Myšlenky na minulý vztah

Anonymní
18.8.11 12:18

Myšlenky na minulý vztah

Ahojky,
omlouvám se za anonym,ale přítel tu občas mrkne tak nechci,aby mě poznal..

Takže jen tak pro zajímavost…jen si tak povzdechnout :-)

Náš vztah jde pomalu do kopru,vina je na obou stranách. A já čím víc se to hroutí si uvědomuju,že jsem kdysi udělala zřejmě osudovou chybu a rozešla se s přítelem,se kterým jsem se měla dobře a nic my nechybělo a rozešla se kvůli malichernostem ted už to vím,myslela jsem,že už jsem na něj zapomněla. Ale ne myšlenky na něj se mi pořád vrací,přestože vím,že se to už nevrátí,a strašně mě to mrzí..
Nějak se od toho nemůžu odpoutat a jít dál,mám prostě pocit,že jsem svoji šanci na štěstí prošvihla,protože co se děje ted :cry: ,ale otom nechci psát…

Snad jsem to napsala trochu srozumitelně :-)
Tak mě zajímá máte to někdo podobně?Že jste si myslely,že když se rozejdete budete se mít líp,a ono bylo hůř a pak jste viděly,že jste udělaly velkou chybu??

Tak napište,at vím,že nejsem jediná kdo si to tak trochu pohnojil život :kytka: :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

17103
18.8.11 12:25

já bych řekla že se v horších dobách upínáš k něčemu, z čehož si pamatuješ převážně to hezké a to ošklivé jsi vytěsnila. Přeci jste se nerozešli jen tak a nějaký důvod tam byl. Ale návrat by k ničemu dle mě nebyl. :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3068
18.8.11 12:29

Ahoj anonymko.
Napadlo mě, není to tak, že jak se ti hroutí nynější vztah, tak si ten minulý trochu idealizuješ? Z nějakého důvodu jsi přece minulý vztah ukončila, ne?
Mě se nic takového nestalo, ale zase jsem prošla rozvodem ze strany muže, takže jsem dost dlouhou dobu měla pocit, že nikoho takového nenajdu, co se týká společných zájmů, hudby, bytového zařízení a také dětí - v tom jsme byli zajedno. Je to tři roky pryč, už to přebolelo, ani bych to zpátky už nechtěla, ale asi si dokážu představit, jak to cítíš.
Jak dlouho jsi s nynějším přítelem? Pokud chvíli, tak je možné, že minulý vztah nepřebolel.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3068
18.8.11 12:30

Přesně tak, souhlasím s Panuškou.
Až se znovu zamiluješ, tak to tak neuvidíš, vsaď se. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.8.11 12:35

No nemyslím,že bych vytěsnila to špatný,pamatuju si vše :wink: Ale ted vidím,že ten rozchod byl kvůli malichernostem,a to víc mě mrzí,že to už nevrátím…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
18.8.11 12:41

no já jsem na tom obdobně (proto anonymně). Se svým přítelem jsem 10 let. Na vysoké, cca před 7 lety, jsem se strašně zamilovala do svého spolužáka. Náš vztah trval půl roku, každý jsme měli stálého partnera, a oba jsme byli rozhodnuti je neopustit. I když já bych ochotná byla, ale on ji opustit nechtěl, tak jsem si také stála za svým. Najednou po půl roce přišel, že se mnou končí a se svou partnerkou se rozešel, protože jí o nás řekl a že si našel jinou holku. Úplně jsem se zhroutila. Po několika letech jsem mu řekla, že jsem byla ochotná svého partnera kvůli němu opustit. Řekl mi, že kdyby to věděl, mohlo být všechno jinak. Už je to 7 let (on je pořád s tou „novou“ přítelkyní), ale já ho mám pořád strašně moc ráda. Nejhorší je, že mám ráda i svého přítele, se kterým už máme malé miminko. Ani nevím, proč jsem se tak rozepsala :cry: , prostě miluju dva chlapy :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
18.8.11 12:42

Jsme spolu 4roky,a vím,že od začátku byl ten vztah chyba.S tím přítelem,o kterým píšu jsem se rozešla už dávno mezitím jsem měla už jeden vztah,ale taky nic moc a ted stímhle přítelem :nevim: Nevím kde je chyba,vzpomenu si na něj vždy když mi nějaký vztah krachuje a říkám si,že jsem tenkrát měla jednat víc s rozvahou,ale mám horkou palici a byla jsem mladá holka,no a ted to tak dopadlo :-?

nevím jestli to píšu tak jak myslím. prostě si myslím,že jsem tenkrát udělala osudovou chybu :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
18.8.11 13:01

Jsem na tom stejně, rozešla jsem se kvůli pár věcem, co mi vadily, z dnešního pohledu to byly prkotiny :zed: , bylo to po čtyřletém vztahu, pak jsem se krátce na to zamilovala, vdala, mám děti a už deset let miluju dva chlapy. S manželem bych se v žádném případě nerozešla :srdce: a přesto mě to trápí.
A trápí mě myšlenka, že kdybych se kvůli těm prkotinám na prvního nevykašlala, netušila bych, že je někde na světě chlap, kterého můžu taky milovat - manžel. Takže bych žila spokojeně ve vztahu s tím prvním. A s pocitem, že po pár neúspěšných puberťáckých láskách jsem konečně našla toho pravého. Takhle „mám“ ty pravé dva. :-? :oops:
Manžela bych nevyměnila, ale ty myšlenky, co se vkrádají hlavně po večerech a do snů… :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
18.8.11 13:11

To je právě ono,nějak nemůžu najít jeho náhradu,nebo jak to říct.A ne a ne na něj zapomenout :zed:
Nejhorší jsou ty noci a večery když se my honí myšlenky hlavou a říkám si co kdyby kdyby… :zed:
Prostě když mi krachuje vztah,hned mi naskočí jak jsem byla blbá,že jsem to sním kvůli blbostem utla.A nepomáhá si říct,že to tak mělo být,byla to asi fakt osudová chyba :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
3068
18.8.11 14:24

No, myslím, anonymko, že už to stejně nezměníš. Asi je třeba se tomu postavit tváří v tvář, vzít to jako fakt, že hlavou zeď neprorazíš. Prostě rozumově.
Stalo se, je konec. Aby ti ty vzpomínky nebránily navázat nový vztah. Člověk dělá chyby, učí se z nich. Já věřím, že na světě není jediný chlap, každý se dá nahradit. Ano, v srdci zůstane bolestná vzpomínka, ale v každém je něco pěkného, i když ne stejného jako u bývalého. A s tím musíme žít. Jediné, co se nedá nahradit, když přijdeš o dítě, ale to je jiná kapitola.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
18.8.11 21:19

Znám to.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
18.8.11 21:54

Děkuju za odpovědi,jsem ráda,že nejsem UPLNĚ jediná kdo to tak má :wink: :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
3141
19.8.11 08:57

A ten bývalý přítel už je zadán? Třeba by to ještě šlo, zkusit to znovu…
Moje babička se takhle rozešla s chlapcem, vdala se za jiného, měla s ním děti, ale pořád myslela na toho prvního…a když jí děti odrostly a vylétly z hnízda, tak toho pána někde potkala, slovo dalo slovo…a pak spolu strávili ještě 25 šťastných let, až do její smrti.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.8.11 11:23
Anonymní píše:
Jsem na tom stejně, rozešla jsem se kvůli pár věcem, co mi vadily, z dnešního pohledu to byly prkotiny :zed: , bylo to po čtyřletém vztahu, pak jsem se krátce na to zamilovala, vdala, mám děti a už deset let miluju dva chlapy. S manželem bych se v žádném případě nerozešla :srdce: a přesto mě to trápí.
A trápí mě myšlenka, že kdybych se kvůli těm prkotinám na prvního nevykašlala, netušila bych, že je někde na světě chlap, kterého můžu taky milovat - manžel. Takže bych žila spokojeně ve vztahu s tím prvním. A s pocitem, že po pár neúspěšných puberťáckých láskách jsem konečně našla toho pravého. Takhle „mám“ ty pravé dva. :-? :oops:
Manžela bych nevyměnila, ale ty myšlenky, co se vkrádají hlavně po večerech a do snů… :zed:

