Nechci být u matky, co dělat?

Anonymní
1.6.20 01:26

Nechci být u matky, co dělat?

Dobrý večer, je mi 17 a udělala jsem v životě chybu a se souhlasem socialky jsem šla bydlet k mámě. Předtím jsem bydlela u bráchy, ještě s mladším bráchou, msvagrovou a se synovcem. Když jsem byla malá, tak jsme bydleli všichni s tátou a s mámou. Táta prý mámu tyral a občas i staršího bráchu zmlátil. Moc si to nepamatuju, ale pamatuju si že když mi bylo šest, tak brácha se tátovi poprvý postavil a bránil mamu i sebe. Dříve se ho bál, ale v tento moment už ne, už měl 18 a koncil školu. Tak jsme se všichni odstěhovali. Ale máma byla smutná bez táty a bez zájmu, nestarala se o nás moc a tak vše dělal brácha. Máma měla depky, na konec se odstěhovala. Občas nás navštívila nebo nás vzala ven, ale tak jednou za rok, protože ona šla bydlet daleko. Takže jsme bydleli já, starší brácha co nás měl v péči, plus mladší brácha a později i i švagrová, když si ji brácha našel a jim se narodilo miminko. Bylo to dobrý doma i u moře jsme byli, na výlety jezdili a měli se dobře. Jenže když mi bylo 15,tak jsme se začali hádat, protože jsem si myslela, že je brácha moc přísnej. Musela jsem být doma v deset když byla škola, na diskotéku jen do jedné, musela jsem doma uklízet atd. No a máma řekla, že můžu jezdit k ní na víkendy, protože jsem ji volala, že mě brácha se švagrovou štvou. U mámy se mi líbilo, ta mě nechala venku klidně do pěti do rána, neměla blbý řeči na kluky, neřešila školu nic. Moc jsem u ní chtěla zůstat. Bydlela u kamarádky, ale našla si byt a po roce tak nějak jsem k ní šla bydlet na stálo. Doma mi říkali ať to nedělám, že to myslí dobře a že mě mají rádi. No já chtěla, blbá kráva. Jsem tu od února a dobrý to bylo tak dva týdny. Od té doby chci domu a je to horší a horší. Máma se o mě nezajímá, sice si můžu dělat co chci, ale já chci zpět svůj život. Tady je to hrozný a nemám tu ani nikoho blízkého, cítím se sama, přijde mi že mámu otravuji, jen spí. Jenom já uklizim a vařím, ona ne, nic nedělá, jen spí nebo je v práci. Vím, že jsem se chovala hrozně, nevážila si toho co mám doma, je mi to moc líto a chtěla bych se vrátit. I kdyby jsem měla být doma v osm a každý den uklízet už nebudu drzá a hádat se. Oni mě mají totiž rádi a já jsem tam doma, mám tam bráchy, švagrovou, synovce, kamarády, mám tam spolužáky, svoji starou školu, třeba by mě vzali zpět a tady nemám nic, jen mámu kterou ani dobře neznám a hlavně jí nezajímám. Prosím, co mam dělat, mám jít na socialku? Neřeknou to. marně? Bráchovi jsem volala, ale on mi řekl, že mi nevěří, že takhle to nejde, abych se stěhovala a že budou moc rádi, když se budu moci vrátit domů, ale ať se starám a něco proto udělám, ať vidí, že to není rozmar, že to myslím vážně a ať vidí snahu, když jsem neposlechla. Co mám prosím dělat, já jsem si hodně věcí uvědomila a chci domu. Děkuji za radu S.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

59265
1.6.20 04:22

To bylo řešeno rozsudkem? To není holubnik, holcicko.. Leda získat další rozsudek :think: doklepej to do 18, nebo se s mámou domluv.. Aspoň se naučíš zodpovídat za své činy..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20125
1.6.20 05:53

Jo, to je přesně ono. Ten rodič, který po decku nic nechce, je nejúžasnější. Když pak přijde na věc, tak to tak užo žužo není. Je třeba (pokud není rozsudek) nést zodpovědnost za své činy, 17 let už je dost, aby se člověk mohl rozhodnout. Šla jsi za svobodou, tak si ji užij.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
783
1.6.20 06:08

