka zázračně vyléčí z alkoholismu a začne se chovat normálně? Převezmi odpovědnost za sebe a svůj život. Začni konat!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.4.21 20:46
Byt tebou, jdu s nekym do podnajmu. Ja mam matku, ktera me psychicky deptala. Byla jsem blba a pristoupila jsem na to, ze na me prespala byt… S oidminkou, ze tam mela vecne bremeno, bezplatne uzivani bytu. Ja skoncila skolu, hledala si praci, mela jsem jen brigadu a tahla jsem cely byt s veskerymi naklady a i jsem platila jidlo, tedy sobe, ale matka to brala jako ze je to i jeji. Vydrzela jsem to rok. Byla jsem zrala na psychiatra. Poznala jsem pritele a ten me pomohl, nasli jsme si podnajem, byt jsem matce vratila a ted uz 6 let ziji s pritelem a je mi fajn. Matku vidam obcas, ale je to pro me uz cizi clovek, neverim ji, zklamala mou duveru. Dodnes slycham, ze jsem nevdecna, ze jsem ji odmitla zivot a starat se o ni. Mimochodem, bylo mi 24 let a ona si myslela, ze ji od te doby budu zivit… Rada pro tebe ode me, odstehuj se, omez kontakt a uvidis, ze ti casem bude lepe
- Citovat
- Upravit
3.4.21 20:57
Po přečtení tvého příběhu mě napadlo jedine, odstěhovat se a omezit kontakt. Alkoholik si nikdy nepřizná, že problém je na jeho straně, většinou dává své selhání a chování za vinu druhým. Leda by se chtěla léčit a sama vyhledala pomoc, ale v to moc nevěř. Drž se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.21 01:28
Milá zlatá, přesně tohle jsem prožívala a dá se říct že pořád prožívam i s mou matkou.
Radim ti ať se odstehujes hned jak to půjde. Neber si vůbec osobně žádné nadávky a už vůbec ne výhrůžky typu že se zhroutí. Je dospělá, svéprávná osoba, nemáš za ní žádnou odpovědnost. Ona žije svůj život plný mindraku a zřejmě se nehodlá ani trošku změnit. Ty si žij svůj život, nenech si do ničeho kecat a nepodřizuj se.
Je ti sice tvá matka, ale ti neznamená že musíš trpět její nálady, nadávky a chlast.
Mě trvalo dlouho než jsem si uvědomila, že já za nic z toho co mi máma říkala nemůžu. Nemůžu jí odpustit spoustu věcí, ona si vůbec neuvědomuje sve chyby a to, jaký to má na tebe dopad. Teď se vídám s matkou jednou za měsíc. Sedíme u stolu, pijeme kafe a za hodinu si řekneme max 10 vet. Všechno je to způsobené tím že mě obviňuje z jejího spackaneho života.
Přeju ti pevné nervy! Vůbec neposlouchej ty ho*na co ti říká. Problém je u ní a ne u tebe! Vem si ponaučení z toho co dělá tvá máma špatně a udělá tě to lepším člověkem.
Kdyby sis chtěla popovídat, klidně mi napiš. Můžeme to probrat a uleví se ti, ze v tom nejsi sama. Vše se dá zvládnout. Hlavu vzhůru. Držím palce ať si matka uvědomí co dělá za hlouposti, ale to už bude pozdě. Tobě přeju ať najdeš k matce opět cestu a pokud ne, přeju ti opravdovou lásku, takovou která ti ukáže že jsi úžasná a rozhodně je dobře že ses narodila! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojte, potřebovala bych radu. Je mi 21 let, studuji VŠ, chodím na brigádu. Má matka už od mého dětství pije, hodně jsem si toho s ní zažila. Poslední dva roky je to čím dál horší. Když se napije, tak slovně útočí na ostatní, nadává sprostě a říká, že všichni ji strašně ubližují. Nemá žádné koníčky, žádné přátele, kam by s nimi mohla zajít, ale podle jejich slov ji to vyhovuje, když přijde z práce a je jen doma s jejim manželem a večer popíjejí. Zašlo to do takového extrému, že mi nadává, říká mi že lepší by bylo, kdybych na tom světě nebyla, že stejně v životě ničeho nedosáhnu, že jsem zbytečný člověk. Psychicky mě deptá. Jasně že když se opije, tak si nic nepamatuje, několikrát jsem nahrála záznam, ať si to za střízliva poslechne, ale to ona odmítá, odmítá cokoli řešit, sednout si, protože ona nikdy nic neudělala a proč by něco měla řešit. Takové scény udělala i před moji sestrou, před více lidmi, ale ona stejně pije dál a jeji manžel to stejné. Nechápu proč na mě útočí, když jsem doma, tak ani nevylézám z pokoje a je to jakobych tady ani nebyla, sama si vařím, uklízím, nechci po ní peníze, nechci nic. Vždy ji se vším pomůžu, prominu ji co mi řekla, protože mě to mrzí a nechci být s ní za zlé, když je to moje matka. Hrozím se toho, až se jednou odstěhuju, tak že se zhroutí, pořád mi tohle říká. Nevím jak to mám řešit, už jsem vzdala s ní o tom mluvit, jsem na tom psychicky už zle, třesu se, chce se mi z toho brečet, dávám si to za vinu. K otci nemůžu na chvíli jít bydlet, protože ten pije taky a je to stejné.
Chci se z toho nějak dostat, nemít špatné myšlenky, pracovat na sobě, pomohla by mi i nějaká knížka, cokoli, máte nějaké tipy? Moc děkuji za každou radu