Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máte doma vojáka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
2.3.20 16:46
Mísí zatím ne… Jen velmi časté služebky na jednu noc, párkrát za rok jsou cvičení, rehabky (týden dva), někdy delší zahraničí záležitost (měsíc dva).. zatím ok, mě to vlastně moc neštve… Jsem introvert, mám ráda svůj klid, takže to není žádná velká tragédie… V práci jsem mezi lidmi, doma mám psa… Jinak nemám nikoho dál a i tak je to v poho… Až když budeme mít děti tak půjdem bydlet tam kde máme rodinu, ať mám někoho po ruce, kdyby něco. Ale tím pádem on mi bude teda trvale jezdit jen na víkendy. Ale rozhodli jsme se ze lepší chlap na víkendy a rodina stále, než mít chlapa normálně doma a rodinu nikde, protože pak přijde cvičení/mise/blabla a byla bych s novorozeným totálně sama třeba měsíc… To neeee… Co když skončím v nemocnici, co s děckem? Co když ho preveli do jinýho města trvale a já budu bydlet v nějaké dupe s deckama stejně sama? No, máš si co rozmyslet 
- Citovat
- Upravit
2.3.20 16:49
Můj už je veterán Ale zrovna ted jsme se už neviděli 4 měsíce, kvůli jiným věcem a už je to vážně moc dlouhý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
2.3.20 16:53
@Anonymní píše:
Mísí zatím ne… Jen velmi časté služebky na jednu noc, párkrát za rok jsou cvičení, rehabky (týden dva), někdy delší zahraničí záležitost (měsíc dva).. zatím ok, mě to vlastně moc neštve… Jsem introvert, mám ráda svůj klid, takže to není žádná velká tragédie… V práci jsem mezi lidmi, doma mám psa… Jinak nemám nikoho dál a i tak je to v poho… Až když budeme mít děti tak půjdem bydlet tam kde máme rodinu, ať mám někoho po ruce, kdyby něco. Ale tím pádem on mi bude teda trvale jezdit jen na víkendy. Ale rozhodli jsme se ze lepší chlap na víkendy a rodina stále, než mít chlapa normálně doma a rodinu nikde, protože pak přijde cvičení/mise/blabla a byla bych s novorozeným totálně sama třeba měsíc… To neeee… Co když skončím v nemocnici, co s děckem? Co když ho preveli do jinýho města trvale a já budu bydlet v nějaké dupe s deckama stejně sama? No, máš si co rozmyslet
No, dítě v plánu pár let nemáme, Nějak v hloubi duše doufám, že až se rozhodneme pro mimi, tak už na žádnou misi nepojede 
ale to jsou nejspíše jen mé prosby, které nebudou nikdy vyslyšeny 🤗
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.3.20 17:20
@Anonymní píše:
No, dítě v plánu pár let nemáme, Nějak v hloubi duše doufám, že až se rozhodneme pro mimi, tak už na žádnou misi nepojede
Leda by odešel z armády… Jinak to nikoho moc zajímat nebude co má doma 
- Citovat
- Upravit
2.3.20 17:32
Mám vojáka, nejdelší odloučení bylo něco přes půl roku a dali jsme to v pohodě. Máme dítě a zvládame to taky v pohodě. Jestli tě něco zajímá, napiš zprávu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.3.20 17:51
Měla jsem vojáka (můj ex), odjel na půlroční misi, když dceři bylo 6 měsíců. Plus jsem měla dvě malé děti z prvního manželství (4 a 5 let) a zvládli jsme to.
Ono je to hodně o zamilovanosti. Jak píšeš, jste spolu krátce, takže vztah je ještě žhavý, intensivní, plně ti rozumím, na počátku vztahu jsem nedávala ani těch 8 hodin, kdy byl v práci 
Postupně to bude polevovat a pak i budeš vítat chvíle, kdy partnera nemáš nonstop za zádelí Pokud tedy nebudeš ten typ, který je na partnerovi chorobně závislý a neumí se bez něj svobodně nadechnout ani po pár letech (i takové jsou a není jich málo).
Já na odloučení byla postupně cvičená. Po atentátu v září 2001 byli vojáci posíláni vždy ob dva týdny na dva týdny hlídat americkou ambasádu a další strategické objekty do Prahy. Já byla v té době v poslední fázi těhotenství, do porodu měsíc a čerstvě přestěhováni do města v místě jeho vojenské posádky, 150km od mé rodiny a 120km od jeho rodiny. Na vše sama. Porod se povedl díky vyžádanému zásahu u lékaře načasovat do chvíle, kdy odjetý nebyl. Týden poté zase odjížděl.
Odloučení se opravdu zvládnout dá, není to neštěstí. Pomůže ti větší vytíženost, zaměstnat mozek i tělo.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.3.20 17:54
@Anonymní píše:
Ahojky holky, omlouvám se za anonymitu, ale ženy vojáků určitě pochopí.
Píšu záměrně ženy, aby do toho spadaly přítelkyně, snoubenky, manželky…
Mám na vás takový dotaz a vlastně i prosbu… jak zvládáte odloučení od vašeho protějšku na “pár” týdnů? S přítelem jsme spolu chvíli(cca půl roku), je to naše první odloučení na více dní, a to nám hrozi i 2 zahraniční mise, Jedna na 4 měsíce a druhá na 7nebo aleaspoň na občasnou psychickou podporu?
