Nechci jít na pohřeb

Anonymní
28.1.21 11:00

Nechci jít na pohřeb

Dobrý den,

citlivé téma, prosím raději anonym. Chci se zeptat zejména těch, co jste neměli hezké dětství nebo mládí (týrání ze strany rodičů), šli byste jim na pohřeb? Jde o to, že otec na tom dle info není moc dobře, vídáme ho tak 1-2krát do roka. Už od školky jsme zažívali domácí násilí (nejdřív matka, pak i my, bití, sprosté nadávky, výhružky a ať spácháme sebevraždu, no prostě hrůza), matka nikdy nezasáhla (asi styl když trpím já, tak musíte i vy), nějak jsme dostudovali a všichni bydlíme od nich dost daleko, návštěvy absolvujeme jen kvůli matce. Prostě by se mi fakt na pohřeb otce nechtělo, kdyby k tomu došlo. Jako malá jsem byla na dědově pohřbu a nelíbily se mi ty lži (jasně, paní co měla proslov byla nějaká úřednice, tak neznala pravdu) - jako že vychovali v lásce děti atd (přitom taky měli domácnost ve stejném módu jako my)…a babi pak stejně nenechala na dědovi nit suchou…(to týrání praktikovali s dědou na jejich společné dceři, a jejich syna- našeho otce - nezbili nikdy).
Matka to bere jako povinnost, že se prostě jít musí, že je to úcta k tomu člověku atd, ale proč jít uctít člověka, který mě mlátil a žádnou úctu ke svým vlastním dětem ani jiným lidem neměl?
Jak jste to řešily vy?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
14648
28.1.21 11:02

Neni to povinnost :cert:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
53149
28.1.21 11:05

Jenže tu úctu si musí taky zasloužit. Já se se svojí rodinou nestýkám a vidět je nechci. Naštěstí tam je nulový kontakt. Nešla bych ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
64
28.1.21 11:05

Je to jen vás život. Nešla bych. Můj otec byl alkoholik, naši byli od mých 5 let rozvedení, pil. Když umřel, žádný pohřeb jsme nedělali. Jen jsme ho nechali spopelnit. Nelituji toho. Jen jsem mu časem odpostila. To je pro váš život taky důležité. Udělejte to, tak jak ti chcete vy, ne tak jak chce matka.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
372
28.1.21 11:05

Pravidlo 1 - Nestresovat se dopředu.
Pravidlo 2 - Nemusíte nic. Musíte jen zemřít.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
28.1.21 11:07

Ahoj, taky přemýšlím nad tím samým. Akorát u mě jde o matku která se o nás moc nestarala. Staral se táta a pomáhali babička s dědou. Když jsem dospěla, tak mi matka dělala peklo že života. Teď mám pár let klid. Nejsem s ní Teda vůbec v kontaktu. Ale pořád si říkám že je to matka a měla bych se s ní pak na pohřbu rozloučit, ale když si vezmu v potaz co vše mi udělala a že mi i málem zničila rodinu tak se mi to příčí. Přikláním se k názoru že nepůjdu.
Prosím anonym

  • Citovat
  • Nahlásit
964
28.1.21 11:09

Není to povinnost, takže pokud nechceš tak nechoď.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8045
28.1.21 11:09

Nemusite jit. Neni to zadna povinnost. A je plno lidi, kteri si zadnou uctu od ostatnich nezaslouzi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
28.1.21 11:11

Nešla. A můj už zemřel a nešla jsem.
Mlátil matku i deti. Celý život byla pro něj nejdůležitější osoba jen on sám. Kdyby ležel na zemi, tak ho zvednu a zařídím mu pomoc. Ale to by bylo všechno. Ale ani to už nemusím a líto mi to není.

