Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechce bydlet v mém bytě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.1.22 16:44
@dedrichov píše:
Jsem si v této diskuzi už vzpomněla, jak jsem se před lety stěhovala za mužem do zařízeného bytu po prarodičích. I dnes po letech se mi špatně dýchá, když si vzpomenu. Teď bych řešila situace jinak, tedy tu otázku možného soužití…
Každopádně se nesmělo s ničím hnout, v obýváku byly skříně s veškerým obsahem po babičce a dědovi… nábytek také, skříň v komoře a tak.Vyhodit se nic nesmělo, to by zase nedovolila tchýně. A prarodiče byli v té době po smrti již více než 10 let… uááá
A to je partner vstřícný, ale některé věci prostě nevidí/neřeší/netrápí. Já byla ráda, že jsme spolu…
To jsem ráda, že mi to potvrzuješ, já totiž fakt vím, že to u většiny takhle dopadá.
Kamarádka se taky nastěhovala k chlapovi, byla to zanedbaná ratejna bez pitné vody, nesměla tam vylepšit nic, nakonec se i s dětmi odstěhovala, protože její úroveň opravdu řádově přesahovala úroveň toho chlapa. A přitom se fakt nezdál, taky jsem ho znala jako zábavného, milého, čistotného společníka.
Příspěvek upraven 16.01.22 v 17:02
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.22 17:01
Tož jde o úhel pohledu. Já jsem toto neřešila nikdy jako problém. Jsem původně z vesnice, nebyla ani pořádná základka, lékař, prostě fakt nic. A nikdy mi to nepřišlo jako obr problém. I dnes tam žije spokojeně spousta lidí takto.. pak jsem se přestěhovala malé město, pak velké, dlouuuho jsem hodně dojížděla, žije tak spousta lidí. Nic není neřešitelný problém, kdyz se chce.
A ano, já jsem dospěla celkem nedávno v mém věku
, že už nechci nic jiného, než žít tak, jak žiju teď.. A/ale napíšu to rovnou, že nechci, ne, že to nejde. A teď se někdo nahoře zasmal 
Edit: A není špatně říci, ne, já takto žít nechci, když to zakladatelka ví už dnes. Je to otázka priorit. Něco za něco. Bude žít s někým jiným někde jinde jiný život. @dedrichov
A ano, já jsem dospěla celkem nedávno v mém věku
, že už nechci nic jiného, než žít tak, jak žiju teď.. A/ale napíšu to rovnou, že nechci, ne, že to nejde. A teď se někdo nahoře zasmal Edit: A není špatně říci, ne, já takto žít nechci, když to zakladatelka ví už dnes. Je to otázka priorit. Něco za něco. Bude žít s někým jiným někde jinde jiný život. @dedrichov
@dedrichov píše:
Myslím, že každá ženská, bude řešit totéž, pokud budou chtít zakládat rodinu. A to, jak je to v místě bydliště se školkami, školami, přístupnost lékařů, případným prostorem pro volnočasové a sportovní aktivity, kultura a hlavně doprava za nimi.
Příspěvek upraven 16.01.22 v 17:08
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.22 17:06
@Cimada
@Cimada píše:
Bože, mám i příbuzné, kolegy, známé, sousedy a i na diskuzích je dost příběhů.
Ano, jistě že jsou i jiní chlapi. Ale připadá Ti snad, že ten zde popisovaný bude citlivý lumen?
Mně ne.
No ona mi tak nepřipadá ani zakladatelka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.22 17:07
@Cimada píše:
A šla jsi bydlet k němu do baráku?
Brala se dva hole zadky. Takže ne. Každé bydlení jsme pořizovali společně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.22 17:09
@Magdaleeena píše:
Tož jde o úhel pohledu. Já jsem toto neřešila nikdy jako problém. Jsem původně z vesnice, nebyla ani pořádná základka, lékař, prostě fakt nic. A nikdy mi to nepřišlo jako obr problém. I dnes tam žije spokojeně spousta lidí takto.. pak jsem se přestěhovala malé město, pak velké, dlouuuho jsem hodně dojížděla, žije tak spousta lidí. Nic není neřešitelný problém, kdyz se chce.
A ano, já jsem dospěla celkem nedávno v mém věku
Edit: A není špatně říci, ne, já takto žít nechci, když to zakladatelka ví už dnes. Je to otázka priorit. Něco za něco. Bude žít s někým jiným někde jinde jiný život. @dedrichovPříspěvek upraven 16.01.22 v 17:08
Pořád jde o vesničku a ne o uměle vytvořenou zástavbu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.1.22 17:32
@Magdaleeena píše:
Tož jde o úhel pohledu. Já jsem toto neřešila nikdy jako problém. Jsem původně z vesnice, nebyla ani pořádná základka, lékař, prostě fakt nic. A nikdy mi to nepřišlo jako obr problém. I dnes tam žije spokojeně spousta lidí takto.. pak jsem se přestěhovala malé město, pak velké, dlouuuho jsem hodně dojížděla, žije tak spousta lidí. Nic není neřešitelný problém, kdyz se chce.
A ano, já jsem dospěla celkem nedávno v mém věku
Edit: A není špatně říci, ne, já takto žít nechci, když to zakladatelka ví už dnes. Je to otázka priorit. Něco za něco. Bude žít s někým jiným někde jinde jiný život. @dedrichovPříspěvek upraven 16.01.22 v 17:08
Asi si nikdy v takovém satelitu nebyla. Tam není ani městská pohodlnost, ani příroda, ani velké domy se zahradou. Prostě nic. Když jsem nad tím teď premyslela, tak jestli mu prostě není líto, že koupil tak hroznou nemovitost, ale zase teď ji může prodat za dvojnásobek… 
- Citovat
- Upravit
16.1.22 17:52
@inkakřivák píše:
Brala se dva hole zadky. Takže ne. Každé bydlení jsme pořizovali společně.
No tak vidíš. Nezažilas. Buď ráda.
My jsme před 35 lety taky jakožto holoprd. eláči 
zabydlovali s manželem byt, byl společný.
A věř, že je to úplně jiný pocit, než když se k někomu stěhuješ. A když poznáš, že „tam na tom obrazu mu záleží, takhle chce ta okna, tam radši neparkuj, toto je jeho srdeční záležitost…“
No kalamita. To si můžeš slovo kompromis 
skloňovat ve všech pádech a stejně tam šťastná nebudeš.
Přitom to byla původně „normální“ známost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.22 17:53
@inkakřivák píše:
@CimadaNo ona mi tak nepřipadá ani zakladatelka.
Tak jsi asi nečetla její oprávněné důvody k nestěhování se za ním.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.22 17:57
@Cimada píše:
To jsem ráda, že mi to potvrzuješ, já totiž fakt vím, že to u většiny takhle dopadá.
Kamarádka se taky nastěhovala k chlapovi, byla to zanedbaná ratejna bez pitné vody, nesměla tam vylepšit nic, nakonec se i s dětmi odstěhovala, protože její úroveň opravdu řádově přesahovala úroveň toho chlapa. A přitom se fakt nezdál, taky jsem ho znala jako zábavného, milého, čistotného společníka.Příspěvek upraven 16.01.22 v 17:02
u nás to tak hrozné nebylo, jednalo se o byt v bytovém domě. ALE jelikož ani jemu neříkal pane, nešlo nechat vyměnit okna, jakkoliv co přezdít, vyměnit radiátor atd, jádro atd.
No a pak hlavně ty narvané skříně. Plánky, knihy, skleničky… prostě všechno, v obýváku 5 skříní a všechny plné. Pouze v ložnici byly uvolněné… Ach jo. Ale my se tenkrát vlastně nebavili o tom, kde se usadíme, bylo to tak nějak automaticky. A to jsem opustila svůj 3+1 za státní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.22 17:57
@Magdaleeena píše:
dlouuuho jsem hodně dojížděla, žije tak spousta lidí. Nic není neřešitelný problém, kdyz se chce.
Tak já dojíždím dost daleko za prací, ale nadávám, kudy chodím. S čistým svědomím bych to přece nemohla nikomu doporučovat. 
Když v tom nejsou žádné výhody. Ztráta času, peněz, elánu. Že nějak žije spousta lidí, to nemůžeš brát jako „směroplatné“ 
. Protože spoustu submisivních žen bije jejich chlap a je to tak v pořádku pro feministku? Není. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.22 17:59
Byla Můj sen to fakt není, ale já mám poměrně dost koníčků, které nejsou odvislé od toho, kde bydlím. Moje děti mají mou výchovu, takže to samé. Mám známé, kteří žijí „i“ v tom satelitu a nepijí:) Mají to své v životě, co není vázané na zabydlení kolem.. Žijí už nějaký čas na malém městě, kde to miluju. A miluju to, protože chci. Poprvé v životě pracují v místě, přes den pracuji, a to každodenně..
