Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Sorin
Já v tom tak velký problém nevidím. Jestli zvládá sám obhospodařit své potřeby (udělat si stravitelné jídlo, vyprat a vyžehlit oblečení, uklidit v bytě, sem tam navrtat políčku, umýt i WC,…) a ještě je ochoten přispět finančně, tak se nejedná o mamahotel, který většinu lidí vytáčí. Hodně mých bývalých spolužáků poprvé vařilo, pralo a uklízelo až když byli vykopnuti z domu. Maminky to taky nebaví věčně
… A myslím, že až nastane ta správná doba, tak jednoduše oznámí, že jde kupovat byt… A 25 ještě není žádný věk ![]()
Z pohledu mladé holky, která by mohla být přítelkyní tvého syna mi to přijde trochu divné. Já osobně bych se necítila příjemně chodit randit do dětského pokojíčku. Navíc by mi takový chlap přišel do života jako trochu neschopný se postarat sám o sebe. A pokud se nepostará o sebe, jak se může v budoucnu zvládnout postarat o rodinu?
Já nejsem původem z Prahy, takže jsem vlastně odešla z domu v 19-ti a za rodiči jezdím tak 1× do měsíce. Máme přitom krásné vztahy, ale častěji bych to kvůli povinnostem nezvládala. Osamostatněná jsem tak napůl, rodiče mi finančně přispívají dokud studuji a já si z práce zatím můžu našetřit nějakou tu korunu do budoucna. Zároveň ale vím, že je třeba občas koupit toaletní papír a uvařit si oběd. Přijde mi to jako ideální řešení ![]()
@Frozie_F a co má delat? Z čeho platit najem,? Kolej mu asi nedají.
@Lentilkaaa83 @Alušáček No ono je to zvláštní, ale u holek se tohle dlouhodobé bydlení u rodičů bere úplně jinak, než u kluků. Nevím proč
![]()
Mám manžela, který bydlel u rodičů, když jsme se seznámili. Bylo mu 28. Bydlení jsme řešili až spolu. A nevidím na tom vůbec nic špatného. Jezdil po světě, koupil si auto a měl i nějaké úspory. Navíc ho maminka vychovala tak, že naprosto naučený pomáhat doma se vším. Můj brácha má své vlastní bydlení (získané dědictvím), je mu 20, studuje vysokou a já jsem moc ráda, že zůstává bydlet s mamkou.
Takže ne, nevidím na tom nic špatného. Pokud to v rodině funguje, je to tak v pořádku.
@Sorin píše:
Ahoj,
zajímalo by mě, jestli jsme opravdu tak divní, nebo ne. Nastíním situaci, Máme jednoho syna, je mu 25 let. Měl by za půl roku dostudovat magisterské studium. Syn s námi bydlí, bydlíme v Praze. Máme byt velký akorát, nepřekážíme si. Se synem máme super vztahy, je hodný a pracovitý, pomáhá s chodem domácnosti, zde žádný problém není. Nepočítáme s tím, že by se syn hned po škole stěhoval pryč. A to je právě to jádro problému, protože všude slyšíme, jak je to divný, proč nebydlí už dávno pryč atd. No a nám zase přijde divné, syna za každou cenu vyhazovat a nutit ho, aby si hledal nějaké bydlení pryč a strkal peníze cizím za nájem. V Praze jsou nájmy dost vysoké a ano, spoustu lidí byt sdílí, ale on má jen pár kamarádů a všichni mají bydlení vyřešené a sám se vyjádřil ve smyslu, že netouží sdílet byt se 3 cizími lidmi, to radši zůstane doma s námi a bude přispívat vlastním rodičům. Do 40 tu nebude, časem si určitě třeba najde přítelkyni a půjdou bydlet spolu a také se časem asi uvolní byt babičce atd, ale prakticky jde jen o to: Jsi dostudovaný, tak alou z domu. Chápu, že často se rodiče a dospělé děti nemohou vystát, mají špatné vztahy a děti chtějí samy co nejdříve pryč, ale u nás je v tomto směru vždy pohoda, takže o to je situace složitější. Samozřejmě, vždy beru, že je to naše věc a rýpaly z okolí posílám slušně někam, ale zajímal by mě i názor ostatních rodičů.
Nejste divní. Divní byste byli kdyby jste doma uchovávali nevděčnýho spratka co vám krade peníze a neučí se a podobně. Takhle v tom nevidím žádný problém.
@Sorin píše:
Ahoj,
zajímalo by mě, jestli jsme opravdu tak divní, nebo ne. Nastíním situaci, Máme jednoho syna, je mu 25 let. Měl by za půl roku dostudovat magisterské studium. Syn s námi bydlí, bydlíme v Praze. Máme byt velký akorát, nepřekážíme si. Se synem máme super vztahy, je hodný a pracovitý, pomáhá s chodem domácnosti, zde žádný problém není. Nepočítáme s tím, že by se syn hned po škole stěhoval pryč. A to je právě to jádro problému, protože všude slyšíme, jak je to divný, proč nebydlí už dávno pryč atd. No a nám zase přijde divné, syna za každou cenu vyhazovat a nutit ho, aby si hledal nějaké bydlení pryč a strkal peníze cizím za nájem. V Praze jsou nájmy dost vysoké a ano, spoustu lidí byt sdílí, ale on má jen pár kamarádů a všichni mají bydlení vyřešené a sám se vyjádřil ve smyslu, že netouží sdílet byt se 3 cizími lidmi, to radši zůstane doma s námi a bude přispívat vlastním rodičům. Do 40 tu nebude, časem si určitě třeba najde přítelkyni a půjdou bydlet spolu a také se časem asi uvolní byt babičce atd, ale prakticky jde jen o to: Jsi dostudovaný, tak alou z domu. Chápu, že často se rodiče a dospělé děti nemohou vystát, mají špatné vztahy a děti chtějí samy co nejdříve pryč, ale u nás je v tomto směru vždy pohoda, takže o to je situace složitější. Samozřejmě, vždy beru, že je to naše věc a rýpaly z okolí posílám slušně někam, ale zajímal by mě i názor ostatních rodičů.
Když Vám to vyhovuje všem, není důvod to řešit. Ostatně přítelkyně může také bydlet u Vás. Přece ten byt zůstane jemu ne?
Řekla bych že by jsi se měla méně zajímat o názory druhých a více se soustředit na to, co vyhovuje vám, tj. na vlastní rodinu.
Já třeba doufám, že se dcera zavčas provdá (i když jestli bude taková jako teď, tak skončí leda s kočkama), a syn bude po mě trošku do větru a bude si chtít hrát na vlastním písečku ![]()
@Sorin můj názor je tem, že pokud jsou vztahy pěkné a všem to vyhovuje, není důvod syna vyhazovat. Spíš bych zaveda řeč v tom smyslu, aby si zavedl nějaké spoření nebo něco podobného, a podílel se na chodu domácnosti. Při práci i finančně, příspěvky na energie, jídlo…Zkrátka aby neměl mamahotel a ušetřené peníze nerozfofroval.
No, dokud studuje tak bych ho doma nechala, ale já si jednoho takového co do 29 let bydlel u rodičů vzala (studoval při práci). Doma něco přispíval, pomáhal (hlavně kolem baráku), s rodiči vztahy nadstandartní, vzorný syn (jedináček), ale ta etapa (alespoň krátká) kdy by se staral sám o sebe a svou domácnost mu prostě zoufale chybí. Prostě přešel plynule z péče maminky do mé péče, neumí vařit, prát, úklid taky nic moc a odráží se to i na schopnosti pečovat o děti (když je má tedy někdy pohlídat). Kdyby se se mnou něco stalo tak skončí i s dětmi zase u maminky. Takže za mě nechat dostudovat a pak vypustit do světa.
