Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Pokud nejsi schopna přijmou vztah z rozumu, tak to nemůže fungovat.
Zázraky se dějí jen zřídkakdy.
@em488 No vzajemne… Odmitani z jeho strany trvalo dlouhe mesice. Ja jsem mela snahu to resit, stejne jako nase ostatni problemy, ale odpoved vzdycky byla stejna - problem mam ja, on je spokojeny. Vim, ze to zbi priserne ale ja jsem to v jistou chvili zacala mit tak nejak.. Ze je mi to snad uz jedno. Nejdriv jsemnse snazila chapat, pak jsem ho tkoisela svadet, zkousela jsem o tom proste mluvit. Ale vlastne jsem si pak zacala ja pripadat, jako kdyz je se mnou neco spatne. Coz jsem na terapiich take hodne resila pak. Kdyz najednou zacal chtit, ja uz byla v te fazi totalniho zprotiveni a to uz jsem proste nedokazala..
Pokud tam drive pritazlivost byla, jen pak probehla krize a nejaky utlum, tak to bude dobre.. ja bych treba po nasi krizi u sexu trpela, protoze to v tomto nikdy moc neklapalo a manzela jsem mela rada spis jako bratra a fajn cloveka.
@Anonymní píše: Více
Obaja potrebujete vyriesit prvotnu pricinu, odmietanie (sprotivenie si) intimity je len dosledok niecoho.
Obaja si potrebujete zvazit, ci vo vasom pokracovani vztahu je viac „pre“ ako „proti“ a ci ste obaja ochotni „prehltnut tu horku pilulku“ a zacat budovat vas vztah tak povediac od zaciatku.
Treba ratat s tym, ze ta intimita sa moze obnovit, ale uz nikdy nebude na 100% taka ako predtym, alebo sa neobnovi a vztah sa rozpadne.
Z mojej skusenosti len tolko - po dlhodobom odmietani intimity (10 rokov) sa to sice podarilo obnovit, ale uz je tam ta stara zataz a psychika je svina. Ale aj napriek tomu je toho „pre“ u nas dost na to, aby sme zostali spolu, aj ked ta intimita uz nie je to, co byvalo.
@Anonymní píše: Více
Aby som sa doplnil.
Ani moja polovicka problem nemala a ked mi praskli po rokoch nervy, tak som ja bol ten „vadny“. Ona to nepotrebuje, problem mam ja, tak si ho mam vyriesit. Trvalo dost dlho, kym pochopila, ze je to aj jej problem a este nejaku dobu, kym sa „odblokovala“.
Problem nebol, ze sa sex nekonal. Daleko horsie na psychiku je odmietanie riesit to. A doteraz sa mi do tej intimity vkradaju, zial, myslienky, ktore ju vypinaju. Ano, tu psychiku treba niekedy prekonat aj s trochou sebazaprenia a ono sa to zvacsa podari prekonat. A niekedy aj nie, ale to mozem byt namrzeny akurat na seba. Principalne preco si mam odopierat to, co mi je prijemne? Ale vysvetlujte to vlastnej zablokovanej hlave…
@em488 píše: Více
No pro me je hlavni pricinou krize celkove ztrata duvery. Jak jsem psala vyse, byly tam zatajene nemale dluhy, ktere jsem nakonec musela vyresit ja a manzel se k tomu postavil tak, ze kdyz jsem to vyresila a neodesla tak je to prece „vyresene a jede se dal“. Na terapie jsem pak chodila sama a doma resila vlastne uplne vse. Jak rikam, zacala jsem si pripadat jako muz a v nem jsem ho naopak uplne prestala videt. Mozna jsem ve finale i jemu zacala pripadat jako muz, kdo vi. On mi to nikdy nevysvetlil, nechtel o tom mluvit.
Sice jsem nikdy neměla manžela, ale pokaždé, když mě někdo přestal přitahovat, tak už to tak zůstalo. Nikdy se ta přitažlivost nevrátila… Každopádně za mě jsou chybou návraty na základě nějakých slibů. Napřed je třeba mít důkaz. Mě by nestačilo, že slíbí do budoucna poradnu. Napřed půjdeme do poradny, napřed na sobě budeme alespoň nějak pracovat, pak znovu zvážíme, jestli návrat je to, co oba chceme a pak se k sobě můžeme vrátit… Protože kdykoliv se člověk vrhne do řešení svých potíží a do nějakého seberozvoje, reálně hrozí, že bude nakonec chtít jít jinou cestou a s jinými lidmi. Často si partnery vybíráme podle nevyřešených traumat a vzorců a když se nám podaří je vyřešit a změnit, už nás prostě ti samí lidé nepřitahují a už s nimi nemůžeme dál být… Ale já osobně bych to už nelepila. Pokud někoho máte ráda jako člověka, ale sexuálně vás nepřitahuje, tak je to kamarád, ale ne adept na životního partnera…
Ano, nám se to povedlo. Ale nebyly za tím žádné problémy typu dluhy, alkohol, nebo tak, prostě jen odcizení a špatná komunikace. Oba jsme na tom zapracovali a teď už to je několik let do toho a vztah máme skvělej (ťuk ťuk).
@Anonymní píše: Více
Rozumím…
Ale holka, tak zrovna v tomto ti opravdu žádná, ani ta sebelepší manželská poradna, bohužel nepomůže.
Jakýkoliv odborný rady někde od stolu, jsou absolutně k hovnu, když vám to v posteli neklape. To už tam bohužel, žádný odborník nenakopne, ani kdybyste si jeho rady předčítali každý večer před spaním a každičké ráno po probuzení. ![]()
Buď to tam pořád je, i po několika těch letech a nebo už to všechno dávno vyhaslo…
Pokud to budeš chtít dokážeš to, pokud ne, nic ti nepomůže.. asi jsou to normální pocity kolem třicítky s dětmi v letitém vztahu a má to mnoho z nás.
@andiedvorakova Mam pocit, ze to je presne to, co se mi stalo. Sla jsem na terapie s tim, ze mi pomuzou se s tou situaci vyrovnat. Ze prijdu na to, jak k nemu zas nejak vzhlizet (coz by podle me dost pomohlo i ty pritazlivosti) a jak obnovit tu duveru. Misto toho prislo spis uvedomeni, ze kdyz se stejne citim osamela a navic fakt veci tahnu sama, muzu byt teda rovnou vazne sama.
@Anonymní píše: Více
Naučili se spolu mluvit, naslouchat jeden druhému, vnímat vzájemně potřeby, mluvit v klidu a neodkládat to, když nás něco trápí. Náš problém vycházel z toho, že jsme spolu neuměli vhodně komunikovat, drželi jsme věci v sobě v domnění, že protějšku to přeci musí dojít a byli oba akorát frustrovaní a naštvaní a tím jsme se oddálili.