odcházím z práce a vše zavreno
pandemie, nepandemie, roky nakupují na netu a horko těžko vyzvedávám, jak to jde (pracovní doba pošty na maloměstě). většina obyvatel však dojíždí. Já dojížděla 15 let 4 hodiny denně 
Teď nechci , ale tenkrát jsem měla důvod, proč mi to stálo za to. S o tom to je! Ale i tak to tu miluju. A miluju to i u mých rodičů, kde jsem chodila po cestě mezi kravská do školy, když mi ujel spoj, tak 2-3 hodiny pěšky. Když v zimě hořela fara, byly takové závěje na silnici, že hasiči zapadli, konec světa. Nejbližší malé mesto 12 km a je tam tuším Hruška! (obchod)
Můj sen to fakt není, ale já mám poměrně dost koníčků, které nejsou odvislé od toho, kde bydlím. Moje děti mají mou výchovu, takže to samé. Mám známé, kteří žijí „i“ v tom satelitu a nepijí:) Mají to své v životě, co není vázané na zabydlení kolem.. Žijí už nějaký čas na malém městě, kde to miluju. A miluju to, protože chci. Poprvé v životě pracují v místě, přes den pracuji, a to každodenně..odcházím z práce a vše zavreno
pandemie, nepandemie, roky nakupují na netu a horko těžko vyzvedávám, jak to jde (pracovní doba pošty na maloměstě). většina obyvatel však dojíždí. Já dojížděla 15 let 4 hodiny denně Teď nechci , ale tenkrát jsem měla důvod, proč mi to stálo za to. S o tom to je! Ale i tak to tu miluju. A miluju to i u mých rodičů, kde jsem chodila po cestě mezi kravská do školy, když mi ujel spoj, tak 2-3 hodiny pěšky. Když v zimě hořela fara, byly takové závěje na silnici, že hasiči zapadli, konec světa. Nejbližší malé mesto 12 km a je tam tuším Hruška! (obchod)
@Anonymní píše:
Asi si nikdy v takovém satelitu nebyla. Tam není ani městská pohodlnost, ani příroda, ani velké domy se zahradou. Prostě nic. Když jsem nad tím teď premyslela, tak jestli mu prostě není líto, že koupil tak hroznou nemovitost, ale zase teď ji může prodat za dvojnásobek…
Příspěvek upraven 16.01.22 v 18:04
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.22 18:03
@dedrichov píše:
A to jsem opustila svůj 3+1 za státní.
Tak hlavně že jste se nějak sžili.
My jsme zamlada typicky byt dostali od fabriky (samozřejmě se musel splácet), manžel byl celkem pohodář, bylo mu jedno, co se domů koupí, ale co jsem pak poznala po rozvodu za typy, to je na napsání knížky, fakt. Žánr horor. Ženskou sice chtěli, ale aby bylo všecko po jejich. Dostatečně jsem pochopila, proč zůstává tolik žen nad 50 let samo. Dobrovolně.
Sice jsem pak měla na současného partnera štěstí, ale taky to nebylo samospádem. A svůj velký byt v centru města neprodám, fakt ne. A taky byly jednu dobu z jeho strany ty klasické racionální snahy o to, abych byt prodala a že se může teda zvelebit jeho barák. Tůdle. Smířil se. Dnes už to neřešíme, dalo se domluvit.
Horší to mají ty mladší, ty kolikrát z nezkušenosti a velké lásky podlehnou chlapovým bl. bým a vyčůraným nápadům a je s nimi konec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.22 18:07
@Magdaleeena píše: , když mi ujel spoj, tak 2-3 hodiny pěšky. Když v zimě hořela fara, byly takové závěje na silnici, že hasiči zapadli, konec světa. Nejbližší malé mesto 12 km a je tam tuším Hruška! (obchod)
No já nevím, jestli zase tohle je tak skvělé. Jsi prostě taková povaha. Řekla bych „statisticky nevýznamná“. Jasně, lidé jsou různí. Ale tak, jako Ty ráda žiješ v zapadákově, tak jiní lidé rádi žijí ve městech s dostupností ke službám.
Nevím, jestli bys tak jásala nad zapadákovem, až by Ti k děcku nepřijela včas sanitka. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.22 18:07
Kdybych mohla volit, 20 let zpět jsem málem koupila osamělý obr dům v Sudetech. Bez vesničky. Lidí žijí různě.
@Kfětoslava
@Kfětoslava
@Kfětoslava píše:
Pořád jde o vesničku a ne o uměle vytvořenou zástavbu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