Myslím, že brácha už si užil svý. Nepřidělávej mu další starosti. Je ti 17, tak to do konce školy u mámy vydrž a pak se osamostatni.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3848
1.6.20 06:30

Tohle bych zaramovala a povinne dala přečíst všem, kteří chtějí udělat to stejné. Je To cesta a že dítě chce jít k tomu rodiči, u kterého nebude mít žádné povinnosti. Jenže ono to není tak jednoduché. Nevím, co poradit. Je ti už 17, nejsi malý dítě. Je potřeba nést odpovědnost za své činy. Do 18 to vydrž s mámou, s bráchou se domluv na návštěvách a po škole si najdi práci a osamostatni se. Chtela jsi svobodu, máš ji. Nepíšeš, jestli to máte dané rozsudkem, ale i kdyby ne, nemůžeš se stěhovat sem a tam podle toho, jak ti to zrovna vyhovuje.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10017
1.6.20 06:57

Tvůj brácha musí být skvelej kluk, když se o vás postaral.
Je mi líto, že nejsi šťastná. Dokaz bráchovi ze víš, co chceš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
768
1.6.20 07:00
@Anonymní píše:
Dobrý večer, je mi 17 a udělala jsem v životě chybu a se souhlasem socialky jsem šla bydlet k mámě. Předtím jsem bydlela u bráchy, ještě s mladším bráchou, msvagrovou a se synovcem. Když jsem byla malá, tak jsme bydleli všichni s tátou a s mámou. Táta prý mámu tyral a občas i staršího bráchu zmlátil. Moc si to nepamatuju, ale pamatuju si že když mi bylo šest, tak brácha se tátovi poprvý postavil a bránil mamu i sebe. Dříve se ho bál, ale v tento moment už ne, už měl 18 a koncil školu. Tak jsme se všichni odstěhovali. Ale máma byla smutná bez táty a bez zájmu, nestarala se o nás moc a tak vše dělal brácha. Máma měla depky, na konec se odstěhovala. Občas nás navštívila nebo nás vzala ven, ale tak jednou za rok, protože ona šla bydlet daleko. Takže jsme bydleli já, starší brácha co nás měl v péči, plus mladší brácha a později i i švagrová, když si ji brácha našel a jim se narodilo miminko. Bylo to dobrý doma i u moře jsme byli, na výlety jezdili a měli se dobře. Jenže když mi bylo 15,tak jsme se začali hádat, protože jsem si myslela, že je brácha moc přísnej. Musela jsem být doma v deset když byla škola, na diskotéku jen do jedné, musela jsem doma uklízet atd. No a máma řekla, že můžu jezdit k ní na víkendy, protože jsem ji volala, že mě brácha se švagrovou štvou. U mámy se mi líbilo, ta mě nechala venku klidně do pěti do rána, neměla blbý řeči na kluky, neřešila školu nic. Moc jsem u ní chtěla zůstat. Bydlela u kamarádky, ale našla si byt a po roce tak nějak jsem k ní šla bydlet na stálo. Doma mi říkali ať to nedělám, že to myslí dobře a že mě mají rádi. No já chtěla, blbá kráva. Jsem tu od února a dobrý to bylo tak dva týdny. Od té doby chci domu a je to horší a horší. Máma se o mě nezajímá, sice si můžu dělat co chci, ale já chci zpět svůj život. Tady je to hrozný a nemám tu ani nikoho blízkého, cítím se sama, přijde mi že mámu otravuji, jen spí. Jenom já uklizim a vařím, ona ne, nic nedělá, jen spí nebo je v práci. Vím, že jsem se chovala hrozně, nevážila si toho co mám doma, je mi to moc líto a chtěla bych se vrátit. I kdyby jsem měla být doma v osm a každý den uklízet už nebudu drzá a hádat se. Oni mě mají totiž rádi a já jsem tam doma, mám tam bráchy, švagrovou, synovce, kamarády, mám tam spolužáky, svoji starou školu, třeba by mě vzali zpět a tady nemám nic, jen mámu kterou ani dobře neznám a hlavně jí nezajímám. Prosím, co mam dělat, mám jít na socialku? Neřeknou to. marně? Bráchovi jsem volala, ale on mi řekl, že mi nevěří, že takhle to nejde, abych se stěhovala a že budou moc rádi, když se budu moci vrátit domů, ale ať se starám a něco proto udělám, ať vidí, že to není rozmar, že to myslím vážně a ať vidí snahu, když jsem neposlechla. Co mám prosím dělat, já jsem si hodně věcí uvědomila a chci domu. Děkuji za radu S.

Podle toho, co přesně znamená to „se souhlasem sociálky šla bydlet k mámě“.
Předpokládám, že bratr Tě měl svěřenou do pěstounské péče, na to je potřeba rozsudek soudu.

Teď jde o to, jestli se ten rozsudek měnil a kdo tě má vlastně svěřenou do péče, jestli matka, nebo soud ještě ani nerozhodl a opatrovník tě nechal bydlet u matky jen na zkoušku.

Normálně zajdi na OSPOD (říkáš tomu sociálka) během úředních hodin a zeptej se, co je potřeba pro to, aby ses mohla vrátit k bratrovi.

Podstatné je, kdo tě vlastně má teď rozsudkem svěřenou do péče.

ALE: když se tě budou ptát, proč se chceš vracet k bratrovi, tak zatím řekni jen to, že je ti smutno po rodině, s mámou jste se nějak nesblížili a představovala sis to jinak.
Když nechceš, aby se to někdo zatím dozvěděl, tak mámu nekritizuj, aby si z toho nenapsali úřední záznam a nezačali to povinně prověřovat.

Podle toho co ti řeknou, se zkus domluvit s bratrem, že jsi udělala tohle a uděláš všechno, co bude potřeba.
Zkus mu vysvětlit, že jsi to pochopila až teď.

P. S. Z místních kritiček si zase tolik nedělej. Jsi pořád ještě dítě a můžeš dělat chyby. K pubertě to patří.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25707
1.6.20 07:55

Jsi velka holka. Budeš to mít i v budoucnosti, nikdo se o tebe starat nebude. Tak si zvykej. Bráchu navštěvuj, ale už se tam znovu nestěhuj. On má nárok na to žít si svůj život, zodpovědná je za tebe leda máma, ta si tě vyrobila.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
1.6.20 08:04

Ahoj, chci tě trochu uklidnit. Já udělala to stejný. Naši se rozvedli, my s bráchou nejdřív u mámy, protože to ale nefungovalo a máma na nás byla zlá, furt řvala, pila, často nám i jedna prilitla, tak jsme utekli k tátovi. Dlouhý soudní spor s mámou, ale nakonec nás u táty nechali. No a někdy v mých 15 jsem začala mít s tátou spory. Ale takový ty klasický, co patří k dospívání. Ale protože jsem měla pocit, že máma je lepší, je na mě hodnejsi, nic po mně nechce, tak jsem utekla k ní. Máma zazadala o svěření do péče. No velice brzo jsem zjsiitla, že to byla velká chyba. Každodenní řev, nemohla jsem s kamarádkama, k tátovi, musela jsem být jen s ní, prostě dost velkej psychickej nátlak. Pak jsem si jeden víkend vydupala, že chci jet za bráchou a tátou. Musela jsem doslova utéct, jinak by mě nepustila. Táta už samozřejmě poznal, že to není dobry a řekl mi, že když budu chtít, můžu se vrátit. Já ještě odjela zpátky k mámě, ale když začal zase řev, tak jsem si sbalil tašku a odjela. Každopádně tím, že máma zazadala o svěření do péče, museli jsme k soudu. Tam se mnou mluvila soudkyně, hrozně mě sprdla (ale měla pravdu, samozřejmě) a nakonec mě nechala u táty. Takže neboj, nejsi sama, kdo udělal blbost.
Nejdřív bych došla za brachou, jestli vůbec bude chtít, aby ses vrátila. A pokud jo, tak s ním dojdi na sociálku. A pokud to není ošetřeno žádným rozsudkem a jsi u mámy, protože to brácha dovolil, tak nemusíš řešit nic a můžeš se vrátit.
Hodně sil
Prosim anonymně, soukromé info

