Naslouchání kamarádky
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Dobre, ale ty ji naslouchas ne? Jsou lidi, kteri mluvi o sobe, jen a jen a vysavaji svou negativitou a ostatni je nezajimaji…ty kamaradce naslouchas, jen ona nema co…tady je dulezite ze kdyby ona problem mela, tak ji vyslechnes stejne, jako ona tebe…kdyby ji vadilo, ze se sverujes, tak ti to rekne, nebo te zacne pozvolna vyiignorovavat, a to se nedeje… myslim, ze pokud kamaradka ma opravdu vsechno stejne (coz na rodicovske dost je, nebo obecne s rodinou, jeste v covid dobe) tak je to vlstne dobre, protoze je teda nejspis stastna..ty musis vedet, jestli by se ti sverila, kdyby neco… treba segra mela kamardku, ktera se ji porad sverovala, rozumej stezovala…ale segra ji byla uplne u zadku, nikdy ji nezajimaly jeji starosti, ozvala se jen, kdyz mela problem, jinak na ni prdela…to je upir a sobec.., to snad neni tvuj pripad
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Já si myslim, že ji spíš deptáš tím, že pořád vyzvídáš, co je nového. Ženská na mateřský má den jeden jako druhý. A může se pak cítit nepříjemně, že ti vlastně nemá co říct. Hlavně ti to i naznačila, tak to respektuj. Až bude mít něco, co s tebou bude chtít sdílet, jistě ti to poví. Já taky raději poslouchám a řeším cizí život, než abych tahala z paty, co se mi vlastně přihodilo, když vlastně nic. A i když jsem naprosto spokojená a šťastná, tak vyprávět někomu, že se v mým životě noc neděje a všechno je stejný, je podvědomě maličko ponižující. Máte hezký vztah, všechno klape, tak se v tom nenimrej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jestli to kamarádce vyhovuje a sama ti to řekla tak to nech být. Já to
mám třeba dost podobně…ráda si vyslechnu, ale že bych mluvila vždy
hlavně já, tak to tak není. Se svou nej kamarádkou to máme taky tak, že
převážně probírame ji. Mě to nevadí, naopak já nemám žádné velké
problémy, klape mi práce, manžel, dítě i bydlení, peníze, rodina…není
co bych pořád řešila a svěřovala. Naopak ona řeší plno věcí a mě to
zajímá a ráda to s ní probíram. Když mam problém vím že mi ona
pomůže 
pokud to tvá kamarádka od tebe
cítí taky…není co řešit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ahoj zakladatelko,
musím říct, že je od tebe hezké, že máš zájem, jak se tvým přátelům
vede, jsi ochotná je vyslechnout apod. Dnes se dost každý stará o sebe, a
když o druhé, tak ne v moc dobrém… a je hezké číst, že se stále
najdou lidé, co to mají jinak.
Stejně tak ale jsou lidé, kteří o sobě mluví neradi. To není také nic
špatného, prostě každému to může být příjemné jinak. A je třeba to
respektovat a volit třeba jiná témata konverzace. Ona když bude mít zájem
probírat sebe, tak sama začne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tak ja jsem situaci, co popisujes, zazila - emocni vysavani. Taky jsem spis
vrba, ktera nasloucha a nevadi mi to, ale…
Po 17ti letech jsem ukoncila pratelstvi, o kterem jsem si myslela, ze vydrzi
navzdy. Postupne se z vyrovnaneho pratelstvi, ve kterem nechybel humor, akce,
duvera, stal jednostranny vztah, kdy se nase setkani smrskly pouze na to, ze
jsem dlouhe hodiny poslouchala a poslouchala. Jednalo se o dulezite zvraty
v kamaradcine zivote, coz jsem samozrejme chapala a snazila se byt oporou, ale
taky se jednalo o kraviny, ktere potrebovala neustale omylat dokola, kritika
kohokoli za cokoli, vytahovani starych situaci, ktere uz byly davno pryc,
rozebirani pro me uplne cizich lidi, atd. Co slo rict dvema vatama, rozvedla do
pulhodinoveho vypraveni. Pri jakekoli snaze zmenit tema se zase oklikou vracela
k sobe. Neposlouchala, co ji rikam. Jakoby muj zivot, moje zazitky, plany, byly
nic. Pritom se mi narodily deti, rekonstruovaki jsme dum. Taky jsem chtela
sdilet muj zivot.
Postupem casu jsem mela uplnou nechut se s ni videt nebo ji vzit telefon. Ja
jsem ji prestala volat uplne, protoze jsem s ni nechtela uz travit cas ani po
telefonu. Jeji smsky byly jak slohove prace, ale porad o tom samym a vlastne
o nicem. Kdyz jsem neodepsala, tak mne to vycetla.
