Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
náš malý se těšil, nikdy nedělal klasické scény, ale je pravda, že po nějaké době (asi po 14-ti dnech) začal taky stávkovat (já do školky nepůjdu, mě se tam nelíbí, …), vždycky ráno před odchodem, jakmile pochopil, že se z toho nevykroutí, tak sice s protaženým obličejem a kňouráním, ale šel
já to přičítala změně z „vítané změny - školka, nové hračky, nové děti“ na „povinnost“ - náš drobek je prostě ten typ, že potřebuje neustále nové podněty a jakmile má danou věc zmáknutou a už ho nepřekvapí, tak ztrácí zájem a nudí se
kakon píše:
ja se nechci prit bohunko, ale pripada vam normalni, ze je tedy mesic klid, nic nevybocuje, nesmlouva, neplace, nedela sceny a jde. a ted najednou takovy desny zlom?? poslapane ego, mozna, ale kdyz budu hodne drasticka, co kdyz ji vic ublizim nez pomuzu? nenapadlo vas, ze ne vzdy je dusledne reseni to nejlepsi?? vcera jsme ji tam dali pres vsechen plac a vysledek? utikala, nejedla, museli zamknout tridu a dosla trpelivost ucitelkam.
Být „drastický“ a být „důsledný“ jsou dvě různé věci - a řekla bych, že právě to je ten kámen úrazu, to je to, co mi v tom Tvém přístupu nepřipadá v pořádku. Jakési podvědomé zaměňování těchto dvou pojmů.
Je potřeba mít jistotu, že se ve školce opravdu nestala jiná věc než situace s tričkem - že jí nebylo nějak ublíženo, kýmkoli, třeba jiným dítětem, cokoli. Ale pokud je jisté, že problém je v tom, že jí vlastně nebylo vyhověno, že učitelka neustoupila a nepovolila mokré tričko do postýlky, že nebylo po jejím - tak je to skutečně situace, se kterou se školkové dítě musí smířit.
A ano, připadá mi normální, že dojde ke zlomu… u někoho po měsíci, u někoho po čtvrt roce… holčičce se tam něco znelíbilo, tak prostě testuje hranice.
Vím, že je malá, třeba na to opravdu není zralá - ale pokud do školky chodit musí a není možné prostě rok počkat, tak zkrátka jinou možnost nevidím. ![]()
Taky si myslím, že ten zlom může nastat i po měsíci.
Kakon, ještě se zeptám, podpořilas taky před dcerkou chování učitelek (např. mokré tričko se přece musí usušit na topení, aby sis ho po spinkání zase mohla suché obléct, i když nesnášíš, když ti cizí lidé sahají na věci)? Vysvětlila jsi jí, proč se tak chovají? Nebo ona zaplakala a tys ji nechala doma? Neber to jako rýpání, lítáme tady mezi dítětem chudinkou a tyranem, a já si pořád nejsem jistá, kde si stojí tvoje dcerka.
yvett, to vis, ze jsem ji to rekl, dokonce ten den doma mela opet mokre rukavky z toho jak si cistila zuby. tak si ho sevlekla a dala ho na topeni, s tim, ze jsem ji u toho rikala, ze to bylo jen a jen pro jeji dobro. odkyvala nam to. ale co se deje uvnitr jeji hlavinky, nevim. urcite si uvedomuji, ze je precitlivela a nejspis i svehlava a tezce se podrizuje autorite. asi zkousi kdo je lepsi, ale jak rikam, doma tohle nedala. takze v pondeli nas urco ceka psycholog, zkusim zavolat take nejakemu psychiatrovi. Detsky lekar, se kterym jsem to probirala, mi rekl, ze to nemam lamat pres koleno, tak ted nevim..
