Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@terien Já samozřejmě chápu, že některé věci člověk neovlivní a nedají se naplánovat, ale přeci jen, kdybych se dříve snažila, měla bych určitou šanci…netrápily by mě výčitky, že jsem nic neudělala…
Mám pocit, že bych měla být ve svém životě dál, ačkoliv se na to v podstatě necítím…chtěla bych si užít ještě trochu klidu, jen mám strach, že se mi moje nevyzrálost jednou vymstí…
@yse Můj limit je 35 (včetně partnera), jen zastávám názor, že kvalitu rodiče zásadně ovlivňuje jeho věk (energie s věkem nepřibývá, nervy se nezesilují, rodič není dítě mentálně tak blízký…) a věk nad 30 už nepovažuji za optimální, nemusí se zadařit hned…a já mám strach sama ze sebe, považuji za rozumnější nemít dítě vůbec než pozdě, ale co, když svou situaci poté neustojím a dítě si pořídím v nevhodném věku?
Tedy netvrdím, že by starší rodiče museli být nutně špatní, ale když člověk nerozhoduje jen o svém životě, tak je podle mě na místě velká opatrnost.
@AntonieO píše:
@yse Můj limit je 35 (včetně partnera), jen zastávám názor, že kvalitu rodiče zásadně ovlivňuje jeho věk (energie s věkem nepřibývá, nervy se nezesilují, rodič není dítě mentálně tak blízký…) a věk nad 30 už nepovažuji za optimální, nemusí se zadařit hned…a já mám strach sama ze sebe, považuji za rozumnější nemít dítě vůbec než pozdě, ale co, když svou situaci poté neustojím a dítě si pořídím v nevhodném věku?
To si pořídí většina za nás
Když ho máš brzy, tak si řekneš že jsi mohla počkat, když ho máš dýl, tak si zase řekneš měla jsem začít dřív,… Neplánuj tolik, život nejde naplánovat. Neber to ve zlým, ale je z tebe cítit nevyzrálost, málo zkušeností. Taky jsem byla děsně chytrá a měla všechno naplánovaný, a nalajnovaný jaká budu jednou matka a hlavně jaká nebudu jednou matka. A bum. Najednou jsem byla máma a všechno vzalo za svý, všechno bylo jinak než jsem chtěla, ve vztazích stejně tak. A stejně jsem šťastná jako blecha, protože to malý smrádě miluju a jsem šťastná tady a teď i když nežiju na americkém pobřeží jak jsem si kdysi snila.
Velmi pravděpodobně to i u tebe nabere jiný spád než si představuješ a myslíš, ale to neznamená že to bude špatně nebo že nebudeš šťastná ![]()
@AntonieO myslím, že moc přemýšlíš, plánuješ a málo žiješ. Vztah a dítě se naplánovat nedají.
@terien Přála bych si žít celý život sama a v klidu, bohužel většinu žen touha po dítěti asi nakonec dožene. Nejhorší je, že každý den, nastane situace, která mi připomene, jak strašně letí čas…
Ahojky, taky jsem cca do 24 neprožila žádný vztah, takže si to dokážu celkem představit. V tomto věku od tebe chlapi čekají, že už budeš vědět, jak se chovat a ne na ně vytřeštěně zírat a sbírat první zkušenosti s randěním. Nevím, proč se vyhýbáš mužům - vůbec o ně nemáš zájem, jsi např. asexuální (omlouvám se, nechci se tě dotknout), nebo je to spíš stud a nechuť se do toho pouštět. Každopádně, když se člověk do toho seznamovacího kolotoče pustí, tak už to celkem jede. Do mých 24 nic a tak minimálně 6 chlapů v roce, co by stáli za hřích… člověk se musí nejdřív trochu oťukat. Když budu moci, ráda poradím víc. Jinak psala jsi o problému s váhou. Já osobně nejsem taky nejštíhlejší a můžu tě ujistit, že současně mám přítele a o další nápadníky nemám nouzi. Takže hlavně zachovej klid a jasně - cvič, trochu na sobě mákni, ale pro svůj vlastní pocit a zdraví
Pak tě to bude i víc bavit.