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
1.6.20 08:32
@Anonymní píše:
Dobrý večer, je mi 17 a udělala jsem v životě chybu a se souhlasem socialky jsem šla bydlet k mámě. Předtím jsem bydlela u bráchy, ještě s mladším bráchou, msvagrovou a se synovcem. Když jsem byla malá, tak jsme bydleli všichni s tátou a s mámou. Táta prý mámu tyral a občas i staršího bráchu zmlátil. Moc si to nepamatuju, ale pamatuju si že když mi bylo šest, tak brácha se tátovi poprvý postavil a bránil mamu i sebe. Dříve se ho bál, ale v tento moment už ne, už měl 18 a koncil školu. Tak jsme se všichni odstěhovali. Ale máma byla smutná bez táty a bez zájmu, nestarala se o nás moc a tak vše dělal brácha. Máma měla depky, na konec se odstěhovala. Občas nás navštívila nebo nás vzala ven, ale tak jednou za rok, protože ona šla bydlet daleko. Takže jsme bydleli já, starší brácha co nás měl v péči, plus mladší brácha a později i i švagrová, když si ji brácha našel a jim se narodilo miminko. Bylo to dobrý doma i u moře jsme byli, na výlety jezdili a měli se dobře. Jenže když mi bylo 15,tak jsme se začali hádat, protože jsem si myslela, že je brácha moc přísnej. Musela jsem být doma v deset když byla škola, na diskotéku jen do jedné, musela jsem doma uklízet atd. No a máma řekla, že můžu jezdit k ní na víkendy, protože jsem ji volala, že mě brácha se švagrovou štvou. U mámy se mi líbilo, ta mě nechala venku klidně do pěti do rána, neměla blbý řeči na kluky, neřešila školu nic. Moc jsem u ní chtěla zůstat. Bydlela u kamarádky, ale našla si byt a po roce tak nějak jsem k ní šla bydlet na stálo. Doma mi říkali ať to nedělám, že to myslí dobře a že mě mají rádi. No já chtěla, blbá kráva. Jsem tu od února a dobrý to bylo tak dva týdny. Od té doby chci domu a je to horší a horší. Máma se o mě nezajímá, sice si můžu dělat co chci, ale já chci zpět svůj život. Tady je to hrozný a nemám tu ani nikoho blízkého, cítím se sama, přijde mi že mámu otravuji, jen spí. Jenom já uklizim a vařím, ona ne, nic nedělá, jen spí nebo je v práci. Vím, že jsem se chovala hrozně, nevážila si toho co mám doma, je mi to moc líto a chtěla bych se vrátit. I kdyby jsem měla být doma v osm a každý den uklízet už nebudu drzá a hádat se. Oni mě mají totiž rádi a já jsem tam doma, mám tam bráchy, švagrovou, synovce, kamarády, mám tam spolužáky, svoji starou školu, třeba by mě vzali zpět a tady nemám nic, jen mámu kterou ani dobře neznám a hlavně jí nezajímám. Prosím, co mam dělat, mám jít na socialku? Neřeknou to. marně? Bráchovi jsem volala, ale on mi řekl, že mi nevěří, že takhle to nejde, abych se stěhovala a že budou moc rádi, když se budu moci vrátit domů, ale ať se starám a něco proto udělám, ať vidí, že to není rozmar, že to myslím vážně a ať vidí snahu, když jsem neposlechla. Co mám prosím dělat, já jsem si hodně věcí uvědomila a chci domu. Děkuji za radu S.

