Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hele chápu je to moc těžký, ale co to alespon zkusit? to dítě to bude mít šíleně těžký
Zkus si to představit obráceně. Že bys byla sama, nemocná, zbývalo Ti jen málo času, bez rodiny a věděla bys, že se o Tvé dítě nikdo postarat nechce, i když zemřelý manžel příbuzné měl.
Jak by Ti bylo?
Hele, pokud fakt nechceš, tak to asi nemá cenu - dopadla bys jako ty další holky, co tu nadávají na kluky z rodiny, kterých se ujaly. Akorát ho budeš tejrat.
Na druhou stranu, pokud kluk už v tak malém věku má za sebou ztrátu táty a teď přijde i o maminku, není s podivem, že zlobí nebo se jinak chová nepříjemně - musí se vyrovnávat s těžkýma situacema.
Ty se chováš sobecky a myslíš jen na sebe, vůbec ne na něj. Možná by Ti taky neuškodilo se trochu posunout a zkusit udělat něco, co nezapadá do toho, „jak jsi věci chtěla“. Najít v sobě lásku a ochotu pomoct dítěti, které v životě dostalo naloženo víc než to Tvoje.
Už proto, že každému se v životě dějou věci, co si nenaplánoval, co nechtěl - i Tobě. A když se vyrovnáš s tímto, budeš víc připravená na další věci, které přijdou.
A něco třeba nepřijdou, protože si to tímto „vybereš“
(To je moje filozofie, nikomu nenutím.)
Ale jak říkám, pokud bys ho měla nenávidět, tak mu službu neuděláš.
A když to zkusím a zjistím že to nezvládnu fizicky ani psychicky? Co potom? Chlapce i jeho matky je mi opravdu velmi líto, ale i když teď občas chlapce hlídám je to těžké.
Pokud nejsi schopná mu dát lásku, tak se domluvte s manželem alespoň na nějaké péči víkendové, pokud skončí v dětském domově. Pro mne ale neskutečná představa, že bych si ho nevzala anebo se k někomu, kdo má tak těžký osud chovala špatně.
Jsem sobecka, ale nepostarala bych se. O děti mých sourozenců ano, o děti manzelovych sourozenců ano… Ale bratrance? To už je na mě moc vzdálený.
@mackA159 Tak pokud se stýkají, neřešila bych, jak moc jsou blízko příbuzní. Stejnou službu bych prokázala i kamarádce.
Kdyby vás tam pustili, řekla bych ti, ať se dojdete podívat do nějakého děcáku. Děti se tam dneska nemají nijak zle (je jich šest v rodince na čtyři vychovatele) a kolikrát jsou mláceni spíš u pěstounů, kteří nemají služby a nemohou si nikdy odpočinout, v zařízení si to nikdo nelajsne. Není to ideální, ale není to žádná hrůza. Myslím klasický DD, ne klokánek nebo dočasnou péči. Pokud to nechceš, jsou i jiné varianty. To dítě má dost naloženo, těžko bude najednou hodné, vděčné nebo bez ADHD. Tam je to standard a umí s tím pracovat. Navíc pokud je to kluk v tomhle věku, správně by se mu měl věnovat hodně chlap. A když budete chtít, můžete si ho brát na víkend, Vánoce a prázdniny v rámci hostitelské péče, aby nepřišel o rodinu. Dělá to tak víc lidí, co se na stálou péči necítí.
@Anonymní píše:
A když to zkusím a zjistím že to nezvládnu fizicky ani psychicky? Co potom? Chlapce i jeho matky je mi opravdu velmi líto, ale i když teď občas chlapce hlídám je to těžké.
tak půjde do domova, ale chtělo by to psychologa pro všechny
@Anonymní píše:
Ahoj všem, doufám že mě tu hned neodsoudite. Manžel měl bratrance zemřel, ten bratranec měl ženu a syna, se kterými jsme v kontaktu a pomáháme jim. Bohužel jí zbývá jen pár měsíců života. Manžel chce aby jsme měli jejího šestiletého syna v péči. Já s tim nesouhlasím, chlapce je mi líto a ráda bych mu nějak pomohla, ale tohle je na mě moc. Mám 13 měsíční dceru a žádné další dítě jsem už nechtěla, kluk má adhd, už když ho občas hlídám mám chuť mlátit hlavou. Manžel je v dlouho práci a tak bych se o kluka starala hlavně já, nevím jestli bych to zvládla. Matka toho kluka žádnou rodinu nemá a manželova rodina se o kluka starat nechce.
Když se stavíš k tomu takto, tak si ho ani na zkoušku neber. Dítě není pokusný králík. Bratranec není bratr. Postarat by se měla jeho nejbližší rodina.
Zvládla bys to.. Posílilo by tě to.. Nemysli jen na sebe. Chlapeček to bude mít v životě hodně těžký. A myslim, ze bys neměla bránit manželovi pomoct rodine.
A jak píšou holky, zkus to vzit z druhé strany. Představ si, že bys věděla, ze uz mas málo casu. Taky bys chtěla, mit jistotu, ze se o tvoje dite rodina postara. Ze ho v tom nenechaji..
buď silná, ta máma taky musí být..
@Slečna Ferka píše:
@mackA159 Tak pokud se stýkají, neřešila bych, jak moc jsou blízko příbuzní. Stejnou službu bych prokázala i kamarádce.
Každopádně nikdo nejsme v té situaci, člověk toho nakeca.. A ve skutečnosti by se zachoval třeba i jinak než si sám myslí, a je o tom přesvědčen.. Navíc to dítě je nemocné, o to hůř. ![]()
@Russet píše:
Když se stavíš k tomu takto, tak si ho ani na zkoušku neber. Dítě není pokusný králík. Bratranec není bratr. Postarat by se měla jeho nejbližší rodina.
Pokud jsem dobře pochopila, oni jsou ta nejbližší, co existuje.
Ahoj všem, doufám že mě tu hned neodsoudite. Manžel měl bratrance zemřel, ten bratranec měl ženu a syna, se kterými jsme v kontaktu a pomáháme jim. Bohužel jí zbývá jen pár měsíců života. Manžel chce aby jsme měli jejího šestiletého syna v péči. Já s tim nesouhlasím, chlapce je mi líto a ráda bych mu nějak pomohla, ale tohle je na mě moc. Mám 13 měsíční dceru a žádné další dítě jsem už nechtěla, kluk má adhd, už když ho občas hlídám mám chuť mlátit hlavou
. Manžel je v dlouho práci a tak bych se o kluka starala hlavně já, nevím jestli bych to zvládla. Matka toho kluka žádnou rodinu nemá a manželova rodina se o kluka starat nechce.