Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nebaví mě být matkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.9.11 11:32
Tak to je myslim obdobi, ktere jednou za cas ma kazda z nas 
ja zas jdu 100× radeji na hriste, kde se vyblbne,ale obcas mne nebavi sedet a snazit se si s nim hrat,protoze on mne ignoruje a zasadne nespolupracuje 
Vycitky si nedelam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.9.11 11:34
Ale mě to v podstatě celé nějak nebaví, jsem na mateřské už skoro 2,5roku a od začátku mám takový pocit. Na hřišti potřebuje pořád mou asistenci, chce cizí hračky, vztekne se atd., tak se mi tam raději nechce 
- Citovat
- Upravit
22.9.11 11:38
to je normální !-) malá bude mít 2 roky a na hřišti ji zásadně zajímají cizí hračky, kola apod. já jsem raději venku, nemusím pořád hlídat kde co provádí a dokonce si i stihnu pokecat!-) jinak válení se po zemi, prohlašování o cizích hračkách že jsou naše je normální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.11 11:41
neboj ja si kolikrat rikam ja kme to nebavi a za chvili si rikam jak me ot bavi, teda ale jsme rada venku doma je to rpo me utrpeni nebavi me si s nim hrat (je mu sice jen 6 mesicu) ale to clovek musi proad neco vymyslet, az bude vetsi tak to bdue lepsi, ale neboj jen rpoto ze te to nebavi nejsi spatna mama…za chvili vyroste a ty pujes do rpace a bude to azs o necem jinym
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.9.11 11:43
Je to rok dva zpátky, kdybych tohle četla a nemohla si vzpomenout, kdy jsem to psala. Je to naprosto přesně to, co jsem cítila taky. Totální tupost a jistou osobní a společenskou degradaci. Ale ne ze strany společnosti ke mně, ale z mé vůči mému okolí. Prostě zakrnělost, pohodlnost, které jsem povýšila na víc než minimální zážitky, které byly vyváženy šílenou logistikou právě mezi lidi. Jednou dvakrát jsem byla kdesi mezi maminkama, což teda nebylo nic moc a celá ta expedie mně stála sil na dva tři dny. Prostě naopak mi to totálně vycuclo energii než že by mi ji dodalo. Každý mi říkal, neseď doma, jdi ven, udělá ti to dobře - naopak hrůza jít ven!!!! Jak já se „venku“ těšila domů!!! A hlavně na to, až večer půjdou spát … a já taky vypnu, usnu … a chvílema byla depka tak silná, že jsem si přála už se taky nevzbudit …
Ale chci tě uklidnit. Udály se mnohé změny, děti taky povyrostly - a je mnohem lépe. KONEČNĚ mohu říct a světu ukázat - jsem máma a jsem na to hrdá! 
- Citovat
- Upravit
22.9.11 11:48
To bude dobrý…
Tak na hřiště nechoď a buďte doma, vůbec nic se nestane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.11 11:51
Však nemusíš být jako všechny ostatní matky, ne? Nejsi na sebe moc přísná? Když tě neba jít na hřiště, tak tě to neba, dělej s dítkem něco jinýho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.9.11 11:55
vím, že to prostě ty děti potřebují, že je to baví a jen kvůli tomu, že já jsem mrzout a nechce se mi tak, tam nejdeme Chodíme teda aspoň 1× týdně, ale vím, že malýmu by se to líbilo častěji.
- Citovat
- Upravit
22.9.11 11:59
A co tam jít s někým známým - kamrádkou, babičkou, jinou maminkou? Pomohli by ti s hlídáním zároveň si popovídáš a třeba to nebude tak hrozný. Jednou týdně to stačí když to jinak nejde, ve školce si pak užije dětí až až. Bude líp uvidíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.11 12:00
Mám podobné pocity: nulový pedagogický talent, hromadu zájmů, kterým se nemůžu věnovat. Teď se učím na státnice, muž na týden odjel s dítětem pryč a já se můžu zbláznit, jak mi chybí, na nic jiného nemůžu myslet. Možná to chce občas takhle vysadit, změnit druh činnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.11 12:00
Anonymní, mám hodně známých a kamarádek s dětma. Většina z nich z duše nesnáší aktivity s dětma- pobyt na hřišti, pitomý matlání se v písku- hádky o bábovičky - všechny děti na světě si raději hrají s cizími hračkami než s vlastními. Pobyt na pískovišti je pro věšinu žen utrpení, (ještě horší je, když je tam maminka/tatínek která imrvére ječí po děckách at tohle neberou a tamto nedělaj- však víš 
)
spory na hřišti řešíme jen tehdy když: starší (větší) ubližuje maldšímu (menšímu), děcka po sobě jdou nebezpečnými zbraněmi a dá se předpokládat větší újma na zdraví. když jedn odítě výrazně prudí ostatní, z rukou jim vytrhává nejblíbenější hračky atd. Ostatní spory je třeba nechat být, děti se potřebují naučit spolupráci.
Není to o tom, že tě nebaví být matkou - matkou jsi podle popisu ráda, tulit se se svým dítětem, číst si s ním - co tě nebaví jsou ty dětské aktivity - pro dospělého to není přirozené jedna maminka mi nedávno říkala, jak je ráda, že má tři děti brzo po sobě, bo tohleto plácání na písku/hřišti nesnáší a při té zápřeži, kterou má, aspoń děti chápou, že si s nima fakt na hřišti hrát nemůže
Máš před sebou necelý rok, kdy jsi s dítětem hodně, pak už bude celoživotně více času trávit s jinými lidmi než s tebou - tohle mi poslední rok se synem pomáhalo (ne vždy )
ty myšlenky tě trápí proto, že si myslíš , že je to špatně, že ty to děláš špatně. Nic špatně neděláš, je to přirozené chování dospělého člověka
pa
har.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.11 12:00
Ahoj, tak tyhle splíny má asi opravdu spousta mamin-v určitém období.U nás je teď právě taky takové „hororové“období 
Malá bojkotuje absolutně všechno, co chci dělat, neposlechne na slovo,vzteká se,kňourá,nespí…zlobí vždy a všude, až si kolikrát říkám : jak jsme toužili po druhém dítku a co jsme kvůli tomu podstoupili…a teď nás takhle trestá!! 
Cítím se šíleně unavená,bez nálady a chuti do čehokoliv! Pak je to začarovaný kruh, protože tyhle moje nálady se přenesou na ní a jsme v tom zase,pořád dokola. Uklidňuju se tím, že se to za pár týdnú…měsíců zlepší.Snažím se tvářit,jako že jsem děsně happy,ale to bývá dost často nad moje síly.No, moc jsem tě asi nepotěšila,viď? Třeba tě malinkato uklidní,že v tom fakt nejsi sama..Zkus si sem tam udělat chvilku jen pro sebe,dělej něco, co tě potěší /já tu možnost nemám /odpočineš si a budeš se na toho svého raubíře i těšit…a snad bude líp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.11 12:10
To je normalni 
Mne zas nebavi ty domaci aktivity. Malovani, cteni atd., to je utrpeni, protoze to moje zvire to chce po svym…coz znamena, ze bud mit novy modriny a binec vsude Jinak se milujem, pochopitelne…ale radsi chodim na to hriste a mezi lidi.
Na piskoviste se nosi hracky proto, aby si ostatni deti mohly hrat a oni je tam nosi zas proto, aby si mohlo hrat moje dite
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.9.11 12:16
Myslím že takové pocity má spousta mamin, taky si někdy vyčítám že měto nebaví, každý den něco jiného někdy mě nebaví hrát si doma a někdy ani to hřiště bábovičky apod. Prostě jak tu někdo už psal není to pro nás prirozené jsme už dospělí a ač je vnás sice i kousek dítěte, tak ne zase tak moc. Jeto normální ale své děti miluju nade vše na světě stejně jako ty , Jen je toho prostě někdy opravdu MOC. Ono seto fakt srovná čím budou starší , ted to období je blbé vydrž !!! bude líp vztekací dítko mám a pořádně a věř že jsem si užila taky své se vztekacíma scénama v obchodáku apod. prostě to chce vydržet. !!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Je mi smutno ze sebe samotné. Své dítě nadevšechno miluji, ale veškeré aktivity mě nebaví. Nechce se mi na hřiště, nechce se mi s ním mezi lidi, je pravda, že má dost ukňourané období. Ráda si s ním hraji doma, kreslíme si, mazlíme se, skládáme kostky atd. Ale při představě, že mi venku zas ztropí nějakou scénu nebo bude neustále kvůli něčemu kňourat se mi nikam nechce.
Ze všeho se mi chce akorát brečet. Napadá mě, že jsem neměla dítě mít a co by za něj jiné ženy daly, tyto myšlenky mě neustále pronásledují.