Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Řekla bych, že je to takový ten typ romantického milovníka, co má plnou hubu keců a skutek utek, popřípadě má těch holek rozdělaných víc a baví ho vlastně jen ty začátky vztahů. Měla jsem takového exmanžela. Jakmile měla přijít ta zodpovědná část, tak utekl.
Podle mě se prostě necítil na vážný krok s tebou.
Mmch já bych tedy neplánovala dítě s přítelem. Taky by ti mohl říct, že se na to necítí, když už bys byla těhotná. Prostě ona ta svatba má smysl. Minimálně vidíš, jestli ten člověk je připraven mít s tebou závazky..
Vykašlala bych se na něj…
@pikola i když to říká každá, tak jinou neměl..on byl první na koho jsem nezarlila, proste důvěra. Žádné podezřele chování. Ani mobil si predemnou neschovaval a nechával ho na stole i když šel na wc.. ale asi ten nezodpovedny stavitel vzdušných zámku ![]()
@Ann-Sylvie v dnešní době mi to nepřišlo divné.. plno známých mají děti a jsou bez sňatku, ale ano mas pravdu. Byl by to normální krok k závazku. Asi je lepší, ze s nim nejsem, ale proč tak dlouho mazal ten med… ![]()
Nemam takovou zkusenost. Dokonaly nebyl jen jsi to nevidela. Budes muset najit jineho budouciho tatinka. Ted to samozrejme nevidis, ale bud rada, ze tahle situace nenastala hned po tom co jsi otehotnela. Byla bys v milionkrat horsi situaci. Tak mas obrovskou sanci najit nekoho zodpovedneho, ktery vi co chce a nemeni nazor kazdej den.
@Andrewww asi ano
pak ale nechápu, jak klidný a přesvědčivý byl, ze je vše v pořádku.
Neco podobneho jsem pred lety zazila taky. Ze dne na den konec. Bez vysvetleni. Ja cucela jako puk
Dnes jsem rada, ze se nemusim trapit s psychicky labilnim chlapem ![]()
No napadá mě víc věcí. Třeba nemůže mít děti a bojí se ti to říct. Možná rád střídá ženy, nebo nechce závazky. Co se mu honí hlavou ví jen on. Každopádně, pro někoho, s kým nemůžeš založit rodinu když po ní toužíš, nemá cenu ztrácet čas. Touhu po rodině totiž nikdo vypnout nedokáže a byla by jsi jen nešťastná.
@Anonymní píše:
@Dha14 ne to netoho bych si snad vsimla
Ok, jen to tak odpovídá mému kdysi kamarádovi
Zjistil to ve 30 letech. Tušil to déle, ale nechtěl si to přiznat. Zamiloval se do ženské, chtěl strašně děti a taky aby jeho rodiče byli spokojení. Asi po třech letech, kdy začla naléhat na svatbu a děti, tak zjistil, že s ženou být nezvládne. ![]()
@cecetka hele ano, jsem rada, ze netapam, co se deje a šel s tím “narovinu”… jen člověk myslel, ze našel pana D a on to byl prelud
.. přijde mi, ze jsem špatná já a už nikdo nebude, tak milý a laskavý, jako on. Ale to je asi chvíli po rozchodu normální ![]()
@Dha14
to bych snad byla i rada, kdyby to bylo to vysvětlení..
a ne ze se proste asi odmiloval ![]()
Ahoj… prosim o vás názor.. přítel se se mnou nečekaně rozešel před par dny. Jsem z toho zničena, ale hlavně zmatená. Začnu od začátku… před rokem a půl jsem potkala muže, který byl dokonalý. Já 35, on 36. Vzal si odemne číslo, začal mi psát, posílal mi do práce pugety růži a zval na schůzky. Bylo to krasne.. oba jak zamilovaný blázni na oblacku. Jezdili Jsme na výlety, seznámil mě s přáteli i s rodinou. Nase chvíle byly vždy krasne a mazlive. Uběhlo několik měsíců a my plánovali miminko. Své mamce i přátelům to řekl ON sam od sebe. Jelikož už mám dlouho na čase, říkala jsem si jak je to skvělý a jak mám konečně partnera o kterého se mužů opřít. Začali jsme i vybírat jména, co by se nám líbila. Stanovili jsme si termín, ze začátkem roku to začneme zkoušet. Ale jak se čas blížil, tak o tom mluvil min a min a pak jednoho dne přišel, ze to chce odsunout. Zaskočilo mě to, ale řekla jsem mu, ze dobre, ze ho nechci nutit a ze třeba ještě par měsíců Cca půl roku pockame… on byl stále ten milý bezproblémový přítel s kterým si mužů říct vše i problémy (aspoň jsem si to myslela)… když ubehly další asi 3 měsíce a ten půl rok se blížil, začal říkat, ze se ještě necítí. Už jsem byla trochu podrazdena, ze opět odložení, ale ze dobra… pak asi po dalším měsíci najednou řekl, ze by chtěl počkat 2-3 roky… nechapala jsem. To mám čekat do 38? A tak jsme mluvili a najednou, ze o tom dlouho přemýšlí a ze už to není tak intenzivní, ze se mnou už tolik spát nechce, abych nepocala a ze to zajelo do stereotypu (nikdy jsem nebyla putka a dávala dost času i přátelům)… úplně mi vyrazil dech, cumela jsem na nej, jak hajzlbaba na petikorunu.. ještě před týdnem!! říkal jak mě moc miluje. Ještě před měsícem, jak si mě váží a je za mě neskutečné rad.. a ještě před hodinou se mazlil jak stěně… no a druhy den, ze to chce ukončit, ze mi nechce ubližovat a ze mu na mě moc záleží a bla bla.. jelikož jsem to zpracovávala z minulého dne, byla jsem v klidu a řekla mu, ze mu stát v jeho cestě nebudu, ptala jsem se ho jen, proč jsme to tedy plánovali, proč své mamce říkal, ze bude babička, proč jsme vybírali jména?? Jen smutné koukal a ze se omluva a měl slzy v ocich. Říkal, ze chce zůstat v kontaktu a ze mě nechce ztratit uplne. Což já ze ne, ze když konec tak konec.. No ještě jsme chvíli mluvili občas pobreceli oba! a já odesla… ale teď doma sedím a furt nechápu. Nechoval se ani minutu odtazite nebyl smutný nebyl zamýšlený. Dával mi pusy, říkal lasko… proste nevím a neumím si to srovnat v hlavě. Nemá někdo podobnou zkušenost?