Táta Pavel píše:BohunkaP píše:Tak nechtěl bych být Tvé dítě. Proboha! Je to tříletý prcek a pokud z rodiny není rozvinut tak, aby se mimo rodinu cítil bezpečně, tak dávat ho do školky je týrání. Zejména když je to doprovázeno fyzickými projevy jako je zvracení apod. Nejdřív musí mít připravenou osobnost na jiné lidi a kolektiv.
Jenomže situace, že ve školce se něco nestalo podle přání dítěte, nesmí znamenat, že Ty s manželem povolíte a od zajetého školkového režimu ustoupíte. Tím, že jste to udělali, jste se vrátili zase na začátek, sklouzli jste do stejného začarovaného kruhu - holčičce se něco nelíbilo a rodiče povolili.Do školky se prostě chodí, dítě musí pochopit fakt, že ve školce má hlavní slovo paní učitelka a že holt občas budou věci jinak, než ono by chtělo. Každé dítě je toho samozřejmě schopné v jiném věku, proto taky není univerzální rada, od kdy přesně dát dítě do školky - ale pokud do ní chodí, musí se naučit tuto skutečnost přijmout.
I za cenu ztráty příjmu doporučuji půl roku adaptaci rodinnou, tj. nechat dítě získat pocit jistoty, někdo tu správně psal, že je vhodné navázat kontakt s dětmi ze školky v mimoškolkovém prostředí, víc chodit mezi lidi, občas jít se školkou na procházku, doprovodit tam kamarádku a hned pryč a podobně.
Bohunka má pravdu. To není týrání. Ve třech letech už dítě rozezná dobře co může a co ne. A kde jinde se má lépe naučit autoritě jiných dospělých a kontaktu s dětmi než právě ve školce? Ona si opravdu jen zkouší vydobít své a daří se jí to. Je to způsobeno tím, že nebyla zvyklá trvávit více času mimo domov. Pokud by ji teď paní dala z té školky pryč a nechala ji čekat dalšího půl roku, tak to bude ještě horší a bude zase řvát. Které dítě by nechtělo být doma, když tu možnost dostane že… to je fakt mimo názor
Ona prostě jen zkouší a vychází jí to. Kamárdce se taky stávalo skoro to samé. A právě v autobuse už to bylo nezvladatelné, tak dostal malý na zadek a světe div se byl s cestováním klid. Nevím jak se školkou…
kakon píše:
yvett, to vis, ze jsem ji to rekl, dokonce ten den doma mela opet mokre rukavky z toho jak si cistila zuby. tak si ho sevlekla a dala ho na topeni, s tim, ze jsem ji u toho rikala, ze to bylo jen a jen pro jeji dobro. odkyvala nam to. ale co se deje uvnitr jeji hlavinky, nevim. urcite si uvedomuji, ze je precitlivela a nejspis i svehlava a tezce se podrizuje autorite. asi zkousi kdo je lepsi, ale jak rikam, doma tohle nedala.takze v pondeli nas urco ceka psycholog, zkusim zavolat take nejakemu psychiatrovi. Detsky lekar, se kterym jsem to probirala, mi rekl, ze to nemam lamat pres koleno, tak ted nevim..