@AntonieO píše:
@terien Přála bych si žít celý život sama a v klidu, bohužel většinu žen touha po dítěti asi nakonec dožene. Nejhorší je, že každý den, nastane situace, která mi připomene, jak strašně letí čas…
Tak si tak žij když si to přeješ. Jsi mladá, máš ještě moře času na to, abysis rozhodla, jak chceš život prožít. Můžeš žít 5 let sama a zjistit, že ses toho nabažila a životní partner ti chybí, můžeš se za rok bláznivě zamilovat a svou budoucnost uvidíš jedině s ním, můžeš žít dalších 10 let v klidu a sama a najednou ta touha po dítěti třeba přijde a bude tak strašně silná, že už ti nebude připadat nemorální vychovávat ho bez otce. Můžeš žít pořád sama a nezamilovaná a být tak šťastná až do smrti, nebo se jednou probudíš a zjistíš, že ti ujel rychlík a na děti už je pozdě a přesto můžeš dítě mít, i když nebude vlastní,… Těch možností je tak strašně moc, že nemá cenu se v tom rýpat a trápit se. Žij tady a teď tak, jak sama chceš, jak jsi spokojená a co má přijít, to přijde.
@terien píše:
To si pořídí většina za násKdyž ho máš brzy, tak si řekneš že jsi mohla počkat, když ho máš dýl, tak si zase řekneš měla jsem začít dřív,…
Jenže ono to není jen o tom, co si řeknu já, ale také o pocitech mého dítěte…cokdybych např. poté zjistila, že své dejme tomu desetileté dítě už nezvládám? Copak mám právo to riskovat?
@AntonieO píše:
Jenže ono to není jen o tom, co si řeknu já, ale také o pocitech mého dítěte…cokdybych např. poté zjistila, že své dejme tomu desetileté dítě už nezvládám? Copak mám právo to riskovat?
A jak zjistíš co bude tvoje dítě cítit? Samozřejmě pokud jsem přesvědčena, že to nedám tak do toho nepůjdu, ale zbytek nenaplanujes. Můžeš po dítěti toužit každým porem těla a po narození můžeš skončit na psychiatrii nebo ti to vysněný dítě v 15 nafackuje. Ona sama musí cítit jestli na to má s to tak úplně není o věku.
@AntonieO píše:
Jenže ono to není jen o tom, co si řeknu já, ale také o pocitech mého dítěte…cokdybych např. poté zjistila, že své dejme tomu desetileté dítě už nezvládám? Copak mám právo to riskovat?
Promiň, ale mně to rozesmálo, i když věřím, že to k smíchu vůbec není. Mám 2 malé děcka a mívám období, kdy si říkám, že už to nedám, že už žádný takový další den nezvládnu…no zvládnu, protože jednak se nedá nic jiného dělat
a druhak prostě jsou to moje děti no, se vším všudy, i když mě někdy pekelně zlobí. Fakt nad tím moc dumáš. ![]()
@terien píše:
Samozřejmě pokud jsem přesvědčena, že to nedám tak do toho nepůjdu, ale zbytek nenaplanujes.
Jenže v případě věku těžko poznám jestli na rodičovství ještě mám či ne, to je otázka na 20 let dopředu, mimo to, když žena dítě opravdu chce, přizná si pochybnosti? Mám dojem, že některé pudy tak semelou, že chtějí dítě za každou cenu…
Ale to je vše stále jen můj názor a přesvědčení, prolezla jsem nespočet diskuzí na tohle téma, ale zkušeností již dospělých dětí starších rodičů/starších rodičů s dospělými dětmi jsem našla strašně málo…takže nic, co by mě uklidnilo…
Příspěvek upraven 14.02.17 v 21:17
@AntonieO píše:
Jenže v případě věku těžko poznám jestli na rodičovství ještě mám či ne, to je otázka na 20 let dopředu, mimo to, když žena dítě opravdu chce, přizná si pochybnosti? Mám dojem, že některé pudy tak semelou, že chtějí dítě za každou cenu…
Vůbec ti nerozumím. Pochybnosti má většina matek. Jestli to zvládne, jestli bude dobrá máma,… Ale to přeci není důvod to dítě nemít. Pokud mám podmínky do kterých ho můžu přivést a jsem přesvědčena že ho budu milovat, tak co mi brání? Samozřejmě pokud mám osypky jenom na to pomyslim tak je asi lepší ho nemít.
@terien Asi jsem se špatně vyjádřila, pochybnosti nebyl ten správný výraz…
Tak takhle, pochybnosti jsou asi běžné, ale potom je nějaké racionální zhodnocení, že šance na zvládnutí je minimální…
Nicméně tohle je celkem kontroverzní téma a nemám v plánu se hádat, jen se jedná o docela podstatnou část mých obav, tak jsem to musela zmínit…
Příspěvek upraven 14.02.17 v 21:59
@marg No, u mě je asi hlavní problém s váhou, jenže se mi nikdy nepodařilo držet dietu déle, než týden…