Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@Serpentini Já jsem moc ráda, že má zájem o tom žádná. Já jsem jenom smutná, že jsem já ta pruderni matka, která nemá na zábavu čas a děti utíkají k babičce, která tu zábavu obstará.
Moje maminka vždy říká, že babičky jsou od rozmazlování, že už se navychovávaly dost ![]()
@Anonymní píše:
@Serpentini Hele máš pravdu. Teď jsem si to po sobě přečetla, co jsem napsala. Jsem k*rava, ze jsem to vůbec vypustila z pusy. Měla jsem silenej den a mluví ze mně zlost.
Krava nejsi.
Co tě naštvalo?
@Anonymní píše:
Z mojí zkušenosti, chlap samozřejmě toto vše nedělá pořád, ale jednou za měsíc mi večer s kámoškou dopřeje, cvičit jsem chodila, když bylo jedno dítě úplně v klidu, se 3 už ani není energie, ke všem dětem vstával v noci, dceru občas odveze na trénink, doma zamete, umyje nádobí, vytře, uvaří si, ale jasně prostě není to pořád.. a zase má jiné chyby no…
No to je teda výhra, jednou za měsíc. Takže to spadá do těch 95 % chlapů, já kdybych neměla prostor na sebe několikrát do týdne, tak s takovým chlapem ani nejsem. A to že by umyl nádobí a vytřel by to rozhodně nezchránilo. Lepší svoboda než čisté hrnky.
U nás se staráme oba a to jsem na rodičáku a nepracuju. Na rodičáku jsem podle mě proto, abych se starala po dobu mužova zaměstnání a dítě nemuselo v raném věku do instituce. Ne abych byla služkou 24/7 ![]()
Mám teda na české poměry těžký luxus a narovinu říkám, že jsem dost dlouho automaticky počítala s tím, že zůstanu bez dětí, protože na podobný model není skoro žádný chlap ochoten přistoupit, a já zas v jiném modelu nejsem ochotná žít. Takže si musíš ujasnit, co je pro tebe důležitější - dítě jako takové, nebo pouze takový model rodiny, který ti vyhovuje (s tím rizikem, že se k němu nemusíš taky dostat).
Jinak i tak je toho samozřejmě z podstaty věci víc na mně, ale jedeme rovnostářsky - neexistuje aby muž měl denně právo na x hodin oddechu protože chudáček sedm hodin dřel v kanclu, a já se s dítětem, barákem, zahradou a kočkami mohla zatím strhat. To prostě fakt ne.
Příspěvek upraven 23.04.23 v 21:56
@Uslava píše:
To snad ani není nutné.Stačí jen dělat co je třeba a to oba rodiče a je to ok. A kdo chodí do práce, musí se vyspat. A když druhý den nejde do práce, může se vyspat matka. Nevyspani je je regulérní mučeni. Alespoň někdy je třeba tomu, kdo přes noc pečuje, umožnit, aby se vyspal.
Pracují oba, matka v domě, otec mimo dům, ale PRÁCE to je u obou, a kolikrát je práce kolem domu a dítěte náročnější než klasické zaměstnání. Aspoň trochu se musí vyspat oba.
@Anonymní píše:
Ahoj, naštěstí zatím nic z toho nemusím řešit. Ale už tak přemýšlím dopředu, přeci jen dítě je závazek na celý život. A já prostě nechci aby to bylo všechno jen na mně, že se budu starat o dítě, domácnost, chodit do práce a na nějaké moje koníčky a odpočinek už nebudu mít čas. Z mého okolí to na 95% vypadá přesně takhle, že se prostě žena stara o mimino a až do dospělosti sama a chlap jí jen občas nějak pomáhá… Já takhle žít nechci, chci být i nadále já, ne jen máma. Chci aby moje teoretické děti měli skvělý vztah se mnou i se svým otcem, chci aby se o něj můj přítel staral stejně jako já. Ale přijde mi že takových chlapu je hrozně málo, s současným přítelem jsme se o tom bavili a on souhlasil že by chtěl být s dětmi víc, ale že pečovat bych o ně měla hlavně já. A přesně takhle to já nechciaby měl přítel na starosti jen zábavu a já výchovu, školu, nemoci. Teď nevím jestli má nás vztah vůbec budoucnost, když každý vidíme rodiny život jinak?
Pokud víš jak to ty chceš a s tvým přítelem se v tomto ohledu názorově nepotkáváte, tak váš vztah cenu opravdu moc nemá.