Moc Vám díky za zkušenosti, rady, tipy
Ahojky, manžel byl na misi necelých 7 měsíců, bylo to náročné, ale zvládli jsme to. Myslím, že takové odloučení vztah prověří a upevní. V kontaktu jsme byli skoro denně. Jinak cvičení vždy cca 1-3 týdny
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.3.20 19:04
@Anonymní píše:
Ahojky, manžel byl na misi necelých 7 měsíců, bylo to náročné, ale zvládli jsme to. Myslím, že takové odloučení vztah prověří a upevní. V kontaktu jsme byli skoro denně. Jinak cvičení vždy cca 1-3 týdny
A byl přímo v Afganistánu? Já taky doufám, že se mi maximálně ozve obden, Nejsem na něm zavíslá, ale potřebuji vědět, že je v pořádku, Kor když vim, jaká je tam situace Taky si myslím, že náš vztah to spíše upevní, Já tady na něho určitě počkám a on se tam prý s žádnou nespusti ( to jasněže myslel ze srandy)…Bude to taková velká zkouška vztahu
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.3.20 19:08
@Anonymní píše:
Měla jsem vojáka (můj ex), odjel na půlroční misi, když dceři bylo 6 měsíců. Plus jsem měla dvě malé děti z prvního manželství (4 a 5 let) a zvládli jsme to.
Ono je to hodně o zamilovanosti. Jak píšeš, jste spolu krátce, takže vztah je ještě žhavý, intensivní, plně ti rozumím, na počátku vztahu jsem nedávala ani těch 8 hodin, kdy byl v práciJá na odloučení byla postupně cvičená. Po atentátu v září 2001 byli vojáci posíláni vždy ob dva týdny na dva týdny hlídat americkou ambasádu a další strategické objekty do Prahy. Já byla v té době v poslední fázi těhotenství, do porodu měsíc a čerstvě přestěhováni do města v místě jeho vojenské posádky, 150km od mé rodiny a 120km od jeho rodiny. Na vše sama. Porod se povedl díky vyžádanému zásahu u lékaře načasovat do chvíle, kdy odjetý nebyl. Týden poté zase odjížděl.
Odloučení se opravdu zvládnout dá, není to neštěstí. Pomůže ti větší vytíženost, zaměstnat mozek i tělo.
Tak to já teda těch 8h dávám, i dva, tři dny, Ale přes půlrok mi příjde už hrooooozně dlouhá doba. Díkybohu jsem ten typ, který bez partnera dokáže normálně fungovat a nejsem na něm závislá Obdivuju ty chlapy, které ženským trpí, že jim jsou nonstop za zadkem, Podle mě to musí být šílené, ikdyž každého věc.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.3.20 19:15
@Anonymní píše:
A byl přímo v Afganistánu? Já taky doufám, že se mi maximálně ozve obden, Nejsem na něm zavíslá, ale potřebuji vědět, že je v pořádku, Kor když vim, jaká je tam situace
Ano, byl tam zrovna bohužel v létě 2018, naštěstí se vrátil v pořádku.
Neboj se, uteče to rychle
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.3.20 19:23
@Anonymní píše:
Ano, byl tam zrovna bohužel v létě 2018, naštěstí se vrátil v pořádku.
Neboj se, uteče to rychle
Je, tak alespoň, že se vrátil v pořádku, ten stravh musel být hrozný 
Snad máš pravdu, Budu si muset najít ještě více aktivit než mám doteď
- Citovat
- Upravit
2.3.20 19:36
Nemám na misi partnera, ale syna. Momentálně jsme bez kontaktu měsíc, budou to celkem dva a já jsem z toho fakt na nervy…ani jsem nečekala, že ten strach bude až takovej…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.3.20 19:41
@Anonymní píše:
Je, tak alespoň, že se vrátil v pořádku, ten stravh musel být hrozný
Já jsem k tomu měla děti, takže starostí dost
Každý měsíc si dej nějaký cíl nebo něco, na co se budeš těšit ( výlet, kino, dovolená) a ono to uteče rychle, i když teď je to asi ještě nepředstavitelné
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojky holky
, omlouvám se za anonymitu, ale ženy vojáků určitě pochopí.
Měla jste některá partnera v zahraniční misi? Jak často jste byli v kontaktu? Jak jste to samy všechno zvládaly? Prosím pro rejpalky…svých zálib a koníčků mám dost, mám naročnou práci takže doma na zadku určitě sedět nebudu. Popř. je tady nějaká hodná duše na občasné kafíčka, procházky z Olomouckého kraje? 
nebo aleaspoň na občasnou psychickou podporu? 
Píšu záměrně ženy, aby do toho spadaly přítelkyně, snoubenky, manželky…
Mám na vás takový dotaz a vlastně i prosbu… jak zvládáte odloučení od vašeho protějšku na “pár” týdnů? S přítelem jsme spolu chvíli(cca půl roku), je to naše první odloučení na více dní, a to nám hrozi i 2 zahraniční mise, Jedna na 4 měsíce a druhá na 7
Moc Vám díky za zkušenosti, rady, tipy