Mám pocit že jsem to psala já. A taky jsem ráda, že v tom nejsem sama. Minuju dva muže, mnoho let. První byl první ve všem, byli jsme strašně mladí a rozešla jsem se s ním v podstatě protože jsem potkala svého současného manžela. Ale hlubší důvod byl jinde - prostě jsme byli každý jinde, byli jsme mladí, já už jsem pomalu věděla co od života chci, stálý vztha, rodinu, on to takhle ještě srovnané neměl a já jsem neměla trpělivost čekat, jestli k tomu někdy dojde a vlastně pořád jsem se podvědomě bála, že mě opustí, protože nebude chtít zůstat napořád s první holkou. Tak jsem se vdala, mám děti a po x letech jsem zase v kontaktu s bývalým, nejen virtuálním, ale i fyzickém, ba přímo tělesném. Není to nic zvlášť intenzivního, jen sem tam, ale dost dlouho jsem se trápila, že jsem ho opustila, když vidím jaký je a co k sobě pořád cítíme. Ale rodinu opustit nechci, nemám na to a manžela miluju taky. Jen nevím jak to zvládnout, jak dál…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
19.8.11 12:39
Anonymní píše:
Anonymní píše:
Jsem na tom stejně, rozešla jsem se kvůli pár věcem, co mi vadily, z dnešního pohledu to byly prkotiny :zed: , bylo to po čtyřletém vztahu, pak jsem se krátce na to zamilovala, vdala, mám děti a už deset let miluju dva chlapy. S manželem bych se v žádném případě nerozešla :srdce: a přesto mě to trápí.
A trápí mě myšlenka, že kdybych se kvůli těm prkotinám na prvního nevykašlala, netušila bych, že je někde na světě chlap, kterého můžu taky milovat - manžel. Takže bych žila spokojeně ve vztahu s tím prvním. A s pocitem, že po pár neúspěšných puberťáckých láskách jsem konečně našla toho pravého. Takhle „mám“ ty pravé dva. :-? :oops:
Manžela bych nevyměnila, ale ty myšlenky, co se vkrádají hlavně po večerech a do snů… :zed:
Mám pocit že jsem to psala já. A taky jsem ráda, že v tom nejsem sama. Minuju dva muže, mnoho let. První byl první ve všem, byli jsme strašně mladí a rozešla jsem se s ním v podstatě protože jsem potkala svého současného manžela. Ale hlubší důvod byl jinde - prostě jsme byli každý jinde, byli jsme mladí, já už jsem pomalu věděla co od života chci, stálý vztha, rodinu, on to takhle ještě srovnané neměl a já jsem neměla trpělivost čekat, jestli k tomu někdy dojde a vlastně pořád jsem se podvědomě bála, že mě opustí, protože nebude chtít zůstat napořád s první holkou. Tak jsem se vdala, mám děti a po x letech jsem zase v kontaktu s bývalým, nejen virtuálním, ale i fyzickém, ba přímo tělesném. Není to nic zvlášť intenzivního, jen sem tam, ale dost dlouho jsem se trápila, že jsem ho opustila, když vidím jaký je a co k sobě pořád cítíme. Ale rodinu opustit nechci, nemám na to a manžela miluju taky. Jen nevím jak to zvládnout, jak dál…

Jsem anonym 13:01. :-D
Důvody v podstatě stejné, jen jsme nebyli první, ani on můj, ani já jeho, ale byl to první vážný vztah, první chlap, se kterým jsem chtěla žít, mít děti, jenže na něj bylo ve všem brzo, neuměli jsme mluvit o problémech ve vztahu, kdyby ano, byli bysme spolu. Vím, že jsem ho rozchodem hrozně ranila, sebe taky, ale už jsem neviděla jiné východisko, vztah uvázl na mrtvém bodu, dnes vím, že jen dočasně (komplikovalo to ukončení studia, hledání práce a spousta jiných věcí, za které jsme ani jeden nemohl).
Já s ním v kontaktu nejsem, nevím, jak bysme to zvládli zase se vidět, slyšet, promluvit si.
A mezitím jsem si vybudovala jiný vztah, stále intenzivní a krásný. A jsou v něm děti.
Jenže minulost mě v posledních týdnech dohnala, viděla jsem toho prvního a v hlavě se mi honí všelijaké myšlenky. A od jiných lidí vím, že jemu nejspíš taky.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama