Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Izumi Miyako tak to skutecne nejsi nejake mlade. No co je zvlastni, ono se to tezko popisuje. Je to i volba slov a formulace vet. Nicmene beres leky na deprese? Tak chodis k psychiatrovi ne? Ten ti terapii nikdy nenavrhl? Nicmene v tvem i tve dcery zajmu bud iniciativni a zkus si psychologa najit bud sama - jsou i na pojistovnu, kde te to nic nestoji, jen jsou dost vytizeni. Event popros oobvodniho lekare/lekarku, toho mas? Ten by ti take mel pomoci. Kazdopadne neco by jsi delat mela, protoze jinak by se vazne mohlo neco stat…a pokud mas skutecne pocit k dceri, ktere jsi psala v jine diksuzi, je to i klidne na krizove centrum, intervenci…tam ti pomohou hned, navrhnou co dal a pomuzou s hledanim nekoho na dlouhodobou terapii? Nejsi z prahy?
@Izumi Miyako píše:
Není na hledání někoho nového moc brzo? Navíc měla bych upřímně šanci někoho si najít a udržet si ho?
Tak to hlavně musíš vědět ty sama, jestli se na někoho nového cítíš. Já se tě jen ptám. Třeba já manžela poznala týden po rozchodu po tříletém vztahu a on v té době byl měsíc od manželky a syna (z manželství odešla ona) a dneska jsme spolu šest let. A taky všichni říkali brzo, brzo… Tak šanci najít si někoho máš vždycky, otázkou je jak by nový partner vydýchával tvou maminku. A dcerka jak jsem pochopila je ještě malinká. Nepíšeš jestli se otec o ni zajímá, ale pokud zdrhnul v těhotenství tak asi ne že?
@saadet Aha. No na tohle má prý vliv to, co člověk četl. Jak říkám, žádnej psycholog nebo psychiatr, ke kterému jsme kdy chodila mi nic takového nenabídl. Možná bych měla najít jiného…
Z Prahy bohužel nejsem.
@Izumi Miyako to je skoda, v praze je skvely napr riaps. Kazdopadne mozna by ti pomohli i nejak po telefonu - myslim napr kontakt na nekoho na pojistovnu v miste tveho bydliste. Za zkousku tam zavolat nic nedas…Koukni se na net a mezitim samozrejme zkus nekoho hledat sama. Je zvlastni, ze ti to nikdy nikdo nenabidl…no kazdopadne to je moje rada, dej dohromady sebe a pak se treba budes schopna postavit na vlastni nohy a treba najit i toho partnera, nebo kamarady. Tak jak to popisujes to musi byt hrozne tezke. A je mozne, ze i muzes mit aspergera nebo neco podobneho a jakmile budes vedet, muzes s tim pracovat. Ale jak rikam, je to jen muj ppcit z tveho projevu a informaci co pises…
@LimitedEdition píše:
Tak to hlavně musíš vědět ty sama, jestli se na někoho nového cítíš. Já se tě jen ptám. Třeba já manžela poznala týden po rozchodu po tříletém vztahu a on v té době byl měsíc od manželky a syna (z manželství odešla ona) a dneska jsme spolu šest let. A taky všichni říkali brzo, brzo… Tak šanci najít si někoho máš vždycky, otázkou je jak by nový partner vydýchával tvou maminku. A dcerka jak jsem pochopila je ještě malinká. Nepíšeš jestli se otec o ni zajímá, ale pokud zdrhnul v těhotenství tak asi ne že?
Právě, že se na to necítím. A nemám vyřešenou ani minulost s dceřiným otcem. A ano, vůbec se o ní nezajímá. Příští týden ji budou teprve dva měsíce.
@saadet Jinak jeden čas jsem žila s jedním ex. v Praze a upřímně se mi tam žilo asi nejlépe z těch míst, co jsem zkoušela. Chodila jsem tak k jedno psycholožce, nijak moc mi nepomohla. A také jsem tam chodila k neuroložce, protože mi v té době nějak špatně fungoval mozek.