Jinak já ti plně rozumím. Nikdy jsem nebyla nějak mateřský typ. O dítěti jsem začala přemýšlet až po třicítce s poznáním mého manžela. Nikdy jsem si nedovedla představit že by se ze mě měla stát “žena v domácnosti a matka”. Výhoda byla že jsem si našla chlapa s dětma takže dávno před narozením našeho společného jsem věděla jak doma funguje a jak se stará o děti. Popravdě lépe jsem si vybrat nemohla. Všechny činnosti doma a péči o děti si dělíme. Svým způsobem se dá říci, že já se starám přes den a on se stará po večerech nebo o víkendech (jasně ne výhradně). A to od prvního dne, fakt jediné co nezvládl a nedělal bylo kojení.
Zároveň mě plně podporuje v tom, že jsem nikdy nepřestala pracovat (samozřejmě v omezeném režimu) a v budoucím relativně brzkém návratu do práce (na zkrácený úvazek). Mám čas vídat se s kamarády, na nákupy, na své koníčky a dbát o sebe (kadeřnice atp.)
Tím že chodím do práce je i má mentální hygiena naprosto dokonalá, zčásti také protože se pohybuju v mužském prostředí.
Snad to nebude znít blbě, ale chceš to dítě vůbec? Vždyť přece není povinnost mít dítě. Přijde mi, že ho chceš jen proto, že by se to mělo.
@Anett.taa píše:
Jo, zakladatelko, já to vidím stejně, ale realita je složitější. Třeba u nás by manžel chtěl jít na rodicak, jenze vydělává víc, takže smůla. A taky vidím od chlapa tu logiku, že on chodí do práce, takže se potřebuje vyspat. Pokud by vzal ty noci za mě, hned bych chodila do práce, takhle nemám sílu ani řešit nějaký částečný úvazek. Přijde mi to nefér? No, trochu jo. Příroda tomu taky nepomáhá, jsem unavená po těhotenstvích, k miminku mě poutá kojení… Manžel třikrát týdně po práci jde někam za koníčky, jednou za pár měsíců odjede pryč, aby si odpocnul. No… plánuju si to vybrat, až budou děti starší. Dále systémově je to v ČR nastavené spíš tak, aby ženská musela být s dětmi. Manžel chce ještě třetí, ale já přesně z těchto důvodů už nechci. Vidím, že toho má taky hodně, ale já bych si představovala, že prostě ob jednu noc se střídáme ve vstávání, ob den si po práci vezme děti komplet na starost, ob den já. A aspoň jeden den v týdnu na půl dne vypadnou. A to se neděje, no. Domácnost taky komplet na mně. A na paní na úklid mi řekl, ať si ji platím sama, že je to muj vymysl. Přesně jak tady psala jedna uživatelka, jak kdyby ženská na rodicaku mela najednou míň práv, protože přece nechodí do práce…
Hele mne neprijde, ze je to v CR systemove nastaveno tak, ze zena musi byt doma s detmi, ale spis to ve vetsine pripadu zeby ani jinak nechteji. U nas ve firme (a to nejsme mala firma) jsem byla za cele roky prvni a posledni, ktera projevila ochotu pracovat i na materske. Zamestnavatel byl prekvapeny, ale nadseny a spolecne jsme hledali cestu, jak to udelat, aby byly obe strany spokojene, zatimco od kolegyn se mi dostalo jen nechapaveho uzasu, proc chci pracovat a nechci si radsi uzit ten kratky cas s detmi, kdyz jsou malinke. Zaroven za ty roky melo nekolik kolegu z ruznych duvodu nejak upravenou pracovni dobu, takze verim, ze pokud by se nektery z nich chtel stridat se zenou na rodicaku, tak by mu to bylo casove umozneno. Stejne to bylo i v predchozi firme, kde jsem pracovala. Takze asi tolik k tomu systemovemu nastaveni v CR…
K zakladatelcine tematu, vidis, ze se soucasnym partnerem sve predstavy nezrealizujes, takze je na case ho poslat dal a hledat nekoho kompatibilnejsiho. Na tom nic moc extra jinyho nevymyslis. Ja to mam treba na matersky asi takhle. Mame jedno dite a dalsi zatim neni v planu, mozna az za par let, kdy prvni bude samostatne. Hned prvni den navratu z porodnice jsem manzelovi predala nabyte znalosti o tom, jak se dite prebaluje, koupe, apod. Zaroven se se synem muselo cvicit, takze i to jsem ho hned naucila a krom kojeni jsem tak byla plne zastupitelna manzelem, takze jsem si hned od zacatku mohla v tech 2-3 hodinovych intervalech mezi kojenim jit po svych zajmech. Od konce sestinedeli jsem se vratila na castecny uvazek, zezacatku plny HO +chozeni na porady, od 10 mesicu ditete chodim uz i na cely jeden den do kancelare, maly je po tu dobu s manzelem, ktery odchazi do prace po mem navratu. Od 2 let nastoupi dite do soukrome skolky na 4h denne a ja se na tu dobu vratim do kancelare. Na sve zajmy mam casu dostatek, denne chodim na hodinu behat, kazdy tyden chodim vecer do sauny, stiham kazdy mesic kadernici, mani, pedi, masaze. Na kafe s kamoskama bych mela libovolne casu, ale bohuzel je s nima tezka domluva, protoze se nemuzou trhnout od deti, takze spis chodime s detma a bez nich jen jednou za uherak, ale moznost bych mela…
@Liberalissima píše:
Pracují oba, matka v domě, otec mimo dům, ale PRÁCE to je u obou, a kolikrát je práce kolem domu a dítěte náročnější než klasické zaměstnání. Aspoň trochu se musí vyspat oba.