  • Citovat
  • Nahlásit
4519
28.1.21 11:13

Nešla bych, svému otci až to bude aktuální taky nepůjdu, není to povinnost

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5801
28.1.21 11:14

Jsem zvědavá, kdy se tu objeví „otce máš jenom jednoho“ jako se to tu píše o matkách. I o takových, které se nikdy jako matky nechovaly a naopak dětem ničily život.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5325
28.1.21 11:15
@Anonymní píše:
Dobrý den,citlivé téma, prosím raději anonym. Chci se zeptat zejména těch, co jste neměli hezké dětství nebo mládí (týrání ze strany rodičů), šli byste jim na pohřeb? Jde o to, že otec na tom dle info není moc dobře, vídáme ho tak 1-2krát do roka. Už od školky jsme zažívali domácí násilí (nejdřív matka, pak i my, bití, sprosté nadávky, výhružky a ať spácháme sebevraždu, no prostě hrůza), matka nikdy nezasáhla (asi styl když trpím já, tak musíte i vy), nějak jsme dostudovali a všichni bydlíme od nich dost daleko, návštěvy absolvujeme jen kvůli matce. Prostě by se mi fakt na pohřeb otce nechtělo, kdyby k tomu došlo. Jako malá jsem byla na dědově pohřbu a nelíbily se mi ty lži (jasně, paní co měla proslov byla nějaká úřednice, tak neznala pravdu) - jako že vychovali v lásce děti atd (přitom taky měli domácnost ve stejném módu jako my)…a babi pak stejně nenechala na dědovi nit suchou…(to týrání praktikovali s dědou na jejich společné dceři, a jejich syna- našeho otce - nezbili nikdy).
Matka to bere jako povinnost, že se prostě jít musí, že je to úcta k tomu člověku atd, ale proč jít uctít člověka, který mě mlátil a žádnou úctu ke svým vlastním dětem ani jiným lidem neměl?
Jak jste to řešily vy?

Takže ještě neumřel a ty už řešíš pohřeb? Áha. Jinak ne, povinnost to není, stejně jako někomu jít na svatbu…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2254
28.1.21 11:32

Pokud jsi sama srovnaná s tím, že tam nepůjdeš a za pár let tě to nebude mrzet, tak tam nechoď.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
28.1.21 11:34

Ano, šla bych. A to jen díky tomu, že jsem křivdy z dětství zpracovala a díky terapii odpustila. Ono odpuštění není dar pro tyrana, ale především pro tebe. Kdyby měl kvalitní zázemí v rodině v dětství, tak by tvé dětství vypadalo dost jinak. Svým způsobem je také obětí. A vím, co to je vyrůstat v násilí. Odpustit neznamená zapomenout. Roky jsem doufala, že se táta změní, že vše vysvětlí, omluví, napraví…ne, neudělá to. Ale já to v sobě dokázala přeléčit a můžu žít bez toho vnitřního neklidu v sobě. Stejně to ubližovalo jen a jen mě, jemu bylo jedno, že mám úzkosti, deprese, strach a zvracím jen když ho mám vidět.

Chodit nemusíš, ale kdyby jsi to v sobě měla zpracované, tak tohle nebudeš řešit. Rozhodni se jak chceš, ale stůj si za tím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
422
28.1.21 11:34
@Anonymní píše:
Dobrý den,citlivé téma, prosím raději anonym. Chci se zeptat zejména těch, co jste neměli hezké dětství nebo mládí (týrání ze strany rodičů), šli byste jim na pohřeb? Jde o to, že otec na tom dle info není moc dobře, vídáme ho tak 1-2krát do roka. Už od školky jsme zažívali domácí násilí (nejdřív matka, pak i my, bití, sprosté nadávky, výhružky a ať spácháme sebevraždu, no prostě hrůza), matka nikdy nezasáhla (asi styl když trpím já, tak musíte i vy), nějak jsme dostudovali a všichni bydlíme od nich dost daleko, návštěvy absolvujeme jen kvůli matce. Prostě by se mi fakt na pohřeb otce nechtělo, kdyby k tomu došlo. Jako malá jsem byla na dědově pohřbu a nelíbily se mi ty lži (jasně, paní co měla proslov byla nějaká úřednice, tak neznala pravdu) - jako že vychovali v lásce děti atd (přitom taky měli domácnost ve stejném módu jako my)…a babi pak stejně nenechala na dědovi nit suchou…(to týrání praktikovali s dědou na jejich společné dceři, a jejich syna- našeho otce - nezbili nikdy).
Matka to bere jako povinnost, že se prostě jít musí, že je to úcta k tomu člověku atd, ale proč jít uctít člověka, který mě mlátil a žádnou úctu ke svým vlastním dětem ani jiným lidem neměl?
Jak jste to řešily vy?

Jakápak úcta k takovému člověku může být? 8o, ne nešla bych ani omylem

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat