Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přicházíš obdobím, kdy je určitý stereotyp normální. Obzvlastnit si ho můžeš výlety, dovolenými, prostě pořád něco podnikat nejlépe venku. Jak děti porostou, můžeš toho dělat víc. Já mám děti větší a dost sportujeme, můžu ale s nimi nebo bez nich vyrazit už leckam a pokud by bylo víc peněz, tak jsme někde ještě častěji.
Pokud jsi hodně mladá, tak sis možná pořádně neužila ten svobodný život a teď to začínáš cítit. Holt počkej až děti ještě víc odrostou. Ono se toho dá hodně podnikat i se školkovými dětmi. Ale je to i o penězích. No a barák je také velký závazek. Proto jsme ho zavrhli a bydlíme si spokojeně v bytě. Každá varianta má ale své klady a zápory.
A i zde platí, že jaký si to uděláš, takový to máš. On ten kolotoč práce-děti-domácnost už bude neustále, dokud se děti neosamostatní. A nástup do školy je teprve hukot…
@nozu píše:
Pokud jsi hodně mladá, tak sis možná pořádně neužila ten svobodný život a teď to začínáš cítit. Holt počkej až děti ještě víc odrostou. Ono se toho dá hodně podnikat i se školkovými dětmi. Ale je to i o penězích. No a barák je také velký závazek. Proto jsme ho zavrhli a bydlíme si spokojeně v bytě. Každá varianta má ale své klady a zápory.
A i zde platí, že jaký si to uděláš, takový to máš. On ten kolotoč práce-děti-domácnost už bude neustále, dokud se děti neosamostatní. A nástup do školy je teprve hukot…
Když já hele asi ani moc netoužím po nějakým svobodným zivote…Ja ani vlastně nevím co furt chci. Nikdy jsem neměla moc kamaradek, takže kdybych si nenašla manzela, stejně bych se užírala asi sama nudou. Na výlety jezdíme, a na větší dovolene jsme byli jednou, kvůli financim. Barak je super, baví mě práce na zahrádce, takže toho nelituju.
Neboj, brzy toho bude víc, domácí úkoly, rozvážení dětí po kroužcích, to zabere tolik času, že nebude čas mít času nazbyt ![]()
A pak, až budou děti samostatnější, bude líp
Budete zas mít s manželem víc času pro sebe, na cestování a své koníčky.
S malýma dětma je to strašně náročné a stereotypní, musí se jim hodně přizpůsobovat, ale každé období má něco do sebe a není to vyloženě horší období života, jen je to prostě náročné.
Jinak koníčky můžeš mít a pěstovat v každém období života. Já toho zvládám docela hodně, sportuji a i šiju, háčkuju, chodím do jazykového kurzu. Dělej to, co tě naplňuje, co ti dělá radost, u čeho se cítíš svobodně, volně a šťastně? ![]()
Ono to je normalni no, s dětmi holt stereotyp nějak byt musí, školka, škola, kroužky, domácnost a max tak o víkendu nebo prázdninách se dá podniknout něco zajímavého
já se to snazim rozbit aspon nějakými konicky, které nedělám úplně každý den, někdy mám chuť třeba upéct jen tak dort, někdy vytahnu platno a jdu malovat, někdy vyrážím na brusle atak, tak si aspoň trochu ten čas ozivim a nejdem úplně v depresi ze je každý den stejny ![]()
Tak záleží, cos očekávala? Co ti vlastně chybí? Více srandy, kamarádů? Nebo práce tě nebaví, máš jiné ambice? Nebo celkově na tebe dopada moc povinností?
Za mě je ideál, když si umíš všímat malých věci, ty ocenit, byt vděčná. Pak dělat v dobrém kolektivu a naplnujici práci. Mít čas na koníčky. Mít čas na partnera. Mít zdravé děti. Mít přátelé. A zbytek je jen na tobě, jak si poskládáš večery, volné dny, víkendy.
Život s dětmi do určité míry stereotyp je, ať chceš nebo nechceš. To je podle mě hlavní si uvědomit, že to není konec světa, jen životní období. Mě pomáhají koníčky, kterým se snažím věnovat, ale vesměs je to stejně jen o víkendu, pracovní týden je pořád stejná honička - vykopat děti do školy, 8hodin v práci, rozvézt děti na kroužky, uvařit večeři, dohlédnout na úkoly, když zbyde čas, tak chvilku prochajda/pingpong/kolo s dětmi a zase to nahnat spát. Pokud je energie, pustíme si s chlapem oblíbený seroš, ale často už padám do peřin souběžně s dětmi
Ale jelikož jsem nechtěla být vázaná barákem, máme byt, takže o víkendu žádné šůrování a šup na výlet, na vodu, na chatu, za kamarády atd. Plus tak jeden víkend z měsíce mám pro sebe a jedu si odfrknout, jindy zase chlap. Bude líp ![]()
No, me to hlavne pripada, zes nejak cekala, ze si nekam sednes a “vy ostatni, bavte me”.
Jaky si to udelas, takovy to mas, a cekat zvenku, ze “neco” stane, nebo zacne dit - to muzes klidne cekat dalsich 50 let. Necekej na zmenu nebo uspokojeni zvenku - ty mas byt ta zmena, to uspokojeni najdes jedine sama v sobe.
Jak píšou holky, s dětmi je to určitý stereotyp. Záleží vždy na tom, co tak člověk od života očekává, nebo co chce, aby ho naplňovalo a dělalo šťastným ![]()
Možná jsi jen ve fázi, kdy ses jaksi zasekla. Jak jsi psala, jedná velká dovolená, třeba by prospěla ještě další, nebo vyrazit někam sama a vypnout ![]()
@Anonymní píše:
Když já hele asi ani moc netoužím po nějakým svobodným zivote…Ja ani vlastně nevím co furt chci. Nikdy jsem neměla moc kamaradek, takže kdybych si nenašla manzela, stejně bych se užírala asi sama nudou. Na výlety jezdíme, a na větší dovolene jsme byli jednou, kvůli financim. Barak je super, baví mě práce na zahrádce, takže toho nelituju.
Na to se hodí jiný citát: neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane.
A neber to zle.
Zkus si tedy sama v sobě rozebrat, proč jsi nespokojená. A pak s tím něco dělat. Tohle za tebe nikdo jiný nevyřeší ani nezmění… Trochu mi ale přijde, jestli to nemáš už hodně vžité. Viz tvoje, že jsi byla bez kamarádek, takže by ses stejně nudila. Tohle může být už základní vnitřní nastavení. Ale dá se s tím něco dělat.
Mně hodně pomáhá ten stereotyp protkávat věcmi, co mi dělají radost. Jezdíme třeba 5-6× za rok na víkend pryč (pod stan třeba, nebo do chatky, za levno), nebo chodíme na různý akce pro děti (tady u nás v obci a okolí je něco každou chvíli, teď byl Špilberk žije v Brně, a tak), nebo na vycházky po okolí, grilovačky s rodinou… taky si v tom shonu a stereotypu dělám radost třeba hudbou když vezu dceru do školky - teď poslouchám hodně operu, malá diriguje a prozpěvuje si a mně je tak hezky. Nebo u vaření si pustím hudbu, tancuju, zpívám. Dobrý kafe! Nespěchat, neodbývat se kapslema (ty mám na extra spěch), udělat si z toho milej rituál. Pracuju teda doma, to je výhoda
Večer se těším na hezký pyžamo, v zimě na vlněný spací ponožky, knihu, něco dobrýho, třeba i drink (mám krásný nerezový brčka a skleničky a dělá mi radost si do nich dělat mojito nebo gintonic a tak). Maličkosti, ale úplně změní den ![]()
Díky za komentáře.
Na větší dovolenou se chvíli nedostaneme kvůli financím. A co si budem..se skolkovymi detmi to stejne dovca není. Asi tam mi to tak nějak i docvaklo. Manzel se šel večer bavit s manzelem od mojí segry, a ja seděla vecery na pokoji s detmi. Vlastně když trávíme nějaký čas spolu, tak prostě s detmi…Uz vubec nejsme spolu samy. ![]()
@Anonymní píše:
Díky za komentáře.Na větší dovolenou se chvíli nedostaneme kvůli financím. A co si budem..se skolkovymi detmi to stejne dovca není. Asi tam mi to tak nějak i docvaklo. Manzel se šel večer bavit s manzelem od mojí segry, a ja seděla vecery na pokoji s detmi. Vlastně když trávíme nějaký čas spolu, tak prostě s detmi…Uz vubec nejsme spolu samy.
Hele a proč to s dětmi není dovča? Já miluju cestovat s dětma, s tříletou starší jsme dali roadtrip po Slovinsku a bylo to naprosto, naprosto skvělý, přes den se tak utahala že večer ve stanu usnula do minuty a my před stanem měli víno a klid na sebe
Lyže, moře, hory, sami, s rodinou nebo kamarády s dětmi, cokoliv se s nima dá, jasně že to přizpůsobíš, ale já si to cestování užívám vlastně víc až s dětma. Jak jsou ze všeho nadšený, všechno prozkoumávaj, běhaj všude okolo, smějou se… nebo mám k cestování vhodné kousky ![]()
@Anonymní píše:
Díky za komentáře.Na větší dovolenou se chvíli nedostaneme kvůli financím. A co si budem..se skolkovymi detmi to stejne dovca není. Asi tam mi to tak nějak i docvaklo. Manzel se šel večer bavit s manzelem od mojí segry, a ja seděla vecery na pokoji s detmi. Vlastně když trávíme nějaký čas spolu, tak prostě s detmi…Uz vubec nejsme spolu samy.
A proč si neseženete hlídání a nevypadnete spolu aspoň na víkend někam pryč?
Jinak co je podle tebe „velká dovolená“? Jakože moře? Dovolená se dá udělat i za pár šušňů respektive jen o trochu dražší, než máte běžné náklady doma) - stačí chtít.
Ahoj, asi mám nějaký splin. Jsem hodně mlada, vdana, máme dvojcata. Chodi už do skolky, v září jsem nastoupila zpatky do práce, na 2 směny týdne. 12ti hodinové. Ja si tak nějak myslela ze bude líp, a ono to je vesměs furt stejný stereotyp.
Co vlastně v životě děláte vy? Máme velký dům, takže furt nějaká práce. Jenze ja porad o tom přemýšlím.. To je v životě všechno? Rikam si jestli jsme to všechno nějak neuspechali.. 