Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Můžu se zamilovat postupně?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Mišu G
30.7.20 18:16
- Citovat
- Upravit
30.7.20 18:47
@Mišu G píše:
Já když jsem viděla poprvé svého chlapa, tak mi přišel hroznejByla s ním sranda a byl prima, ale přišel mi jako takovej jouda, nesmělej, rozcuchanej, tlustý brejle, no vůbec prostě. Pak asi za rok jsme se potkali, měl už opravený oči, takže bez brejlí, upravenej, nějak za ten rok dozrál nebo co. Ale furt jsem měla v hlavě to „vždyť je to hroznej jouda“, pak mě nějak začal balit, no vůbec jsem mu to nežrala. Ale pak jsem ho viděla hrát na klavír (je profi klavírista) a najednou jsem si řekla, tyjo, ten je úžasnej, hrál Chopinovu 4. Baladu (jestli to někomu neco říká), úplně mě ohromil, jak hrál, jak u toho působil, a já pak přijala pozvání na rande, dala jsem tomu šanci, sama jsem muzikantka, takže tahle část jeho bytosti pro mě byla děsně přitažlivá, a já se skutečně začala postupně zamilovávat, i sex byl úžasnej, i když by mě ještě pár měsíců před tím nenapadlo, že na sebe od něj nechám vůbec někdy sáhnout
Děkuju moc za tento příběh
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.20 19:37
@Mango_Lassi píše:
Víte, co by mě zajímalozda se nějakému chlapovi stalo, že se zamiloval postupně?
Neřekla bych, jedou na první signální
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.7.20 20:56
Mě vždy imponovali starší muži, urostlí, prostě pořádní chlapi. S jedním takovým jsem se rozešla po patnácti letech celkem spokojeného vtahu, už jsme si neměli co říct. Potom jsem byla rok sama a založila si profil na seznamce. Za dalšího půl roku jsem měla asi 10 rande, jednou přeskočila jiskra, ale zjistila jsem že je ženáč a doma dvě malé děti, takže nic. Kupodivu jsem asi měla štěstí, ale většina nápadníků byli fajn muži, s dvěma z nich si dodnes občas napíšu na přátelské úrovni (nic intimního mezi námi nebylo). Zároveň se ženáčem jsem si psala s dalším klukem z oné seznamky, ale moc šancí jsem mu nedávala, připadal mi nudný. Psali jsme si docela dlouho, během doby co on „jen“ psal jsem stihla asi 3 rande. Nebyl to nějaký konkurz na muže, ale celkem mě to randění bavilo, nic moc jsem si od toho neslibovala, spíš že poznám nové lidi. Ženáč byl první kdy přeskočila jiskra a já bla nadšená, tedy do doby ne jsem zjistila jak se věci doopravdy mají. Poslala jsem ho do háje a řekla si že stačilo randění, že už na to kašlu a žádné další rande nechci.
Jenže psaní si s panem nudným pokračovalo a mě samotnou překvapilo že se na jeho zprávy těším a že mě ten člověk čím dál víc zajímá, brala jsem to spíš jako kamarádství než že by z toho mohl být vztah. Měl sice vyřešenou minulost, ale doma dva malé sviště ve vlastní péči a já se na výchovu dětí zatím moc necítila, spíš jsem po patnácti letech vztahu chtěla ještě „něco zažít“.
Nebyl můj typ, sice svalnatý, ale na mě hubený a řečeno jeho vlastními slovy: s řídnoucími vlasy, o tři roky mladší, s nezajímavou prací za nic moc plat, nudným rodinným autem a dvěma dětmi na krku. Zkrátka podle něj mi neměl co nabídnout, ale zaujala jsem ho a jako jediná z bab na seznamce psala normálně i o běžném životě.
První rande bylo fajn, ale z mé strany jiskra nebyla. Druhé rande bylo taky super, ale pořád nic, jen přátelství a společný koníček, tak jsme se dohodli hned na začátku.
Nevím co se stalo, ale na třetím rande jsem ho viděla nahého jen v plavkách a málem mi zaskočilo…tehdy jsem to ucítila, motýlky v břiše, prostě se mi zbláznily hormony a začal mě přitahovat. Ten den byl první sex, takový kostrbatý a nervozní z jeho strany, ale mě to přišlo i tak hezké. Pořád to nebyla zamilovanost, jen sexuální přitažlivost.
Druhý se byl nejlepší co jsem do té doby zažila a každý další lepší a lepší, přešel ho ostych. Více se mi otevřel i lidsky, pustil mě hlouběji do své duše a já se zamilovala.
Teď jsme spolu rok, svišti jsou super, miluji je a už si život bez nich neumím představit. Jsem milující teta a nevyměnila bych tento život za nic na světě.
Sorry za román, přišla na mě nějaká nostalgie tak jsem se rozepsala.
Pavla.
- Citovat
- Upravit
30.7.20 21:03
@Hafinka píše:To poznáš, až potom, jestli to vůbec půjde.
Tak má mě rád. To vím, to člověk cítí. A nic fyzického mezi námi ještě nebylo.
Dlouho bych to nezdrzovala.
@Mango_Lassi píše:
Víte, co by mě zajímalo
Určitě, možná i častěji než ženy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Já když jsem viděla poprvé svého chlapa, tak mi přišel hroznej
Byla s ním sranda a byl prima, ale přišel mi jako takovej jouda, nesmělej, rozcuchanej, tlustý brejle, no vůbec prostě. Pak asi za rok jsme se potkali, měl už opravený oči, takže bez brejlí, upravenej, nějak za ten rok dozrál nebo co. Ale furt jsem měla v hlavě to „vždyť je to hroznej jouda“, pak mě nějak začal balit, no vůbec jsem mu to nežrala. Ale pak jsem ho viděla hrát na klavír (je profi klavírista) a najednou jsem si řekla, tyjo, ten je úžasnej, hrál Chopinovu 4. Baladu (jestli to někomu neco říká), úplně mě ohromil, jak hrál, jak u toho působil, a já pak přijala pozvání na rande, dala jsem tomu šanci, sama jsem muzikantka, takže tahle část jeho bytosti pro mě byla děsně přitažlivá, a já se skutečně začala postupně zamilovávat, i sex byl úžasnej, i když by mě ještě pár měsíců před tím nenapadlo, že na sebe od něj nechám vůbec někdy sáhnout 
Teď vedle v místnosti cvičí Rachmaninovu 2. Sonátu na klavír, mně roste v břiše náš prcek, koukám z okna na ty kopce okolo (odešli jsme z města na venkov), píšu na emimino a říkám si, jak jsem šťastná. Takže za mě, jo, jestli Ti na něm byť jedna jediná věc imponuje, dej tomu šanci. 