Není práce jako práce. Takže upřesňuji. Kdo má práci, tedy zaměstnání takové, že při mevyspani může ohrozit nějaké lidské životy a nebo i jen život svůj, ten se musí vyspat. Je to pochopitelné, nebo mám přidat příklady?
@Ernais píše:
Hele mne neprijde, ze je to v CR systemove nastaveno tak, ze zena musi byt doma s detmi, ale spis to ve vetsine pripadu zeby ani jinak nechteji. U nas ve firme (a to nejsme mala firma) jsem byla za cele roky prvni a posledni, ktera projevila ochotu pracovat i na materske. Zamestnavatel byl prekvapeny, ale nadseny a spolecne jsme hledali cestu, jak to udelat, aby byly obe strany spokojene, zatimco od kolegyn se mi dostalo jen nechapaveho uzasu, proc chci pracovat a nechci si radsi uzit ten kratky cas s detmi, kdyz jsou malinke. Zaroven za ty roky melo nekolik kolegu z ruznych duvodu nejak upravenou pracovni dobu, takze verim, ze pokud by se nektery z nich chtel stridat se zenou na rodicaku, tak by mu to bylo casove umozneno. Stejne to bylo i v predchozi firme, kde jsem pracovala. Takze asi tolik k tomu systemovemu nastaveni v CR…
Systémově jsem myslela spíš to, že není dostatek míst v soukromých školkách, jeslích, ne vždy jsou k dispozici hlídací babičky, takže ta žena často nemá jinou možnost, než být s dětma doma. Není tady povinné střídání muže a ženy na rodičovské. Dále že máme nejdelší rodičák ve světě. A kolem těch zkrácených úvazků jsou taky různé komplikace. A to říkám jako žena, která šla na poloviční úvazek v roce staršího a teď s mladší to plánuju stejně. I když mi skoro všechen výdělek sežrala soukromá dětská skupina. A v mé sociální bublině skoro žádná kamarádka nebyla s dětmi celé tři roky doma, ale šla pracovat dřív. Ale tu mentalitu, že s dětma se má být doma co nejdéle taky částečně podporuje systém. V zahraničí by to tu ženu třeba ani nenapadlo, protože to nikde kolem sebe nevidí.
@Uslava píše:
Není práce jako práce. Takže upřesňuji. Kdo má práci, tedy zaměstnání takové, že při mevyspani může ohrozit nějaké lidské životy a nebo i jen život svůj, ten se musí vyspat. Je to pochopitelné, nebo mám přidat příklady?
Víš, jak u nás vypadá práce lékaře, na které zřejmě narážíš? Mají 24 hodinové směny, během kterých mnohdy nespí, občas se ani nenají. Potkat vyspalého operatéra je spíš výjimečné štěstí, než obvyklá realita. Teoreticky to, co píšeš, zní hezky, ale k realitě to má daleko.
A nevyspalá máma ohrožuje život a zdraví svého dítěte. To je méně důležité, než životy cizích lidí?
@Zluta_pastelka píše:
Víš, jak u nás vypadá práce lékaře, na které zřejmě narážíš? Mají 24 hodinové směny, během kterých mnohdy nespí, občas se ani nenají. Potkat vyspalého operatéra je spíš výjimečné štěstí, než obvyklá realita. Teoreticky to, co píšeš, zní hezky, ale k realitě to má daleko.A nevyspalá máma ohrožuje život a zdraví svého dítěte. To je méně důležité, než životy cizích lidí?
Kdyby jim to vadilo, tak to dělat nebudou. A až budu mít čas, tak si začneme vypočítávat, kdo kolik potřebuje spát
A když je nevyspany, kolik lidí může zabít. A začneme ve vzduchu a pak na zemi a pak na vodě a pod ní. Až budu mít čas. Teď ho nemám.
@Serpentini Hele máš pravdu. Teď jsem si to po sobě přečetla, co jsem napsala. Jsem k*rava, ze jsem to vůbec vypustila z pusy. Měla jsem silenej den a mluví ze mně zlost.