Uplne se vytratilo takove to holcici plkani, ktere kazdodenni rutinu a starosti
trochu odlehci.
Nakonec jsme se pohadaly po sms, ona totiz narovinu jednat neumi, takze muj
navrh na setkani zazdila. Jen zase dlouhosahly elaborat ve forme sms, kde ja su
vinna. Skoncila jsem to, uz na ni nereaguju 2 roky a priznam se, ze je mne
hrozne lehce. Nekdy mne napadane, co by bylo, kdybych na ni nebrala ohledy a
proste ji utinala nebo ji rekla, at zmeni tema, ze plka furt to stejny a je to
o nicem. Jenze ja takova byt neumim. A taky s nikym jinym takovou zkusenost
nemam. Myslim, ze ona je extrem. Cozbpotvrzuje u nazor par nasich spolecnych
znamych. Cekala jsem, ze si prece musi uvedomit, ze po jakemkoli nasem rozhovoru
nevi nic noveho o mne a me rodine. No, neuvedomila si to…
Tak je fain, ze ty mas takovou starost o vase pratelstvi a uvedomujes si to.
Zkus nekdy treba nejen resit problemy, ale jen tak pokecat at toho na ni nevalis
moc. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Vztah s kamarádkou (bezdětnou)
- Kamarádka Chebsko
- Hledám kamarádku ,najdu ji?
- Kamarádka dcery se vytahuje
- Kamarádka s výhodami z Prahy
- Kamarádka je těhotná a nám to nejde a zvládat se s ní vídat
- Hledám kamarádku Kladno 2021
Ahoj, asi to bude divný dotaz, ale přece to zkusím. Někteří lidé v mém okolí si dělají zpovědnici ze mě, mají tendenci se mi svěřit, nevadí mi to, protože je jich pár a je to občas. Já mám kamarádku, se kterou jsem v pravidelném kontaktu, teď trochu omezeně, takže si třeba voláme. Je to kamarádka z dětství, jsme si dost blízké. Přesto přemýšlím nad jednou věcí. Ráda se jí svěřuji, protože jí důvěřuji. Ona žije životem bez velkých změn, je vdaná, jedno dítě, rodinný dům, zahrádku, na malé vesničce, je v domácnosti. Já jsem takové šídlo, pořád něco dělám, podnikám, dřív jsem dost cestovala, v práci novinky, doma novinky, máme víc dětí, sem tam nějaká kolize, nějaké stěhování, nějaké něco. Když mě něco trápí, potřebuji si o tom popovídat, svěřím se jí, probíráme situaci s covidem, online výuku u dětí, manžela, který je teď dost protivný, moji rodiny apod. Kamarádka na moje dotazy, jak se má ona, jak se jí vede, jak se cítí odpovídá pořád stejně. Minule mi naznačila, ať se pokaždé ani neptám, že vím, že pořád stejně. Ona když se ptá mě, tak mi vždy naslouchá dost dlouho. Musím napsat, že pokud ona něco řeší, vždy ji vyslechnu a věnuju se jejímu tématu a zajímám se o její život a novinky v něm, akorát je to nepoměr, ona naslouchá tak 75% času mně a já tak 25% času jí. Trochu mě trápí, jestli jí nesosávám energii a nekradu čas pro svoje potřeby, že se mnou probere moje potíže a já jí to neoplácím stejnou mírou. Nechci se chovat sobecky. Ona tvrdí, že jí to nevadí, když nemá čas, řekne to, ale přece jen je takový obětavý typ, tak si dělám starost, jestli se chovám dost ohleduplně. Musím ale říct, že je pro mě velká podpora, když jsem vyčerpaná a něco mě trápí, vždy pomůže a jsem za to strašně ráda. Jak poznat tu hranici, abych to nezneužívala, myslíte, že je to v pořádku, pokud ona naslouchá mně o dost častěji, než já jí? Pro někoho to možná bude pitomé téma, ale nejsem si prostě jistá, jestli se k ní chovám fér. Ještě abych vysvětlila, co mě k tomuto zamyšlení vedlo, tak to nebylo skrz její vyjádření, nebo můj špatný pocit, ale na základě jednoho pořadu, kde mluvily o energetických upírech a říkali tam, že se právě projevují tím, že třeba druhého příliš zatěžují a nechávají se podporovat a tím mu mohou brát jeho energii. Nejsem nějaká esoterička, ale připomnělo mi to tuhle kamarádku a lekla jsem se, jestli jí nějak neškodím. Asi jsem s takovými úvahami trochu divná, ale pořád nad tím přemýšlím