Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hele občas si na něj vzpomenu a to je to 5 let… někteří lidi nám prostě v mysli zustanou no
Já ublížila před pár lety svému ex, byli jsme spolu skoro sedm let, od mých šestnácti. Vztah se nikam dál neposouval a navíc jsem si uvědomila dost věcí, co mi vadí a jak žít nechci. Jen jsem tenkrát neměla koule na to, mu to říct a rozejít se rozumně a odvahu jsem dostala až ve chvíli, kdy se objevím někdo jiný. Takže ten rozchod proběhl tím nejhorším způsobem. A dneska musím uznat to, co mi tenkrát řekl. Kdybychom byli o deset let starší, tak to všechno dopadlo úplně jinak. U mého manžela si dnes, cca po deseti letech, vážím přesně toho, co mi tenkrát vadilo. Jen mě pořád mrzí, že jsem mu tenkrát tolik ublížila. I když on mi to pak vrátil s plnou parádou. ![]()
Odpovídám jen na nadpis.
Na bývalé ne. Ale na toho budoucího neustále ![]()
Jasne, vzpomenu si, byli to celkem fajn chlapi a mam par veselych historek z nataceni.
Zit jsem s nema ale nemohla (ani oni se mnou). Fertig zwanzig. ![]()
Zrovna jsem nad tím včera přemýšlela. Ano, vzpomenu. Nejsme spolu už tolik let, já se vdala, mám dítě a on je zase sám. Všechno to špatné jsem mu dávno odpustila a myslím na něho v dobrém, ať i on je spokojený. Strávili jsme spolu 7 let.
No vzpomenu si skoro vždy když vidím manžela a říkám si, jaké jsem měla štěstí, že mě ten slizoun tehdy odkopl ![]()
@Královna Kosmíru píše:
Pokud se počítá i,,budoucí bejvalej,, pak ano.
Jj, tohle jsem jednomu z tech mych pred rozchodem rikala. „Ty ses muj budouci ex!“ ![]()
Proc bych na byvale nemyslela, vsechny jsem si vybrala dobrovolne a se vsemi prozila nejakou cast (povetsinou peknou) zivota. Kazdy ex mel neco, co mi mozna i u soucasneho partnera chybi (specificky a mne blizky smysl pro humor u jednoho napriklad) a naopak kazdy ex mel neco, kvuli cemu bylo neslucitelne ho mit ve svem zivote az do smrti. Asi tak. ![]()
Myslím. Ten poslední mi moc chybí, byl to nejen partner, ale nejlepší kamarád, bylo mi s ním dobře, ikdyz občas byla Itálie. Ale už to všechno šlo.
Já se všemi ex vycházím velmi dobře, vlastně až na jednu, ale to je ta co potvrzuje pravidlo. ![]()
Ahoj, hezký sváteční večer
Je to už víc než půl roku, co jsem se rozešla s ex - dlouho nám to neklapalo a už to bylo spíš z pohodlí - byl mi oporou a postaral se (nemyslím majetkem, ale spíš psychicky podržel a měla jsem s ním jistotu), on mě dost možná stále miloval. Nicméně to bylo protože jsem se zakoukala jinde. A pochopila, že tento vztah už nespravíme, že jsme každý už jinde. A než začít něco nového, chtěla jsem si nejprve udělat pořádek ve svých věcech. S ex jsme se rozešli, on sw odstěhoval, já ho vyplatila, byt je můj - nicméně mi ti zůstalo pár věcí, pro které si přijel až teď v týdnu, kdy jsem byla mimo domov. Přijela jsem teď do bytu a nějak na mě dolehlo to, že už je to definitivní. Mého nynějšího přítele miluji, ale není to ta jistota. Už je u mě tak často, že tu téměř bydlí. On měl předtím rok vztah a také vzpomíná a někdy myslí na svou ex - jenže to byla ženská, co ho psychicky trýznila, trošku narušená osobnost.
Je možné někoho milovat, ale občas se trápit, že jsem někomu jinému ublížila a už není v mém životě?