Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechci už žít
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.10.17 19:35
Nebaví tě život?
doporučuju - přečti si toto vlákno https://www.emimino.cz/…rach-298926/ , pak si dej pohlavek, poděkuj Pánubohu, že seš zdravá a začni se sebou něco dělat..můžeš cokoliv.. máš vše ve svých rukou tak nefňukej že nebudeš šťatsná… ono je to jen na tobě… na nikom jiným..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 19:37
Prosim te, jeste to zkus, mysli na sveho syna!!! Posilam hodne moc sily 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 19:42
Zkus pomoc odborníků, ty ti dokážou otočit náladu ani nevíš jak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
6.10.17 19:44
Hele, nevím, jak u vás, ale tady u nás je teď práce hromada. Sice manuální, ve fabrice, ale 20 čistýho je tam jistota, plus náborový příspěvky. Hlídání se dá vždycky nějak vymyslet. Jestli u vás práce není, i kdyby ses měla přestěhovat, tak to za to stojí 
Nebo jestli fakt chceš dát kluka rodičům a můžeš, sbal se, jeď do zahraničí, vydělej splať, co musíš a začni prostě znovu
- Citovat
- Upravit
6.10.17 19:47
Dojdi si psychologovi a i psychiatrovi. Někde děláš chybu ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 19:49
Nikde nečtu, že máte nějaké velké zdravotní potíže, protože ty by byly opravdu překážkou. Vy jste ale zdravá a vše máte ve svých rukou. Přestaňte svádět některé věci na ostatní. Jste zodpovedná za svůj život i za rozhodnutí, která děláte, s kym chodíte atd. Pokud chcete synovi zničit život, tak to udělejte. Bude si to s sebou nést až do smrti a možná se s tím nikdy nevyrovná. Přeji Vám, ať v sobě najdete pokoru k životu a lásku. Protože láskou k sobě začnete milovat i druhé a pak Vás už takové věci jako sebevražda ani nenapadnou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 19:50
Pokud spácháš sebevraždu, bude tvůj syn vyrůstat s pocitem viny. Malé děti cítí zodpovědnost a vinu i za rozvod svých rodičů. Natož za jejich sebevraždu.
S tím vším s čím se musíš potýkat je docela logické, že ti prostě došly síly a zrovna teď nevidíš cestu ven. I na nějaké to zoufalství máš i docela nárok.
Jen teda zrovna - zabít se můžeš kdykoliv, je docela dobře možné že se ale najdou i jiné cesty, jak z toho ven.
Klíčové je nezůstat na ty stavy, se kterými se pereš sama - tím rozhodně neradím najít si chlapa. V současné situaci by to nejspíš byl zase nějaký šmejd, kteří na tebe mají senzory a ty pro ně prozatím slabost.
Ale vždycky když už ti bude moc zle, tak jde zvednout telefon a zavolat na nějakou linku důvěru. Budou moc rádi, že voláš a skutečně umí trošku přeladit náladu a postupně pomoci udělat si lepší pořádek v tom co se ti honí hlavou a udělat si znovu plán, jak to celé zvládnout.
No a další možný a vhodný krok, aby si zase nespadla do vztahu s někým, kdo ti jen ublíží je psychoterapie.
Píšeš že můžeš dát syna k rodičům. Nešlo by že byste k nim třeba na pár měsíců šli oba dva? Jen aby sis trochu odpočinula, změnila prostředí a dala se trošku dohromady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.17 20:02
Letos jsem byla sedm měsíců v tezke depresi. Nikdy předtím se mi to nestalo. Přišlo to jako blesk z nebe. Opravdu vím, co je to nechtít žit. Ty chceš jenom utíkat před problémy, které jsi si sama zavinila. Já jsem si nic neudělala jenom kvůli dětem a manželovi. Den co den jsem vstávala s pocitem tíhy a nechutí žit. Léky mi zabraly az několikráte. S dr jsme vyzkoušely celkem osm druhu léků, než se našly ty, co zabraly. Pochopila bych, kdyby sis chtěla něco udělat, protoze bys byla nemocna. Zvedni se a začni myslet na syna a ne jen sama na sebe.
- Citovat
- Upravit
6.10.17 20:04
Napadlo tě vůbec, co bude po tvojí smrti? Já jen by ty dluhy akorát neskončily na tvých rodičích nebo tvém synovi. Jestli na tobě rodičům aspoň trochu záleží, zničí je to, a tvůj syn bude navždycky vyrůstat bez mámy.
Promiň že to tak řeknu, ale v tvém případě je sebevražda prasárna, kterou žádná omluva v posledním dopise teda fakt nevyřeší…
Popros o pomoc rodiče, a ty sama vyhledej psychologa. Ne proto, aby ti pomohl se nezabít, ale aby ti pomohl pochopit, co je špatně ve tvém životě. On se málokdy „kazí“ úplně sám, za většinu toho, co se jim „děje“, můžou lidi sami, vědomky nebo nevědomky. Kousni se, vyřeš finanční situaci a začni s terapií.
Jo a pro tvojí útěchu, zabít se je fakt bolestivá věc. A věř tomu, že až bys skočila pod vlak a on ti jen ujel hnáty, a tys to přežila, žilo by se ti ještě hůř než teď. S trvalým poškozením mozku taky. Rouhání nerouhání, věř tomu, že tyhle s..čky za to nestojí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.17 20:13
Ahoj,
loni se mi zabil brácha z neštastné lásky. Semlelo to celou rodinu, zničilo spoustu vztahů, změnilo mě i rodiče. Po roce a půl cítím obrovskou vinu a tíhu.
Když se zabiješ tobě se možná uleví, ale tvojí rodině tím peklo jen začne.
Okamžitě vyhledej odbornou pomoc a svěř se se vším, začni na tom pracovat. Hned!
- Citovat
- Upravit
6.10.17 20:26
Proboha máš dítě, co bude s ním, když se zabiješ? Najdi si okamžitě v pondělí psychiatra a řeš to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 20:31
Nevzdavej to!!! Nech si poradit od odborniku a nepokaz zivot svemu chlapeckovi. Moc bych Ti prala, aby se vse otocilo a meli jste se dobre 
Kdyz budes chtit a zabojujes, zvladnes to. Jsi mama, musis se o to pokusit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 20:34
Mas akutni unavu zivotem. Ver mi, ze je stesti, ze mas zdravy dite a sama jsi zdrava. Ja jsem teda aktualne taky pekne utahana a otravena, mam tri deti. Jedno je zdravy, jedno je tezce mentalne postizeny a jedno ma vadu reci. Jo, jsou chvile a dny, kdy vnimam moznost konce jako velkou ulevu. Ale ja proste nemuzu, i kvuli tomu postizenymu. Kdo by ho mel tak rad jako ja? Nikdo. Zivot je boj a mezi lidma je fura hajzlu. Clovek musi bejt tvrdej a nenechat si ublizovat a ubirat energii…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.17 20:47
Píšeš, že bys dala malýho k rodičům. Neni tedy možné u nich dočasně bydlet, abys nemusela platit nájem a rychleji se dostala z dluhů? A syna miluješ, ten tě štastnou nedělá?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
že dlužím zase. Už kolikrát jsem byla tak vytočená, že jsem si říkala že to ukončím, jenže vždycky jsem vychladla, řekla jsem si že tu nemůžu syna nechat samotnýho a uklidnila se.
zní to divně, ale mě už to prostě nebaví.
Nejsem vyjímečná, mám život jako většina lidí. Problémy, trable, dluhy, láska…Nikdo dneska nemá na růžích ustláno, jenže já ať dělám cokoli, vždycky nakonec skončím na dně. Tak třeba peníze. Dostala jsem se do dluhů. Ne svým přičiněním, nicméně díky svoji blbosti. Jeden chlap mě okradl, když už to vypadalo lépe, druhý neplatil nájem až mě dostal do exekuce, další se neobtěžoval s alimentama. Vše jsem nakonec vyřešila. Na alimenty podaná exekuce, ostatní dluihy řešám insolvencí. A pozor, náhodou i když mám povoleno 30, tak já platím abych splatila 100% nejsem vyžírka.
No a když už to vypadalo zase dobře, tak mě můj šef okradl o 60 tisíc za dva měsíce, Takže bez výplaty a bez práce. V další práci, kterou jsem horkotěěžkonašla, mě po pár dnech pustili, protože snižovali stavy a já jako nová a ještě na zkrácený uvazek jsem byla mezi těmi 20 co propustili.
A aby toho nebylo málo, zamilovala jsem se. Blbě. Nikdy jsem nechodila, za celý svůj život s nikým, kdo by mě měl rád aspon jako já jeho. Všechny vztahy na houby. Jakmile něco v mém životě začne vypadat dobře, hned se pokazí uplně všechno. Snažím se ve svém životě dělat vše správně, pomáhám ostatním, nejsem sobecká. A přesto jsem přišla i o kamarádky. Kvůli nějaké maličkosti. Jsem uplně sama, osamělá, zamilovaná, bez práce, bez peněz. Dlužím 2.5 nájmu a pokud nezaplatím, vyhopdí nás a podá TO takže mi i zruší tu insolvenci
Jenže teď už jsem klidná a vážně uvažuji, že si dám věci dopořádku, malého dám k našim, napíšu závěť, omluvu všek kolem. Úplně v klidu a vyrovnaná. A pak to prostě ukončím.
Vždy jsem se nějak dokázala vymotat z těch sraček, ve kterých jsem už od puberty, jenže jsem se nikdy nedostala k tomu, abych žila, vždy jen přežít. A pak zase spadnout na dno. Nebaví mě to. Už vím, že nikdy nebudu štastná. Ani trošičku. Ani v jedné jediné oblasti