No jo, ale není možné, že doma tohle nedělá, protože nemá tu „potřebu“? Protože doma už víte, po čem by následovala scéna, tak se tomu téměř za každou cenu vyhnete? Protože už vás má tak „vycvičené“, že jí ustupujete, a tudíž nemá proč se doma vztekat, plakat, něco odmítat? ![]()
Třeba ne, třeba doma vyloženě spolupracuje, ale celkově to na mě tak nepůsobí…
Určitě na školku není zralá, ale pokud tam prostě MUSÍ, což asi ano, tak přesně jak píší ostatní, neustupovat, nechat brečet, klidně ji odvézt v pyžamu, … cokoliv. Teď už ví, že povolíte, tak to bude zkoušet znovu a znovu…
Můžu ze zkušenosti říct, že ke zlomu opravdu dochází až po nějaké době, ze začátku je všechno nové, nové děti, nové hračky, nové prostředí, dítěti se to většinou líbí. Mám syna s úplně jinou povahou, je vyloženě společenský, nikdy na mě moc nelpěl, začal chodit do soukromé školky, řval při odchodu, že ještě nechce domů… a i u něj asi po měsíci přišlo, že ne, že do školky nepůjde, že chce být doma, … V našem případě to šlo, já jsem doma s miminkem a on do školky chodí jen jednou týdně, aby přišel mezi děti, takže jsme se domluvili s učitelkami, chodil chvíli jen na půl dne, pak začal sám chtít ve školce obědvat, a teď už se zase ráno obléká rychleji než já, když ví, že jde do školky. Ale i u vyloženě školkového typu dítěte ten zlom přišel…
kdyz to zkousela doma, tak jako to asi zkousi kazde dite, nepovolim. pokud zacne brecet, reknu, at breci v pokojiku a prijde az prestane. vetsinou to funguje do dvou minut. problemy ma s jidlem, to je pravda, mozna proto je ve skolce nejhorsi stresovy cas doba obeda. Ale nenutim ji, nechces, nemusis jist.
ale nabyvam pocitu, ze je opravdu chyba u mne ve vychove. ze treba fakt nevidim, nektere chyby.
kakon píše:
kdyz to zkousela doma, tak jako to asi zkousi kazde dite, nepovolim. pokud zacne brecet, reknu, at breci v pokojiku a prijde az prestane. vetsinou to funguje do dvou minut.
ale nabyvam pocitu, ze je opravdu chyba u mne ve vychove. ze treba fakt nevidim, nektere chyby.
Ejhle - odstrčit do pokojíku, když brečí - no tak jestli máš více takových metod, tak už děcku rozumím. To je hodně drastická metoda, která přesně dělá to, co se projevuje ve školce - cítí se sama, opuštěná, odstrčená a rychle násilím přemůže pláč, aby se tak necítila a chce za mámou (a máma - hele, ono to funguje, hurá). Ve školce, když ji tohle přepadne - příhoda s tričkem - pocit nepochopení, obrání o nějakou věc, odstrčení - tak honem za mámou, máma není, bezpečí není, láska není = řev a zvracení. Chápeš? Jsem přesvědčen, že v dobré víře jsi to v ní vypěstovala a teď bude Bohunka radit, abys byla tvrdá? To ji citově odrovnáš na celý život. A neříkej mi, že byste nepřežili půl roku byť nuzněji, z jednoho platu. A když tu dobu bude táta věnovat lásce, nácviku pravidelnosti kontaktu se školkou a lidmi v ní, získání sebejistoty pro dítě, pak nástup začneš pozvolna, může se to spravit. Ale podle toho, co píšeš, je její dušička přišlápnutá už hodně. Nic ve zlém, věřím, že vše děláš s láskou největší. Začít musíš doma, musí mít jistotu, že jsi tu pro ni a že ji miluješ, i když zlobí. To jí radši vysvětli, co udělala blbě, jednu jí placni přes ruku a pak ji obejmi, že ji miluješ. Ale proboha, už ji neodstrkuj a nikam neposílej, o zavírání ani nemluvě. Pokud to teď zvládnete, vrátí vám to klidným průběhem puberty. Pokud to teď poděláte, v tom nejdůležitějším věku pro její citový život, vrátí vám to taky, ale i s úroky.
Táta Pavel píše:
Jsem přesvědčen, že v dobré víře jsi to v ní vypěstovala a teď bude Bohunka radit, abys byla tvrdá? To ji citově odrovnáš na celý život.
Pokud hodláš interpretovat moje příspěvky, nejdřív si je, prosím, pořádně přečti a nezkresluj je tímhle způsobem.
Neradila jsem, aby byla „tvrdá“, radila jsem, aby byla DŮSLEDNÁ! To jsou dvě naprosto rozdílné věci, jak už jsem psala zakladatelce.
BohunkaP píše:
Pokud hodláš interpretovat moje příspěvky, nejdřív si je, prosím, pořádně přečti a nezkresluj je tímhle způsobem.Neradila jsem, aby byla „tvrdá“, radila jsem, aby byla DŮSLEDNÁ! To jsou dvě naprosto rozdílné věci, jak už jsem psala zakladatelce.
Omlouvám se, ale v tomto konkrétním případě považuji důslednost za tvrdost.
Požadovat důsledné odloučení po dítěti frustrovaném nízkou mírou subjektivního bezpečí je velmi tvrdé. Já si na důslednosti zakládám, ale musí být podložena adekvátností. To zde postrádám.
Táta Pavel píše:kakon píše:Ejhle - odstrčit do pokojíku, když brečí - no tak jestli máš více takových metod, tak už děcku rozumím. To je hodně drastická metoda, která přesně dělá to, co se projevuje ve školce - cítí se sama, opuštěná, odstrčená a rychle násilím přemůže pláč, aby se tak necítila a chce za mámou (a máma - hele, ono to funguje, hurá). Ve školce, když ji tohle přepadne - příhoda s tričkem - pocit nepochopení, obrání o nějakou věc, odstrčení - tak honem za mámou, máma není, bezpečí není, láska není = řev a zvracení. Chápeš? Jsem přesvědčen, že v dobré víře jsi to v ní vypěstovala a teď bude Bohunka radit, abys byla tvrdá? To ji citově odrovnáš na celý život. A neříkej mi, že byste nepřežili půl roku byť nuzněji, z jednoho platu. A když tu dobu bude táta věnovat lásce, nácviku pravidelnosti kontaktu se školkou a lidmi v ní, získání sebejistoty pro dítě, pak nástup začneš pozvolna, může se to spravit. Ale podle toho, co píšeš, je její dušička přišlápnutá už hodně. Nic ve zlém, věřím, že vše děláš s láskou největší. Začít musíš doma, musí mít jistotu, že jsi tu pro ni a že ji miluješ, i když zlobí. To jí radši vysvětli, co udělala blbě, jednu jí placni přes ruku a pak ji obejmi, že ji miluješ. Ale proboha, už ji neodstrkuj a nikam neposílej, o zavírání ani nemluvě. Pokud to teď zvládnete, vrátí vám to klidným průběhem puberty. Pokud to teď poděláte, v tom nejdůležitějším věku pro její citový život, vrátí vám to taky, ale i s úroky.
kdyz to zkousela doma, tak jako to asi zkousi kazde dite, nepovolim. pokud zacne brecet, reknu, at breci v pokojiku a prijde az prestane. vetsinou to funguje do dvou minut.
ale nabyvam pocitu, ze je opravdu chyba u mne ve vychove. ze treba fakt nevidim, nektere chyby.
pavle,nezaviram ji. jen ji poslu do pokojika, kde je jeji starsi 16leta sestra. ale ve vetsine tam ani nedojde a ani nezacne plakat. ja si myslim,ze ten pocit odstrceni ma ted, kdyz mam vlastne celodenni pracovni dobu. takze me vidi az vecer. Ale to si opravdu uzivame ten zbyvajici cas nez jde spinkat.. cteme si, hrajeme, malujeme.. akorat je to samozrejme rozdil, kdyz jsem byla doma, byla jsems ni 24 hodin denne..
zkusim najit vhodne reseni. necham ji ted doma, domluvim se s babickama. s tim, ze nastavime vychazky do skolky. to se snad da zaridit. v pondeli jdeme k psychologovi, uvidime co nam poradi.
nevite, zda mohu znova nastoupit na rodicovsky prispevek, ikdyz uz jsem vycerpala celkovou castku? nedostavala bych penize, ale nemusela bych platit zdravotni a socialni pojisteni? nemate s tim nekdo zkusenost? dnes pry, pokud zamestnanec zazada o ukonceni pracovniho pomeru, tak pak nema narok na prispevek v nezamestnanosti.