Není to divné. Dřív se takhle normálně bydlelo. Můj brácha u nás bydlel dokonce do 3 let věku synovce. Samozřejmě přispívali na energie atd., bydleli tam protoze jednoduše neměli na byt a hypo by jim asi nedali. Divné by mi přišlo když by se na domácnosti vůbec nepodílel (práci, penězi atd.), ale vas syn ještě studuje, až studuje požadovala bych od něj finance na provoz bytu. Jak tu někdo psal, že se to u holek bere jinak tak znám z okolí jednu holku, která se odstěhovala ve 30 k manželovi. Ta holka si do 30 sama nevyprala, neuvarila, nešla nakoupit, no ale vdala se a děti už taky má. Ale když bych byla chlap tak bych ji nechtěla, prislo by mi to divne.
Nevidím nic špatného na tom, když syn bydlí s rodiči. Pokud mají dobré vztahy, pomáhá v domácnosti a po škole přispívá rodičům na nájem a jídlo. Nechápu proč by to měl být hned mamánek nebo by přítelkyni mělo vadit, že bydlí u rodičů. Pokud nebudou nutit budoucí snachu trávit rodinné večery při kartách
a při prvím seznámení plánovat svatbu.
Brácha se odstěhoval od rodičů až po svatbě. Budoucí švagrová k nám jezdila co druhý víkend a nikdy nebyl žádný problém. Hodně zaleží na konkrétní rodině jak naučí své děti přistupovat k penězům, vaření a domácím pracem. Potom nebude mít chlap problém pomoct své holce ve společné domácnosti.
Zakladatelko pokud jste spokojení vy i váš syn ostatním může být úplně jedno jestli bydlí doma nebo ne.
Dokud studuje, tak mi to přijde normální, z čeho by platil nájem? Ale až začne pracovat tak by se měl pomalu osamostatnit. Určitě nečekat na přítelkyni. Co když nebude mít nějakou stálou přítelkyni, která by se chtěla sestehovat, třeba dalších 10 let? Bude pořad u vás?
@Anonymní píše:
No, dokud studuje tak bych ho doma nechala, ale já si jednoho takového co do 29 let bydlel u rodičů vzala (studoval při práci). Doma něco přispíval, pomáhal (hlavně kolem baráku), s rodiči vztahy nadstandartní, vzorný syn (jedináček), ale ta etapa (alespoň krátká) kdy by se staral sám o sebe a svou domácnost mu prostě zoufale chybí. Prostě přešel plynule z péče maminky do mé péče, neumí vařit, prát, úklid taky nic moc a odráží se to i na schopnosti pečovat o děti (když je má tedy někdy pohlídat). Kdyby se se mnou něco stalo tak skončí i s dětmi zase u maminky. Takže za mě nechat dostudovat a pak vypustit do světa.
@Anonymní píše:
No, dokud studuje tak bych ho doma nechala, ale já si jednoho takového co do 29 let bydlel u rodičů vzala (studoval při práci). Doma něco přispíval, pomáhal (hlavně kolem baráku), s rodiči vztahy nadstandartní, vzorný syn (jedináček), ale ta etapa (alespoň krátká) kdy by se staral sám o sebe a svou domácnost mu prostě zoufale chybí. Prostě přešel plynule z péče maminky do mé péče, neumí vařit, prát, úklid taky nic moc a odráží se to i na schopnosti pečovat o děti (když je má tedy někdy pohlídat). Kdyby se se mnou něco stalo tak skončí i s dětmi zase u maminky. Takže za mě nechat dostudovat a pak vypustit do světa.
A vidíš. Manžel byl doma téměř stejně dlouho. Umí uvařit, prát, na úklid je větší pes než já a hlídání dětí mu nedělá problém. A to máme 4.
A než by s nima šel k tátovi (mamku už nemá), tak se raději postará sám
Pokusím se takhle nějak vychovat i naše kluky ![]()