Radila bych ti se opravdu odstěhovat. Nechápu, co ti dává taková společnost. I pro miminko příšerný příklad. Já také zůstala sama hned na začátku těhotenství, bydlela u rodičů v bytě, kde mi taky komplet předelali pokoj, podlahy, vymalovali, pro dítě vše nakoupili a kupovali, protože jsem byla bez příjmů. Pomáhali mi, ale to co dělá tvoje matka bych nesnesla. Aby mi courala po pokoji. Už za ty její řeči bych tam nevydržela. Nepřijde mi to absolutně normální a jako nějakou pomoc bych to nebrala. Podle mě máš ty deprese i z ní. U porodu už jsem měla nového partnera, z kterým jsem se i v měsíci miminka sestěhovala a tak se mi ulevilo. K penězům. Já jen s rodičákem, přítel student. Celý nájem mi platil stát, + mi cca. 3 tis. zbylo + rodičovský příspěvek a vždy jsem se mohla spolehnout na rodiče. Vyjít se dalo. Mám svou maminku strašně moc ráda, ale je úžasný pocit mít svůj vlastní domov. Teď už mám dětí víc, z přítele je manžel a jsem šťastná. Ale vsadila bych boty, že kdybych tenkrát zůstala u našich neměla bych manžela, další dítě, svůj život a ani tak nadstandartní vztahy s rodiči. Navíc, vždy jsem byla depresivní typ, sebeposkozovani, i jsem jednou spolykala nějaké léky, nechutenství, nespavost, ani o miminko se mi nějak moc nechtělo starat, měli jsem takový vztah, nevztah. Vyčítala jsem si, ze pro něj nemám tatínka, že jsem zůstala sama, že jsem zůstala našim na krku…po odstehovani jsem byla jak nový člověk
šťastná ![]()
@Izumi Miyako Upřímně, stačí si přečíst pár Tvých diskuzí a vůbec se Tvojí matce nedivím, že Tě neustále hlídá. Taky bych to tak dělala, aby se mé vnučce nic nestalo. Jsi opravdu psychicky nemocná a myslím si, že by Ti udělala dobře nějaká intenzivnější terapie.
@Izumi Miyako Odstehuj se. Ty dospejes a matka odstrihne pupeční šňůru, přestane mít pocit, ze je nepostradatelna a nebude Tě obtěžovat stězováním si, co musí a jak ji ostatní defdefacto kazí zivot.
Edit: teď jsem docetla celou diskuzi. V zájmu malé doporučuji vyhledat opravdu dobrou odbornou pomoc. Je mi lito, do jakych podminek se nektere deti narodi.
Příspěvek upraven 31.07.17 v 07:05
@Lychee13 píše:
@Izumi Miyako Upřímně, stačí si přečíst pár Tvých diskuzí a vůbec se Tvojí matce nedivím, že Tě neustále hlídá. Taky bych to tak dělala, aby se mé vnučce nic nestalo. Jsi opravdu psychicky nemocná a myslím si, že by Ti udělala dobře nějaká intenzivnější terapie.
Souhlasim. Zakladatelka se casto popisuje jako nepochopena hrdinka ktere vsichni ublizuji. Zakl. by si mela vyresit sve u odbornika, zacit zit svym zivotem a ne si porad na neco stezovat jak mala holka.
@Izumi Miyako píše:
Jinak rady odstěhovat je přesně to, co jsem nechtěla slyšet. Já jsem chtěla psychologický rozbor ne, ať si sbalím kufry. Vím, že to sice vypadá jako jednoduché řešení, ale podstatě se tím jenom zamete problém pod kobereček nic víc. Nic to nevyřeší. Já matku budu dál nechápat, nadávat na ní a marně se ptát, proč. Do toho bych žila úplně sama naprosto vyčerpaná a bezradná s ditetem.**Chces rozbor jo
1. veta a hned si rikam postoj maleho rozmazleneho decka.
2. To ze chces ciste psychologicky rozbor tve matky nebo cele situace vypovida ze sis sem opet prisla pofnukat na „urovni“ aspon podle tveho prvniho prispevku. 3. Vis, ze to vypada jednoduse se odstehovat a to ses prave na omylu je to narocne a musis pro to zacit neco delat aby si mohla zit svuj plnohodnotny zivot takze je to pro tebe reseni zadne zameteni pod koberecek. Urcite je pohodlne zit s rodici kdyz ti vse koupi a udelali specialne pro tebe pokoj, ale asi to nebude pokoj na doziti co, nebo pro slecnu pubertacku s jeji matkou ktera bydli porad u rodicu. A mas panickou hruzu z azylaku? Nikdo te tam nenuti zatim mas kde byt tak si zatim vyrid soud zjisti si vice o davkach a na co mas narok a bud samostatna!
Dalsi veta v poradi: sakra proc by ses porad mela ptat proc tvoje mama dela to a tamto kdyz si budes zit svuj zivot okusis samostatnost tak na pi..viny nebudes mit cas. Navic kdyz se budete pouze navstevovat budete si mit co rict a nebudete si otravovat soukromi navzajem protoze tebe mit doma tak te prerazim. K te posledni vete uz nemam moc co jen proste se vzchop jsi ted matka zda se ze si casto „vycerpana“ a proto ti tva matka pomaha.Příspěvek upraven 31.07.17 v 07:31
Řekla bych, že je to trochu. Jinak. Ty se spíš odstěhovat nemůžeš, protože nás to prostě nezvládla!
A tvoje maminka si to uvědomuje, proto ti stojí za zadkem. ![]()
Místo toho, abys tu opisovala jaká je, nebo není, bys ji měla líbat ruce, že ti pomáhá. I když pravda způsobem, který leze na nervy.
@janoma píše: Řekla bych, že je to trochu. Jinak. Ty se spíš odstěhovat nemůžeš, protože nás to prostě nezvládla!
A tvoje maminka si to uvědomuje, proto ti stojí za zadkem.
Místo toho, abys tu opisovala jaká je, nebo není, bys ji měla líbat ruce, že ti pomáhá. I když pravda způsobem, který leze na nervy.
Přesně. máš dítě bez otce, jsi bez peněz a psychicky nemocná. mamince bys měla líbat ruce.asi ví, proč tě hlídá. jdi se léčit a nestěžuj si na všechny kolem sebe.
No, musím konstatovat, že řeči o líbatelnosti rukou si laskavě strčte tam, kam slunce ráčí nesvítit. Rovněž i některé další řeči. Já jsem možná nesamostatná a psychicky narušená, přesto si nehodím na lidech svoje ego. Říkat, že si jenom stěžuji umí kdekdo.
Tomu zbytku, co se mnou o tom nějak diskutoval či se mi pokoušel poradit, děkuji. ![]()
@Izumi Miyako píše:
No, musím konstatovat, že řeči o líbatelnosti rukou si laskavě strčte tam, kam slunce ráčí nesvítit. Rovněž i některé další řeči. Já jsem možná nesamostatná a psychicky narušená, přesto si nehodím na lidech svoje ego. Říkat, že si jenom stěžuji umí kdekdo.Tomu zbytku, co se mnou o tom nějak diskutoval či se mi pokoušel poradit, děkuji.
Léčit by ses jít měla, i když z tvýho projevu mi nepřipadáš úplně divná, nebo jak to nazvat. V pohodě určitě nejsi, chce to kvalitního doktora. Jak neurologa, tak psychologa, psychiatra. Musí tě naučit, abys řešila hlavně sebe a pak až ostatní. Stavíš se příliš do role oběti. To není dobře. Hodně štěstí ![]()