Táta Pavel píše:kakon píše:Ejhle - odstrčit do pokojíku, když brečí - no tak jestli máš více takových metod, tak už děcku rozumím. To je hodně drastická metoda, která přesně dělá to, co se projevuje ve školce - cítí se sama, opuštěná, odstrčená a rychle násilím přemůže pláč, aby se tak necítila a chce za mámou (a máma - hele, ono to funguje, hurá). Ve školce, když ji tohle přepadne - příhoda s tričkem - pocit nepochopení, obrání o nějakou věc, odstrčení - tak honem za mámou, máma není, bezpečí není, láska není = řev a zvracení. Chápeš? Jsem přesvědčen, že v dobré víře jsi to v ní vypěstovala a teď bude Bohunka radit, abys byla tvrdá? To ji citově odrovnáš na celý život. A neříkej mi, že byste nepřežili půl roku byť nuzněji, z jednoho platu. A když tu dobu bude táta věnovat lásce, nácviku pravidelnosti kontaktu se školkou a lidmi v ní, získání sebejistoty pro dítě, pak nástup začneš pozvolna, může se to spravit. Ale podle toho, co píšeš, je její dušička přišlápnutá už hodně. Nic ve zlém, věřím, že vše děláš s láskou největší. Začít musíš doma, musí mít jistotu, že jsi tu pro ni a že ji miluješ, i když zlobí. To jí radši vysvětli, co udělala blbě, jednu jí placni přes ruku a pak ji obejmi, že ji miluješ. Ale proboha, už ji neodstrkuj a nikam neposílej, o zavírání ani nemluvě. Pokud to teď zvládnete, vrátí vám to klidným průběhem puberty. Pokud to teď poděláte, v tom nejdůležitějším věku pro její citový život, vrátí vám to taky, ale i s úroky.
kdyz to zkousela doma, tak jako to asi zkousi kazde dite, nepovolim. pokud zacne brecet, reknu, at breci v pokojiku a prijde az prestane. vetsinou to funguje do dvou minut.
ale nabyvam pocitu, ze je opravdu chyba u mne ve vychove. ze treba fakt nevidim, nektere chyby.
tak to je mazec
jednu ji plácni přes ruce a pak ji obejmi
to jsem se posmála to je největší pitomost co může udělat pane bože, když to dátě dostane přes prsty, tak ho nemůže hned obejmout to dá logiku ![]()
kakon píše:
nevite, zda mohu znova nastoupit na rodicovsky prispevek, ikdyz uz jsem vycerpala celkovou castku? nedostavala bych penize, ale nemusela bych platit zdravotni a socialni pojisteni? nemate s tim nekdo zkusenost? dnes pry, pokud zamestnanec zazada o ukonceni pracovniho pomeru, tak pak nema narok na prispevek v nezamestnanosti.
Zkus se dohodnout se zaměstnavatelem na neplaceném volnu, vysvětli mu situaci a třeba pochopí a nějak vyjde vstříc.
Ale ten táta by byl lepší..
kakon píše:
pavle,nezaviram ji. jen ji poslu do pokojika, kde je jeji starsi 16leta sestra. ale ve vetsine tam ani nedojde a ani nezacne plakat. ja si myslim,ze ten pocit odstrceni ma ted, kdyz mam vlastne celodenni pracovni dobu. takze me vidi az vecer. Ale to si opravdu uzivame ten zbyvajici cas nez jde spinkat.. cteme si, hrajeme, malujeme.. akorat je to samozrejme rozdil, kdyz jsem byla doma, byla jsems ni 24 hodin denne..
Prosím, nemusíš se hájit, vím, že to děláš s láskou, to by ses tu neptala, ber to ode mě jako náměty, kde a jak hledat příčiny a jak je odstraňovat. To dítě evidentně není připravené na odloučení, potřebuje pomoct.
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.