Ahoj, tak neco podobneho jsem taky zazila. Bylo 12 kdyz si tata nasel novou pani do zivota s dvoumi detmi. Pro me, to byl v tu chvili nejvetsi podraz jaky tatka mohl kdy udelat! Je pravdpu, ze uz v te dobe mamka pila(pije do dnes), ale i presto jsem se prestehovala i sni k mymu brachovi. Bylo ji uplne jedno jak se ucim, co delam, s kym se stykam a me jako maly holce se to libilo, mela jsem v tu dobu 18-ti letyho brachu a to byl sef nasi party kde bylo asi 20 lidi takze jsem byla vzdy ta dobra.. no bracha se v 19 usadil a tim to vse skoncilo, s mamou to slo hodne skopce, vytopila cely byt, rozbila prosklene dvere v tu chvili ji bratr vyhodil a ona se odstehovala asi 80 km ode mne.. ja musela jit k tatovi, hroznej opruz v tu dobu pro me… v mych 17 letech jsem to uz nedavala, tata po me chtel jen 1 a 2 ve skole, jak byla horsi znamka musela jsem se ucit, z venku jsem musela byt uz v 7 doma a bylo jedno jestli je tyden nebo skola, nejake diskoteky v tu dobu? Vubec, tata byl proti tomu, prece mi to nebude dotovat. Je pravda, ze ja uz 14 let chodila po brigadach a vydelala jsem si penize pro svou potrebu. Sourozenci, kteri mi pribyli po prestehovani k tatovi me vytaceli, chteli chodit porad semnou, ja nechtela, mela jsem rozdilnej zivot, bylo jim 10 a 8 v tu dobu kdy me bylo 17.' To co nesplnili oni doma jsem pak odnasela ja.. jeden den jsem se tak pohadala s tatou ze jsem se druhy den odstehovala k mame.. a to zaclo byt zajimave.. nemela jsem vecerku, mohla jsem litat kde jsem chtela, do skoly jsem casem prestala jezdit a do dnes lituji ze jsem nedostudovala.. jak jasemsem psala, mamka hodne pije a hlavne pres den, takze se v noci treba vzbudila a zacla vysavat ve tri rano a hadala se semnou ze je den, z kdyz jsem rozdelala zaluzie, zjistila ze je noc.. pejlo na zemi. nebud hloupa stejne jako ja, ted uz vim, ze tatka me chtel vest tou spravnou cestou! Nechtel aby ze me vyrostla nejaka blbka. Jen chtel zodpovednost a to abych dostudovala a mela se dobre, bohužel jsem to zjistila az nekdy kdyz mi bylo kolem 22.. ted uz mi je vic, ale skola nedostudovana, prace teda uzasna akorat jsem na matersky a uzivam si roli mamky a premyslim jaka ja asi budu, jestli jako muj tatka nebo mamka.. drzim palce at to dopadne lio nez me!!

  • Nahlásit
  • Citovat
5731
1.6.20 08:36

Udělala jsi chybu, omlouvá tě jen tvůj věk. Naprostá volnost není obvykle projevem lásky rodiče, ale jeho leností starat se o dítě. A dítěti absence mantinelů velmi rychle začne vadit a deprimuje ho to. V chaosu a nezájmu se dítěti vyrůstá špatně. Teď už to víš. Zkus se bráchovi omluvit a pokud je rozumný, pochopí, že v pubertě člověk dělá hlouposti a vyjde ti vstříc. Ale i on je velmi mladý na výchovu téměř dospělé holky, takže musíš být tolerantní i ty k němu, pokud to už nedá. Za rok ti bude osmnáct a budeš muset dospět bez excesů puberty, aby ses o sebe zvládla už případně postarat sama. Držím ti palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5731
1.6.20 08:43

Jinak já měla v péči svou sestru od jejích 14 let, takže jsem trochu v obraze. Mě bylo tehdy 23. Byl to mazec. Naštěstí, ona proto, že se musela učit a občas uklidit, neutekla. :mrgreen: Školu dodělala, dbala jsem na to. Ven mohla, až když udělala úkoly a něco se naučila. :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
47
1.6.20 08:54

Uvědom si, že tvůj brácha byl pomalu ve tvém věku, když se postavil otci, zachránil vám všem zadek a ještě vám obětoval své mládí. A podívej se, jak ty jsi se mu za to odvděčila. Teď chceš jít s prosíkem zpátky. Já se mu upřímně nedivím, že to za tebe už nechce řešit. Ty se musíš naučit být zodpovědná a dospělá. Být tebou, tak sklopím uši, jdu si na sociálku zjistit své možnosti, pořádně se omluvím nejen bratrovi, ale i jeho partnerce, a pak uvidíš, jestli tě vezmou zpátky. A pokud tě zpátky vezme, tak hledám možnosti, jak mu odlehčit, protože málokdo by tohle ustál a zvládl.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Katastrofaobecna
1.6.20 08:57

Opakem lásky není nenávist, ale nezájem. Teď už to víš, tak si to vědomí do budoucna střež. :srdce:

Brácha prostě pečoval.

  • Nahlásit
  • Citovat
5731
1.6.20 08:58

@Livi92 Nemá cenu jí nadávat. V pubertě člověk teprve zjišťuje o čem je život a dělá blbosti. To je normální.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama